Milé sestřičky a milí bráškové,
doufám, že si poslední den ještě budete někdo číst cestovatelský zápisník, ale já jsem bohužel dříve nějak nestíhala.
Týdenní výzvu složení skautské písničky jsem nechala chvíli uležet. Ve středu cestou ze školy přišlo vnuknutí na námět. Jelikož mám naštěstí hudební vzdělání (neříkám však, že talent 😉), večer jsem pak sedla k piánu a svůj nápad jsem hodila i na notový list. Ve čtvrtek jsem ještě dopisovala text k dalším slokám.
Od pátku jsme pak jeli na víkendovou návštěvu k našim. Napadlo mě, že si s sebou vezmu kytaru a písničku můžu zkusit i nazpívat s kytarou a hodit vám sem video. Toto jsem chtěla zrealizovat včera. Jenže když jsem vytáhla kytaru z obalu, zjistila jsem, že má bohužel prasklou strunu a nalomený krk. Netuším, jestli se to stalo při transportu teď, nebo už dřív (já ostuda na ni od tábora nehrábla), každopádně je nepoužitelná. Takže se moc omlouvám, bude to bez hudební ukázky. Ale napadlo mě, že až budu mít kytaru opravenou, popřípadě novou, můžu písničku zkusit hodit zase na TyTrubku. Tak pokud je tu někdo, koho by má tvorba zajímala, budu ráda za follow 😊 (www.youtube.com/@Simona_Krmickova)
Jelikož nemám moc schopnost vymýšlet něco jen tak, inspiruji se vždycky ve svém životě. Písnička pojednává o mém skautském vývoji od světlušek až po současnost. A je veselá 😊 Snad si někdo melodii dokáže představit alespoň podle not a akordů, které též přikládám pro první sloku a refrén. Pro další sloky si hudbu upravte dle frázování 😉 V tom refrénu trochu slyším motiv z Grónské písničky, ale nebyl to původní záměr při skládání této písně. Prostě to tak samovolně nějak vyšlo 😀 Tak, tady to máte:
Skautkou navždy
1:
Když mi bylo sedm let,
řekla mi kámoška,
pojď do skauta.
Já si řekla pročpak ne,
další kroužek hodí se,
třeba tam bude dobrá parta.
Říkaly si světlušky,
furt se něco učily,
to je nuda.
Byly jsme tam nejmladší,
kolektiv nám moc nesvědčí,
já tam ale vytrvala.
R:
Neb já jsem chtěla být skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
navždy skautkou.
Chtěla být skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
skautkou navždy.
2:
Když mi bylo deset let,
splnila jsem si svůj slib,
světluškovský.
Pak jsem přešla do skautek,
to už byly,
holky velký.
Parádní byly schůzky,
staly se z nás béefky,
pubertální.
Tábory, ty byly fajn,
kluci byli,
taky k mání.
R:
No a já byla jsem skautkou…
3:
Když mi bylo patnáct let,
stala jsem se ranger hned,
to je super.
Expedice na vodu,
a lezení na skálu,
to m(n)ě pos…[REC: …ehm, ehm…posol bulvu :D].
A co se dál bude dít,
chtěla bych vést svůj oddíl,
jak jen na to?
Čekatelky, vůdcáky,
a zdravoťák nějaký,
tyhle kurzy jsou nad zlato.
R:
Protože byla jsem skautkou…
4:
Když mi bylo osmnáct,
mohla jsem se totiž stát,
vedoucí.
Díky všem těm zkouškám,
šla jsem zpátky k světluškám,
bylo to děsně žádoucí.
Bylo to zkrátka to pravý,
jezdily jsme na výpravy,
hrály hříčky.
Nebály jsme se náhody,
vyhrávaly jsme závody,
plnily jsme přední příčky.
R:
Protože byla jsem skautkou…
5:
Když mi bylo dvacet šest,
skončila jedna z mých cest,
činovnických.
Modrou šňůrku jsem dostala,
snad už nejsem tak stará,
teď jsem v kmeni dospělých.
Žádné schůzky už nemáme,
jen občas pomáháme,
na různých akcích.
To ale vůbec nevadí,
skauting je i tak bezvadný,
zůstane navždy v našich srdcích.
R:
Protože já jsem skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
navždy skautkou.
Já jsem skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
skautkou navždy.
Protože já jsem skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
skautkou navždy.
Protože já jsem skautkou,
dobrou skautkou,
jednou skautkou,
skautkou navždy!
