Autor: Stepulka12

Bylo to dlouhé, bylo to super a ještě pár dní budu počítat svůj život na body.

 

Rozhodně nemám známky z filatelie – ač jsem řekla, že třeba čtení 100% zvládnu, tak ne. Mám jen tři jiné.

 

Ale tenhle víkend jsem byla se svými skauty na svém (i jejich) prvním puťáku. Kilometry a kilometry chození mi daly konečně pořádné body za sílu. Něco málo za vůli i kreativitu. Až jsem nakonec poslední den dosáhla 1000, která byla mým klasickým denním cílem za první dny borce.

 

Stagnace během 5 a 6 týdne mě bude stát vyšší místa, ale nevadí. Příští rok se zapojím znova a děkuji organizátorům.

 

Dosáhla jsem cestování kočárem a tím mohu být spokojená.

Bylo to dlouhé, bylo to super a ještě pár dní budu počítat svůj život na body.

Rozhodně nemám známky z filatelie – ač jsem řekla, že třeba čtení 100% zvládnu, tak ne. Mám jen tři jiné.

Ale tenhle víkend jsem byla se svými skauty na svém (i jejich) prvním puťáku. Kilometry a kilometry chození mi daly konečně pořádné body za sílu. Něco málo za vůli i kreativitu. Až jsem nakonec poslední den dosáhla 1000, která byla mým klasickým denním cílem za první dny borce.

Stagnace během 5 a 6 týdne mě bude stát vyšší místa, ale nevadí. Příští rok se zapojím znova a děkuji organizátorům.

Dosáhla jsem cestování kočárem a tím mohu být spokojená.

Jak si zapamatovat statnicovou otázku? Udělat z ní filozofickou. 

 

 

Kéž by s k lidem mohlo chovat jako k historickému knihovním fondu.

restaurování a konzervace

Konzervace je udržení a zachování artefaktu preventivní ochrana do budoucna pokouší se zpomalit nebo zastavit v degradaci pomocí kontroly okolního prostředí, ale co kdybych šel člověk takhle zakonzervovat ještě předtím, než se mu způsobí trauma. Aby zůstal takový jaký byl předtím, než byl takový, jaký je.

Místo toho lidi restaurujeme. Odstraňujeme důsledky jakýchkoliv poškození a degradace snažíme se obnovit původní vzhled a stav díla. Všemi těmi terapiemi, léky, kontrolou a sebekontrolou…

Skripta říkají, že plusem je, že se zlepší fyzické chemické a estetické vlastnosti artefaktu – takže člověka? Ale na druhou stranu se poruší historická identita a změní se charakter. Je to vlastně to, co chceme, když člověka restaurujeme? Chceme ho opravit. A jak vlastně víme, že ten artefakt chce být opravený, že jsi neužíval vlastně ty příčiny degradace všechny ty fyzické, chemické a biologické příčiny degradace?

Jenže když zrestaurujeme knihu, tak jí potom jenom uložíme a koukáme na ní, ale to s člověkem přece nejde, člověk potom je používaný na rozdíl od artefaktu a tak ho musíme restaurovat postupně znova a znova a nikdy to není u konce. Až nakonec všechny ty příčiny degradace způsobí nenávratné zničení a smrt.

Vlasy.

Drží vzpomínky.

Ostříháš si je, když chceš zapomenout?

Na co? Na koho? I na mě?

Když se mě zeptal, co na kom miluju,

jsou to vlasy.

Alespoň po krk, po ramena, pak jakkoli dlouhé

Když se nakloní a šimrají mě v obličeji

Když v každé té chvíli

je přidržuji, hladím a splétám.

Když strukturu tvých vlasů znám lépe

než vlastní cestu domů.

Když jimi proplétám prsty a zastrkuju za ucho,

aby ses mi nemohla schovávat za oponou vlasů.

Když jsi mě objala, za tou oponou jsi schovala i mě, nic mi nemohlo ublížit. Naše vlasy splynuly v jeden dlouhý vodopád.

Teď bych mohla říct, že se mi za tvou dlouhou oponou už neschováš.

Ale jsi jiná. Teď se schovávat nemusíš a já tě stejně neuvidím.

Zvoní budík

Druhý

Třetí

A teď

Ještě ne

Teď už opravdu musíš vylézt z postele, jinak nedojedeš do práce

5 minut stačí

A teď 15 minut utíkej ty dva kilometry.

Stojíš. Mezi lidmi, co taky jedou.

Chci si ještě odpočinout

Sotva stojím

Jako při prší

Můžu si sednout na zem?

Já vím, že se to nedělá. Ale chci usnout.

To monotónní hučení

Uspává.

Proč nejezdíš dřív? Proč jezdíš domů tak pozdě? Proč si s námi nepovídáš? Kam zas jdeš?

Jak si představuješ svoji budoucnost?

PROSÍM!

Nechte mě chviličku být. Nedivte se, že utíkám do práce.

 

Chci spát víc.

Proč je 7 hodin tak málo?

Probouzím s touhou spát dalších

20 hodin čistýho času.

Jíst. Oblékat. Pracovat. Číst. Cestovat

každý den 3 hodiny

3 hodiny, kdy bych mohla číst a psát a tvořit a

Místo toho chci strašně moc spát.

Místo toho jsem tak moc unavená, že nedělám nic

Zírám na

Instantní dopaminu gram.

Unavuje mě ještě víc

Hlava

Bolí

Nohy

Stojí

Oči

Mlží

Na kostce mi padá dokola jednička

Šestka na ní není?

5 minut na probuzení stačí

4x se vrátím pro zapomenuté klíče

Nastoupit do autobusu, který začíná číslem 3

Běhat na něj 2 kilometry

Každý jeden den

Na kostce mi padá dokola jednička

Šestka na ní není.

Včera jsem se shodou okolností dostala ke knize, ale ne ledajaké – historické beletrii pro děti se skautskou tematikou, která má vyjít až příští měsíc. Během večera a rána jsem zhltla všech 224 stran. A hned jsem psala do vydavatelství nevyžádanou recenzi (obsahovou i technickou) od nevyžádaného beta čtenáře. O dvě hodiny později mi zvonil telefon a slečna mi moc děkovala, že jsem objevila chyby, které přehlédli. Čili jsem si během 2 dnů nahnala plný počet bodu čtením, jednu půlhodinku psaním recenze a nakonec 50 bodů za týdenní výzvu z kategorie Skauting. A ještě k tomu si připadám užitečná, že jsem zachránila opravy v knize úplně těsně před tiskem.
Čili se v tuto chvíli jdu pustit do kategorie Příběh a vypsat si nějaké další bodíky.

 

Pac a pusu

Pepina

Je pondělí ráno a já na cestách píšu další část cestovatelského deníku. 

Sice necestují jako Willi Fog kolem celého světa, nýbrž do Prahy, ale cítím se podobně, když mi cesta do práce trvá kolem hodiny a půl. 

V pátek jsem nesplnila plný počet vůle, neboť jsem v práci nestrávila dostatek času. Ale i tak jsem si poslechla, že to moc tryhardim (poznámka pro starší čtenářstvo – jako že se moc snažím), tak jsem velmi snažila snažit méně. I tak jsem ale po prvním týdnu v první 50, což mě velmi těší. Nevím, zda mě ještě více těší ale to, že jsem první ze všech z Ústředí. 

Víkend byl bodově dost chudý. Musela jsem se věnovat hlavně stěhování zpět k rodičům, což zabralo většinu času a následnému uklízení, což mi tedy dalo plný počet v úklidu. A pak jsem se potřebovala vypnout a izolovat se od světa. 

Ovšem v pátek jsem si konečně mohla zapsat body za vystupování, neboť náš sbor oslavil 20leté výročí a my to oslavili velkým koncertem. 

Ohledně bodů za vystupování jsem měla strach, zda je vůbec někde seženu… a pak mi došlo, že jsem vlastně méně slavný YouTuber a natáčím. Mimochodem… kdyby to někoho zajímalo, můj YouTube kanál se jmenuje Tajemství hřbitovů a točím o… no… o hřbitovech. Koho by to napadlo, dle názvu, že?

Čili se mi snad podaří splnit známku pana Paspartua. I když kulturní život je těžký oříšek – máte nějaký nápad, co rychlého kulturně spáchat za pár bodů?

Dnes ráno jsem koukala na týdenní výzvy. Řešení šifry minulého týdne jsem měla na jazyku asi 16x, ale furt jsem si říkala, že to nebude sedět počtem písmen – jasně, protože jsem přemýšlela v angličtině a CH bylo C a H. Takže jsem na sebe trochu naštvaná, že jsem to slovo nezkusila do tabulky stejně zapsat. Byť jsem na to přišla úplně jiným a náhodným způsobem než byl klíč. 

 

No nic. Jdu se kouknout na šifru tohoto týdne, vymyslet blízkovýchodní večeři a vymyslet správné kombinace činností pro dostatek bodů. 

Hezký začátek týdne, 

Pepina

 

Ve středu jsem se koukla na průběžnou tabulku všech hráčů a zděsila se, že mám tak málo bodů. Ale jak je to možné? Pak mi to došlo. Však já si nastavila jako volný den úterý – den, kdy vím, že vůbec nic nestihnu. Tím pádem je svět zas v pořádku a já se můžu v klidu věnovat Borci. Ve středu jsem se cítila úspěšně, neboť jsem i přes začínající rudý týden zvládla plný počet bodů v poctivosti (takový den je bez mlsání docela těžký, musím podotknout) i ve vůli.

Vzhledem k tomu, že v pátek mě čekal koncert, mohla jsem si zapsat 2 hodiny zpěvu na zkoušce. Dokonce i neplánované 2 hodiny psaní psychologického rozboru.

Oproti středě vypadal čtvrtek mnohem víc bídně. Moje soustředění se dalo přirovnat ke zlaté rybičce a způsobila jsem zbytečnou chybu během plnění naprosto jednoduchém příkazu v práci. Ale! Během nápravy jsem si mohla zapsat ale další body! Neboť jsem se hnala přes kus Prahy tam a zas zpět propocená jak kostelní myš.

Po práci jsem si jen zapsala body za čas s přáteli a úplně omylem jsem jsem přišla k bodům i za otužování.

Přišla jsem do sprchy a pustila na sebe vodu. Doufaje v příjemnou teplotu jsem si ji pustila rovnou na vlasy a… ledová. Minuty postupovaly a voda ne a ne teplejší. S drkotajicimi zuby jsem se nakonec umyla. Opakovala si, že to nemůže být tak příšerné, když si za to můžu napsat 75 bodů.

Je to už 3 měsíce, co jsem se stala skautem a pár týdnů, co mi M ukázal existenci téhle výzvy. Ač mi to přišlo dle názvu velmi divně, na výzvu kolegů jsem se přidala jede nad v tom na ústředí Junáka asi 8 💪.

Včerejší cestu domů po náročném víkendu jsem trávila čtením úkolů tu na webu a kalkulováním, jak se dají úkoly zkombinovat do co nejlepšího výsledku. Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží se snažit a nesklouznout do depresivního “I rly don’t care. Nechte mě spát dalších pár let.”.  Protože je u mě velmi jasné a jednoduché se nadchnout pro věc, ale udržet tu pozornost dostatečně dlouho je už vážně bolest. No… Vytrvalost není moje silná stránka.

Každopádně jsem včera nadšená vyprávěla doma o všech úkolech. Bratr po výčtu pronesl, že jsem měla hned říci, že to bude užitečné i pro domácnost. Tedy… Podpora rodiny přišla ve chvíli, kdy zjistili, že budu víc vařit, uklízet a trávit s nimi čas u jídla. Byť je to teď hlavně z důvodu sbírání bodíků.

Čili dnes jsem aktivně vstala na budík. A tedy mé 20minutové válení v posteli jsem nahradila protahováním. Moje rychlochůze na autobus mi dala zabrat už v těch 6 ráno. A cestu dopravními prostředky jsem se konečně donutila využít čtením místo bezcílného scrollování Instagramem. V práci jsem využila oběd jako setkání s přáteli – protože s nimi se mile povídá.

Hned na úvod jsem využila, že je jedna z týdenních výzev o jídle a k večeři jsem dnes vařila (smažila?) typicky francouzské crêppes – palačinky.

Mám radost, že mi podařil den bez vulgarit a i mlsání – na to jsem málem zapomela, když přede mě šéfová postavila čokoládu. Avšak na otužování jsem si vzpomněla až poté, co jsem vylezla z vany a znovu se tam vracet nechci ❄️. Takže zítra znovu a lépe.

A konec konců… Chtěla bych psát pokaždé věc, která mi ten den udělala radost. A vy, kteří to čtěte to taky zkuste, uvědomit si nějaké maličké denní štěstí (a klidné mi to tu i napište).

To moje je radost z toho, že mi Georgie řekla, že jsem oblečená jak čarodějnice Uršula z Malé mořské víly. Jakože není to nic lichotivého, ani nemám podobnou postavu, ale barevně to dokonale sedí a ten záchvat smíchu byl osvěžující. 😇