Zdarec!
Opět je Borec zpět. Minulý rok by se moje tabulka dala popsat asi takto:
Svačina hnijící vám v pokoji, kterou byste nejraději vymazali ze světa a potichu doufáte, že se za chvíli rozloží, a že jednoho dne zmizí. V hloubi duše ale víte, že vám hnije dál a její zápach se stupňuje, dokud nepřijde někdo druhý a neuklidí ji. Zároveň víte, že jakmile jí někdo odnese bude vám chybět. Prostě dost bída.
Ze strachu otevřít svou tabulku pod tíhou prázdna (opravdu by se prázdné čtverečky daly krájet), či najet na konečné pořadí mi nahánělo husí kůži po těle. A tak se stalo, že mou svačinu někdo odnesl.
Tento rok bude jiný! Tento rok moje svačina neshnije, bude stále čerstvá a každý den budu mít chuť se do ní zakousnout znovu a znovu. Zatím tomu tak je. Ano, vskutku není tomu ani týden co borec začal, se vší vážností však musím poznamenat: Ano, borec za sebou nemá ještě ani týden!
Zdánlivě věřím, že nám všem vytrvalost vytrvá, že naše svačina zůstane až do konce celá, a že vy ani já nebudeme mít každodenní strach kouknout se na tabulku pořadí.
(PS opravdu doufám, že mi moje svačina neshnije, že světlo světa spatří další zápisy)
S láskou
Sushi
2 reakce na „Ohlédnutí se do dob pravěkých“
Inu, shnilá svačina je něco skutku nemilého xD btw, zdravím!!!
Jak to čtu, tak si říkám, jaký dobrák si jednou za den kousne do svačiny. Co taková svačina musí v čerstvosti vydržet, a ještě ke všemu když ji hodlá jíst do konce dubna. To že bylo psáno metaforicky o tabulce mi došlo až po nějakém tom momentu nepochopení a obdivu nad zvláštním to zvykem.
krásný zápis:)))