Středa byla z tohoto týdne asi borcovsky nejzajímavější, přestože pro mě úplně top byla noc z pátku na sobotu, kdy jsme spolu naším týmem vedení střediska prožili velmi obohacující program v Číhošti. Ale o tom třeba někdy jindy.

Ve středu jsem ráno vstal v 6:00, sice bez budíku, ale ihned po probuzení. Budík už delší dobu nepoužívám, ale sám se budím v čase, který si určím. Během borce ale vstávám hned, jak se vzbudím, což není vždy úplně jednoduché: musím se potichoučku vyplížit od mého šestiletého synka Jeníka, který spí vedle mě a nad ránem mívá často lehký spánek.

Po protažení, trochu posilování a nějakých těch plancích a studené sprše (otužování) chystám všem snídani a některým dětem i svačinu. Samotnému mi na snídani čas nezbývá, to bych byl musel vstát ještě o chvíli dřív. Pak balím věci a vyrážím s Jeníkem na kole do školky, pak stíhám ranní vlak do Prahy. Po cestě už mohu pracovat, takže se mi započítává první půlhodina práce.

Pracuji v Kanceláři ústředí Junáka jako koordinátor výchovných zpravodajů a můj dnešní den začíná poradou k připravované aktualizaci Příručky pro vedoucí skautských středisek. S kolegy se domlouváme, jak bude nová příručka vypadat a domlouváme se na dalším postupu. Po poradě rovnou dokončuji komentování prvních textů do příručky, se kterým jsem začal už ve vlaku. Do příručky chci zapracovat zmínku o rádcovské družině, ale zjišťuji, že nikde na skautské křižovatce není tento termín vysvětlen, takže nemám na co odkázat. Hned to jdu řešit s programovým týmem, domlouváme se, kde může vysvětlení být umístěno, a příslušný text rovnou zpracovávám. Současně oslovuji jednoho z lektorů workshopu k družinovému systému, o kterém vím, že s rádcovskou družinou v oddíle dobře pracuje, a domlouváme se, že svoji zkušenost popíše do článku na skautské zpravodajství a případně i do některého ze skautských časopisů.

Už je 11 hodin a začíná táborák — pravidelná středeční stand-up porada u výtahu. Až po chvíli mi dochází, že během porady mohu zaměstnat i ruce a přináším si balík materiálů na Valný sněm, které potichoučku sponkuji, zatímco poslouchám, na čem kdo právě pracuje.

Před dvanáctou hodinou vyrážím na obědovou pauzu, kterou ovšem nevyužívám k obědu, ale k plavání. Chodím do Lázní AXA, kde mají bazén 25 metrů, a plavu 100 délek, 50 kraulem a 50 prsa. Dnes mi to vyšlo na hodinu a 11 minut i se sprchou a převlečením. Jelikož jsem od rána ještě nejedl, během plavání přemítám, zda už u půstu vydržím. Je totiž postní doba a každý pátek držím půst, postupně však chci přidávat i další dny (druhý týden dva dny, třetí týden tři, atd.). Nakonec se však rozhodnu hladovění přerušit, protože mě ještě čeká cesta z práce na kole a protože si moje žena nepřeje, abych držel několikadenní půsty (s těmi pátečními je smířená). Kupuji si tedy tvaroh a nějaké pečivo a pospíchám zpět do kanceláře.

Pokračuji s přípravou Semaforu pro oddíly a pro tábory na sněm. Vytisknout celkem 400 ks brožur po pěti listech, všechny je secvakat sešívačkou a zpřehýbat na polovic přeci jen zabere dost času. Je to monotónní manuální činnost, proto u toho poslouchám audio knihu Mind Fuel o psychické odolnosti od Beara Gryllse, kterou chci nastudovat k nově připravovanému projektu k rozvoji odolnosti v Junáku. Každou chvilku si však potřebuji dělat poznámky, takže od přípravy materiálů neustále utíkám ke klávesnici a zapisuji si poznatky k pozdějšímu zpracování.

Čas letí jako voda a já už musím vyrazit zpátky domů: díky Borcovi teď zkoumám trasy k cestování do práce a z práce na kole. V 16:43 tedy vyjíždím ze Senovážného nám., směřuji k Vltavě a pak přes Karlín na Libeňský poloostrov, kde odbočuji a držím se Rokytky až do Kyjí a pak pokračuji jihovýchodně přes Dubeč, Královice, Kolovraty a Říčany až do Mnichovic, kde bydlím. Trasa má 40 km a domů přijíždím až v 19:05, z Říčan už jedu za úplné tmy. Ještěže jsem si prozřetelně vzal rukavice, jak postupně ubývalo světla a tepla, tolik mi prokřehly prsty, že už jsem ani nezvládal přehazovat. Až se trasu dobře naučím a nebudu muset zastavovat k ověřování dalšího směru v mapě, jistě to zvládnu rychleji, třeba za dvě hodiny. A to už je pouze o hodinu delší, než cesta vlakem.

Doma mě čeká rychlá večeře a studená sprcha (dnes už čtvrtá) a ve 20:00 se připojuji na Výchovnou poradnu – pravidelné online setkání výchovných zpravodajů a vedoucích oddílů nad výchovnými otázkami. Dnes řešíme otázku, jak rozdělit přerostlý oddíl (který ví, že se rozdělit potřebuje, ale moc se mu do toho nechce). A pak hodně vztahová témata, např. co s vedoucím, kterého děti sice žerou, ale vůči bratrům a sestrám ve vedení se chová hulvátsky.

Poradna končí v půl desáté a já si jdu udělat ještě čaj a připravit se na spaní, dole mě však překvapí žena, která ještě nespí. Povídáme si, jaký jsme kdo měli den a co jsme prožili. Půlhodina nám ale nestačí, takže se opět dostanu spát až po desáté, takže si body za spánek následující den zase nezapíšu. To se mi ostatně nepodaří celý týden. Zkrátka nemáme kdy jindy si povídat, teprve večer nám zbývá trochu času.

Skautskému borci zdar!

Zdar!

Tak sem píšem prvý zápis a keďže milujem históriu a mýty Starovekého Ríma, poviem vám ako vzniklo meno Brutus.

Prvým nositeľom tohto mena bol Lucius Junius Brutus, ktorý žil v 6. storočí p.n.l. Lucius bol synovcom neslávne známeho rímskeho kráľa – Lucia Tarquinia Superba. Ten postupne vraždil svojich mužských príbuzných zo strachu, že by ho mohli pripraviť o rímsky trón. Za normálnych okolností by sa teda Superbova pozornosť upriamila aj na nášho Lucia Junia. Ten, však vďaka svojej prefíkanosti predstieral, že je slaboduchý (mentálne zaostalý). Vďaka tomuto dlhotrvajúceho triku kráľ prehliadal Lucia Junia, dokonca si z neho robil aj srandu a dal mu prezývku Brutus, čo v latinčine znamená Blbý. Tak vzniklo pomenovanie pre jeden z najváženejších rímskych rodov, ktorý bol považovaný za základ a ochráncu Rímskej republiky, až do vraždy Gaia Julia Caesara.

V ďalšom týždni vám poviem, ako sa rod Brutovcov stal zakladateľom a ochráncom Rímskej republiky.

 

Šimino

Pondělí 4. 3.

Začínám den rovnou 1,5 min v ledové sprše, mám pocit, že umrznu. Z přednášky zdrhám na 5 hodin na brigádu, pak zase z brigády na informační schůzku k praxím. Doma už jen zasloužený oddych a čtení zpráv.

Úterý 5. 3. 

Odpadla nám všechna škola, takže dopoledne “prokrastinuju” úklid pokoje úklidem mražáku. Slastný pocit, konečně je tam místo :D. Celé odpoledne na brigádě, večer padám únavou do postele.

Středa 6. 3. 

Po dlouhém přemáhání (a honičce abych to stihla) jedu na přednášku, až na místě se spolužáky zjišťujeme že “minule přece říkal, že to odpadá”. Mám dojem spousty volného času, tak jedu se psem koupit náhubek a poprvé v životě natankovat naftu (nulový krok pro lidstvo, velký krok pro mě :D), pak ještě vyplnit smlouvu k praxím a honem na radu (už zase nestíhám). Rada nicmoc produktivní, ale aspoň něco jsem posunuly. Po radě nechám psa kamarádům na hlídání aby semnou nemusel na cvičení) a aspoň na chvíli jdu ještě do školy. Pak ještě vyzvednout psa a na swapu v SI si najít pár hezkých kousků + pár kousků do kostýmů na tábor.

Čtvrtek 7. 3. 

Od 8 do 13 ve škole na cvičeních. První dva předměty spíš přežívám, ten třetí to celkem zachraňuje a tím pádem i celý dojem z dnešní školy. Pak zase rychlochůzí na brigádu, kde je to pořádná hoňa.

Pátek 8. 3.

Dneska už jen brigáda, která ale byla dost za trest. Sečetla se únava z celého týdne, hodně lidí, kteří tvořili snad nekonečnou frontu, pomalá nová kolegyně brigádnice a do toho ještě kontrola. Doma padám únavou, zároveň ale vymýšlím, že bych zítra mohla vyrazit někam na hory.

Sobota 9. 3.

Vstávání před šestou, vlakem na Ramzovou a odtud přes Šerák, Keprník, Vřesovou studánku na Červenohorské sedlo. Odtud měl jet autobus, ale nakonec nejel, tak jsem pokračovala ještě dolů do Koutů nad Desnou. Terén mě na začátku trochu vyděsil (nevzala jsem si nesmeky), ale nakonec se to dalo i bez nich (lepší s nimi, kdybyste tam teď někdo šli :))Krásných cca 21 km. Miluju tyhle solo výlety na hory jen se psem.

První týden skautského borce byl náročný, ale vlastně pro mě lepší než všechny ročníky předchozí. Snažila jsem se letos nepřepálit začátek, největší výzvou pro mě bude vydržet letos až do konce. tak snad se mi to konečně podaří.

Jako Evropské jídlo týdne jsme si zvolili pizzu a jelikož se nám moc povedla, rozhodla jsem se s vámi sdílet osvědčený rodinný recept (psst!)

Ingredience na těsto na 6 kousků:

– 1/2 kostky droždí

– 1/2 lžíce cukru

– 1 dcl teplé vody

– 2,5 lžíce olivového oleje

– 250 ml teplého mléka

– 500 g hladké mouky

– větší špetka soli

 

Postup:

Droždí s cukrem rozmícháme ve vodě a necháme 5-7 minut pracovat. Poté přimícháme olej a mléko. Na vrch dáme mouku se solí a vypracujeme hladké těsto.

 

Těsto necháme pod fólií asi třičtvrtě hodiny kynout, poté ho rozdělíme na 6 stejných dílů a necháme kynout ještě alespoň 15 minut. Mezitím si rozehřejeme troubu na 280 °C ideálně na horkovzduch.

Těsta roztahejte do tenkých kruhů (ale nenechte se mým doporučením tvaru limitovat :), pak pizzy naložte dle libosti a pečte asi 7 minut – dokud nebudete spokojení.

 

 

– do červeného základu doporučuji smíchat protlak s kečupem

– nezapomeňte před pečením posypat oregánem <3

 

!!! TROUBA NA 280 °C PÁLÍ !!! (vyzkoušeno, snad ta jizva brzo zmizí)

Naše cesta trvá něco přes 60 dní, a to nepočítám dny, kdy se nic nedělá a celá expedice se valí na pláži… takže, proto jdeme z Londýna pěšky? 😀 Navíc, jak může být slon rychlejší než horkovzdušný balón?

Za všechny pravopisné chyby se předem omlouvám – zápis píšu tak, jako každý velitel expedice – na koleni po dlouhém a únavném dni plném cestování po 4 hodinách zpoždění.

Borce mi doporučil náš oddílový vedoucí. Jen tak to hodil do skupiny a já *****(úkol správná mluva) se přihlásila. Tak tedy dnem 5.3. začíná první zápis do deníku výpravy:

Kapitán Cukřík – jak málo stačí ke štěstí

Když jsem svou výpravu seznámila s pravidly a úkoly, jásala, že těch patnáct hodin, které si můžeme maximálně za den zapsat je vlastně každý náš den. A ještě za to dostaneme body. Takže před vykročením do světa bylo nutné zjistit trasu, úkoly, rozdělit zásoby a funkce. Ale tady přišel první problém – jako noční sovy jsme zvyklí vstávat na 20 budíků – a s tím měl být konec. Takže nám nezbývalo nic jiného než odložit telefon na druhý konec místnosti a pak se znaveně ráno plazit z postele. Dobrá zpráva je, že přípravou na závody se dá docela snadno získat známka síly a červené bodíky. Aspoň něco. A jak tedy začal první den? Ráno před posilovnou chroupu jablko, avšak to bych se z něj nesměla přiotrávit – nehorázné svědění a alergická reakce mě vyděsila, ale nepřekvapila ( poté, co jsem se otrávila draslíkem z banánů). Kvůli toho bylo ale cvičení narušeno svěděním a slzením. Dvouhodinové psaní, vaření, skautské záležitosti a škola s prací se postaraly o další body, hlavně fialové. Ale co s modrou? No, jsem Cukřík a došlo mi, že skautské rady budou krušné – každý rádce i vedoucí vždy donese sliby (cokoliv dobrého, ať sladkého či slaného). A do dvaceti dnů se určitě nějaká ta rada vleze. Dále, já jsem Ostravák a součástí našeho vyjadřování je neodbytně nějaké to klení. Chápete, projev bolesti jen tak něco neovlivní, třeba pokud vám vlčata shodí na nohu podlážku, nebo vám prskne olej do obličeje. Tak bylo nutné zavést pro celou posádku nové slovo nahrazující všechny vulgarismy, které by nebylo pro ostatní sprosté a používalo by se právě v těchto emočně vypjatých situacích.

Po dlouhém dni dávám dohromady body a jsem šťastná, že mám těch cca patnáct aktivních hodin a 3 barvy za plný počet. Sice nevím, zda se tímto tempem dožiji poloviny výzvy, ale jsem ráda, že mě něco donutilo udržovat denní režim, který by splňoval všechny mé požadavky. Občas jsem na to kašlala a pak litovala, že nejsem tam, kde chci být. A možná se těmito úkoly inspiruji pro náš oddílový modrý život, protože až dodnes bylo standartním úkolem (kromě otužování, sportování a ekologie) jezení z ešusu.

Cukřík

Včera večer jsem spolu s Lasičkou byl na koncertě v Jablonce n. N. Nicméně jako správní cestovatelé jsme se po skončení rozhodli (ne zcela dobrovolně, protože poslední tramvaj ujela víc jak před půl hodinou) vyrazit zpět do Liberce pěšky.

A tak začalo naše noční dobrodružsví. Nejprve nás doprovázel náhodný kolemjdoucí, ze kterého se vyklubal kamarád naseho kamaráda (což je v půl jedné ne zrovna pravděpodobné), ale po chvíli jsme zůstali zcela sami.

Jít po kolejích tramvaje nám nepřišlo jako šťastné řešení, už jen proto, že jsme neměli příliš výletnickou obuv. A tak jsme se vypravili podél málo osvětlené silnice. Najednou vedle nás zašustilo křoví. Ne, že bychom se zrovna báli, ale toulaví psi nejsou něco, co chcete v noci náhodou potkat. Naštěstí se záhy objevila srnka a o pár set metrů dál následovala další.

V tu chvíli jsme se rozhodli, že si cestu trochu ozvláštníme a pustili jsme si hororový příběh Barva z kosmu od Howarda Lovecrafta, který můžu opravdu doporučit, protože nejde o klasickou historku plnou násilných smrtí a nečekaných zvratů.

Jistě si umíte představit, že od té chvíle byl každý šustot proměněn v něco děsivého a tak jsme se následující hodinu neustále ohlíželi a snažili se ve tmě rozeznat cokoliv podezřelého. Na sedmém kilometru jsme se rozhodli historku přepnout.

Cesta se začala vléct. Bolely nás nohy (není divu, když jsme předtím 2 hodiny v kuse skákali na koncertě) a začínali jsme poklimbávat. Konečně jsme se ocitli na území Liberce a měli jsme ohromné štěstí. Šli jsme zrovna kolem zastávky, když přijel poslední noční autobus, který nás odvezl do centra. Odtamtud jsem se už vydal sám k domovu, ale na posledních 3 kilometrech se nic zajímavého nestalo.

Možná to nakonec nebylo úplně dobrodružství, ale určitě něco, na co budu rád vzpomínat. Přeju hodně zdarů všem ostatním dobrodruhům a hlavně hodně nezapomenutelných zážitků.

Maty

Ahoj! Jmenuji se Astrid, Astridka, Astrída, Asteroid nebo taky Paní chlupáčková. Jsem štěně šeltie, je mi 8 měsíců a ráda se s vámi podělím o střípky z mého psího dne.

Každý den vstávám tak v 6 hodin ráno, ale jsem hodná a dávám mým páníčkům ještě půlhodinky k dobru. Pak ale nekompromisně skáču do postele. Mám plán. Nejdřív začnu olizovat Ilči ruku. Když to nefunguje, přesunu se k čelu (to je sázka na jistotu). Čekám, až otevře alespoň jedno oko a podívá se na mě. Když se střetneme pohledem, už vím, že je konečně vzhůru. Mám obrovskou radost a začnu skákat po posteli. A taky po páníčcích. Olizuji jim celý obličeje, skáču po břiše, válím se v peřinách,  prostě parádní vstávání 🙂

Po chvilce je čas na venčení. Páníčky donutím vstát tím, že prostě štěkám u dveří. Jednoduchý a funguje to. Po venčení je čas na snídani, moji nejoblíbenější část dne 😀

Po snídani mám spoustu energie, což znamená chvíle na hraní! Nezajímá mě, že páníčci se chtějí taky nasnídat, nosím jim hračky a štěkám na ně, když mi je nechtějí házet.

Kolem 8 ráno (čas, kdy by páníčci normálně vstávali) začínám být pomalu unavená a je čas na šlofíka. Zanechávám za sebou nepořádek a dva zničené studenty. Dneska bude krásný den!

Zdarec!

Opět je Borec zpět. Minulý rok by se moje tabulka dala popsat asi takto:

Svačina hnijící vám v pokoji, kterou byste nejraději vymazali ze světa a potichu doufáte, že se za chvíli rozloží, a že jednoho dne zmizí. V hloubi duše ale víte, že vám hnije dál a její zápach se stupňuje, dokud nepřijde někdo druhý a neuklidí ji. Zároveň víte, že jakmile jí někdo odnese bude vám chybět. Prostě dost bída.

Ze strachu otevřít svou tabulku pod tíhou prázdna (opravdu by se prázdné čtverečky daly krájet), či najet na konečné pořadí mi nahánělo husí kůži po těle. A tak se stalo, že mou svačinu někdo odnesl.

Tento rok bude jiný! Tento rok moje svačina neshnije, bude stále čerstvá a každý den budu mít chuť se do ní zakousnout znovu a znovu. Zatím tomu tak je. Ano, vskutku není tomu ani týden co borec začal, se vší vážností však musím poznamenat: Ano, borec za sebou nemá ještě ani týden!

Zdánlivě věřím, že nám všem vytrvalost vytrvá, že naše svačina zůstane až do konce celá, a že vy ani já nebudeme mít každodenní strach kouknout se na tabulku pořadí.

(PS opravdu doufám, že mi moje svačina neshnije, že světlo světa spatří další zápisy)

S láskou

Sushi

Borky a borci, pokud se zajímáte o sopečnou činnost, tak právě pro vás jsem připravil souhrn „žhavé“ aktuality, kterou jsem právě publikoval v březnovém čísle časopisu Vesmír.

 

Možná jste byli, stejně jako já, v minulých letech uchváceni krásou erupcí, k nimž došlo na islandském poloostrově Reykjanes mezi lety 2021 až 2023 v rámci vulkanického systému s názvem Fagradalsfjall. Tento systém je ovšem pouze jedním z pěti vulkanických systémů, které se zde nacházejí a které zatím byly stovky let, nebo i déle neaktivní. Nyní ovšem žijeme na prahu přelomové éry. Od podzimu 2023 bylo možné pozorovat tektonický neklid spojený s pohybem magmatu i v rámci některých dalších vulkanických systémů tohoto poloostrova. Hlavní aktivita se přesunula do systému Svartsengi, na nějž je vázaná stejnojmenná geotermální elektrárna. Ta dodává teplo a elektrickou energii do hlavního města Reykjavíku, který se rovněž nachází v dosahu jednoho z historicky aktivních systémů. V rámci systému Svartsengi leží také významné rybářské město Grindavík, pod kterým došlo 10. listopadu 2023 k narušení podloží spojenému s rychlým průnikem přibližně 15 km dlouhé čedičové ložní žíly. Tato událost, při které magma vyplnilo struktury umístěné mělce v zemské kůře, zdá se, určila osud města a nejbližšího okolí na roky dopředu. Napříč celým Grindavíkem došlo k vytvoření výrazné propadliny. Obyvatelé města museli být evakuováni. Začal boj o čas, kdy byly zahájeny práce na budování ochranného valu v okolí elektrárny i v okolí města. V listopadu ještě magma nedosáhlo povrchu, avšak o měsíc později (18. 12.) již došlo k mohutnému nástupu erupce podél série trhlin, které se vytvořily 4 km sv. od města. Trhliny sledovaly průběh listopadové ložní žíly. Erupce po třech dnech ustala, avšak magma se do narušeného podloží začalo rychle doplňovat. Za necelý měsíc (14. 1. 2024) se naplnily nejčernější obavy obyvatel Grindavíku a začala další erupce, kdy jedna z trhlin, kopírujících průběh okraje propadliny, vznikla při samém s. okraji zástavby. Láva postupně pohltila několik staveb v okolí a svět obletěly dramatické snímky hořících domů. Zatím k poslednímu dějství došlo opět o necelý měsíc později, ve čtvrtek 8. 2. Znovu jsme mohli pozorovat vytvoření sítě trhlin, podél kterých se magma v podobě spektakulárních lávových fontán prodralo na povrch, a to přibližně v místech, kde již došlo k prosincové erupci. Následujícího dne erupce ustala, avšak čedičová láva stačila přerušit jak silnici do Grindavíku, tak teplovod zásobující teplem domácnosti na poloostrově. Aktuálně se podloží pod Grindavíkem opět plní magmatem a další erupce budou pravděpodobně následovat. Od včerejšího dne (8. 3. 2024) mohou obyvatelé Gridnavíku požádat příslušné islandské úřady o odkoupení jejich domů, kterých zde stojí na 1200. Žádost by měla být zpracována v horizontu 2 až 4 týdnů. Podle výsledků dnešní ankety mezi místními obyvateli plánuje tuto nabídku v nejbližších dnech využít necelých 70 % obyvatel. Z města se tak pravděpodobně postupně stane „město duchů“.

V rámci Evropské výzvy ve vaření jsem si nenechala ujít příležitost a vrhla se do francouzského quiche. Super věc. Dezert naslano, který ochotně spolkne zbytky sýrů a šunky z lednice.

Francouzský Quiche

Nazdárek Borci a Borky💪🏼,

po dlouhé době prokrastinace se znovu rozjíždí krátká doba snažení. Minulé roky jsem neměla v podstatě cíl, ale letos jsem to posunula na další úroveň, nebo teda, můj život to posunul na další úroveň🔺.

Jelikož musím do konce dubna napsat bakalářskou práci📝, a samozřejmě jsem ještě skoro nezačala, a také mě čekají státnice, tak toho teď využiju při plnění Skautského Borce. Snad mi tato výzva pomůže konečně něco napsat.

Předchozí ročníky jsem skoro žádný den neměla body za psaní✒️, ale letos to bude (snad) jinak.

Snad si všichni užíváte otužování, cvičení a zavírání mobilu do skříně jako já 😅😇.

Pápá❤️

KejPí

Ahoj borky a borci,

po roční pauze vás opět zdraví Švihulka 😊

Letos se Skautského borce účastním již potřetí. Když jsem hrála poprvé, vyplňovala jsem body spíš tak, jak jednotlivé aktivity přišly na pořad dne. Nebyla jsem moc ochotná vystoupit ze své komfortní zóny a ani mě nenapadlo obtěžovat se se cvičením (vyjma protahování, za které byl relativně dosažitelný řád). Natož abych se vzdala prokrastinace. Tenkrát jsem se umístila někde v polovině pořadí.

Další rok už jsem se snažila trochu víc zařadit do programu nějaké aktivity z tabulky, ale měla jsem tehdy jen 2měsíční miminko, a tak to taky nebyla žádná sláva a nedalo se toho zas tolik zvládat. Překvapilo mne ale, že jsem se umístila relativně vepředu (myslím, že snad 37.?).

Loni jsem se z nějakého důvodu, už ani nevím proč, Borce nezúčastnila. Možná mne odradila Lite verze, nebo jsem prostě neměla chuť a čas, možná jsem jen prošvihla přihlašování.

Letos jsem se ale na Borce moc těšila a řekla jsem si, že když jsem se posledně tak dobře umístila a když do toho letos půjdu naplno, budu si aktivity více plánovat a nebudu prokrastinovat (na což jsem stejně za poslední rok a půl neměla skoro vůbec čas), mohlo by to být ještě mnohem lepší.

A tak jsem si na letošní rok dala neskromný osobní cíl, a to umístit se do 10. místa. Není to ani tak, abych překonala ostatní, ale spíš bych chtěla překonat sama sebe a aktivně se snažit žít aktivně 😉 Velmi mile mne tedy potěšilo, když se konečně objevil dlouho očekávaný průběžný pořadník, že jsem opravdu zatím v první desítce. Teď už zbývá jen nepolevit a vytrvat!

Jelikož na mateřské jsem absolutně neměla žádný čas ani chuť sportovat a volný čas jsem raději věnovala práci, úklidu nebo vzácnému odpočinku, podepsalo se to i na mé hmotnosti. Sice se stravuji zdravě, ale bez pohybu to nestačí a za ty 2 roky jsem přibrala přes 10 kg.

Dalším cílem, který jsem si na letošního Borce stanovila, je, že zkusím získat známku za Sílu, což znamená vrhnout se na cvičení (cca 3,5 h denně), což by mi mohlo pomoct být zase trochu fit. Neurčila jsem si sice žádnou konkrétní cílovou hmotnost, které bych chtěla dosáhnout, ale bylo by pěkné, kdyby to šlo třeba 1 kg dolů za týden. Spíše se chci dostat do lepší formy a zase se cítit lépe ve svém těle

Abych měla ještě větší motivaci to dokázat, rozhodla jsem se s vámi sdílet své míry a fotku PŘED. Na konci Borce pak přidám výsledky PO ke srovnání. Doufám, že už s menšími faldy 😀 Kdybych to tedy flákala a žádná změna by nebyla znát, musela bych se před vámi akorát stydět. Stačí, že se už tak stydím, jak vypadám teď 😀

3. 3. 2024

Hmotnost: 76,9 kg

Paže: 31 cm

Prsa: 103 cm

Břicho: 92 cm

Zadek: 115 cm

Stehna: 67 cm

 

 

Kdo jste dočetli až sem, ještě bych ráda napsala jednu věc. Zaujal mne tip od Surikaty na Vystupování ve formě jakýchsi vlogů, které bych nahrála na TyTrubku a sdílela sem odkaz. Bohužel nemám jinou příležitost přednášet, protože tenhle semestr jsem měla jenom jednu dvouhodinovou výuku a ta proběhla ještě před Borcem. A minimálně 5x bych chtěla Vystupování zařadit kvůli cestovatelským známkám. Tak bych vám zkusila vymyslet nějakou zábavu a povykládat vám o nějakém tématu z mého života. Ale to zase příště. Tak doufám, že vás to nebude nudit a nebudete se mi moc smát 😀 Budu ráda i za tipy na případná témata vlogů.

 

Zatím se mějte pěkně a ať se daří i vám 😊

Proč je borec super výzva?

To je otázka na kterou má nejspíš každý účastník tak trochu svojí odpověď. Třeba motivace dát si do těla, začít něco nového nebo se překonat. Pro mě jsou důležitá zejména správná rozhodnutí, ke kterým výzva vede. Ve svém průzkumu toho, proč během volné půlhodinky neskončím vzorným účením, ale scrollováním na Instagramu jsem došla k závěru, že to často bývá jakási rozhodovací paralýza. Ono v ten daný moment na mém TO-DO listu často nestojí jen jedno učení, ale několik a k tomu pár organizačních telefonátů, hra na příští schůzku, rozšité šaty a upatlané umyvadlo. Moje hlava v ten moment se rozhodne se nerozhodovat a prostě vypustit všechno. Když jsem na tohle přišla, a pokusila se rozhodnutí ohledně všech záležitostí mnohem více konkretizovat a třídit, výrazně se zlepšila moje výkonnost i pocit sama ze sebe.

A do toho tabulka funguje jako kouzlo. Přesně vás nakopne spravným směrem. Oproti loňsku mám výhodu, že se mi jakž takž povedlo zbavit se závislosti na krátkých videiích a proto moje nyní neusmažené serotoninové receptory reagují na zápis do tabulky ještě mnohem líp, než kdy minule. A ještě bez prokrastinace jde všechno líp. Třeba i dnešní balení, které fakt nesnáším. A díký borcovi se během dne snažím něco vtěstnat mezi to dané, vymyslet produktivní činnosti na hluchá místa a zároveň když už něco dělám, dělat to naplno.

Tak přeji všem borcům hodně zdaru, správných rozhodnutí a motivace. Prosím, využijte komentáře k diskuzi o vašich motivacích a technikách na rozpovšechněné mozky.

Nazdar,

vzhledem k tomu, že se právě učím na přijímací zkoušky z psychologie, rozhodla jsem se zápisy do deníku využít tak trochu jako opakování a také přiblížení tohoto oboru svému okolí. Snad se mi na to podaří něco vymyslet každý týden a bude to pro vás alespoň trochu zajímavé. Také bych vás chtěla předem upozornit, že jedním z cílů mého zápisu je, aby zabral minimálně pět minut čtení, tudíž pokud neradi čtete, možná tento zápis nebude úplně pro vás.

Cíle psychologie:

1. Popsat lidské chování a prožívání
2. Pokusit se ho vysvětlit s pomocí psychologických teorií
3. Předvídat lidské chování a prožívání
4. Ovlivňovat lidské chování prožívání (Zvyšování lidské spokojenosti a zdraví)

Historie psychologie

Psychologie existovala jako součást filozofie již od jejího počátku. Jako samostatný obor vznikla však až v roce 1879 v psychologické laboratoři v Lipsku. Tuto laboratoř vedl Wilhelm Wundt s pár dalšími psychology a jejich předním zájmem byla zpočátku především psychofyzikou, přičemž jejich nejčastější výzkumná metoda byla introspekce (zkoumání toho, co probíhá v mysli).

Psychologie jako taková se poté rozštěpila do mnoha směrů, které si nyní krátce představíme.

Gestaltismus

Jinak je označován také jako tvarová či celostní psychologie a kdybych měla shrnout jeho základní myšlenku, bylo by to takto: „Celek je více než suma částí“. Hlavními představiteli byli Max Wertheimer a Wolfgang Köhler. Konec tohoto směru nastal kvůli nástupu nacismu, jelikož jeho představitelé prchli z Evropy do USA, jejich myšlenky jsou však využívány v kognitivní psychologii.

Behaviorismus

Jsem si poměrně jistá, že o pokusu se slintajícími psy, které dělal Pavlov zde slyšel téměř každý. Pavlov jako takový však nebyl psycholog, byť tomuto směru významně přispěl. Ve skutečnosti by se dalo říct, že psychologií pohrdal.

Behaviorismus jako takový je přísně materialistický směr, který se soustředí pouze na pozorovatelné jevy a zaměřuje se především na učení neboli podmiňování. Je nutno dodat, že tento směr své teorie zkoumal hlavně na zvířatech. Jeho představitelé (kromě I. P. Pavlova) byli B. F. Skinner (zkoumal holuby), Edward Tolmann (zkoumal krysy a kočky), J. B. Watson (experiment s dítětem – vytvořil u něj strach z králíka).

Psychoanalýza

Nepochybně nejznámější směr psychologie, který byl vytvořen Sigmundem Freudem. Soustředí se především na nevědomé procesy a obsahy. Kromě toho se však zajímá také o analýzu chybných úkonů, výklady snů (můžete si na to přečíst jiný zápis od Kokos), hysterii a hypnózu. Vznikl zde také strukturální model psychiky (Id – Ego – Superego) a přehled psychosexuálního vývoje dítěte.

Fenomenologický směr

Kriticky se staví proti oběma hlavním proudům své doby, psychoanalýze i behaviorismu: Pryč s determinismem – člověk je svobodná bytost! (determinismus = lidské jednání je předurčeno)

• Dělí se na dvě odlišné větve:
  • Americký: Humanistická psychologie (optimistická)
  • Evropský: Logoterapie (pesimistická)

Humanistická psychologie

Zakladatelé jsou Carl R. Rogers a Abrham Maslow (autor pyramidy potřeb). Tento směr se soustředí především na terapii, ne na popis lidské psychiky. Jeho hlavní témata jsou sebepřijetí, seberealizace a sebeaktualizace.

Logoterapie

Vedle Freudovy „touhy po slasti” a Adlerovy (žák Freuda) „touhy po moci“ přichází s třetí základní lidskou potřebou „touhy po smyslu“. Hlavní téma tohoto směru je smysl života, který v sobě nacházíme vykonáním sebe přesahujícího činu, prožitím hodnoty či v utrpení. Představitelem tohoto směru byl Viktor E. Frankl.

Transpersonální psychologie

Zabývá se tématy, které přesahují jedince. Tento směr stojí na rozhraní psychologie a mystiky a je známý svými pokusy s LSD. V Česku je jeho představitelem Stanislav Grof.

Kognitivní psychologie

Tento směr navazuje na Gestalt psychologii a soustředí se hlavne na oblast pozornosti, paměti, řeči, neuropsychologie apod. Zde je významných představitelů mnoho a proto zmíním pouze jednoho autora z tohoto směru, kterým byl Noam Chomsky, který se zabýval řečí a jazyky.

 

Pokud jste se dočetli až sem, tak gratuluji a doufám, že jste si z tohoto zápisu odnesli alespoň malý rozhled o směrech v psychologii a že jste za čtení získali spoustu bodíků.

Nalaďte se na tento finský recept. 

https://www.youtube.com/watch?v=0LfT5qJH2zc&ab_channel=Korpiklaani-Topic 

Karjalanpaisti – karelské maso

Připravte si pomalý hrnec, 250 g kližky, 250 g krkovičky, 3 mrkve, 3 cibule, půl polévkové lžíce soli, půl lžičky celého pepře, půl polévkové lžíce nového koření a jeden a půl ks bobkového listu.

Cibuli oloupejte a nakrájejte na silnější špalíky. Mrkev oloupejte a nakrájejte na silnější kolečka. Vůbec se s tím nepárejte. Maso nakrájejte na kostky cca 2×2 cm. Ale taky to moc neřešte. Na dno pomalého hrnce vložte cibuli, na ni mrkev, na mrkev hovězí a na hovězí vepřové maso. Přidejte sůl a koření a zalejte vodou do výšky masa. Ponechte svému osudu, dokud nebude maso uvařené. Podávejte s vařenými brambory. V originálním receptu se toto jídlo připravuje vařením v troubě. Troubu nemám.

 

Je libo salát? (Toto není finský recept, ale mám červenou řepu ráda.)

Červenou řepu (nejlépe je předvařená, ušetří vám spoustu práce) nakrájejte na kostičky a dejte do mísy. Kyselé okurky a cibuli nakrájejte na drobné kostičky a přidejte k řepě. Osolte a opepřete. Přidejte majonézu nebo zakysanou smetanu a promíchejte. Nechejte uležet v ledničce. 

Pokud ingredience nastrouháte, můžete salát použít jako pomazánku. Pokud vás zajímá množství surovin, potřebujete 1 větší cibuli, 300 g řepy, 150 g majonézy nebo zakysané smetany a 200 g kyselých okurek, také sůl a mletý pepř.

 

Pusťte si další skvělou skladbu.

https://www.youtube.com/watch?v=rVVTiG9UgnE&ab_channel=Nightwish-Topic 

 

Na odpoledne je možno připravit Finské skořicové šneky. Pozor, obsahují kardamom. Ujistěte se, že jej doma máte. 

 

https://www.apetitonline.cz/recept/finske-skoricove-sneky 

 

Pokud byste chtěli i něco ostřejšího, doporučuji tento nápojový lístek (vhodné i pro nás abstinenty):

https://www.youtube.com/watch?v=5fH0hHZkCJ8&ab_channel=NuclearBlastRecords 

https://www.youtube.com/watch?v=xoLmeOBn4ck&ab_channel=Korpiklaani 

https://www.youtube.com/watch?v=e7kJRGPgvRQ&ab_channel=NuclearBlastRecords 

https://www.youtube.com/watch?v=WO7mSifwN44&ab_channel=Galariand 

 

Zdravím místní borce a borky,

Vítejte u mé sbírky náhodných myšlenek a příběhů. Aneb ať máte co číst, když si chcete odpočinout za body u něčeho, co není prokrastinace XD.

Na skautského borce jsem se těšil. Jakožto vysokoškolský student, můj každý pokus dát si život do nějakého režimu a produktivity mimo učení se (ne že by to by se taky nějak závratně učilo) ztroskotal na hromadě pečlivě vymyšlených výmluv (nebudu si vařit jídlo, pizza stačí, protože tím ušetřím tolik času, který stejně nevyužiju smysluplně). Ale skautský borec mi dává bodíky, no a jak jsou v něčem zapojeny bodíky, tak mi to dává naprosto nový level snažení se a motivace. Do toho soutěžím se sestrou, takže jakožto starší bratr musím jí výhru udělat co nejtěžší, aby si jí vážila. Věřím, že si dokážete představit můj šok, když jsem si včera před spaním s vnitřním uspokojením zapsal body za den bez mlsání a prokrastinace, pochválil se za dnešní den, kdy se mi dařilo fakt dobře, překlikl jsem na porovnání a ona byla přede mnou! O dobrou stovku bodů! Možná hlavní motivátor vskutku je soutěživost… Takže vlastně zneužívám svou špatnou vlastnost pro své vlastní dobro 😂. Metagaming at it’s finest.

Týdenní úkoly jsem si pročetl, vyplnil dotazník, zašel procházkou na zříceninu… Co mám ale udělat u všech všudy za jídlo? V rámci rešerše jsem vytasil mobil, otevřel YouTube a zašel svůj oblíbený kanál o vaření do nádherné sekce: But cheaper. Nestal jsem se vysokoškolským studentem pro nic za nic. Velmi rychle mi padl zrak na 10ti minutové video na výrobu řeckého pokrmu Gyro. Jediné, kdy jsem o něm slyšel, byl skeč Gabriela Iglesia. Takže můj souhrn informací byl – je to z Řecka, vypadá to jako taco a řekové jsou na něj hákliví. Takže se sebevědomím chlapa připraveného povýšit ligu svého vaření z vajíček na 100 a 1 způsob jsem šel nakoupit ingredience. První zádrhel nastal u masa. Ve videu říkali vepřové. Výborně, ale jediné vepřové, co bylo ve slevě, už bylo vyprodáno. A při pohledu na ceny ostatních kusů se moje studentská hlava zamotala. Takže jsem přimouřil jedno očko, po té druhé, a nakonec to bylo krůtí maso ve slevě, že bylo levnější než kuřecí. Jackpot. Plnotučný řecký jogurt s klidným srdcem dokážu nahradit pomocí selského jogurtu. Protože jsem samozřejmě mistr plánování, tak se mi vše nevešlo do batohu. Jestli jste v blízké době viděli někoho kráčet si to s kyblíčkem jogurtu, co vypadal mladě (umím se pochválit vskutku), pak šance, že jste viděli mě, byla nezadnedbatelná. Ovšem poutko se utrhlo ještě než jsem dorazil na Špilberk pro body. Zpětně si říkám, že možná by bylo fajn příště nakoupit až po procházce. Na bytě jsem začal pita chleby, hrnce jsem použil jako mísy, přešel jsem plynule k vnitřním věcem. Vzhledem k absenci válečku (jaké překvapení na převážně mužském studentském bytě) nádherně posloužila láhev vína a za hodinu a půl už se pekl první kus. Mezitím jsem udělal takovou tu točící věc s masem, jak můžete vidět tradičně u kebabu, ale menší a ze špejlí. Jak řekl kuchař ve videu: “beautiful meat tower”. A aby toho nebylo málo, už jsem měl nakoupeny brambory na hranolky, takže už nebylo cesty zpět. V tu chvíli přijížděl první z mých kamarádů, které jsem pozval. Protože jsem samozřejmě dělal 8 porcí zaráz. Další zajímavý poznatek z našeho bytu je ten, že máme 4 nebo 5 takových těch kulatých věcí s úchytku na vyndávání jídla z fritovacího oleje. Dvě z toho se před půl rokem objevily na balkoně, nikdo se k nim nehlásil, takže tam do teď žijí vlastním životem. Po třech a půl hodinách mé úporné snahy už dorazil i druhý kamarád z 15 pozvaných a byli jsme v plném počtu (bohužel jen pro 2 bylo gyro zdarma dostatečná motivace). Ti mi ovšem svým nadšením z chutného jídla naprosto zvedli náladu. A ještě mi dvě zbyly na další den do krabičky do školy. Při přepočtu mě jedno gyro vyšlo na 30Kč – jackpot.

A tak s dalším skautským borcem
Awasin objevil vášeň k psaní,
S článku blížícím se koncem
Kreativita mu se nestraní.

Vyplodil zas slohovku
Na večer a pohovku,
Avšak dlouhé čtení
Brání mozku tlení.

Ke konci jsi se už prokousal
Lepší než na ig bys brouzdal.
Pochvalu a respekt můj máš,
Jistě se na něj i zdáš.

Loučím se s tebou čtenáři,
Jdu pro kolo v garáži,
Nutno sbírat body
Tož adios.

Ahoj,

napadlo někoho, jaký je rozdíl mezi dítětem a diktátorem?

Když něco chce, musí být po jeho/jejím, nebo je zle. Splněno

Terorizuje své okolí, často nevědomky. Splněno

Ani přátelé si nejsou jistí životem. S tím ce dělá s hračkama-splněno

Snaží se podrobit si celý svět. Stačí dát čerstvej rohlík a podrobí celou kuchyň, je ještě malá, takže bych to pro začátek uznal.

Napadá-li vás někoho něco dalšího, připište 🙂

Parník

Letos se Skautského borce účastním poprvé a když jsem viděla, co všechno to obnáší, byla jsem nadšená. Zaprvé, miluju tabulky, zadruhé, miluju výzvy. Tak jsem se rozhodla, že to pojmu trochu jako “dohánění věcí, na které mi přes rok nezbyl čas.” Mám totiž vždycky spoustu nápadů, ale většinou z toho nic nezrealizuju. Teď, když za tolik aktivit můžu získávat body do tabulky, mám víc motivace začít dělat něco nového.

Například už delší dobu jsem přemýšlela, že bych se aspoň trochu naučila hrát na klavír. Doma v obýváku máme klavír, na který skoro nikdo nehraje, je asi zděděný po babičce a mám pocit, že tam zatím byl spíš na okrasu než na hraní, což bych ráda změnila.

Tento týden jsem se stihla naučit nějaké ty základy. Jde mi to celkem rychle, protože jsem předtím uměla hrát i na jiné hudební nástroje, takže ztracená v tom úplně nejsem. Do tabulky si připisuju body za hudbu, jsem odhodlaná v tom pokračovat, baví mě to a doufám, že i vám se plnění úkolů daří.

Hodně štěstí v následujících týdnech!

K.