Dneska opravdu strušně…
Zde je mé další dílko za tento týden. Inspirované kostelem v Boleticích.
Je to starý gotický kostel, který byl slušně zdevastován za války. Zůstali tam ruské nápisy. Takže jsem se snažila o napodobení zdi, kde jsou vrstvy i staré i té novější omítky.
Přijel jsi po dlouhé době z vandru domu.
Vyměnil jsi tvrdou zem se spacákem
za měkkou pohodlnou postel.
A přece ti není krásně.
Pro někoho to znamená blahobyt.
Pro tebe je to však hrozný každodenní stereotyp.
Radši usínáš v mrazu na tvrdé zemi,
mezi svými, kteří ti rozumí.
Koukám do kalendáře, týden utekl jako voda, je neděle a já nemám odšrtnutý Cestovatelský deník.
Akorát mám volnou chvilku, kdy sedím v autobuse a vracíme se z víkendové výpravy z Prahy domu na jih.
Již tradičně, když jedeme s oddílem do Prahy, volíme si za téma nějaký příběh od Jaroslava Foglara, a tentokrát to bylo o Dobrodružství v Zemi Nikoho. Tématicky jsme si zvolili návštěvu Dinosauria, kde nás ohromili kostry a modely prehistorických plazů i s úžasnou přednáškou. A odpoledne jsme se vydali prozkoumávat právě Zemi Nikoho, tedy Prokopské údolí. Na trase jsme hledali jak informace o místě, tak na určitých nalezištích i nějaké zkameněliny.
A protože mým záměrem tady bylo dělit se s vámi o nějaké to moje umění a zase jsem tento týden nedodělala nic pořádného, tak to co vidíte v úvodním obrázku je už pár měsíců stará práce. Jak si můžete povšimnout jedná se o maják… starý maják… a vlastně není ničím spešl, jen je to moje poslední větší dílko.
papapa
Nový týden, nové výzvy a nový cestovatelský zápis.
Tentokrát vám ani neukážu co jsem tvořila jako minulý týden, jelikož byly jarní prázdniny a tak volný čas trávila neustále někde venku na procházkách.
Povím vám ale, jaké všechny rozhledny jsem navštívila.
Ve čtvrtek jsem se vypravila do Písku, abych navštívila kamaráda a taky jsem si poprvé odbyla týdenní výzvu cestu na rozhlednu. Vyšlápli jsme si na rozhlednu Jarník a pak jsme ještě prozkoumali okolí a objevili nějaké zasypané doly. Dokonce jsme objevili průlez do takové malé jeskyňky, kde stále byly velké kusy živců a třeba růženínů.
V pátek jsem se s rodinou vydala na Stezku korunami stromů na Lipně. Kdo tam ještě nikdy nebyl, vřele doporučuji.
No a dneska jsem si taky řekla, že když už jsme tady na jihu ti Kleťaři, tak že ta taky nesmí chybět v seznamu. Tentokrát jsem vzala kolo a zvolila si trošku terének.. a dalo mi to zabrat víc, než jsem čekala.
Toď vše z mého krátkého sdílení a loučím se s vámi. Papa
Ahoj ahoj, zdravím všechny spoluborce v letošní výzvě. Už jsem se nemohla dočkat kdy se budu moct přihlásit a plnit všemožné výzvy. Plnění Borce mi přez rok opravdu chybělo, takže teď se do toho zase vrhám po hlavě. 😜💪
Ve svých příspěvcích bych se chtěla pokoušet o nějakou vlastní tvorbu, přistanou zde i některá má dílka. A sem tam se s Vámi podělím o svůj spešl denní zážitek.
I. ŽIVÁ POHLEDNICE
Jistě jste si všimli na úvodním obrázku krátkého komiksového příběhu, který se odehrává na pozadí staré pohlednice Českého Krumlova. Malba akrylem a následně kopírovaná. Na pohlednici byla původně dophotoshopovaná vzducholoď, která jednou v historii přelétala nad městem, jenže ji nikdo v ten okamžik nestihl vyfotit. (Zájemci se více dočtou ve článku ” Ze zepelínu pršely na Krumlov hákové kříže. Ale jeho fotka je podfuk”)
Já jsem chtěla obrázek rozpohybovat i trochu jinak. Přišlo mi, že velká černá kočka bude ideální. 😁
Spešl denní zážitek, který nebyl vůbec příjemný, se stal v čase mé relaxace před tréninkem. Měla jsem chuť na kafe z automatu, jenže jsem tam strávila asi 5 minut vhazováním mincí, které neustále propadaly.
Teď už nezbývá než preventivní omluva za možné pravopisné chyby a popřát všem borcům hodně zdaru.