Den: 24. 3. 2024

Na začátku borce jsem si dala cíl: získat všechny známky a taky se umístit nějak hezky v žebříčku, třeba do 10. místa. To znamená, že se každý den snažím jet naplno a získat plný počet bodů alespoň ze 2 kategorií, ideálně ze 3.

Ve třetím týdnu jsem trochu vyjela z kolejí, na které jsem během prvního týdne výzvy najela. S motivací jsem si přišla jako na horské dráze, ale protože to k životu patří, rozhodla jsem se s vámi své úspěchy i nezdary v tomto (upozornění: dlouhém) zápisu sdílet. Třeba vám to na vaší cestě dodá motivaci a ukáže, že v nepovedených dnech nejste sami 🙂

————————————

V pondělí ráno jsem šla na školní boulderovku nachystat soutěž. Jako většinou, když se tam stavím, jsem tam skončila na dvě hodiny. Jsou tam prostě super lidi, se kterými se dobře povídá.

Pak mě čekala angličtina, na kterou jsem z nějakého důvodu vůbec nechtěla jít. Ale přemluvila jsem se a hodinu si užila, konverzovat s dalšími studenty o totalitních režimech a cenzuře a debata o spánku mi vlastně velmi sedly.

Pak jen rychle na koleje pro oběd a zpátky na boulder, kde dvě hodiny učím. Pondělky a čtvrtky se zároveň staly tradičním setkáváním tří instruktorů lezení a jedné instruktorky jógy, kteří jsme si fakt sedli, takže chodíme lozit do hodin těch druhých :). To jsou potom dlouhá odpoledne, ve kterých se kategorie síla plní téměř sama. Nejlepší sport je totiž ten, který nás baví.

Večer ještě přečíst knihu a vyčerpaně padnout do peřin. Plný počet bodů ze síly, vůle, poctivosti a duchovna získány.

Úterý už bylo o něco horší. Bodů sice spousta, ale ráno jsem (snad poprvé za letošní výzvu) opravdu nechtěla vylézat z postele a být produktivní. Vidina všeho, co chci ten den stihnout, mě trochu děsila, ale nakonec jsem se přemluvila, že to za to stojí. Je to přeci pro mé dobro.

A tak jsem po otužování (které mě bohužel moc neprobudilo) chvíli psala, pak skočila na boulder dořešit nějaké pracovní záležitosti a sedla k počítači s cílem konečně si projít přijímačkové testy, které mě čekají v neděli. A čekalo mě zhrození a velká výzva v podobě neporušení sprosté mluvy. Zjistila jsem totiž, že jsem si při podávání přihlášky špatně přečetla, co mě čeká za přijímačky, a že budu muset kromě testu studijních předpokladů od MUNI psát ještě základy společenských věd od SCIO. Což, vzhledem k mému studiu IT na střední a už dva roky i na VUT bude trochu oříšek. Naštěstí se to týká jen jedné z možností studia, kterou mám v přihlášce, takže dostat se na ty ostatní by snad nemusel být problém.

Po pár hodinách učení jsem se vydala opět na boulder, kde jsem se potkala se třemi kamarády a užila si spoustu zábavy. Potom jsem ale trochu zapomněla na čas, a jen tak tak stíhala šalinu do centra města, na odběr plasmy.

Večer už jsem si na kolejích jen četla, trávila čas s přítelem a poslechla si ve sprše zprávy. Plný počet bodů z vůle, duchovna a poctivosti.

Středa byla mnohem míň produktivní. Dopoledne jsem šla na pohovor k brigádě, a po příchodu zpět na koleje a po obědě na mě padla únava a dohnal mě odběr z předchozího dne. Usnula jsem na 4 hodiny a po probuzení už jsem neměla na nic náladu. zbytek dne jsem strávila převážně čtením a sociálními sítěmi. Plný počet bodů padl jen z duchovna. A získala jsem asi o 500 bodů míň než jiné dny.

Ve čtvrtek jsem se probudila skoro hodinu před budíkem, velmi vyspaná a bez potřeby spát dál. Spánek jsem si zapsala i tak – snaha o těch 8 hodin vážně byla a v součtu s odpoledním šlofíkem předchozího dne by to bylo asi 11, takže se to snad počítat dá :D.

Rozhodla jsem se dát si cheat day se sladkostmi, nějak mi ten cukr v posledních dvou dnech chyběl. A tak jsem začala den palačinkami s nutellou a hned mi bylo fajn. Pak mě čekalo učení a zvážení, jestli se na ty SCIA nevykašlu. Poslední termín, který škola uznává, je už v sobotu. Nevzdala jsem to však, a tak mě čekal den plný učení a odpoledne taky čas s přáteli na boulderu a procházka. 300 bodů z duchovna a vůle získáno.

V pátek jsem zjistila, že SCIA (když se člověk nepřihlásí včas) jsou tak drahé, že se mi nevyplatí. Ale aspoň jsem se naučila něco nového a pokračovala dalším učením na přijímačky v neděli na MUNI. Horší náladu mi trochu zvedl večerní badmintonový turnaj, na kterém jsme s přítelem obsadili již tradičně první místo od konce, ale bodů do borce bylo stejně méně, než bych si přála. Plný počet padl z vůle, poctivosti a duchovna.

 

V sobotu jsem se většinu dne válela, četla si a učila se. Jak lépe využít svůj volný den? K večeru mě ještě čekal borcosraz, na který bohužel ale nikdo nedorazil. Zavolala jsem si ale s jedním borcem a zlepšila si náladu zákuskem.

Neděle byla o něco zajímavější než předchozích pár dní. Konečně přišel čas na plnění týdenní výzvy. Ráno jsme si s přítelem zajeli na zříceninu hradu Obřany do CHKO Moravský kras, pak jsem se ještě chvíli učila a četla si, napsala přijímačky (velmi pravděpodobně úspěšně), cestou na koleje osvobodila Audu, uvařila jsem butter chicken a večer dopisuji zápis a po protažení mě čeká zasloužený spánek. Kategorie naplno jsou vůle, poctivost, duchovno a štěstí. A podařilo se mi překonat 1400 bodů.

Jaký byl váš týden? Začínáte taky cítit výkyvy motivace?

Hodně štěstí do čtvrtého týdne!

Pipi

Ahoooj, ahooooj!

 

A je to tu! 3. Týden už je za námi.

Nechápu, jak je to možné. Tento týden mi utekl hodně rychle.

V sobotu jsem se vydala na pěší výpravu se svými skautskými družinami.

Byla to krásná výprava, jen začalo trochu pršet.

No, uznávám, trochu víc pršet, že ani na krok vidět nebylo.

Ušli jsme 24 km. Byli jsme taky na rozhledně Kelčský Javorník. Bylo to super a vůbec se mi nechtělo jet domů.

Večer jsem měla zapsaný Borcosraz, ale bohužel nikdo nepřišel. Až teda na tatíčka Masaryka, ale ten tam chudák nehnutě stojí už dlouho. Na koho asi čeká?

To by bylo za mě vše a přeji, ať se Ti daří nejen při plnění Borce.

 

Tak zase za týden – zdar!

To bych nebyla já, abych nemusela něco takzvaně “clutchnout” na poslední chvíli.

Ale pozdě je přece někdy a přes limit jsem se stále nedostala, takže si myslím, že si ještě vedu dobře. Taky jsem zápis nemusela napsat vůbec, že? 😀

Minulý týden jsem si říkala, že budu zápisy psát vždycky pravidelně v pondělí. Jenže tak nějak se stalo, že jsem se v pondělí na kolej vrátila v 9 večer a když jsem chtěla spát 8 hodin, tak jsem musela 2 hodiny před spaním věnovat škole a cvičení. Na zápis se čas nenašel. Vesele jsem zápis posouvala dál a dál, protože jsem vždy měla kopu jiných věcí ze školy na práci. A proto tu sedím teď doma připravena na kutě se sbalenými věcmi na to, až brzy ráno zase pojedu pryč na kolej. Někdy si říkám, že tenhle cyklus doma, kolej, doma, kolej je hrozně ubíjející.

Abych se ale vrátila zpět k borci, skoro to tady zní, jako kdybych prokrastinovala psaní deníku. Což je docela vtipný paradox. Člověk toho má tolik, co se snaží nedokládat (a že mi to poslední dobou jde!), že se pak ani nedostane k jiným záživným činnostem. Na druhou stranu jsem ale často zvyklá dělat věci na poslední chvíli. Tohohle se zbavím právě jen v období borce, kdy teda chci body tak moc, že věci neodkládám. Moc dlouho mi to ale potom nikdy nevydrží.

Musím říct, že obdivuju všechny ty, co dělají všechno hned, jak můžou. Zajímalo by mě, jestli na tomhle světě vůbec existuje někdo, kdo si opravdu nikdy neřekl, že nějaký úkol odloží na později. Ani jednou, jedinkrát. S takovýmto jedincem bych si chtěla osobně potřást rukou a vyžádat si nějakou radu do života, protože je to fakt něco, co bych taky potřebovala umět.

Jak to máte vy, spoluborci? Jste spíš mistři hneddělači nebo mistři posledňochvilňáci? 😀

Jinak přeji všem hodně sil do plnění! Je šílený, že už jsme skoro v půlce, no ne?

Já si jdu pro zasloužený spánek.

Dobrou noc. 🙂

– Sklíčko

Už je zase neděle a nějaké ty bodíky za zápis by se hodily. Nějaký smysluplný text vážně nečekejte. Dnes jsem měla problém odepsat i na jednoduchý e-mail a měla jsem problém dát dohromady pár vět. Rozhodla jsem se podělit se s vámi o pár poznatků z tohoto týdne.

Každý den kromě pátku dojíždím do školy do Prahy a jelikož cesta trvá min. 1,5 hodiny jezdím s předstihem a pak musím někde ve škole čekat. Naštěstí už bývá venku dost hezké počasí na abych tam vydržela delší dobu. Takže jsem si našla hezké místečko na sezení kam v určitou hodinu i svítí sluníčko a můžu si tak čekání zpříjemnit sluněním se a třeba knížkou.

Jsem hrozně ráda že zde sdílí i recepty. Původně jsem týdenní výzvu – jídlo chtěla vynechat. Pak jsem tu narazila na extrémně jednoduchý recept a musela to zkusit. Výsledek byl výborný.

Když je venku hezky, tak si to užívejte ale nemluvte o tom. Mohli by jste to zakřiknou 😀

Na hru Na Křídlech je potřeba si vyhradit opravdu hodně času. Ale jsem ráda že jsem si ji zas po dlouhé době zahrála.

Když malujete koupelnu, ujistěte se že máte správné vybavení. Mě se dnes povedlo malovat koupelnu dvě hodiny abych pak zjistila že ten váleček se kterým jsem se patlala měl malý rozměr. Taťka slíbil že mi dá nový, ale odložil ho na místo kam mě nenapadlo se podívat. Kdybych ho našla mohla jsem mít práci hotovou za půlku času. Takže se před podobnou činností ujistěte že máte správné vybavení.

To bude asi vše. Mějte se krásně

Škubánek

 

Tentokrát to bude krátké…Další týden nějak rychle uběhnul, ani jsem se nestihla rozkoukat.
Už dlouho jsem se přemlouvala k tomu omezit slazené věci, ale až teď se dá říci, že se to i celkem daří a to především díky Borci. Nebo vlastně proto, že prostě dostanu body, které mi vlastně nic nedají o výhru taky nejde ale i tak to funguje.
Někdy se dost kritizuje bodování jako motivační prvek a podívejme se, jak skvěle to funguje v tomhle případě.

Taky se vám teď daří za body dělat něco, co jindy ne?

V posledních dnech se mi borec plní dosti nedobře, hlavně přicházím o body za spaní, protože je toho v práci tolik, že prostě nemohu tolik spát. Respektive jsem nemohla tolik spát, kolik by bylo potřeba a já si přála. Ale zase se to poněkud zlepšuje, takže to snad nějak půjde. Moje “úhlavní sokyně” se dostala do vedení a to nemohu dopustit 😉 Ačkoli je mi jasné, že letos se mi loňskou výhru nepodaří obhájit, ale nedám ji to zadarmo.

Mimochodem, docela mi do mého snažení pořád házejí vidle i odpočinkové dny. Mohla jsem mít už tolik bodů navíc… a nic. Naštěstí to tak máme všichni, ale i tak si myslím, že by odpočinkové dny být neměly a když už ano, tak pohyblivé, protože v mém životním režimu je velmi těžké si určit jeden den jako volný. No nic, potřebovala jsem si trochu zabrblat, ale to je tak všechno.

V pátek jsem měla konečně volné dopoledne a odpoledne, protože v práci bylo třeba být až večer. Hurá! Konečně normální pracovní den. A tak jsem vyrazila na menší výlet do přírodní rezervace. Co člověk neudělá pro pár bodů, že ano. Mohlo jich být mnohem více, kdyby to pátek nebyl dnem odpočinkovým… chjo. Ale body za týdenní výzvu se hodí a procházka to byla také moc fajn. Cestou jsem potkala jen jednu živou lidskou duši a totiž letce. Jinak jsem byla sama, mohla si přemýšlet o všem možném i nemožném a tak vůbec. Však to asi všichni znáte, jaké to je príma být někdy jen sama se sebou v lese.

A protože i do našich končin dorazilo 21 století, tak jsem měla i čím udělat obrázky. Teďka půjde o to, jestli se mi podaří je sem nahrát. Ještě jsem to nikdy nedělala.

Bydlím pár kilometrů od našeho krajského města, takže si většina lidí myslí, že tu je jen poušť a zmar, leč opak je často pravdou. Přírodu tu máme moc hezkou, divokou a svéráznou. Na Sluneční stráň to nemám daleko, takže cesta za body byla celkem jasná 🙂

 

Tak, řekla bych, že to pro dnešek stačí. Kdo si povídání přečetl až sem, tak si jistě může dopsat nějaké body za čtení a já se už teďka budu těšit na další týden Borcování a novou šifru. Tu první jsem nedala ani náhodou, tu druhou zase s přehledem a třetí jen na půl. Vyluštila jsem jen tu provokaci, ale vlastní šifru ne. A dneska už to asi nedám, moje IQ se limitně blíží nule, skoro bych řekla, že se změnilo na IA.

Mějte se jak kdo chcete a moc to nepřehánějte s body, ať mám na konci nějaké hezké místo :-))))

PS: Pokud by někdo nevěděl, tak Velikou řekou myslím pochopitelně Labe. Sice se občas objevují názory, že toto označení patří jakési Vltavě, ale tak tomu není. Velikou řekou je skutečně Labe. O Vltavě jsem vzpomínám a hledám zjistila to, že je to jeden z mnoha přítoků Veliké řeky 😉

Nejlepším způsobem jak získat dost bodů je nepochybně spánek. Záměrně píšu nejlepším, a ne nejjednodušším. Do tohoto víkendu se mi vesměs dařil plnit, ostatně se o to snažím i mimo skautského borce, protože délka a kvalita spánku extrémně ovlivňuje nás život.

Nicméně tento víkend ta možnost prostě nebyla a člověk se snaží nahnat body nějak jinak, 150 je fakt dost no. Páteční večer jsem strávil s přáteli, které jsem dlouho neviděl a sobotní na střediskovém plese a druhý den ráno jsem vždy někam spěchal. Naštěstí se těmito aktivitami body vynahradí, ale dopadne to vždy +- tak že člověk nic nezíská ani nic neztratí, ale zároveň je nevyspalý 😅. Takže z toho vyplývá že je lepší spát než dělat jiné věci za body, což není moc objevná myšlenka, ale jsem hold nevyspalý, tak mi prosím odpusťte pokud jste čekali nějaký filozofický text.

Jája

Každým rokem se stávám obětí několika špatných vtipů. Naštěstí tyto události jsou vždy tak traumatické, že znění vtipů zapomínám. Jenže jak někdo moudrý jednou řekl: připravit se na budoucnost můžeš pouze z minulých zkušeností.

A proto žádám o pomoc a zároveň vyhlašují soutěž. Jedná se o: NEJLEPŠÍ ŠPATNÝ VTIP

Výherce dostane dobrý pocit z výhry a špatný pocit ze svého vtipu. Ale tak třeba se i zasmějeme….(Pochybuji). Své příspěvky pište do komentářů.

Tady přikládám první dva, které jsem ještě nestačila zapomenout a jeden převzatý z NSJ

…..

Kamarádka: podívej na to kuře! V té omáčce úplně plave a je hrozně vodový.

Já: tak to bude asi Vodňanský kuře

…..

Nastupuji k tátovi do auta, který zrovna převáží nařezané větve v kufru.

Táta: trochu nám to tady smrdělo, tak jsem nám pořídil stromeček do auta.

…..

Proč mají tady tolik jamu?

Protože jsme na jamboree.

…..

Dneska jsem v rámci týdenní výzvy rozhodla uvařit kuře na kari. Recept 👇

Na jednu porci omáčky:

 

Kuřecí prsa (množství podle hladu)

půlka menšího zázvoru

1 cibule

1 stroužek česneku

větší plechovka rajčat

čajová lžička kari

čajová lžička chilli

čajová lžička soli

čajová lžička a listy (?) koriandru (není nutný)

kokosové mléko (možno náhradit smetanou nebo kravským mlékem)

 

 

Placky:

mouka

mléko

olej

 

Postup:

Tyčovým mixerem rozmixujeme cibuli, česnek a zázvor. Dáme smažit do většího množství oleje. Rozmixujeme rajčata a do pánve přidáme koření. Přilijeme rajčata a pořádně to zamícháme. Tuhle směs vaříme/smažíme (?) dokud se z řídké směsi nestane směs hustá. To chvíli trvá takže si mezitím připravíme placky.

 

Na dvě menší placky, akorát tak velké k jedné porci omáčky smícháme čtyři lžíce mouky, tři až čtyři lžíce mléka a lžíci oleje. Smícháme a hodíme nasucho na pánev.

 

Jakmile rajčatová směs zhoustne, přidáme kuře. Až bude maso hotové stáhneme na mírný plamen a přilijeme kokosové mléko. Je to recept od oka takže přiléváme podle toho jak chceme mít omáčku hustou. Když se mléko smíchá se zbytkem, přidáme na vrch koriandr a můžeme servírovat.

 

 

 

 

Dnešní den začal opravdu skvěle, co lepšího si totiž přát než poradu v Neděli od půl desáté. Dobře není to až tak brzo ale stejně, byla to už druhá porada za tento týden. Nevím jak to máte vy v oddíle, ale my máme porady rozdělené na: Oddílovou poradu, kde řešíme plán akcí, celoroční činnost a podobné věci, Rádcovskou poradu, kde se schází rádci družin a řeší se zde symbolický rámec a funkčnost družin, a nakonec Táborovou poradu, kde se schází všichni z oddílové rady. Díky funkčním týmům (PG, Kuchyňský tým, Administrativní tým, technický tým, a další) máme i další porady, na těchto poradách se ovšem schází pouze členové příslušného týmu, usnadňuje nám to komunikaci a efektivnost. Bohužel s blížícím se létem přichází i spoustu plánování. Nechápejte mě špatně, porady mi nevadí, ale jak se říká všeho moc škodí.

Abych se dostala k dnešní poradě, proběhla celkem rychle. Dohodli jsme se na tématu tábora a dokonce jsme si stanovili i táborové cíle, proto považuji tuto poradu za velmi úspěšnou.

Hned co jsem se vrátila domů, vrhla jsem se do přípravy “Indické polévky” po bližším prozkoumání a skoro hotové polévce jsem zjistila, že je to Asijská nikoliv Indická polévka. No co se dá dělat… Jdeme na to znovu a lépe, tentokrát jsem se vrhla na Indický chléb Naan. Dal mi trochu zabrat, ne obtížností ale délkou samotné přípravy. Nakonec se ale povedl, stejně jako polévka a všichni jsme si pochutnali.

To je pro dnešek vše, přeji všem hodně štěstí do dalších dní.

Ahoj Téra.

Tak, chtěla jsem napsat svůj první zápis, ale úplně jsem zapomněla o čem jsem chtěla psát 😬 (jak jinak že) tak tu napíšu takové malé částečné shrnutí mého týdne..

Už od začátku týdne jsem se celkem těšila na pátek a to jen kvůli jedné poradě s lidmi se kterými jsem se nějakou chvili neviděla..😁Kde jsme nakonec stejně polovinu strávili hraním karet 🤭 aale aspoň nějakou chvíli jsme něco probírali. (si teď říkám zda je vůbec taková informace publikovatelná 😶‍🌫️)  Sranda nastala, když jsme šli spát celkem pozdě a já začala trochu mrznout v naší nevytopené klubovně no co už. Se 150ti body už jsem se rozloučila předem 😢

Třešnička na dortu byla, že nás večer čekal střediskový ples. Což jsem si v tu chvíli vůbec nedokázala představit jak to přežiji jen s 2-3 h spánku 😬 Sice jsem se mohla ještě prospat, jak jsem dorazila domů, ale nějak se mi nedařilo 😢

No a večer jsme dorazili a moje introvertní já začalo pomalu šílet.. tak jsem se usadila a dělala, že nejsem 😅 Nakonec jsem si to i celkem užila, ale ráno čekal ještě jeden zádrhel. Což byl úklid po plese..

Tak doufám, že to dává aspoň trochu smysl            Kiki 🤗

 

Dnešním zápisem, bych chtěla říci následující: nenechte se rozhodit a ty Míša řezy si prostě dejte!

Borec je plný překvapení, na která za den narazíte

Vezmeme-li si ku příkladu úkoly vaření a den bez mlsání. Vaříte se celé dopoledne s úžasnými Míša řezy. Trvá vám to takovou dobu, že byste mohli získat známku za čtení na jednou. Dopečete, doplatláte krém. Už se natahujete po okusení jednoho z řezů a jakýsi vnitřní hlas vás stopne. „pozor pozor, 50 bodů za den bez mlsání“ s lítostí, tak musíte Míša řez položit a čekat na den volna. Jenže vaši sourozenci jsou neúprosní a než nastane konečně středa po Míša řezech se slehne zem. „Příště, příště si to naplánuji lépe.“

Nebo tuhle koná se rodinná oslava, ve vidině toho, že získáte bodíky. Trpíte konverzace, jenom pro vidinu 25bodů za půl hodiny, která Vám ovšem připadá jako sto let. Nejenže Vám milé tetičky neustále nabízejí dokonalé zákusky, což je obvykle jediná věc která vás drží na takovýchto oslavách, a vy si nemůžete ani ukousnout. Naděje stoupne, když strýček vytáhne kytaru a všichni začnete zpívat. K naštvání může ovšem býti, když strýček se slovy: „dneska mi to nějak nezpívá“ zabalí kytaru již po 15 minutách a vy víte, že dalších 25 bodů prostě nezískáte.

Rozum zůstává také stát nad půlnočním sledováním seriálů. Celý den jste se držel, biť ani jedno sprosté slovo vám nevyšlo z úst. Už jste rozhodnuti jít spát, když v tom, je to tak. Váš oblíbený hrdina je zastřelen a vy nemůžete jinak než vypustit z úst sprosté slovo. Ano zanadáváte ještě jednou, protože na hodinkách se ukazuje 23:59. To vám zvedne další nevoli, jelikož už tušíte, že 150bodů za spánek opravdu nedosáhnete.

Zas za týden, Sushi!

V pátek v podvečer jsem se ségrou zúčastnila rukodělného kurzu. Trochu jsem se bála, jelikož jsem měla celý den blbec a neměla jsem ani pomyšlení na to, že bych měla jít něco vyrábět. Myslela jsem na to, jal mi to nepůjde, jak budu zoufalá a jak bude ségra klasicky lepší než já. Což je vždycky ať jde o jakékoli vyrábění!

Kurz byl ale hrozně fajn, bylo nás tam 9+paní lektorka a já si to moc užila. Na začátku jsem se teda moc nechytala, ale jakmile přišla ke mě a já se pak ještě dvakrát zeptala, protože jsem si nebyla jistá, tak to pak už šlo samo! Šlo o pletení povlaku na pošta. Jenže pletení bylo rukama nikoli jehlicemi (ještě že tak, jinak bych byla úplně mimo 😅).

Ve finále se moje celodenní smůla proměnila ve štěstí a jako jediná jsem odcházela s hotovým výrobkem! Potěšilo mě to dost a to i díky tomu, že jsem byla lepší než ségra 😅. Na její obranu si zvolila složitější styl vzorku, ale to jsme na začátku nevěděly.

Takže nakonec spokojenost největší a odnášela jsem si tenhle nádherný, měkkounký a ňuňatý polštářek 🥰.

Tak můžete napsat, jestli myslíte, zda se mi povedl a jakou barvu byste si vybrali vy? 🤔

P.S. Tohle je taková tyrkysová nebo víc tmavá mintová. Je to spíš zelená než modrá, ale je to foceno večer, takže barva vypadá jinak.