Krysoto!
Pokud je jídlo, které vždy na táboře zvítězí nad vdolky, tak je to krysoto. (Tady pozor na češtinu – těžko říct, kde končí krysa a začíná rizoto). Taky se většina kuchařů neshodne, co přesně do krysota patří, ale když pomineme samotné rizoto s čímkoliv, co se nachází ve vaší táborové kuchyni, za krysu můžeme považovat jakoukoliv jedlou hmotou:) tady už to nechám na vaší fantazii, co do rizota/ krysota dáte.
Jak vlastně krysoto vzniklo? Při polním vaření jsme našli pár myšek, ale přestože hlavní vedoucí tvrdil, že je “zlikvidoval” většina stejně věřila, že skončili v některém z kotlíku – na to, že někteří byli schopni mít ve vlastním guláši kámen, to nebylo zas tak nereálné. Nevím, kam ty myšky vyhodil, ale musím uznat, že samotný stav masa tomu moc nenapomohl.
A tak se vždy při rizotu debatovalo o myškách – u nás vaří dečka, takže vzhled jídla je různorodý.
Taky máte své jídlo opředené nějakou legendou?
Autor: Cukrik
Krysoto!
Pokud je jídlo, které vždy na táboře zvítězí nad vdolky, tak je to krysoto. (Tady pozor na češtinu – těžko říct, kde končí krysa a začíná rizoto). Taky se většina kuchařů neshodne, co přesně do krysota patří, ale když pomineme samotné rizoto s čímkoliv, co se nachází ve vaší táborové kuchyni, za krysu můžeme považovat jakoukoliv jedlou hmotou:) tady už to nechám na vaší fantazii, co do rizota/ krysota dáte.
Jak vlastně krysoto vzniklo? Při polním vaření jsme našli pár myšek, ale přestože hlavní vedoucí tvrdil, že je “zlikvidoval” většina stejně věřila, že skončili v některém z kotlíku – na to, že někteří byli schopni mít ve vlastním guláši kámen, to nebylo zas tak nereálné. Nevím, kam ty myšky vyhodil, ale musím uznat, že samotný stav masa tomu moc nenapomohl.
A tak se vždy při rizotu debatovalo o myškách – u nás vaří dečka, takže vzhled jídla je různorodý.
Taky máte své jídlo opředené nějakou legendou?
Předem chci říct, že se mi nenahrál zápis z čínského týdne, takže tak…trochu zpoždění. Ale to nevadí. Zkoušet mlčet, když máte ve škole přednášky a prezentace bylo nemožné, ale na tohle by se hodila právě sobota. Ale to jsem měla vůdcáky a spoustu zkoušet. Takže taky ne. Jenže, já mám z bobříka mlčení fobii. Proč? Jako skautka jsem splnila bobříka mlčení každý tábor, ale pak jsem měla strach promluvit. Prostě i když mi výzva skončila, bála jsem se něco říct – např. když se mě v kuchyni zeptali, zda chci “víc nebo míň” nic jsem neřekla, protože má hlava měla stále nastavené: hlavně nemluv 🙂 A toto mi vydrželo celé prázdniny až do školy. I zde jsem nemluvila. Takže tuto výzvu jsem radši odložila a vybrala si bobříka času. to už bylo proveditelnější. Docela jsem to odhadla, ale bylo těžké odstranit všechny hodiny z mého okolí. Přece jen, na táboře je to jednodušší. Další výzvou byl výlet k technické památce a mám to štěstí, že má škola je jedno velké technické muzeum a mám tak několik možností, kdy zdarma mohu navštívit spoustu míst v okolí. Nebo si zkusit rozebrat formuli 🙂 Ale měla jsem čas přes týden i na čtení a dostala se ke knížce Ambasadov od China Miéville. Není to jeho top, ale zachránila jsem knížku před skartací. Při čtení mi došlo, jak složité je pochopit jeho svět a došlo mi, že i mé texty jsou někdy tomuto šílenství podobné. to mě vyděsilo, jestli po mě vůbec někdo něco pochopí, ale jak to máte vy? Pokud znáte příběhy od Chini T. Miéville, jak na vás působí? Je těžké je pochopit? Líbí se vám tento styl psaní?
Cukřík
Když mi vedoucí oznámila, že jdu na s nimi na skautský ples, už jsem viděla,jak mi utíkají drahocenné body. Námitku, že mám borco sraz vedoucí nebrala a rovnou mi koupila lístek.
Další faux pas nastalo při tančení. Já měla taneční v covidu a moc jsem toho s 53 páry v sále nepobrala. Takže když mě vyzval k tanci jeden pohledný chlapec, souhlasila jsem. Když se mě zeptal, zda umím anglický foxtrot, znejistěla jsem. Tak jsem začala improvizovat a klučina se mě při tanci zeptal:
“Chodila jsi do tanečních?”
“Ano.”
“A dokončila jsi je?”
No, musím podotknout, že klučina nebyl skaut, ale hasič XD (nic proti hasičům…ale na skautském plese to vypadalo vtipně). No, klučina si řekl, že mé taneční schopnosti napraví, takže jsem po celý ples tančila jak o život.
Aspoň že něco příjemného přišlo při tombole. Investice 120 Kč se za dvanáct lístků vyplatila a já kromě čajů, oříšků, medoviny a láhve, dostala také orientální šátek a vonné tyčinky. Týden v Bombaji nemohl být lépe zakončen (viz.foto).
Ještě mě napadlo, že když už mám hotových 20 tří stovek v modré barvě, můžu nějak zhodnotit úkoly. Prokrastinace, otužování a sprostá mluva v pohodě. Ale vstávání na budík mi dělá problém do teď, a dny bez mlsání byly hrozně dlouhé. Avšak co tahle na příští rok přidat nebo vyměnit něco jako pitný režim? 2,5 litrů za den za 50 bodů, co vy na to? Myslím, že pro někoho je to složité, ale možná lepší, než to vstávání na budík XD.
Z čeho mám ale obrovskou radost je pomyšlení, že pořád je zájem o skautskou literaturu. Dodalo mi to potřebnou sílu, protože “čínský týden” bude šílený. Všechno musí ustoupit právě před skautskou literaturou, kterou musím dopsat…a když už jsme u toho čtení, co jste si vybrali vy? Já přemýšlím nad Severkou (výborné doporučení), skautskou kuchařkou nebo skautskými stavbami. Co vy byste si z toho vybrali?
Konec zápisu utančeného Cukříka z Havířova.
Minulý zápis jsem se zmínila, že jedna z mých kapitol se týkala Suezu. A jelikož se blížím do finále, zajímá mě, jaký ohlas by případně kniha měla. Ti co se v tomto spisovatelském světě trochu orientují ví, že je přede mnou ještě revize a to nejhorší – kontakt s nakladatelstvím. Ono, když napíšete, že máte rukopis o skautském odboji, ještě k tomu žánrem magický realismus ( pro nezasvěcené – jde o reálný svět, který ale povoluje mystické prvky ať už naší představivosti nebo ty, které se nám dějí ale neumíme je vysvětlit), nakladatelství není nadšené. Kolik je potencionálních čtenářů jim je někdy jedno, jak nemají dílo pro srovnání, neumí si představit zisk. To chápu, musí platit spoustu jiných lidí, ale bez tohoto tisku nebo mé investice knihu nevydají. A proto mě zajímá, jaký by byl o knihu na podobné téma zájem mezi námi skauty. Než sem v nějakém zápisu hodím anotaci a ukázku, chci si jen ověřit, zda to má nějakou šanci. Vím, že mnoho skautů rádo čte, ale knih je to tolik, že si člověk není jistý ničím. Po mém prvním vydání knihy jsem si toho hodně zkusila. Teď vím, že na to musím z opačné strany.
Tedy ve zkratce, kdyby vyšla kniha o skautském oddíle, který bojuje za svobodu, pravdu a taky i svou existenci ve světě nám tak podobném, ale zcela jiném… který vznikne z přátelství pár lidí a postupně zamíchá osudy skautů zkoušených krutým režimem – byl by o něco takového zájem?
Předem upozorňuji, že se jedná o fikci, doplněnou zkušenostmi ze skautských aktivit, kde historie určuje pouze přibližný děj a tedy nelze hledat úplné souvislosti – nejedná se o nějaký oddíl z naší historie, tento je smyšlený, jen inspirovaný tím, co zažívali skauti v nesvobodné době, doplněný o prvky magického realismu.
Aby to bylo více než jen příběh, každá kapitola obsahuje nápovědu k vyluštění šifry, která po nalezení všech písmen hodí na konec příběhu zajímavý pohled. Samozřejmě,kniha se dá číst i bez šifry.
PS: ptám se i proto, že aby děj fungoval, musí se odehrávat na území, kde se mluví určitým jazykem a žije zde národ tomu příhodný, který v dnešní době budí kontroverzi a může být brán jako…sympatie? Příběh se odehrává v takovém prostředí, aby byl autentický a vznikla právě touha po svobodě, ať to pro každého znamená cokoliv. Tedy mě zajímá názor, zda by mohlo lidem vadit, že se o toto téma příběh “otírá” a mohl by být potenciálně brán jako “nevhodný”.
Za jakékoliv ohlasy a nápady předem děkuji, Cukřík.
Celá nadšená jsem očekávala tento týden, jelikož je to pár dnů, co jsem dopsala kapitolu o Suezu do své knihy. Možná jsem očekávala, že by mi tato zkušenost mohla pomoci se šifrou, ale kde že.
Menší vzdělávací okénko: teorie šprajcnuté lodi pracuje s tím, že se velké nákladní lodě zašprajcnou při průjezdu Suezským průplavem. Stačí najet na mělčinu, prudce zatočit nebo mít poruchu a takto velká loď blokuje průplav. Většinou trvá týdny než se podaří takhle zašprajcnutou loď “odšprajcnout”. (Tohle je horší než jazykolam). Pořadatelé skautského borce tak správně pochopili, že loď jako rychlost musí počkat až po Suezu.
Je dobře, že v tuto chvíli nikdo z nás nemá rychlost putování loď, jelikož bychom tam byli všichni šprajcnutí. Jak se tedy nezaseknout na úkolech?
Osobně jsem se zašprajcla na úkolu mlsání. Nechybí mi to, ale jako Cukřík jsem nově bez “přidaného” cukru. To by nebyl problém, kdybych nedostala domácí nanuky, které na mě čekají po konci výzvy. Pak se na trhu objevila nová verze banánů v čokoládě a tak mi nezbývalo nic, než ochutnávat očima. Držím se, ale jak dlouho zůstanu zašprajcnutá v tomto módu: zvládnu to, ale okusovat okurku mě trýzní?
Je nějaká efektivní rada, jak se poprat se svým já?
Zadruhé, došlo mi, že bych se měla učit na vůdcáky… mimochodem, je tady někdo kdo dělá taky Moravskou zkoušku Incrementum? Moje vedoucí si dělá srandu, že že mě potom bude Náčelnice podle toho, kolik (zbytečných) úkolů tam plníme. 🙂 Mám tak dva týdny na to se naučit celou tu hromadu papírů. Docela mi to nabouralo harmonogram – prostě nestíhám. Takže když už musím vstávat na první budík ráno, proč si nenastavit těch budíků víc?
Tak mi zvoní každou půl hodinu budík, abych nezapomněla kolik mi co zabralo času. Do té doby se mi všude povalovaly papírky s čísly, kolik jsem čeho dělala.
Jak to máte vy? Zapisujete do tabulky hned, nebo až na konci dne?
Pro dnešek končí, Cukřík bez cukru.
Naše cesta trvá něco přes 60 dní, a to nepočítám dny, kdy se nic nedělá a celá expedice se valí na pláži… takže, proto jdeme z Londýna pěšky? 😀 Navíc, jak může být slon rychlejší než horkovzdušný balón?
Za všechny pravopisné chyby se předem omlouvám – zápis píšu tak, jako každý velitel expedice – na koleni po dlouhém a únavném dni plném cestování po 4 hodinách zpoždění.
Borce mi doporučil náš oddílový vedoucí. Jen tak to hodil do skupiny a já *****(úkol správná mluva) se přihlásila. Tak tedy dnem 5.3. začíná první zápis do deníku výpravy:
Kapitán Cukřík – jak málo stačí ke štěstí
Když jsem svou výpravu seznámila s pravidly a úkoly, jásala, že těch patnáct hodin, které si můžeme maximálně za den zapsat je vlastně každý náš den. A ještě za to dostaneme body. Takže před vykročením do světa bylo nutné zjistit trasu, úkoly, rozdělit zásoby a funkce. Ale tady přišel první problém – jako noční sovy jsme zvyklí vstávat na 20 budíků – a s tím měl být konec. Takže nám nezbývalo nic jiného než odložit telefon na druhý konec místnosti a pak se znaveně ráno plazit z postele. Dobrá zpráva je, že přípravou na závody se dá docela snadno získat známka síly a červené bodíky. Aspoň něco. A jak tedy začal první den? Ráno před posilovnou chroupu jablko, avšak to bych se z něj nesměla přiotrávit – nehorázné svědění a alergická reakce mě vyděsila, ale nepřekvapila ( poté, co jsem se otrávila draslíkem z banánů). Kvůli toho bylo ale cvičení narušeno svěděním a slzením. Dvouhodinové psaní, vaření, skautské záležitosti a škola s prací se postaraly o další body, hlavně fialové. Ale co s modrou? No, jsem Cukřík a došlo mi, že skautské rady budou krušné – každý rádce i vedoucí vždy donese sliby (cokoliv dobrého, ať sladkého či slaného). A do dvaceti dnů se určitě nějaká ta rada vleze. Dále, já jsem Ostravák a součástí našeho vyjadřování je neodbytně nějaké to klení. Chápete, projev bolesti jen tak něco neovlivní, třeba pokud vám vlčata shodí na nohu podlážku, nebo vám prskne olej do obličeje. Tak bylo nutné zavést pro celou posádku nové slovo nahrazující všechny vulgarismy, které by nebylo pro ostatní sprosté a používalo by se právě v těchto emočně vypjatých situacích.
Po dlouhém dni dávám dohromady body a jsem šťastná, že mám těch cca patnáct aktivních hodin a 3 barvy za plný počet. Sice nevím, zda se tímto tempem dožiji poloviny výzvy, ale jsem ráda, že mě něco donutilo udržovat denní režim, který by splňoval všechny mé požadavky. Občas jsem na to kašlala a pak litovala, že nejsem tam, kde chci být. A možná se těmito úkoly inspiruji pro náš oddílový modrý život, protože až dodnes bylo standartním úkolem (kromě otužování, sportování a ekologie) jezení z ešusu.
Cukřík