Jelikož mám zítra volno, tak mám teď poslední chvilku na napsání svého úplně posledního zápisu do deníku borce. Za celou dobu se mi to podařilo jen dvakrát a přijde mi to jako škoda. Bohužel, ne vždycky se najde inspirace a hlavně čas.
Vlastně je pro mě tohle psaní velkým výstupem z komfortní zóny. Ale rozhodně ne větším, než otužování. Za celou výzvu jsem pod ledovou sprchou strávila minutu a půl. Holt to asi nebude nic pro mě 😂 Ani mě nemrzí ta ztráta bodů, přeci jen se o vítězství opravdu ucházet nemůžu. Víc mě trápí, že jsem se nedokázala překonat… Tak třeba příště.
Teď k tomu veselejšímu 🙂 Po dvou měsících budu moct s přítelem zase (ne úplně bez výčitek, ale alespoň bez ztráty bodů) mlsat a nadávat. Ono se nezdá, ale mám pocit, že každý si občas musí trochu zanadávat a takzvaně “upustit páru.” Ono to “do prkýnka” člověku úplně nepomůže, když si ukopne palec o postel, nebo smaže práci, na které hodinu dělal. 😂
Závěrem bych jenom chtěla dodat, že bych si přála, aby mi některé návyky vydržely alespoň ještě pár týdnů… i když zrovna nebudu permanentně koukat na hodinky. A to samé bych přála i všem ostatním.
DALI JSME TO!
Děkuji organizátorům za tuhle příležitost a těším se na vás všechny zase za rok ❤️
