Zdar všem,
co zvláštního vás donutily udělat výzvy? Těší vás to?
Já jsem třeba byla v rezervaci o obědové pauze. No a tenhle týden jsem prošla celé turisty přeplněné centrum Prahy, abych trefila synagogy.
O dva dny později cestou z divadla mi došlo, že synagoga je i u nádraží a nemusela jsem kvůli tomu čelit všem těm trdelníkům, deštníkům a jinému chaosu.
Jeden z mých letošních borco-cílů je trošku posunout moji schopnost šít si na sebe oblečení. Věnuji se tomu už docela dlouhou dobu, ale pořád to není úplně ono. Takže o víkendu razím na kurz, kde snad dobojuju s neúhlednými zipy a výstřihy, které trápí většinu mých modelů.
Kurzem jsem se chlubila na rodinné oslavě. A všichni na mě koukali jak na ufouna se třema hlavama. Kdo by v dnešní době šil doma, když si může všechno koupit? A není to ještě dražší než z obchodů?
Jo, občas se mi podaří za látku dát víc, než by třeba tričko stálo v běžném nákupáku. Protože tak strašnou kvalitu látky vám tu nikdo neprodá. A tím přicházíme k tomu, proč já zkouším šít a myslím, že to má smysl.
Za prvé mě to baví. Miluju proces kdy se z látek stává něco, co mě pak slouží. Za druhé je to docela spolehlivý způsob jak získat eticky šité oblečení. Za třetí, trička z obchodu jsou mi krátká a prostě v oblasti beder už netričkují, čemuž lze při domácím šití snadno předejít. A poslední důvod je zatím takovým zbožným přáním. Takové doma šité oblečení by se mohlo pomalu, ale jistě dostat kvalitou střihu i materiálu do docela luxusních úrovní. Doufám…
Je tu někdo další kdo se snaží skrz borce trochu potáhnout svého koníčka? Nebo někdo kdo šije?
Chci o vás vědět v komentářích.
Všem borcům zdar!
- Lenďa
V rámci Evropské výzvy ve vaření jsem si nenechala ujít příležitost a vrhla se do francouzského quiche. Super věc. Dezert naslano, který ochotně spolkne zbytky sýrů a šunky z lednice.
Proč je borec super výzva?
To je otázka na kterou má nejspíš každý účastník tak trochu svojí odpověď. Třeba motivace dát si do těla, začít něco nového nebo se překonat. Pro mě jsou důležitá zejména správná rozhodnutí, ke kterým výzva vede. Ve svém průzkumu toho, proč během volné půlhodinky neskončím vzorným účením, ale scrollováním na Instagramu jsem došla k závěru, že to často bývá jakási rozhodovací paralýza. Ono v ten daný moment na mém TO-DO listu často nestojí jen jedno učení, ale několik a k tomu pár organizačních telefonátů, hra na příští schůzku, rozšité šaty a upatlané umyvadlo. Moje hlava v ten moment se rozhodne se nerozhodovat a prostě vypustit všechno. Když jsem na tohle přišla, a pokusila se rozhodnutí ohledně všech záležitostí mnohem více konkretizovat a třídit, výrazně se zlepšila moje výkonnost i pocit sama ze sebe.
A do toho tabulka funguje jako kouzlo. Přesně vás nakopne spravným směrem. Oproti loňsku mám výhodu, že se mi jakž takž povedlo zbavit se závislosti na krátkých videiích a proto moje nyní neusmažené serotoninové receptory reagují na zápis do tabulky ještě mnohem líp, než kdy minule. A ještě bez prokrastinace jde všechno líp. Třeba i dnešní balení, které fakt nesnáším. A díký borcovi se během dne snažím něco vtěstnat mezi to dané, vymyslet produktivní činnosti na hluchá místa a zároveň když už něco dělám, dělat to naplno.
Tak přeji všem borcům hodně zdaru, správných rozhodnutí a motivace. Prosím, využijte komentáře k diskuzi o vašich motivacích a technikách na rozpovšechněné mozky.