Písnička z týdenní výzvy aneb Můj život v oddíle

Nazdar,

písnička je ve stylu Když jsem já sloužil.

1. Když jsem já skautovala to první léto,

Vysloužila jsem si přezdívku za to.

A ta přezdívka Křeček už mi nezmizí,

Mé srdce bije velkou radostí.

 

2. … skautský slib …

A ten slib, skautský slib,

A ta přezdívka Křeček už mi nezmizí,

Mé srdce bije velkou radostí.

 

3. … 3 orlí pera …

A ty 3 orlí pera, velká výzva, …

 

4. … Čekatelky …

A ty Nabosso čekatelky, …

 

5. … Zástupce vůdce …

A ten zástupce vůdce je více práce, …

 

6. … COVID pauzu …

A ta COVID pauza žádná sranda, …

 

7. … Vůdcáky …

A ty vůdcáky, strach trochu mám, …

 

Tuhle písničku jsem se totiž naučila jako svou první na kytaru.

 

Se stiskem levice

Křeček

Krysoto

Krysoto!
Pokud je jídlo, které vždy na táboře zvítězí nad vdolky, tak je to krysoto. (Tady pozor na češtinu – těžko říct, kde končí krysa a začíná rizoto). Taky se většina kuchařů neshodne, co přesně do krysota patří, ale když pomineme samotné rizoto s čímkoliv, co se nachází ve vaší táborové kuchyni, za krysu můžeme považovat jakoukoliv jedlou hmotou:) tady už to nechám na vaší fantazii, co do rizota/ krysota dáte.
Jak vlastně krysoto vzniklo? Při polním vaření jsme našli pár myšek, ale přestože hlavní vedoucí tvrdil, že je “zlikvidoval” většina stejně věřila, že skončili v některém z kotlíku – na to, že někteří byli schopni mít ve vlastním guláši kámen, to nebylo zas tak nereálné. Nevím, kam ty myšky vyhodil, ale musím uznat, že samotný stav masa tomu moc nenapomohl.
A tak se vždy při rizotu debatovalo o myškách – u nás vaří dečka, takže vzhled jídla je různorodý.
Taky máte své jídlo opředené nějakou legendou?

Krysoto

Krysoto!

Pokud je jídlo, které vždy na táboře zvítězí nad vdolky, tak je to krysoto. (Tady pozor na češtinu – těžko říct, kde končí krysa a začíná rizoto). Taky se většina kuchařů neshodne, co přesně do krysota patří, ale když pomineme samotné rizoto s čímkoliv, co se nachází ve vaší táborové kuchyni, za krysu můžeme považovat jakoukoliv jedlou hmotou:) tady už to nechám na vaší fantazii, co do rizota/ krysota dáte.

Jak vlastně krysoto vzniklo? Při polním vaření jsme našli pár myšek, ale přestože hlavní vedoucí tvrdil, že je “zlikvidoval” většina stejně věřila, že skončili v některém z kotlíku – na to, že někteří byli schopni mít ve vlastním guláši kámen, to nebylo zas tak nereálné. Nevím, kam ty myšky vyhodil, ale musím uznat, že samotný stav masa tomu moc nenapomohl.

A tak se vždy při rizotu debatovalo o myškách – u nás vaří dečka, takže vzhled jídla je různorodý.

Taky máte své jídlo opředené nějakou legendou?

Poslední řádky

Vzhledem k tomu, že mám neděli jako volný den, skončil pro mě Skautský borec už včera. Ale nějak se s ním nemohu rozloučit, pořád v duhu počítám minuty aktivit a hladově čtu poslední příspěvky.
Takže se s vámi všemi chci rozloučit a hlavně moc poděkovat organizátorům, protože si ani neumím představit, kolik volného času a nervů je stálo, aby nás všechny 2 měsíce motivovali k neskutečným výkonům. Jste největší Borci, díky!
Ale jsou věci, které mi fakt chybět nebudou. Třeba zpívání v autě. Protože 30 minut na dálnici jsou ztracené body, tak jsem je využila ke zpěvu (výhodou je, že krom dcery mě tam nikdo neslyší). Jenže pro souvislý třicetiminutový zpěv asi neznám dost písniček. 🙈 Nebo výčitky svědomí za to, že si dám k snídani domácí granolu zapékanou s medem.
Taky se mi konečně otevírají vrátka k činnostem, které nedovedu zařadit nikam do tabulky, ale jsou potřeba udělat. Například vyhledat vlakové spoje a zakoupit letenky na léto, naplánovat a zamluvit přezutí a umytí auta atd. Pořád jsem to odsouvala, abych místo toho dělala něco bodově hodnotného a teď už to fakt hoří.
Letos jsem poprvé hrála Borce jen tak. (Poprvé, to byl tuším druhý ročník jsem rešila svoji osobni skautskou krizi a v roce 2021 mi tahle výzva zachránila duševní zdraví v době nekonečného lockdownu.) A přesto že jsem se nemohla zapojit naplno jsem si to moc užila! (Některé činnosti mohu dělat jen když dítě spí a některé jspu vyloženě nekompatibilní. Třeba sbírání odpadků jsem se snažilla před dítětem omezit, ale marně. Takze dnes moje batole uklízelo místní hřiště kousaje u to nalezenou odhozenou plechovku od Birellu.)
Chtěla bych moc pochválit týdenní výzvy, letos měly skvělý formát! Užila jsem si vaření (teda krom Číny, při hledání receptu na čínské knedlíčky jsem se omylem dostala na poněkud nechutné stránky, ale kdo mohl vědět, že web mojeknedlicky  opravdu nepojednává o kulinářství). A místa byly taky super, donutily Parníka k několika rodinným výletům! 🤩
Mým cílem bylo omezit prokrastinaci, což se mi povedlo, stejně jako obnovení otužování. Obojí doufám, že udržím i nadále. Umístit v první padesátce se mi zřejmě nepovedlo, stejně jako získat známku literáta a dobrých lidí, ale moc mě to netrápí. V téhle výzvě nejde o vítězství či pořadí.
Takže závěrem díky všem a snad za rok znovu. 😘
PS: Motyko, s tou odborkou jsem na tebe nezapomněla, po skončení Borce se do toho plně ponořím.

Ave Borec 2025! :)

Zdá se mi to jako včera, kdy Borec začínal a dneska už je všechno jinak. Zdá se mi to jako pár dní, kdy jsem psala podobné povídání, jak píši nyní.

Do půlnoci sice ještě zbývají necelé tři hodiny, ale další body do své tabulky již nezapíši. Jedině by to šlo za lenošení, nic jiného už dneska dělat nehodlám. Končí pracovní týden a já mám všeho už dost.

Během tohoto ročníku jsem se naučila pár nových věcí, objevila pár nových míst v okolí, snad se i trochu posunula mentálně a vůbec to bylo príma.

Jsem moc ráda, že jsem se loni nechala ukecat a do výzvy šla, letos jsem se už těšila předem a bylo jasné, že do toho půjdu zase.

Na jaké místě budu letos, to se ještě uvidí. Proti vám všem mladším nemám naprosto žádnou šanci být na předních místech, ale jsem moc ráda, že nejsem na chvostě a že s vámi zatím zvládám držet krok někde v půlce startovního pole 🙂 A to i přes to, že jsem více než tři neděle měla co dělat, abych se vůbec hýbala a neskončila zase v nemocnici (problém s páteří) a tak body za rozcvičky a výlety šli někam úplně jinam, jen ne do tabulky. Asi to tak mělo být.

Pokud se dobře pamatuji, tak jsem loni byla asi na 130 místě. Věřím a doufám, že letos to bude lepší, protože to byl jeden z mých letošních cílů. Měla jsem tři:

– dohrát až do konce
– být lepší jak loni
– porazit Čmelku (nebo alespoň neprohrát o moc bodů)

První se povedl, hurá! 🙂 Druhý snad také no a třetí se letos nepovedl. Bude to větší motivace pro rok příští. Už teďka se na něj těším.

Mějte se fajně, užívejte si jarních, letních, podzimních i zimních dní a za deset měsíců se zase uvidíme. Zde na internetu nebo někde v reálném světě. Třeba se podaří i nějaký ten sraz v okolí Radobýlu 🙂

Nazdar příště 🙂

Zápis XV. aneb Poslední memes

Ahoj Borci!

Do minulého příspěvku se mi nepřidal memík, tak ho dávám sem. Snad to bude fungovat <3

 

Elen síla lúmenn’ omentielvo…

Zápis XIV. (a poslední) aneb Tak (snad) zase příště

Ahoj Borci!

Nemůžu uvěřit tomu, že letošní ročník SB je už zase za námi. Jen pár týdnů zpátky se to zdálo skoro nemožný, ale je to tak.

Gratuluju všem, kdo právě čtete tyhle řádky (i těm, kteří je nečtou, protože už se nestihl podívat do Cestovatelského deníku před smazáním příspěvků.) Ale také těm, kteří je nečtou, protože v půlce skončili. Taky jste Borci. Všichni jsme Borci, už jenom proto, že jsme se snažili.

Díky všem, kdo jste psali příspěvky do Deníku – četla jsem je úplně všechny a byla jsem ráda, že v tom nejsem sama.

Tenhle ročník byl vážně jízda. Poprvé v životě se mi dařilo držet 1. příčku (i když jsem pak spadla. Tak třeba někdy příště) a díky své amatérské vášni pro tvorbu memes jsem se přes noc stala hvězdou internetu (no dobře. To neznělo moc skromně – co třeba: “Trpaslíkem skautoborcovské komunity? Je to pořád moc?) A i když jsem zažila i dost krušné chvíle, budu na ně vzpomínat s láskou.

Doufám. že se zase potkáme příští rok. Ať už ve starém hávu či novém, ať na měsíc či na dva, doufám, že si zas budu moci sednout k počítači a zase psát podobné řádky, jaké píšu teď. Doufám, že váš všechny zase někdy uvidím. Tak (snad) zase příště.

Motyka

Elen síla lúmenn’ omentielvo…

Hvězda svítí na hodinu našeho setkání…

 

PS. Ještě jednou děkuji za veškerou pozitivní zpětnou vazbu k mým memes. Fakt to pro mě hodně znamená. Tak tady máte ještě jedno, poslední. Snad se bude líbit. <3

Poslední body za výpravu

Bylo to dlouhé, bylo to super a ještě pár dní budu počítat svůj život na body.

 

Rozhodně nemám známky z filatelie – ač jsem řekla, že třeba čtení 100% zvládnu, tak ne. Mám jen tři jiné.

 

Ale tenhle víkend jsem byla se svými skauty na svém (i jejich) prvním puťáku. Kilometry a kilometry chození mi daly konečně pořádné body za sílu. Něco málo za vůli i kreativitu. Až jsem nakonec poslední den dosáhla 1000, která byla mým klasickým denním cílem za první dny borce.

 

Stagnace během 5 a 6 týdne mě bude stát vyšší místa, ale nevadí. Příští rok se zapojím znova a děkuji organizátorům.

 

Dosáhla jsem cestování kočárem a tím mohu být spokojená.

Poslední body za výpravu

Bylo to dlouhé, bylo to super a ještě pár dní budu počítat svůj život na body.

Rozhodně nemám známky z filatelie – ač jsem řekla, že třeba čtení 100% zvládnu, tak ne. Mám jen tři jiné.

Ale tenhle víkend jsem byla se svými skauty na svém (i jejich) prvním puťáku. Kilometry a kilometry chození mi daly konečně pořádné body za sílu. Něco málo za vůli i kreativitu. Až jsem nakonec poslední den dosáhla 1000, která byla mým klasickým denním cílem za první dny borce.

Stagnace během 5 a 6 týdne mě bude stát vyšší místa, ale nevadí. Příští rok se zapojím znova a děkuji organizátorům.

Dosáhla jsem cestování kočárem a tím mohu být spokojená.

S Borcem ve formě

Zdravím vás dnes již potřetí, a také naposledy. Vlastně už letos úplně naposledy.

Pokud si ještě někdo z vás vzpomíná, tak jako svůj letošní první příspěvek jsem sdílela svůj cíl, že bych letos chtěla splnit známku Námořníka, zhubnout a dostat se aspoň trochu do formy. Nakonec se mi podařilo dosáhnout všech stanovených cílů.

Za ty dva měsíce se mi povedlo shodit přes 3 kg, což sice není mnoho, ale lepší než drátem do oka. Hubnutí nešlo tak rychle, jak jsem si myslela, což se docela divím, po tolika hodinách cvičení a sportu a odpírání si sladkého. Ale možná, že to jen přešlo do svalů, jak se říká 😀

Každopádně větší pokrok je vidět na centimetrech, kde se úbytek taky promítl. Můžete mrknout na porovnání před a po, v číslech i na fotkách, kde se změna taky zrovna moc neprojevila (snad jen trochu při pohledu zboku). Fotky jsou zde: www.ibb.co/pvf7zy1.

Datum: 3. 3. 2024/26. 4. 2024

Hmotnost: 76,9 kg/73,8 kg

Paže: 31 cm/29 cm

Prsa: 103 cm/102 cm

Břicho: 92 cm/88 cm

Zadek: 115 cm/109 cm

Stehna: 67 cm/65 cm

Ale co je důležitější než čísla, je, že jsem se díky cvičení dostala do lepší kondice a cítím se celkově lépe. Zatímco v prvním týdnu jsem umírala už po první čtvrthodině intenzivního cvičení, ke konci už jsem dokázala na pohodu dát celou hodinu v kuse a pak ještě jít půl hodiny běhat. A v posledním týdnu jsem dokonce i chvíli udržela boční prkno, což pro mě bylo naprosto nepředstavitelné, že by se mi podařilo kdy ten obří zadek odlepit od podložky 😀 😀 😀 A dokonce už i pár lidí mě pochválilo, že jsem zhubla. Moc bych si přála, aby mi sportovní nasazení vydrželo i po Borcovi, asi ne už v takové míře, ale pokud by se mi podařilo zařadit pohyb aspoň půl hodiny až hodinu 1-2x týdně do svého programu, bylo by to fajn.

Tak doufám, že i vám se během letošního Borce podařilo dosáhnout něčeho, co jste si přáli, a že jste se také mohli stát lepším člověkem, nejen navenek, ale i uvnitř 😊

 

Děkuji organizátorům za super 2 měsíce a účastníkům za bezva příspěvky.

A snad se tu příští rok zase potkáme.

Hodně štěstí a úspěchů i v mimoborcovském životě přeje

Švihulka

“Poslední” studená sprcha

Ahoj všichni, kdo hrajete až do konce.

Včera náš oddíl vzal dvě pramice na Ploučnici (kratší a jednoduší úsek=přetahovaly sme jen dva stromy a z lodí byly schozeny jenom obě kormidelnice+jediná čepice uplavala) náš 5.oddíl je smíšenej po všech stránkách. Holky, kluci 6-15 let, tak to moc náročnějc nejde, aby to zvládly všichni.

Měl sem poslední pokus (dneska mám volnej den) na splnění známky gentlemana (ale povedlo se) a říkal sem si že to hned po půlnoci ostavím něčím “na zub”…no dal sem tu poslední studenou sprchu a padla na mě únava, jako kámen, takže marnej plán.

No jak to tak čtu tak mi skáčou myšlenky, tak k tý hlavní. Studená sprcha mi chybět nebude, Borec a čtení deníků ano. (dopředu jsem věděl že na fcb a pod. bych byl rychle závislej, tak mi hodně pomohlo s neprokrastinováním, že se soc.sítím vyhejbám co to de už od vzniku té první…) tenhle Borec byl tedy moje první “socialní síť” kterou sem denně kontroloval, co je nového a už se těším na výzvy příští rok…teď akorát doplním tu načatou odborku co sem na výzvu začal…

Mějte se co nejlíp a svět je malý místo, takže se pravděpodobně někdy potkame.

Ahoj

Parník

Souhra náhod

Krásnou neděli ještě jednou,

chtěla bych se s vámi ještě podělit o sled událostí, který mě potkal minulý týden. Aneb jak všechno zlé je pro něco dobré a že nakonec všechno dobře dopadlo.

Po sobotním ZVaSu (13. 4.) jsem dorazila domů úplně vyčerpaná, což jsem nejprve přikládala náročnému stanovišti, velikému vedru a průběžným hlídáním nezbedného syna, který ze stanoviště neustále utíkal a házel hračky do rybníka (na nedobrovolné otužování naštěstí nedošlo) 😀

V neděli ráno mě začal bolet zub. Kolem poledne se bodavá bolest přesunula i do oka, následně mě začala šíleně třeštit hlava, k večeru to začalo střílet i do ucha. Na neděli bylo původně v plánu naučit se žonglovat, což jsem po několika marných pokusech vzdala, jelikož mi bylo fakt hrozně a celý den jsem prakticky proležela. Tipla jsem to na zánět dutin, který mi v pondělí potvrdila MUDr. na ORL. Že prý je to od zaníceného zubu a mám si ho urgentně vyřešit. Dostala jsem nějaké léky a v pátek měla přijít na kontrolu.

Až do středy jsem byla prakticky nepoužitelná a věnovat jsem se mohla jen relaxačnějším aktivitám. Ve čtvrtek jsem pak šla na stomatologický zákrok. Nejvíc mě mrzelo, že bylo v ohrožení získání známky námořníka, což byl letos jeden z mých hlavních cílů, a taky sobotní výlet na Ivančenu.  Známku se mi nakonec získat jen tak tak podařilo, díky lehké přeorganizaci svého programu na poslední týden. Naštěstí léky rychle zabraly a já se mohla brzy znovu vrhnout na cvičení.

Ivančenu jsme ale bohužel zrušit nakonec museli, protože syn měl taky rýmu a nechtěli jsme to v tom počasí ještě přikrmovat. Osud tomu chtěl ale tak, že skautská památka nakonec přeci jen byla. A zde přichází na scénu ona souhra náhod. Když jsem se dívala do mapy, kde je poliklinika ve Slavkově, kam jsem měla přijít na kontrolu na ORL, všimla jsem si, že hned naproti poliklinice je Svojsíkův park a v něm památník A. B. Svojsíka. Ten jakoby tam přesně na nás čekal (společné selfie zde: www.ibb.co/khk89JM). Zajímalo by mne, proč je památník zrovna zde. Nepodařilo se mi k tomu najít žádnou historickou souvislost. Po parku jsem nakonec nasbírala i odpadky, nějaké bodíky byly i za procházku, takže to nakonec byl i celkem produktivní den.

Naštěstí mě nemoc opustila definitivně, a já Borce mohla zdárně doklepat do konce, i když s o pár body méně za dny, které jsem proležela v posteli anebo strávila po doktorech.

Tak snad i vy jste přežili cestu kolem světa bez větší újmy na zdraví. Je fakt, že když je člověk najednou v nezvyklém zápřahu, tak to tělo si řekne o nějaké to zvolnění.

Tož buďte zdrávi 😊

Švihulka

 

Skautkou navždy (píseň)

Milé sestřičky a milí bráškové,

doufám, že si poslední den ještě budete někdo číst cestovatelský zápisník, ale já jsem bohužel dříve nějak nestíhala.
Týdenní výzvu složení skautské písničky jsem nechala chvíli uležet. Ve středu cestou ze školy přišlo vnuknutí na námět. Jelikož mám naštěstí hudební vzdělání (neříkám však, že talent 😉), večer jsem pak sedla k piánu a svůj nápad jsem hodila i na notový list. Ve čtvrtek jsem ještě dopisovala text k dalším slokám.

Od pátku jsme pak jeli na víkendovou návštěvu k našim. Napadlo mě, že si s sebou vezmu kytaru a písničku můžu zkusit i nazpívat s kytarou a hodit vám sem video. Toto jsem chtěla zrealizovat včera. Jenže když jsem vytáhla kytaru z obalu, zjistila jsem, že má bohužel prasklou strunu a nalomený krk. Netuším, jestli se to stalo při transportu teď, nebo už dřív (já ostuda na ni od tábora nehrábla), každopádně je nepoužitelná. Takže se moc omlouvám, bude to bez hudební ukázky. Ale napadlo mě, že až budu mít kytaru opravenou, popřípadě novou, můžu písničku zkusit hodit zase na TyTrubku. Tak pokud je tu někdo, koho by má tvorba zajímala, budu ráda za follow 😊 (www.youtube.com/@Simona_Krmickova)

Jelikož nemám moc schopnost vymýšlet něco jen tak, inspiruji se vždycky ve svém životě. Písnička pojednává o mém skautském vývoji od světlušek až po současnost. A je veselá 😊 Snad si někdo melodii dokáže představit alespoň podle not a akordů, které též přikládám pro první sloku a refrén. Pro další sloky si hudbu upravte dle frázování 😉 V tom refrénu trochu slyším motiv z Grónské písničky, ale nebyl to původní záměr při skládání této písně. Prostě to tak samovolně nějak vyšlo 😀 Tak, tady to máte:


 

Skautkou navždy

1:

Když mi bylo sedm let,

řekla mi kámoška,

pojď do skauta.

Já si řekla pročpak ne,

další kroužek hodí se,

třeba tam bude dobrá parta.

Říkaly si světlušky,

furt se něco učily,

to je nuda.

Byly jsme tam nejmladší,

kolektiv nám moc nesvědčí,

já tam ale vytrvala.

 

R:

Neb já jsem chtěla být skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

navždy skautkou.

Chtěla být skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

skautkou navždy.

 

2:

Když mi bylo deset let,

splnila jsem si svůj slib,

světluškovský.

Pak jsem přešla do skautek,

to už byly,

holky velký.

Parádní byly schůzky,

staly se z nás béefky,

pubertální.

Tábory, ty byly fajn,

kluci byli,

taky k mání.

 

R:

No a já byla jsem skautkou…

 

3:

Když mi bylo patnáct let,

stala jsem se ranger hned,

to je super.

Expedice na vodu,

a lezení na skálu,

to m(n)ě pos…[REC: …ehm, ehm…posol bulvu :D].

A co se dál bude dít,

chtěla bych vést svůj oddíl,

jak jen na to?

Čekatelky, vůdcáky,

a zdravoťák nějaký,

tyhle kurzy jsou nad zlato.

 

R:

Protože byla jsem skautkou…

 

4:

Když mi bylo osmnáct,

mohla jsem se totiž stát,

vedoucí.

Díky všem těm zkouškám,

šla jsem zpátky k světluškám,

bylo to děsně žádoucí.

Bylo to zkrátka to pravý,

jezdily jsme na výpravy,

hrály hříčky.

Nebály jsme se náhody,

vyhrávaly jsme závody,

plnily jsme přední příčky.

 

R:

Protože byla jsem skautkou…

 

5:

Když mi bylo dvacet šest,

skončila jedna z mých cest,

činovnických.

Modrou šňůrku jsem dostala,

snad už nejsem tak stará,

teď jsem v kmeni dospělých.

Žádné schůzky už nemáme,

jen občas pomáháme,

na různých akcích.

To ale vůbec nevadí,

skauting je i tak bezvadný,

zůstane navždy v našich srdcích.

 

R:

Protože já jsem skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

navždy skautkou.

Já jsem skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

skautkou navždy.

 

Protože já jsem skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

skautkou navždy.

 

Protože já jsem skautkou,

dobrou skautkou,

jednou skautkou,

skautkou navždy!