Autor: AwasinMeewasin

Zdravím místní borectvo,
Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení
A adios

Zdravím místní borectvo,
Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení
A adios

Zdravím místní borectvo,

Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení

A adios

Zdravím místní borectvo,

Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení

A adios

Zdravím místní borectvo,

Abych se přiznal, byl jsem velmi zaskočen výzvami na tento týden. Ať už jídlo, nebo příběh. No, celý den nevydržím mlčet, říkám si, takže budu odhadovat hodinu hádam. To je ale těžký udělat fér, protože jak jsem přemýšlel nad ideální aktivitou, se kterou by to šlo párovat a odhadovat, uvědomil jsem si, že hodiny jsou prakticky všude. A kde nejsou, tak to je aktivita, ve které se lehce časově ztratím, jako je čtení. Nakonec jsem byl připraven na využití cesty na kole.

Moje plány se změnily ovšem, když moje zadní rýma večer v neděli začala sedat a nepříjemně to škrábalo a v pondělí ráno jsem nebyl schopen promluvit. To se naštěstí brzy ztratilo, ale večer mi bylo jasné, že budu den mlčet a že má výmluva bude hlasový klid. A taky že to nebude úplně dobrovolné. Hned z rána to mamku už štvalo. Nepotvrzoval jsem, že ji poslouchám a co říká. Chybu bych ovšem hledal u ní, protože jsem horlivě kýval hlavou na souhlas a ona prostě nenavázala ten oční kontakt.

Každopádně jsem se úspěšně prokousal do odpoledne, kdy jsem odjížděl na byt do školy. Při čekání na přestup procházím kolem klučiny, se kterým jsem byl v týmu na šachový turnaj. Vydralo se ze mě něco, co pravděpodobně mělo být čau, ale přes chrapot to nemohlo být úplně poznat. Super, říkám si, nejen, že můj hlas je stále v konvi, ale ještě k tomu jsem si zkazil to mlčení… Každopádně na základě tohoto pokusu jsem velmi spolehlivě došel k tomu, že bohužel se bez druhého dne hlasového klidu neobejdu. To jsem naštěstí byl už úspěšnější, ač je těžké na přednášce kamarádům uspokojivě odpovědět na otázku: “A ty proč mlčíš?” když mlčíte. Hlas se mi zlepšil, po delší etapě mluvení sice se začal zase ozývat, ale je to nebe a dudy oproti pondělí.

Každopádně pro veškeré dobré duše, jež se dočetly až do konce dám odměnu přes mou koledu, která si myslím, že se mi povedla.

Zdravím, návštěva k vám přichází,
Doufá, že vajíčko vám zavází.
Já ujmu se ho rád,
Nemusíte se bát.

Za uměním já se trousím,
Prázdné plato sebou nosím,
Být za vaši snahu vděčný,
Bude teď můj úděl věčný.

Děkuji vám převelice,
Slečno, paní překrásná,
Nejsem však jen pro kraslice,
Nebuďte tak brunátná.

Jak já vám to můžu splatit,
Nemůžu se jen tak ztratit,
Pomlázkou vás pohladím
A když prásknu, omladím.

Jemnost je předností mou,
Proto ke mě ženy lnou,
Doufám, že váš strach
Promění se v prach.

Chápu vaše pohnutí,
To člověka donutí,
Potěšení na mé straně,
Neříkám to jen tak hraně.

Přes pozadí do celého těla,
Míza proutku právě vjela,
Příští rok já vyhlížím,
Až se k vám zas přiblížím.

Tak toť vše ode mě pro dnešek, krásné mlčení či odhadování a i obecné borcování.
Mizím adios Awasinos

Nastupuji do vlaku, čeká mě dlouhá cesta. Vytahuji mobil a píši první řádky, letmo pokukujíc po přistupujících lidech. Co o nich napíšu? To, že je každý jiný a přece tak stejní? Všechny originály spadají do stejné kategorie, vím o nich přibližně stejně. Není rozdílnost podmíněna existencí nenápaditosti? Připomíná mi to poznámku mě blízkého člověka. Pro prvním týdnu studia psychologie mi říká: “Tam je každý hrozně výrazný. Skoro půlka lidí má nějak barevnou hlavu, druhá je jinak vzhledově výrazná. Dokonce tam jedna týpka přišla s reálným kovovým mečem. Na vejšce jde snad všechno. Takže já, jako nenápadný tichý člověk, tam vyčnívám skoro nejvíc.” Vedlejší čtveřici sedadel obsahuje slečna přibližně mého věku, hubené postavy. Sundá bundu, z batohu vytáhne peněženku a připraví si ISIC. Rozhodčí venku píská, mávne a nastoupí do vlaku, dveře se zavřou a my vyjíždíme. Slečna vytahuje knihu se jménem Chyba a začíná číst. Já se postupně nořím znovu do Zaklínače. Určuje člověk sám, jak je speciální, originální nebo k tomu potřebuje druhé?
Přichází průvodčí, pípne první jízdenku a říká: “Z Moravského Berouna do Bruntálu je výluka.” Vypadá spíše mladě přes šedé vlasy. Je vyšší postavy a má výrazná ramena. Sympatický obličej. “Pro vás taky. Pak tam budou autobusy, jo?” slyším. Slečna naproti zavírá knížku, ukazuje mobil a kartičku. “ISIC prosím z druhé strany. Díky. Pak je tam ta výluka.” Přechází ke mě. Píp. “Máte to tu červený. Jste si jistý, že je vše v pořádku?” “No, celkem jo.” “Správný datum?” Zkontroluju a k mému vyděšení má pravdu. “Omlouvám se, to jsem zvoral, mám to na zítra.” Průvodčí se zamýšlí. “Nebojte, to nejste zdaleka první. Fakt se mi to teď nechce řešit. Nezapomeňte, pak z Berouna busy.” Odešel do vedlejšího vagonu. Na dívku vedle dopadají sluneční paprsky a ona se usmívá do mobilu ve snaze zachytit správný úhel. Udělat perfektní fotku. No, co už, Zaklínač nepočká.

Abych byl upřímný, tento styl psaní je pro mě něco nového. Což mě znervózňuje, protože jsem teď nedávno zjistil, že znám dalšího borce, který čekám, že mi to bude číst (zdravím Pipi XD). Takže za to přidám ještě jednu příhodu z posledního týdne.

Je středa ráno a na mobil mi kámoš poslal fotku polohy. Projíždí vlakem okolo mé vsi.
“Tak co? Platí dneska tvé pozvání na večeři?”
“Ehm. Šlo by to zítra?”
“Jakože klidně, ale mám dlouho školu. ”
Odklikávám si úkol Kámoš večeře v kalendáři a vidím, že má kamarádka zítra narozeniny. Minulý rok měla oslavu, která ji udělala obrovskou radost, nejen protože o ní netušila. Říkám si, by ji určitě potěšilo, kdybychom letos alespoň poseděli. Mohl bych uvařit nějakou večeři, dali bychom pivo a víno… Naše společná známá píše, že by i zůstala ve městě o den déle, aby přišla. Volám kámošovi a on, že kdybych uvařil už dnes a vzal to sebou, tak by to mohlo být i u něj. Idealis. Napíšu si seznam na nákup, vyrážím a u toho obvolávám pár dalších lidí. Mezi nimi uznám za vhodné zavolat i oslavenkyni. Bylo by fajn mít jistotu, že bude. Dovolal jsem se až po dokončení nákupu.
“No já ještě nevím, jestli budu nebo ne. Ale dám ti vědět co nejdřív.”
“Jakože kdybych se mohl přimluvit, tak bych byl fanouškem možnosti, kdybys zůstala.” (Ano, opravdu tak někdy mluvím i v reálu.)
Hodím věci do lednice a jedu na stěnu. Po návratu mě čeká špatná zpráva.
“Hele, asi pojedu spíš domů.”
No, škoda.
Takže můj jídelníček na další týden je jasný a jsem osobně zvědav, jak zvládnu výzvu xdd. A taky jsem se znova vyškolil, co se mé impluznosti týče.
Ve čtvrtek v sedm večer mám padla od školy. Píšu kámošovi, že vyrážím, mám-li něco vzít jako dezert či k pití. Zda je zásoben. (Pozn. Autora – v tu chvíli jsem už měl stejně pokažený den bez mlsání XD.)
“Hej, ale jídlo je ještě v mrazáku. To nepůjde. Máš říct, že to platí.”
“Však neva, budu tam za půl hodiny nejdřív.”
“No ne, já jdu spát, vstávám zítra 3:30.”
Huh? Druhý moment učení. Ne všichni to mají, že píšeš až když chceš změnit nebo rušit, jinak platí. Co už. Už jsem si dlouho neudělal vajíčka se slaninou.

Zdravím borectvo,

Od úterý do čtvrtka tohoto týdne se v Brně konal veletrh elektrotechniky zvaný Ampér, jehož jsem dlouhodobým návštěvníkem. Obávám se, že vystavované věci by většinu zde nezaujaly, napíšu tedy o svých nádherných interakcích, protože na ty je Awasin přece mistr, když zrovna není “loot goblin”.

Zastavil jsem se u stánku nejmenované firmy (převážně z důvodu mé chabé paměti, to víte, stáří přichází rychle…), pokukuji po tom, co vyrábí, co si z toho odnést vědomostně… Po chvíli vidím, že se ke mě blíží jedna zástupkyně firmy. Říkám si, super, budu se jí moct zeptat na tu otázku, co mě napadla. Navázal jsem tedy oční kontakt a začal jsem šrotovat svou myšlenku do prezentovatelné podoby s použitím jazyka českého tak, aby dávala smysl i někomu jinému mimo mě. Toto je první “learning moment” (neznám žádný pěkný ekvivalent v češtině, v překladu moment učení se). Vždy prvně sešrotujte a připravte myšlenku na vyslovení, když se cítíte extra rozmarní, klidně si tu následující část interakce zahrejte a přeříkejte v hlavě, a pak a jenom potom navazujte oční kontakt!!! Mě v tuto chvíli nezbylo než zírat pravděpodobně s mírně pootevřenou pusou s pohledem chci něco říct, ale nevím jak. Paní byla pohotová a rovnou na mě začala anglicky: “Good morning, which country are you from?” (Dobrý den, ze které země přijíždíte?). Takto rychle umět zhodnotit situaci a přiměřeně reagovat musí být super… Každopádně mě nenapadlo nic lepšího, než odpovědět anglicky v domnění, že na mě mluví anglicky, protože česky neumí. Trapnou chvilku po mé odpovědi jsme společnými silami uhráli už česky do outu vtipem. Ach ty dny, kdy je prostě čeština problém…

Zdravím místní borectvo

Dnes se hlásím jen s malým příběhem, který je pro mě vtipná příhoda. Takže doufám, že vám bude připadat taktéž alespoň krapet humorná.

Týden a půl zpět jsem jel z Hradce Králové přes Pardubice do školy. Po přestupu sedím ve vlaku, WiFi se moc nechce pracovat, mě taky ne, venku tma… Takže si tak sedím, poslouchám hudbu než si všimnu, že holčina vedle mě kouká na seriál. Dokonce má zapnuté titulky. Vypadá to celkem zajímavě, takže se koukám po očku s ní nakonec praktickou cestu. Dost mi jí to zpříjemnilo, když vynechám chvíli, kdy posunula seriál a mě pak chvíli chyběl kontext 😂. Oba vystupujeme v Brně, vlak dojel, chaos při výstupu… A samozřejmě, že ji potkám ještě v budově nádraží. Poznat jí nebylo těžké, protože mi připomínala jednu herečku Brett Cooper 😂. Takže samozřejmě, abych učinil za dost bylonebyliu, principu humoru, či čemukoliv podobnému, tak jsem začal silně pozdravem. “Neříkám, že jsem se celou cestu koukal s tebou na ten seriál, ale taky neříkám, že ne.” Což se minimálně v mé hlavě setkalo s úspěchem 😂. A po zjištění jména seriálu a jména slečny se naše cesty rozdělily na naše byty.

Takže děkuji tímto děkuji Terce za doporučení.

Zdravím místní borce a borky,

Vítejte u mé sbírky náhodných myšlenek a příběhů. Aneb ať máte co číst, když si chcete odpočinout za body u něčeho, co není prokrastinace XD.

Na skautského borce jsem se těšil. Jakožto vysokoškolský student, můj každý pokus dát si život do nějakého režimu a produktivity mimo učení se (ne že by to by se taky nějak závratně učilo) ztroskotal na hromadě pečlivě vymyšlených výmluv (nebudu si vařit jídlo, pizza stačí, protože tím ušetřím tolik času, který stejně nevyužiju smysluplně). Ale skautský borec mi dává bodíky, no a jak jsou v něčem zapojeny bodíky, tak mi to dává naprosto nový level snažení se a motivace. Do toho soutěžím se sestrou, takže jakožto starší bratr musím jí výhru udělat co nejtěžší, aby si jí vážila. Věřím, že si dokážete představit můj šok, když jsem si včera před spaním s vnitřním uspokojením zapsal body za den bez mlsání a prokrastinace, pochválil se za dnešní den, kdy se mi dařilo fakt dobře, překlikl jsem na porovnání a ona byla přede mnou! O dobrou stovku bodů! Možná hlavní motivátor vskutku je soutěživost… Takže vlastně zneužívám svou špatnou vlastnost pro své vlastní dobro 😂. Metagaming at it’s finest.

Týdenní úkoly jsem si pročetl, vyplnil dotazník, zašel procházkou na zříceninu… Co mám ale udělat u všech všudy za jídlo? V rámci rešerše jsem vytasil mobil, otevřel YouTube a zašel svůj oblíbený kanál o vaření do nádherné sekce: But cheaper. Nestal jsem se vysokoškolským studentem pro nic za nic. Velmi rychle mi padl zrak na 10ti minutové video na výrobu řeckého pokrmu Gyro. Jediné, kdy jsem o něm slyšel, byl skeč Gabriela Iglesia. Takže můj souhrn informací byl – je to z Řecka, vypadá to jako taco a řekové jsou na něj hákliví. Takže se sebevědomím chlapa připraveného povýšit ligu svého vaření z vajíček na 100 a 1 způsob jsem šel nakoupit ingredience. První zádrhel nastal u masa. Ve videu říkali vepřové. Výborně, ale jediné vepřové, co bylo ve slevě, už bylo vyprodáno. A při pohledu na ceny ostatních kusů se moje studentská hlava zamotala. Takže jsem přimouřil jedno očko, po té druhé, a nakonec to bylo krůtí maso ve slevě, že bylo levnější než kuřecí. Jackpot. Plnotučný řecký jogurt s klidným srdcem dokážu nahradit pomocí selského jogurtu. Protože jsem samozřejmě mistr plánování, tak se mi vše nevešlo do batohu. Jestli jste v blízké době viděli někoho kráčet si to s kyblíčkem jogurtu, co vypadal mladě (umím se pochválit vskutku), pak šance, že jste viděli mě, byla nezadnedbatelná. Ovšem poutko se utrhlo ještě než jsem dorazil na Špilberk pro body. Zpětně si říkám, že možná by bylo fajn příště nakoupit až po procházce. Na bytě jsem začal pita chleby, hrnce jsem použil jako mísy, přešel jsem plynule k vnitřním věcem. Vzhledem k absenci válečku (jaké překvapení na převážně mužském studentském bytě) nádherně posloužila láhev vína a za hodinu a půl už se pekl první kus. Mezitím jsem udělal takovou tu točící věc s masem, jak můžete vidět tradičně u kebabu, ale menší a ze špejlí. Jak řekl kuchař ve videu: “beautiful meat tower”. A aby toho nebylo málo, už jsem měl nakoupeny brambory na hranolky, takže už nebylo cesty zpět. V tu chvíli přijížděl první z mých kamarádů, které jsem pozval. Protože jsem samozřejmě dělal 8 porcí zaráz. Další zajímavý poznatek z našeho bytu je ten, že máme 4 nebo 5 takových těch kulatých věcí s úchytku na vyndávání jídla z fritovacího oleje. Dvě z toho se před půl rokem objevily na balkoně, nikdo se k nim nehlásil, takže tam do teď žijí vlastním životem. Po třech a půl hodinách mé úporné snahy už dorazil i druhý kamarád z 15 pozvaných a byli jsme v plném počtu (bohužel jen pro 2 bylo gyro zdarma dostatečná motivace). Ti mi ovšem svým nadšením z chutného jídla naprosto zvedli náladu. A ještě mi dvě zbyly na další den do krabičky do školy. Při přepočtu mě jedno gyro vyšlo na 30Kč – jackpot.

A tak s dalším skautským borcem
Awasin objevil vášeň k psaní,
S článku blížícím se koncem
Kreativita mu se nestraní.

Vyplodil zas slohovku
Na večer a pohovku,
Avšak dlouhé čtení
Brání mozku tlení.

Ke konci jsi se už prokousal
Lepší než na ig bys brouzdal.
Pochvalu a respekt můj máš,
Jistě se na něj i zdáš.

Loučím se s tebou čtenáři,
Jdu pro kolo v garáži,
Nutno sbírat body
Tož adios.