Autor: Pidalka

Je to už pár dní (i týdnů) co skončil borec. A já stále čekám na řešení poslední šifry, na kterou jsem nepřišla. Doufám, že mi někdo odpoví, abych se dozvěděla řešení 😊.

Píďa

Je to už pár dní (i týdnů) co skončil borec. A já stále čekám na řešení poslední šifry, na kterou jsem nepřišla. Doufám, že mi někdo odpoví, abych se dozvěděla řešení 😊.

Píďa

Dnešní půlnocí pro mě skončí můj první borec, jelikož mám v neděli volný den. Tak ještě nasbírám poslední body, co jdou ulovit.
Byl to můj první borec a byla jsem moc ráda za tuto zkušenost. Příští rok bych se určitě chtěla zapojit znovu, protože už vím co a jak a jak být lepší. Jak si lépe hlídat, abych získala více známek. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dotáhla až do konce, že jsem nasbírala celkem 4 známky! Že jsem to nevzdala i přes to, že jsem byla demotivovaná, že jsem byla nemocná a teď poslední týden už vyčerpaná i ze školy, jelikož od pondělí nastupuji na měsíční praxi a tak jsme už psali zápočty atd. Na což jsem byla naštvaná, že místo už takhle kratšího semestru kvůli praxím nám výuku ještě zkracují o to, že nám tam nastrkají zápočty a někdo i první pokus, kdy řekl, že celkem vypíše opravdu jen tři. Ale nechci být v posledním zápisu negativní.

Opravdu strašně moc obdivuji celý tým, který tohle dokázal připravit a jsem ráda za komunitu, která tu vznikla. Bohužel jsem se nemohla s nikým vidět, protože při prvním srazu jsem už měla domluvenou brigádu a na Ivančenu to máme přes celou republiku. Ale zápisy (které doufám budu i já příští rok psát víc) mi dodávaly energii a motivaci. I přes to, že jsem si sama stěžovala na demotivaci, tak jsem viděla, že v tom nejsem sama a že s tím bojoval skoro každý. Sice jsem nepřečetla všechny příspěvky jako někteří tady, ale přečetla jsem jich dost!! A pro příště……opravdu je pište! Pro mě to bylo super zpestření jízdy do školy, kdy jedete chvilku, ale stihnete pár příspěvků a hned pár bodíků.

Hrdě jsem zvládla všechny výzvy jídla, za což jsem hrozně ráda, protože jsme se buď naučili nový recept nebo jsme si připravili naše milované pokrmy. S místy to bylo horší, ale to bylo třeba kvůli nedostatku času v nabitém programu.

Borec mi hlavně přinesl spoustu motivace v mém ne moc dobrém období, kdy jsme byla hrozně ráda za tuto motivaci. A i když jsem se neumístila mezi nejlepšími, tak jsem celou dobu byla mezi první stovkou, což je pro mě obrovský úspěch, tak snad jsem tam pořád :D. Také jsem se naučila nějaké nové šifry, které se budou hodit na tábor a jiné akcičky.

A i když přítele jsme s plněním borce už pak štvala, tak na příští rok přemluvím další lidi, aby do toho šli se mnou. Dokonce mám už jednu neskautku, které se to ohromně líbilo hned od mého prvního dne. Škoda, že mě nenapadlo jí o tom říct v době registrace, ta by do toho šla se mnou.

Tak já se loučím a děkuji!
A vám, co máte zítra ještě plnící den, přeji hodně bodů, snad vám v nich pomůže i můj zápis 🙂

Nazdar a příští rok nanapsanou?? 😀 (jaký byste pro zvolili slovo?)
Píďa

Ahoj,

jen takhle večer jedna otázka, která přichází asi dost pozdě :D.
Jak řešíte dobrovolnictví? Čistě jenom jako přípravu schůzky, schůzku či výpravu? Já si to započítala i když jsem spolužákům pomáhala s prací, se kterou si nevěděli rady. Ale nějak mi schází inspirace co bych tam mohla dále započítat. Tak bych chtěla vědět, jestli máte další návrhy.

Díky 🙂

Ahoj všichni,

po dlouhé době zase píšu zápis a mám tolik nápadů co bych sem chtěla napsat, že nevím jak to nakonec teda dopadne :D.

Na začátek bych asi chtěla říct, že jsem bohužel vynechala dva zápisy, protože nebyl čas a pak jsem byla nemocná. O tom se možná potom rozepíšu. Pak se docela divím, že tu hodně píšete, že málokdo píše a že nemáte co číst. Ale na druhou stranu i ze své zkušenosti někdy ta motivace je prevít, pak není inspirace co psát a já osobně bych se cítila blbě, abych si připsala 100 bodů za deník, kde bych napsala 3 řádky, jak to vidím jinde. Osobně beru deník jako buď svěřování se jak pokračuji s borcem, nějaké rady, typy nebo žádost o radu. Pak se mi hrozně líbí, když sem přidáváte odborné články a člověk se může dozvědět něco nového. Například příspěvek o sushi se mi hodně líbil až jsem na sushi dostala chuť :D.

A teď asi přistoupím k mému aprílovému dubnu.

Co začal duben, tak se mi nějak nedaří……do borce jsem šla letos poprvé a přemluvila jsem i svého přítele a říkala si jaká to bude super motivace a jak se budou naše tabulky lišit, jak nás to posune, abychom se jenom neflákali ve volném času, ale budeme ho moct využít efektivněji. A když třeba budeme spolu uklízet, trávit čas a chodit na procházky a tak, tak to bude vlastně super, že v tom nebudu sama. Jenže!! Motivace ubývá a u přítele o dost rychleji. Řekla bych, že se na to už vykašlal úplně. I proto se asi nebojím napsat sem ,,stěžovací” příspěvek,  protože si ho stejně nepřečte :D. Nejvíc mě asi rozčiluje to, že já se snažím o známku gentlemana a on si přede mnou dává sušenky, poslední dobou je nehorázně sprostý a když chci, aby mi stopnul otužování, tak akorát kroutí očima. Je to pro mě dost demotivující, když nedokáže respektovat, že se o něco snažím. Někdy mě to až ubíjí. Na začátku říkal, že by zkusil známku Siouxů, tak já plna nadšení se každý den snažila, aby se šel protahovat se mnou, bohužel jsem pohořela a proto jí sama nemám ještě splněnou, jelikož jsem začínala několikrát a pak jsem přerušila, protože mě jednoduše vydeptal tak, že bych z plnění ani neměla radost. Ale už to dotáhnu!!! S dneškem mi zbývají už jenom 3 dny!!!
Když jsem získala známku vaření a chlubila se mu, tak nic, reakce žádná. To člověka dost odrazuje!! Nakonec jsem se nějakým způsobem naučila fungovat sama a snažila se ho v tomhle ohledu neřešit. Jenže když jsme šli třeba na procházku, automaticky jsem se koukla na hodinky, abych pak věděla kolik si zapsat bodů nebo ještě hůř jsem se na čas zeptala jeho. A to bylo: ,,Ty si to zase měříš, co? A to nemůžeš jít na procházku jen tak? Mě tohle nebaví dělat něco pro body. Chci dělat věci, protože chci a ne proto, abych si zapsal body.”
No řekněte sami. Není tohle na pěst?? Ale pak jsme byli venku a cinkl mu mobil, že psali do skupiny z práce (podotýkám, když měl volno) a on si samozřejmě musel všechno ihned přečíst, i když jsem mu něco vyprávěla. Nebo jsme v obchodě na nákupu a není nic lepšího než jít s košíkem a nakupovat, když váš partner ani pomalu neví kam jde, protože čučí do mobilu. A tak se stalo, že jsem z borce neměla takovou radost jako předtím.

Teď to všechno vyznívá, že jako kdybych žila s člověkem, který si mě neváží a nemá o mě zájem. To ale není pravda, jen jsem si potřebovala postěžovat :D.

Protože co se týče výzev ohledně jídla, ty jsme zvládly všechny. Jídlo to je naše. Z míst se nám nepodařila akorát technická památka, jelikož ten týden nebyl vůbec čas, abychom to stihli společně.

a co se týče zbytku aprílového dubna?? Strašně moc mě nabudilo, když začalo být krásně a teplo. I mi přestalo být líto, že se tento měsíc nedostanu na brigádu, jelikož jsem si napsala pozdě. Což byla moje chyba. O to víc jsem měla místa a prostoru na výlety a přátele. Asi měsíc jsem si říkala, že si musím z domova přivézt na byt do Plzně (kde studuji) sluneční brýle. Takže jakmile jsem si je tento týden přivezla, od pondělí prší :D!  A další apríl byl minulý týden, kdy jsem si v pondělí pěkně říkala jak to bude super týden, protože mám rozpracovaných několik známek, které stihnu do konce výzvy splnit, protože 3 týdny je dlouhá doba. Jenže co se nestalo. Pondělí ještě dobrý, zvládla jsem praxe, rychle do posilovny, pak na oběd a pak jsme šli do bazénu. V bazénu jsem začala být nervózní, protože jsem zjistila, že asi nestihnu uplavat na zápočet (teď už vím, že ano, protože se předtím šířil v ročníku jiný čas, teď vím, že času je víc a to už zvládnu v pohodě). Takže super užité pondělí, protože cestou z bazénu jsme nakoupili, pak uvařili, koukli na hru o trůny a šli spát. Pak přišlo úterý, můj nejnáročnější den v týdnu, kde jsem se už na 3. cvičení začala cítit trošku divně, ale říkala jsem si, že jsem to v pondělí přehnala. Na odpolední (čit skoro večerní) cvičení jsem už ani jít nechtěla, jak jsem byla unavené, ale přemohla jsem se a šla tam. Ale pak to přišlo!! V noci z úterý na středu mě začalo ukrutně bolet v krku, snažila jsem se to zahnat vším možným. Naštěstí je ve středu jedna přednáška, to jde oželet. Ale čtvrteční plavání nepřipadalo v úvahu. A tak se stalo to, že jsem ve středu lehla a nebyla jsem použitelná na nic. A mé plány na učení a všechno okolo se rozplynuli.

Učení nepřicházelo v úvahu, jelikož přes slzení očí nešlo číst. Přes ucpaný nos nešlo říkat učení nahlas, hlavně bych to ani neudýchala. A přes ležení a nic nedělání a rozplynula i vidina bodů za prokrastinaci. Rozplynul se i sen o dřívější splnění části zápočtu ve škole. Na druhou stranu jsem včera dokázala obhájit jednu ze samostatných prací na počítače a tím pádem část zápočtu hotová! Tak aspoň něco. A také jsem se rozloučila se známkou mazanosti, kde mi zbývá 11 dnů a to už nestihnu. Ještě se pokusím o známku literáta, kde mi zbývá ještě taky dost hodin, ale po rozpočítání bych to měla stihnout!!

Tak mi, prosím, držte palce!

P.S. Jen pro zajímavost……Jak berete audio knížky??
Abych to rozvedla…. Audiknížky poslouchám od mala. Ale jelikož sleduji dost knižních influencerů na instagramu, začínám být alergická na slovní spojení přečetla jsem audioknížku!! A nejvíc mě pak naštve, když si onu ,,přečtenou” audioknihu zapíší do přečtených knih např. na databázi knih :D.
Když jsem teď byla nemocná, tak jsem poslouchala, ale abych si zapsala body za čtení nebo si knížku zapsala do svého seznamu jako přečtenou, to by mě nenapadlo. Tak se chci zeptat jaký na to máte názor vy, jestli třeba nejsem já divná :D.

P.P.S. Koukám, že jsem se rozepsala víc než jsem myslela. Tak prosím napište, kdo dočetl až nakonec, jak dlouho vám to trvalo :D.

Pěkný den!
Píďa

Má první kniha od Foglara plná krátkých povídek. Přečetla jsem během večera. Některé situace mi přišli z pohledu dnešní skautské vedoucí nepochopitelné. Na druhou stranu je zajímavé sledovat jak se skauting vyvíjí, rozvíjí a mění. Také mi přišlo zajímavé jak pasuje příběhy do jiných kultur, které za mě vystihl pěkně. Některé povídky asi použiji jako čtení před spaním na táboře, snad se nad nějakým příběhem děti zamyslí a dokáží se z něho poučit.

Recenzi jsem primárně psala na databázi knih, kde dávám recenze normálně. Ale dala jsem to i sem. Sice už je 5 minut po půlnoci. Ale snad se dá počítat recenze na databázi knih do výzvy také 😉.

Má cesta do práce začala cestou autobusem. Stále mě zaráží, když nastoupím do autobusu, při kupování jízdenky pozdravím řidiče a ten se jen diví, že jsem člověk, který používá pusu k pozdravu :D. Každý cestující co v autobuse je najednou začne sledovat mě jako jedinou osobu, která přistoupila. Je jedno, že si předtím prohlíželi cosi v telefonech nebou koukali z okna, jakmile se zastaví na zastávce, všichni hned pozorují kdo vystupuje a nastupuje. Proč se lidi nesmějí? Proč nezdraví řidiče? Otravuje je sobotní cesta kamkoli autobusem?

Při vystoupení jsem se vydala směr stánek s trdelníkem, kam chodím na brigádu. Cestou jsem míjela farmářské trhy, kde jsem si všimla kolik věcí se dá podle lidí řadit do farmářských trhů: ručně háčkované hračky, ,,české” utěrky, či snad škrabky na zeleninu všeho druhu? A proč lidé nedávají pozor, že někomu překáží nebo stojí v cestě, která je jediná možná kudy lidé chodí?
Cestou na stánek jsem si vyslechla jeden telefonát, ve kterým paní zmiňovala nádherné počasí toho dopoledne a shrnutí ošklivého počasí během uplynulého týdne. Potkala jsem veselého malého pejska, dalšího většího pejska a pejska s paní, která marně hledala v batohu mističku, kterou zapomněla vzít s sebou na výlet a následně to všechno řekla svému pejskovi. Je úžasné, jak si všichni povídáme se svými mazlíčky i přes to, že to někdy může vypadat komicky.

Příchod na stánek by mohl být jako každý jiný až na to, že už všude kroužilo spousta lidí. Po otevření stánku jsem si ani nestihla vše připravit a už zde byli první zákazníci, kteří se dožadovali dopolední kávy. Jistě samozřejmě! Kávu udělám, ale proč lidé více nesledují a nevidí, že ještě vše chystám?

Konečně všechno připraveno jak má být a můžu se věnovat přípravě trdelníků a v tu chvíli vidím krásně elegantně oblečené dámy na procházce. No není divu, jsme přeci v lázních! Ale co zaujme na první pohled každého jsou fialové francouzské berle, které pomáhají v chůzi mladší paní, možná slečně. Je to věc, která upoutá každého, protože to u mladého člověka není tak častné. Proč to upoutalo mě? Protože jsem studentka fyzioterapie a dle mého by už slečna berle nepotřebovala, ale co můžu vědět. Třeba je musí nosit stále kvůli poruše rovnováhy! Paní, která s ní vyrazila na procházku rozzářila promenádu v růžovém kostýmku s lodičkami. Jenže co se nestalo pak? Někdo upoutal mou pozornost! Byla to paní, která šla rychleji a pomalu se blížila k nim a prohlížela si slečnu s berlemi. Ano, toto upoutá častěji, vždyť je to jasné. Ale proč se za slečnou stále otáčí, když už dvojici minula? Proč na ní stále tak zírá?

Dobrý den! Co si dáte?
Jeden!
Jeden trdleník? Ano, prosím tady je.

Dobrý den!
…
Dáte si něco? Trdelník, kávu?
Dva!

Je jedno v jakém jazyce kdo mluví, ale pozdravit nebo odpovědět na pozdrav v jakémkoliv jazyce je snad slušnost no ne? A jak to zpříjemní den, když se to stane?

Nikdo nejde, usedám konečně na židli a zkouším vzít knížku do ruky (Ano, můžeme si číst, když si hlídáme zákazníky). Po chvilce čtení odkládám knihu, protože přicházejí zákazníci ke stánku.
Dobrý den!
Odpovědi se však nedočkám. Zákazníci si prohlížejí nabídku. Možná nemluví česky.
Hallo!
Stále nic. Asi se moc soustředí na nabídku, nechám jim chvilku v klidu.
Najednou bez žádného slova odchází.

Dobrý den! Mám jenom jeden dotaz!
Dobrý den! Ano? Co byste potřeboval?
Nevíte jestli dneska jezdí kočáry? (Zážitková jízda v kočáru s koňmi po městě)
Omlouvám se, ale to opravdu netuším. Ale jděte tam  a tam, to je místo odkud začínají každou jízdu.
No a proč to nevíte? Vždyť jste odsud, ne?

Z pozorování lidí, které neprobíhalo jen v sobotu, jelikož pozoruji v práci lidi pořád mě stále nepřestane udivovat jak lidé nezdraví a neděkují. Jak je úplně jedno kdo je jaké národnosti, všude se najdou lidé, kteří jsou slušní a ti, kteří se ke všem chovají jako k poddaným. Josu lidé, kterým nepřijde divné si chtít koupit rychlovarnou konvici, kterou potřebujete k práci a smlouvají o ceně. Lidé kteří se ptají proč prodáváte zrovna tohle a ne něco jiného a lidé, kterým i osmkrát řeknu, že máme otevřeno denně a stejně se mě po deváté zeptají, jestli bude otevřeno zítra. Práce s lidmi je náročná, ale i krásná. Kolikrát se mi stalo, že jsem si krásně popovídala i s cizinci a měla z toho hroznou radost (A to moje angličtina není nic moc). Nebo mi zlepšilo náladu přání krásného dne a ať mi práce pěkně uteče.

Proto se i sama snažím na lidi být co nejvíc milá. Hlavně na ty, kteří stojí ve stáncích a prodávají své výrobky nebo tak. O to víc jim ráda řeknu, že ráda počkám, protože není nic horšího, když děláte všechno na rychlo až vám začnou pak padat věci z rukou.

Popravdě měl tento příspěvek vypadat úplně jinak. Ale v hlavě mi běhalo více nápadů a ani jeden se nedal nějak smysluplně zformulovat. Je to tím, že jsem dneska nějaká bez nálady a taky unavená z brigády.

Proto jsem se rozhodla vám povědět trošku o jednom ze svých  koníčků, kterým jsou květiny. Ale ne jen tak ledajaké květiny. Ale pěstování ne úplně obvyklých květin konkrétně masožravek. K masožravkám mě kupodivu přivedl kaktus, který jsme kdysi mívali v chodbě a ten, když rozkvetl, tak smrděl jako bolavá noha 🤣. A jak smrděl, tak na svůj květ lákal hrozné množství much. Tak jsem si začala představovat jak by bylo super mít vedle masožravku, která by rovnou požírala mouchy 🤣.

Mou první masožravkou byla klasická mucholapka. Je to taková ta hrozně rychlá, která sklapne pasti, i když jí pohladíte. Většinou to je pro ostatní akorát atrakce. A koupila jsem jí snad v Kauflandu. Začala se o ní zajímat a koupila si i knížku. Jenže nepřežila zimu. Špatně jsem pochopila jak má zimovat a samozřejmě nepřežila.

Ale pak jsem byla s mamkou v Berouně na Hrnčířských trzích a tam najednou!! Stánek s květinami a tam masožravky!! Chodila jsem okolo několikrát než jsem se konečně rozhoupala a koupila si tu jednu, na kterou jsem celou dobu koukala a byla to láčkovka, konkrétně nepenthes bloody mary.

A tím začala má vášeň růst! O masožravky je důležité se starat každý den. Jelikož potřebují stále vlhko, proto musí mít stále v podmisce vodu.

Postupně jsem začala hledat blázny se stejným koníčkem jako mám já až jsem objevila na facebooku boží skupinu, kde je super komunita a spousta inspirace. Najednou vidíte kolik tomu lidi dávají péče a kolik trpělivosti mají jejich drahé polovičky, které jim to trpí nebo se o to začnou zajímat také. Já pěstuji masožravky normálně v pokoji na parapetu a už jsem musela přestat kupovat nové a tolik rozsazovat, protože to nemám kam dávat a už jsem taky rozdala květiny kde komu 😅. Ale musím říct, že obdivuji všechny, kteří staví venkovní jezírka nebo domácí vytrýny, kdo jede za masožravkami do pralesů atd. A jsem hrozně ráda, že jednu ze svých nejlepších kamarádek jsem do této mánie natáhla taky!

Pár rad:

• Kupování květin v supermarketech není špatné. Už několikrát se mi stalo, že byly lepší než od pěstitelů. Jen si je vždycky co nejdřív přesaďte do správného substrátu. A to platí pro všechny bez vyjímky!
• Co funguje jiným nemusí fungovat vám, zkoušejte najít svou cestu.
• Při požádání o radu bude vždycky více kecalů. O to víc si vždycky vážím, když mi někdo poradí sám za sebe ze zkušeností než podle komentářů ostatních.
• Pokud máte divné koníčky a myslíte si, že jste sami, tak zkoušejte hledat!

Tak doufám, že aspoň někoho tenhle příspěvek zaujme 😊.

P.S. Ještě samozrejm a pěstuju i kaktusy 😅. A pak ještě i tilandsie😊.

V pátek v podvečer jsem se ségrou zúčastnila rukodělného kurzu. Trochu jsem se bála, jelikož jsem měla celý den blbec a neměla jsem ani pomyšlení na to, že bych měla jít něco vyrábět. Myslela jsem na to, jal mi to nepůjde, jak budu zoufalá a jak bude ségra klasicky lepší než já. Což je vždycky ať jde o jakékoli vyrábění!

Kurz byl ale hrozně fajn, bylo nás tam 9+paní lektorka a já si to moc užila. Na začátku jsem se teda moc nechytala, ale jakmile přišla ke mě a já se pak ještě dvakrát zeptala, protože jsem si nebyla jistá, tak to pak už šlo samo! Šlo o pletení povlaku na pošta. Jenže pletení bylo rukama nikoli jehlicemi (ještě že tak, jinak bych byla úplně mimo 😅).

Ve finále se moje celodenní smůla proměnila ve štěstí a jako jediná jsem odcházela s hotovým výrobkem! Potěšilo mě to dost a to i díky tomu, že jsem byla lepší než ségra 😅. Na její obranu si zvolila složitější styl vzorku, ale to jsme na začátku nevěděly.

Takže nakonec spokojenost největší a odnášela jsem si tenhle nádherný, měkkounký a ňuňatý polštářek 🥰.

Tak můžete napsat, jestli myslíte, zda se mi povedl a jakou barvu byste si vybrali vy? 🤔

P.S. Tohle je taková tyrkysová nebo víc tmavá mintová. Je to spíš zelená než modrá, ale je to foceno večer, takže barva vypadá jinak.

Plánů plná hlava, jak dokážu druhý den spoustu věcí a nahnat spoustu bodů do Borce. Po vyspání realita začne pokulhávat, protože nezvládám spát 8 hodin a jsem unavená. Ráno nejde podle plánu a už od rána nestíhám. Nevadí, jdu do školy, za školy jsou body, naženu to po škole. Už ve škole nemám pomyšlení dělat něco dalšího, ale vždycky aspoň něco zvládnu. První týden byl náročný, ale zvykla jsem si a pak….neděle, zvolený den volna. Super!! Mohla jsem mlsat, projíždět internet jen tak atd. Jenže po návratu z domova na byt, abych mohla být v pondělí v 7:00 nastoupená na praxích přišla krize. Srovnávací tabulka i tabulka celkového pořadí mi moc nepomohla. Ani to, že jsem nezvládla vyřešit šifru a stihnout dojet někam na výlet (Ano….nemusela jsem se v neděli válet :D). Nějak to na mě prostě dolehlo. Že mám málo bodů, že nezvládnu sbírat známky, že nezvládám týdenní výzvy, že toho teda asi dělám málo, když ostatní mají více bodů. Zasloužím si tedy body za to, že jsem neprokrastinovala, když toho ostatní zvládnou víc??

Týden se rozběhl a já se naštěstí srovnala. Začala jsem méně kontrolovat tabulku, kde mám kamarády na srovnání. Míň o tom všem přemýšlet, v hlavě to někde bylo, ale nebyla to primární věc. A večer zapsat body a tak každý den až jsem zjistila, že na tom vlastně nejsem špatně!! Vždyť se držím od začátku mezi prvními 100 lidmi! Však je to můj první Borec! Ale hlavně! Díky borci jsem začala být více aktivní, s čímž jsem měla hodně dlouho problém. Takže děkuji za tuto výzvu, díky které se mírně vracím do kolejí, kdy zvládnu za den udělat více věcí.

Popravdě, kdo je soutěživý typ a motivuje ho sbírání bodů a různých bonusů (tady známek a výzev) tak je to i výborný lék na duševní zdraví, alespoň mě to teda pomohlo :D. Jen se to nesmí přehánět a musí se hledat pozitiva! Už teď vím, že příště se přihlásím zas!

P.S.: Původně jsem myslela, že napíšu doporučení na knížku, protože jsem jedno takové tady četla a moc se mi to líbilo a zaujalo mě to. Ale tohle téma takhle před půlnocí nějak vyplavalo samo, tak třeba příště.
Ale budu ráda, když klidně napíšete do komentáře svou oblíbenou sci-fi nebo fantasy knížku!

Díky za přečtení