Autor: Škubánek

Už je zase neděle a nějaké ty bodíky za zápis by se hodily. Nějaký smysluplný text vážně nečekejte. Dnes jsem měla problém odepsat i na jednoduchý e-mail a měla jsem problém dát dohromady pár vět. Rozhodla jsem se podělit se s vámi o pár poznatků z tohoto týdne.

Každý den kromě pátku dojíždím do školy do Prahy a jelikož cesta trvá min. 1,5 hodiny jezdím s předstihem a pak musím někde ve škole čekat. Naštěstí už bývá venku dost hezké počasí na abych tam vydržela delší dobu. Takže jsem si našla hezké místečko na sezení kam v určitou hodinu i svítí sluníčko a můžu si tak čekání zpříjemnit sluněním se a třeba knížkou.

Jsem hrozně ráda že zde sdílí i recepty. Původně jsem týdenní výzvu – jídlo chtěla vynechat. Pak jsem tu narazila na extrémně jednoduchý recept a musela to zkusit. Výsledek byl výborný.

Když je venku hezky, tak si to užívejte ale nemluvte o tom. Mohli by jste to zakřiknou 😀

Na hru Na Křídlech je potřeba si vyhradit opravdu hodně času. Ale jsem ráda že jsem si ji zas po dlouhé době zahrála.

Když malujete koupelnu, ujistěte se že máte správné vybavení. Mě se dnes povedlo malovat koupelnu dvě hodiny abych pak zjistila že ten váleček se kterým jsem se patlala měl malý rozměr. Taťka slíbil že mi dá nový, ale odložil ho na místo kam mě nenapadlo se podívat. Kdybych ho našla mohla jsem mít práci hotovou za půlku času. Takže se před podobnou činností ujistěte že máte správné vybavení.

To bude asi vše. Mějte se krásně

Škubánek

Největší výzvou (minimálně pro mě) je den bez sladkého. V minulých letech jsem těch 6 dní vydržela, ale letos se to moc nedaří. Možná je to tím že na sebe netlačím tolik jako v minulých letech.

Např. čtvrtek vypadal nadějně. Celé dopoledne bylo v pohodě, moment kdy jsem si uvědomila že ten den bez sladkého vzdám nastal když jsem se koukla co na oběd přichystali v menze. Postupně jsem projížděla seznam jídel a úplně na konci seznamu jako jediné sladké jídlo byly napsané Bavorské vdolečky. Prosím napište jestli by jste taky podlehli, nebo máte silnější vůli než já.

A v pátek když jsem trávila celé dopoledne v kuchyni a mimo týdenní výzvy zkoušela péct takové ty minitky co prodávají na nádražích. Tak jsem nevydržela a musela svůj výtvor ochutnat. Abych vůbec věděla jestli se mi povedly. Mám totiž mladšího (18 let) bráchu, který by dokázal všechny minitky sníst najednou.

Původně jsem chtěla vytvořit delší zápis, ale celé odpoledne jsem psala seminárku do školy a už se musím pořádně koukat jestli nepíšu nějaké překlepy.

P.S. Původně jsem chtěla do zápisu dát i nějaký obrázek, ale byl by pravděpodobně dost provokativní pro ty co drží den bez sladkého. Takže někdy příště.

Škubánek

To už je středa, a já ještě nepřidala žádný zápis!? To se musí rychle napravit.

Někteří si mě možná pamatujete z minulých ročníků, kdy jsem pravidelně prví dny výzvy psala zápis s tím že mám vše naplánované a že jsem ráda že vidím známé přezdívky v tabulce pořadí. Ta druhá věc stále platí. Ale plánovat jsem letos vůbec nestihla a ani vlastně nechtěla. Po třech letech na top příčkách jsem si letos dala jiný cíl. A to jak se ve výzvě umístím, když nepojedu na maximum bodů co to jde, ale jen tak v klidu. Definitivně při plnění výzvy měním své návyky, ale ne tolik jako v minulosti. Ale už jsem z minulých let lehce poznamenaná, tím že když něco dělám v hlavě mi naskočí jak dlouho mám tu činnost dělat a kolik bodů by mi to přineslo do výzvy. Například včerejšek. Ráno jsem vstala na budík a protáhla jsem se, takový normální začátek dne. Plán dne byl zhruba takový: dopoledne udělat povinnosti u zvířat, něco si uvařit k obědu, stihnout dodělat pár věcí pro borce a odpoledne jet na “kafíčko” za kamarádkami ze střední. Takže odhad zisku bodů byl poměrně dost za vůli, duchovno a to štěstí tam taky nějaké bude. Co se týče síly (sportování), šlo až na poslední kolej, přesto jsem si za cestu na autobus mohla zapsat bodíky (bydlím ve velmi malé vesničce, takže na nějaký rozumný spoj jsem šla přes 3km). Vzdálenost mi problém nedělala, to spíš to že jsem vyšla později než jsem původně chtěla, tak jsem si musela pospíšit abych ten autobus vůbec stihla (a stihla). S kamarádkami na “kafíčku” padl i můj pokus o den bez mlsání. Přemohl mě dortíček, ale co vždyť letos tolik nejedu na body a užít si společnou chvíli s kamarádkami se vším všudy není nic zlého, když se všechny sejdeme tak jednou za půl roku. Při cestě domů jsem si četla a vystoupila o zastávku dřív aby mi cesta trvala půl hodiny. To byl tak nějak shrnutý můj den, který jsem si užila a nasbírala i nějaké ty bodíky.

Jsem hrozně ráda že Skautský borec pokračuje a v takovém počtu. A taky jakou rychlostí začaly přibývat zápisy do cestovatelských deníků. Přeji všem co tento zápis čtou pevnou vůli vytrvat a být aktivní po celou dobu trvání výzvy (a taky ty bodíky za čtení zápisů).

Škubánek