Zápis z cestovatelského deníku středa 6. března

Středa byla z tohoto týdne asi borcovsky nejzajímavější, přestože pro mě úplně top byla noc z pátku na sobotu, kdy jsme spolu naším týmem vedení střediska prožili velmi obohacující program v Číhošti. Ale o tom třeba někdy jindy.

Ve středu jsem ráno vstal v 6:00, sice bez budíku, ale ihned po probuzení. Budík už delší dobu nepoužívám, ale sám se budím v čase, který si určím. Během borce ale vstávám hned, jak se vzbudím, což není vždy úplně jednoduché: musím se potichoučku vyplížit od mého šestiletého synka Jeníka, který spí vedle mě a nad ránem mívá často lehký spánek.

Po protažení, trochu posilování a nějakých těch plancích a studené sprše (otužování) chystám všem snídani a některým dětem i svačinu. Samotnému mi na snídani čas nezbývá, to bych byl musel vstát ještě o chvíli dřív. Pak balím věci a vyrážím s Jeníkem na kole do školky, pak stíhám ranní vlak do Prahy. Po cestě už mohu pracovat, takže se mi započítává první půlhodina práce.

Pracuji v Kanceláři ústředí Junáka jako koordinátor výchovných zpravodajů a můj dnešní den začíná poradou k připravované aktualizaci Příručky pro vedoucí skautských středisek. S kolegy se domlouváme, jak bude nová příručka vypadat a domlouváme se na dalším postupu. Po poradě rovnou dokončuji komentování prvních textů do příručky, se kterým jsem začal už ve vlaku. Do příručky chci zapracovat zmínku o rádcovské družině, ale zjišťuji, že nikde na skautské křižovatce není tento termín vysvětlen, takže nemám na co odkázat. Hned to jdu řešit s programovým týmem, domlouváme se, kde může vysvětlení být umístěno, a příslušný text rovnou zpracovávám. Současně oslovuji jednoho z lektorů workshopu k družinovému systému, o kterém vím, že s rádcovskou družinou v oddíle dobře pracuje, a domlouváme se, že svoji zkušenost popíše do článku na skautské zpravodajství a případně i do některého ze skautských časopisů.

Už je 11 hodin a začíná táborák — pravidelná středeční stand-up porada u výtahu. Až po chvíli mi dochází, že během porady mohu zaměstnat i ruce a přináším si balík materiálů na Valný sněm, které potichoučku sponkuji, zatímco poslouchám, na čem kdo právě pracuje.

Před dvanáctou hodinou vyrážím na obědovou pauzu, kterou ovšem nevyužívám k obědu, ale k plavání. Chodím do Lázní AXA, kde mají bazén 25 metrů, a plavu 100 délek, 50 kraulem a 50 prsa. Dnes mi to vyšlo na hodinu a 11 minut i se sprchou a převlečením. Jelikož jsem od rána ještě nejedl, během plavání přemítám, zda už u půstu vydržím. Je totiž postní doba a každý pátek držím půst, postupně však chci přidávat i další dny (druhý týden dva dny, třetí týden tři, atd.). Nakonec se však rozhodnu hladovění přerušit, protože mě ještě čeká cesta z práce na kole a protože si moje žena nepřeje, abych držel několikadenní půsty (s těmi pátečními je smířená). Kupuji si tedy tvaroh a nějaké pečivo a pospíchám zpět do kanceláře.

Pokračuji s přípravou Semaforu pro oddíly a pro tábory na sněm. Vytisknout celkem 400 ks brožur po pěti listech, všechny je secvakat sešívačkou a zpřehýbat na polovic přeci jen zabere dost času. Je to monotónní manuální činnost, proto u toho poslouchám audio knihu Mind Fuel o psychické odolnosti od Beara Gryllse, kterou chci nastudovat k nově připravovanému projektu k rozvoji odolnosti v Junáku. Každou chvilku si však potřebuji dělat poznámky, takže od přípravy materiálů neustále utíkám ke klávesnici a zapisuji si poznatky k pozdějšímu zpracování.

Čas letí jako voda a já už musím vyrazit zpátky domů: díky Borcovi teď zkoumám trasy k cestování do práce a z práce na kole. V 16:43 tedy vyjíždím ze Senovážného nám., směřuji k Vltavě a pak přes Karlín na Libeňský poloostrov, kde odbočuji a držím se Rokytky až do Kyjí a pak pokračuji jihovýchodně přes Dubeč, Královice, Kolovraty a Říčany až do Mnichovic, kde bydlím. Trasa má 40 km a domů přijíždím až v 19:05, z Říčan už jedu za úplné tmy. Ještěže jsem si prozřetelně vzal rukavice, jak postupně ubývalo světla a tepla, tolik mi prokřehly prsty, že už jsem ani nezvládal přehazovat. Až se trasu dobře naučím a nebudu muset zastavovat k ověřování dalšího směru v mapě, jistě to zvládnu rychleji, třeba za dvě hodiny. A to už je pouze o hodinu delší, než cesta vlakem.

Doma mě čeká rychlá večeře a studená sprcha (dnes už čtvrtá) a ve 20:00 se připojuji na Výchovnou poradnu – pravidelné online setkání výchovných zpravodajů a vedoucích oddílů nad výchovnými otázkami. Dnes řešíme otázku, jak rozdělit přerostlý oddíl (který ví, že se rozdělit potřebuje, ale moc se mu do toho nechce). A pak hodně vztahová témata, např. co s vedoucím, kterého děti sice žerou, ale vůči bratrům a sestrám ve vedení se chová hulvátsky.

Poradna končí v půl desáté a já si jdu udělat ještě čaj a připravit se na spaní, dole mě však překvapí žena, která ještě nespí. Povídáme si, jaký jsme kdo měli den a co jsme prožili. Půlhodina nám ale nestačí, takže se opět dostanu spát až po desáté, takže si body za spánek následující den zase nezapíšu. To se mi ostatně nepodaří celý týden. Zkrátka nemáme kdy jindy si povídat, teprve večer nám zbývá trochu času.

Skautskému borci zdar!