Zápis XIV. (a poslední) aneb Tak (snad) zase příště

Ahoj Borci!

Nemůžu uvěřit tomu, že letošní ročník SB je už zase za námi. Jen pár týdnů zpátky se to zdálo skoro nemožný, ale je to tak.

Gratuluju všem, kdo právě čtete tyhle řádky (i těm, kteří je nečtou, protože už se nestihl podívat do Cestovatelského deníku před smazáním příspěvků.) Ale také těm, kteří je nečtou, protože v půlce skončili. Taky jste Borci. Všichni jsme Borci, už jenom proto, že jsme se snažili.

Díky všem, kdo jste psali příspěvky do Deníku – četla jsem je úplně všechny a byla jsem ráda, že v tom nejsem sama.

Tenhle ročník byl vážně jízda. Poprvé v životě se mi dařilo držet 1. příčku (i když jsem pak spadla. Tak třeba někdy příště) a díky své amatérské vášni pro tvorbu memes jsem se přes noc stala hvězdou internetu (no dobře. To neznělo moc skromně – co třeba: “Trpaslíkem skautoborcovské komunity? Je to pořád moc?) A i když jsem zažila i dost krušné chvíle, budu na ně vzpomínat s láskou.

Doufám. že se zase potkáme příští rok. Ať už ve starém hávu či novém, ať na měsíc či na dva, doufám, že si zas budu moci sednout k počítači a zase psát podobné řádky, jaké píšu teď. Doufám, že váš všechny zase někdy uvidím. Tak (snad) zase příště.

Motyka

Elen síla lúmenn’ omentielvo…

Hvězda svítí na hodinu našeho setkání…

PS. Ještě jednou děkuji za veškerou pozitivní zpětnou vazbu k mým memes. Fakt to pro mě hodně znamená. Tak tady máte ještě jedno, poslední. Snad se bude líbit. <3