V 9.00 jsme měli sraz na konci vesnice. V 8.45 jsem byla na místě a v 8.50 přichází první vlčata a světlušky. Všichni natěšení objevují první hromadu větví, poldr a racky létající nad vinohrady. Po deváté přichází i ostatní, vítáme se, křičíme pokřiky, rozdáváme mapy a vyrážíme. Po chvilce se k nám přidává poslední vlče i s tatínkem, který jediný našel odvahu jít s námi na výpravu (byli pozvaní všichni rodiče).
Jdeme tempem pomalým, pět kroků dopředu, deset dozadu a přestávka k pozorování brouků. Čeká nás 6,5 km k nádherné a vysoké rozhledně Na Podluží. V tuto chvíli zatím platí, že cesta je cíl. Vše je zajímá, vše zkoumají a veškerý můj připravený program najednou ztrácí smysl. Nevadí to, protože co je víc než objevování okolí? Sbíráme první větve, které táhneme s sebou a postupně zdoláváme první kopec. Je nádherně, sluníčko svítí a teplota stoupá. Na kopci se rozhlížíme, hledáme vhodné orientační a zajímavé body – místní skládku, kostel, dřevěnou rozhlednu v naší vesnici, která je najednou malinká a také si všímáme nádherných zvlněných polí. Pokračujeme dále a míjíme první remízek – Evropsky významnou lokalitu a už je před námi vysílač u zaniklé obce. Ta zanikla po třicetileté válce. Dáváme si pauzu na svačinu a plníme bod z vlčka Cestovatel. Také ochutnáváme sušené červíky – kupodivu sklidí úspěch. Po cestě hrajeme hru bomba-povodeň-medvěd.
Pokračujeme dále, jsme v polovině cesty. Ještě přejdeme jeden kopeček a vcházíme do vesnice. Před vesnicí proběhne poučení, jak se ve vesnici chovat, aby smečka vlčat nevyděsila domorodé obyvatele a můžeme vyrazit. V polovině vesnice, na místě bývalého obytného domu zůstala stará studna s užitkovou vodou, největší dnešní zábava. Zaparkujeme v přístřešku u ní a odpočíváme. Další část cesty vede podél silnice, což se nám nelíbí, proto v nejbližší možné chvíli volíme delší, ale pohodlnější trasu polní cestou. Potkáme bažanta, vidíme zajíce, míjíme slony (těžební vrt), několik křížků (u jednoho zase odpočíváme) a pak už zbývá jen půl kilometru a jsme na místě! Hurá! Rozhledna!
A vítr. Zatím je snesitelný. Odhodíme batůžky a stoupáme po točitých schodech na rozhlednu. Měří 30 neuvěřitelně vysokých metrů a stojí nás to hodně odvahy vylézt nahoru. Mám strach z výšek, ohromný, ale děti měly strach větší. Skoro všechny ale vystoupaly nahoru a překonaly se.
Oběd!!! Konečně chvíli sedíme a baštíme. Pak je již čas na společnou fotku a posbírání odpadků kolem rozhledny. V dálce však vidím dešťové mraky, které se blíží a proudy vody, které z nich padají. Posbírám děti, pláštěnky si připravíme do pohotovostní polohy a vyrážíme. V dálce vidíme, jak prší a jak vítr proudy vody ohýbá. Nádhera!
Prudce se ochladí, fouká už tak, že ty nejmenší beru za ruku, aby nám neulétli. Bojujeme s poletujícími pláštěnkami a už dopadají první dešťové kapky. Vlčatům a světluškám to nevadí, snaží se jít proti větru, čímž se zdržují, ale mají zážitek. Popožene je až první zadunění hromu. Vystrašení popobíhají a tempo jim vydrží až do vesnice. Tentokrát jdeme nejkratší cestou. Pořád nás ale čeká 6,5 km zpátky. Vítr postupně utichne, chvíli poprchává, chvíli hřmí a blýská se, počítáme, jak je bouřka daleko, zjišťujeme, že nás obchází a utíká pryč. Přidáme na rychlosti a pokračujeme směr domů.
U zaniklé vesnice zase děláme další přestávku na pití a všímáme si, že rozcestník, na který jsme se při cestě tam dívali, se válí po zemi. No nic, uklidíme ho na kraj cesty, vyfotíme (fotku pošleme asi obci, aby o tom věděli) a pokračujeme dále. Opět probíhá hra bomba-povodeň-medvěd, opět bereme palice a někteří se snaží odnést klacek dvakrát větší než jsou oni sami. Déšť nedéšť, bouřka zapomenuta.
Od Evropsky významné lokality jdu spolu s mou zástupkyní vepředu, probíráme táborové záležitosti, za námi je velká mezera a pak tlupa dětí. Konečně jde vidět, že jsou všichni unavení. Pod blízkým stromem ještě naposled zakřičíme oddílový pokřik a v dešti už vcházíme do naší “rodné” vesnice.
Celkem jsme nachodili skoro 16 km (původně bylo v plánu 13, ale jaksi se to protáhlo), viděli jsme racky, bažanty, srnky, zajíce, spoustu křížků u cest, těžební vrt, rozhlednu, posbírali jsme odpadky, překonali se a hlavně zažili nádherný společný den.
