Den: 16. 3. 2024

Borce se účastním první rok a byl jsem z toho od začátku opravdu nadšený. Viděl jsem to jako obrovskou příležitost si ozvláštnit život, odhodlat se k dlouho odkládaným věcem a začít konečně zase sportovat.

Od prvního dne jsem s tabulkou a stopkami téměř srostl. Dychtivě jsem doplňoval políčko za políčkem a sledoval, jak si vedou mí kamarádi z oddílu. Bavilo mě pozorovat, jak jsme každý jiný a plníme si políčka podle toho, co dovedeme nejlépe.

Opravdu to vypadalo na skvělý start, a dokonce mi vůbec nevadilo, že je přede mnou zhruba 60 borců kteří mě drtili svými výsledky (doma mi až moc často připomínají, že jsem jako dítě nedovedl prohrávat a nedělalo mi problém smést hru ze stolu :D)

Teď mi ale po týdnu a půl došel dech. Tabulku otvírám jen večer a to ještě s jistými obtížemi a plnit úkoly, které jsou mimo mojí komfortní zónu nebo standardní denní režim, se mi příliš plnit nechce. Nerad bych vypadl z rytmu takhle brzy, takže jestli máte někdo nějaký nápad, jak se do toho znovu dostat, budu za něj rád :Dd

Hodně zdaru

Maty

Plánů plná hlava, jak dokážu druhý den spoustu věcí a nahnat spoustu bodů do Borce. Po vyspání realita začne pokulhávat, protože nezvládám spát 8 hodin a jsem unavená. Ráno nejde podle plánu a už od rána nestíhám. Nevadí, jdu do školy, za školy jsou body, naženu to po škole. Už ve škole nemám pomyšlení dělat něco dalšího, ale vždycky aspoň něco zvládnu. První týden byl náročný, ale zvykla jsem si a pak….neděle, zvolený den volna. Super!! Mohla jsem mlsat, projíždět internet jen tak atd. Jenže po návratu z domova na byt, abych mohla být v pondělí v 7:00 nastoupená na praxích přišla krize. Srovnávací tabulka i tabulka celkového pořadí mi moc nepomohla. Ani to, že jsem nezvládla vyřešit šifru a stihnout dojet někam na výlet (Ano….nemusela jsem se v neděli válet :D). Nějak to na mě prostě dolehlo. Že mám málo bodů, že nezvládnu sbírat známky, že nezvládám týdenní výzvy, že toho teda asi dělám málo, když ostatní mají více bodů. Zasloužím si tedy body za to, že jsem neprokrastinovala, když toho ostatní zvládnou víc??

Týden se rozběhl a já se naštěstí srovnala. Začala jsem méně kontrolovat tabulku, kde mám kamarády na srovnání. Míň o tom všem přemýšlet, v hlavě to někde bylo, ale nebyla to primární věc. A večer zapsat body a tak každý den až jsem zjistila, že na tom vlastně nejsem špatně!! Vždyť se držím od začátku mezi prvními 100 lidmi! Však je to můj první Borec! Ale hlavně! Díky borci jsem začala být více aktivní, s čímž jsem měla hodně dlouho problém. Takže děkuji za tuto výzvu, díky které se mírně vracím do kolejí, kdy zvládnu za den udělat více věcí.

Popravdě, kdo je soutěživý typ a motivuje ho sbírání bodů a různých bonusů (tady známek a výzev) tak je to i výborný lék na duševní zdraví, alespoň mě to teda pomohlo :D. Jen se to nesmí přehánět a musí se hledat pozitiva! Už teď vím, že příště se přihlásím zas!

P.S.: Původně jsem myslela, že napíšu doporučení na knížku, protože jsem jedno takové tady četla a moc se mi to líbilo a zaujalo mě to. Ale tohle téma takhle před půlnocí nějak vyplavalo samo, tak třeba příště.
Ale budu ráda, když klidně napíšete do komentáře svou oblíbenou sci-fi nebo fantasy knížku!

Díky za přečtení

V zápise z minulého týdne jsem se vám pokusil nastínit budoucnost islandského města Grindavík. Zápis je o to aktuálnější, neboť dnes (16. 3.) před dvěma hodinami začala nedaleko Grindavíku další sopečná erupce…

Bylo nebylo v jedné krajině

Měla jsem stále hlad. Toulala jsem se krajinou, která byla vyprahlá. Na polích nerostlo zhola nic. Můj hlad byl neustálý, zvětšující se. A pole, ty stále prázdná. Ani smítko chleba, pouze pšenice, která se kymácela ve větru. Ani kus masa, to jen utíkalo, ač bych si přála, aby bylo uvařené s brambory na talíři přede mnou.

V kontrastu s mým hladem šla i moje osobnost, byla jsem tuze oblíbená, a zvláště v době oběda. Neustále na mě totiž někdo volal, zval mě k sobě domů, asi mu zbylo k obědu a slyšel mé kručení v břiše. Potíž byla, že se volání na mou osobu ozývalo právě jen před polednem jen v tu dobu a nikdy jindy. „polednice, polednice“ volal hned každý. A já? Já jsem byla k roztrhání. Nejenže mě trápil ukrutný hlad, ale navíc i nerozhodnost. Dům, který voněl čerstvě upečeným chlebem nebo masem? Hovězí či jehněčí? To byly mé každodenní útrapy.

Jednou v poledne. Opět jsem obcházela pole hledala vše možné srny, hraboše, jezevce a kde nic tu nic. Poledne se blížilo a já čenichala odkud se line ta nejvábnější vůně. A tu to ke mně došlo. Tam vzadu za vesnicí, kde mají malé děcko a otec jím každé ráno mizí do práce, ten očividně pokaždé doufá, že bude mít navařeno. Právě odtamtud se line ta nádherná vůně pečeného srnečka. A jako kdyby mě sám pán bůh vyslyšel už se odtamtud ozývá: „Pojď si proň ty Polednice.“ Kdo by to byl jen tušil, že se na mě usměje štěstí. Neváhala jsem. Ve vidině pouze a jenom toho pečeného srnce jsem utíkala z kopce, aby zůstal srneček ještě vlažný. A ještě mě takhle otevřeně zvou, no nádhera.

Vtrhnouc celá splavená do místnosti a bez váhání (v domnění, že má oblíbenost ještě stoupne) zařvajíc: „Dej sem srnče!“ V tu ránu si žena bez váhání přitiskne své dítě na hruď a utíká do rohu. To mě ještě víc zmate, rozhlédnu se po místnosti a znechutím se. Na plotně pouze kaše. Znechuceně se otočím a vycházím ze dveří s myšlenkou, že na srnečka si budu muset holt nechat zajít chuť.

 

 

Z největší vůle doufám, že se Karel Jaromír Erben a ani ty teďkonc neobracíte v hrobě. Parodie na Polednici možná trošku přehnaná, avšak vystihuje mé zoufalství do slova a do písmene ze dne bez mlsání

Zdar!

Dnes budem pokračovať v našom rýchlokurze rímskych dejín.

V roku 509 p.n.l. sa rímskymi konzulmi stali hrdina minulého zápisu Lucius Junius Brutus a Lucius Tarquinius Collatinus, ktorý bol synovcom kráľa Lucia Tarquinia Superba. V tomto čase Rím viedol vojnu proti Volkom, ktorí boli jedným z italických kmeňov. Collatinus a Brutus viedli obliehanie Ardeii, jedného z miest Volkov, keďže povinnosťou konzulov bolo viesť rímske vojská v čase vojny. Medzitým sa v Ríme rozhodla zostať Collatinova manželka Lukrécia, ktorá patrila medzi najkrajšie ženy v Ríme, a čakala tak na Collatina, ktorý stále viedol obliehanie. Kráľov syn Sextus Tarquinius dlho túžil po Lukrécií, a závidel Collatinovi, že je jeho manželkou.

Jedného večera, keď sa Sextus Tarquinius opil, vtrhol do domu Collatina, a krásnu Lukréciu znásilnil. Zvesť o znásilnení sa dostala ku Collatinovi dosť rýchlo – počas vpádu rímskych vojsk do Ardeii. Keďže mesto už bolo viac-menej dobyté, Collatinus prenechal velenie Brutovi, a ponáhľal sa naspäť do Ríma za svojou manželkou. Keď sa Collatinus k Lukrécií vrátil, prosila ho, ako bolo v tom čase zvykom o odpustenie za znásilnenie. Collatinus ako milujúci manžel Lukrécií odpustil, no tá nedokázala ďalej žiť s takou potupou. V ten deň Lukrécia spáchala samovraždu. Od toho momentu si tento smutný príbeh Rimania pripomínali ako Príbeh o Cnostnej Lukrécií.

Po návrate vojsk do Ríma, Brutus okamžite navštívil svojho kolegu a zároveň dobrého priateľa Collatina. Rozhodli sa konať a preto navštívili priamo Tarquinia Superba. Po vypočutí obvinení voči jeho synovi, konzulov Collatina a Bruta vysmial. To bola posledná kvapka trpezlivosti. Konzuli zorganizovali štátny prevrat. Počas prevratu Collatinus zabil Sexta Tarquinia a tým pomstil Lukréciu. Collatinus a Brutus spolu so svojimi spojencami vytvorili nové štátne zriadenie – Rímsku republiku. Tarquinius Superbus bol vyhnaný z Ríma do exilu no nezmieril sa s porážkou. Získal armádu z okolia a rozhodol sa pochodovať na Rím. Do tohto pokusu o spätný prevrat boli zapojení aj Brutovi synovia, ktorí mali republiku rozvrátiť zvnútra. Brutus sa o tejto nešťastnej skutočnosti však dozvedel včas a svojich synov uväznil. Následne bojoval s armádou Tarquinia Superba, ktorého v bitke porazil. Po návrate do Ríma, sám Brutus vlastnoručne popravil oboch svojich synov a ich krvou posvätil novú Rímsku republiku.

A od tejto udalosti bol vznešený rod Brutovcov označovaný a stavaný do pozície “Strážcov republiky”

 

Šimino

 

Do psaní zápisu z tohoto týdne jsem se dala uprostřed noci na letišti. To cestování umí být ale náročný. Po týdenním roudtrilu po finském a norském Laponsku jsme jeli celou noc vlakem na jih do Helsinek. Cesta to byla velmi příjemná, protože jsme jeli nočním lůžkovým vlakem.

V Helsinkách jsme měli celý den, což také nebylo špatné. Ale po procházení ostrovů Suomenlinna, sauně a posezení v místním podniku je to čekání na let nějaké dlouhé. A aby taky ne když nám to letí v brzkých ranních hodinách a na letišti jsme od večera.

Alespoň si tady třeba splnit nějaké úkoly 😉

Jelikož nemám moc o čem psát, tak jsem se rozhodla týdenní zápis věnovat našemu výletu na rozhlednu.

Asi od čtvrtka jsme měly takový plán, že v sobotu si vyjdeme na rozhlednu na nedaleký kopec. Ale osud tomu chtěl, že se samozřejmě naše plány změnily úplně od základů a nakonec jsme v sobotu jely na úplně opačnou stranu. Tři borky, jeden nezúčastněný jedinec a průtrž mračen ihned po zaparkování. Situace nevypadala moc nadějně, ale přeci jenom se na nás usmálo štěstí a po cca půlhodině se počasí udobřilo. Cestou sice samé bláto, ale to nás neodradilo od úspěšného zdolání rozhledny a dokonce prodloužení celé trasy o několik kilometrů. Čerstvý vzduch, všude kytičky, nikde nikdo a klid lesa. Jsem ráda, že nás Borec inspiruje k novým zážitkům, protože běžně bychom se asi nedonutily někam se vypravit a přesně tohle jsou ty zážitky, které si budeme pamatovat a budeme na ně vzpomínat.

Ahoj!
Tak co borci, jak to jde?!

Nevím, co právě děláte, ale já teď sedím se svou třídou a dalšími spolužáky u Kolosea. Už jsme v Itálii pátý den a je to nářez. Jelikož jsme umělecká škola, tak chodíme celý den po památkách. Je také dost obtížné plnit borce na výletě, jelikož jsem si v Itálii zatím nezapsala body za mlsání (zmrzlina je tady boží) a naspáno mám tak čtyři hodiny denně… Jsem tedy dost “bussy”, ale kdyby byl zájem a žádný odpor, tak vám sem můžu psát opožděný zápasník z toho, kde jsme byli, typy, zajímavosti  a podobně…

Co se týče borce samotného, jak jste na tom? Snad se držíte. Mne nejvíce dělají problém šifry, kdy jsem opravdu ztracená. Taky mne velice zaskočilo, jak jste dobří. Když jsem otevřela tabulku umístění, tak jsem s otevřenou pusou hleděla na vaše body, cítím se hrozně pozadu a musím víc přidat na plyn! Jinak co se týče těch borcovských srazů; četla jsem že bude na Ivančeně, což se na všechny moc těším a bude ještě nějaký dřív?

Přeji hodně sil a trpělivosti!❤️

Akči

Zdravím Borce a Borkyně.

Měla jsem na tento týden velké plány. Plno výletu, překonávání nových výzev a podobě. V pondělí to ještě vypadalo velice nadějně.

Procházka, posezení s přáteli, procházka a prostě super den. Teda až na večer kdy se o mě už pokoušel nějaký ten moribundus.

Bohužel vyhrál a celý týden bylo jedno menší peklo.🤦🏼‍♀️ Taková chřipka bez chřipky. Stav jako při chřipce ale žádná teplota. Odpoledne jsem se vždy snažila nějak fungovat a starat o dvouletého syna. Ten toho využíval jak jen mohl 😁🤣. Hračky všude, s maminky si udělal tak trochu trampolínu 🤣.

 

Mno bylo to záživné. Když přišel partner domů,byla chvíle spásy a já mohla jít odpočívat.

Dnes jsem se už musela dát dohromady 😅. Partner slavil půlkulaté narozeniny. A přece tu hosté nebudou v tom čurbesu a nebudou jíst zbytky z ledničky 😅.

Ne, dnes už mi bylo o 100% lépe,☺️ tak i oslava byla super. Jen mě mrzí,že co se týče cílů to tenhle týden byla bída.

Tak snad příští týden bude lepší a ty další ještě lepší. Zase radši mít ten moribundus teď než příští víkend. Jelikož odjíždíme na mini dovolenou do Vídně. To se snad ty cíle budou plnit raz dva a bude o čem psát ☺️.

 

Všem které trápí taky nějaký ten moribundus hodně sil a ať jste co nejdříve fit. ☺️

Nazdárek,

už pomalu končí druhý týden Skautského borce a tak jsem zde se svým druhým psychologickým okénkem. Dneska si povíme něco o Sigmundu Freudovi, který byl bezpochyby jeden z nejznámějších psychologů 20. století.

Život

Freud se narodil 6. května v Příboru (mnoho lidí je na něj tedy hrdá jako na našeho rodáka, toto je však poněkud problematické a tak si na to raději utvořte názor sami). Pocházel z židovské rodiny, která se po zkrachování obchodu jeho otce přestěhovala do Lipska. V té době mu byly zhruba tři roky.

Freud nenavštěvoval žádnou základní školu, jelikož byl vyučován doma rodiči. V 10 letech nastoupil na gymnázium ve Vídni, odkud pokračoval na lékařskou univerzitu. Zde ho však zajímaly převážně přednášky z psychiatrie a filozofie.

Když Sigmund dostudoval, poznal Martu Bernaysovou, ženu, do které se zamiloval. Její matka však nechtěla, aby si vzala muže, který nebyl zajištěný, a proto začal Sigmund pracovat jako asistent v nemocnici. Následně odjel na studijní cesty do Paříže, kde se poprvé setkal s hypnózou a zjistil, že může existovat myšlení, které je odděleno od vědomi (později koncept nevědomí). V roce 1886 se do Vídně vrátil, oženil se s Martou a měl s ní šest dětí.

Případ Anny O.

Freud si po návratu do Vídně otevřel soukromou praxi, kde se zabýval léčbou neuróz a hysterie. Nejdříve se pokoušel využít hypnózu, ale později přišel s vlastní metodou – psychoanalýzou. S tím úzce souvisí případ Ann O., což byla žena jménem Bertha Pappenheimová, která trpěla těžkou hysterií. Ujal se ji Sigmundův přítel Josef Breuer a používal na ni hypnózu (ona tomu říkala léčba mluvením, uvedl ji do hypnózy a ptal se ji na původ symptomu). Bertha se do lékaře bohužel zamilovala, takže musel Breuer léčbu ukončit. Chopil se ji Freud a snažil se aplikovat hypnózu, bohužel na to neměl vlohy, proto vymyslel novou metodu (když si pacient nemohl vzpomenout Freud mu vsugeroval, že se mu to vybaví, poté co mu sáhne na čelo) tak zjistil že hysterici trpí vzpomínkami. Bertha se později vyléčila a prosazovala ženskou emancipaci.

Teorie traumatu

Spolu s Breuerem vytvořili katartickou metodu, z níž potom vznikne psychoanalýza. Freud vymyslel další způsob léčení tzv. volnou asociaci, což byl rozhovor mezi pacientem a lékařem, který povýšil na pacientův monolog. Nemohl tak ovlivnit pacientovy myšlenky a otevíral jeho nevědomí, neradil ani nekázal, pouze poslouchal. Takto vznikl koncept Freudova pohovka což bylo dokonalé prostředí k léčbě. Pacient si lehl na pohovku a Freud si za ni stoupl, pacient mu začal říkat vše co o sobě ví, (co jim právě běží hlavou), k nevědomí se dostával přes sny a velkou roli hrála sexualita. 

Autoanalýza

Jinými slovy pronikání do vlastní psychické situace. Díky tomuto se stal Freud sám sobě psychiatrem. Zabýval se vzpomínkami z dětství, díky tomu si dokonce vzpomněl na češtinu. Hlavními tématy jeho sebeanalýzy se stal vztah s otcem (zaznamenává neurotické rysy – úzkost a strach) a přítelem Wilhelmem Fliessem z Berlína, který mu byl velkou oporou a později léčil Freudovo fyzické zdraví. Zažíval období depresí a strachu ze smrti, s tím souvisí tzv. pud smrti (sebepoškozování a agresivita vůči sobě, je i pud života který bojuje s pudem smrti, nakonec člověk zemře, takže vyhrává pud smrti). Vymyslel oidipovský komplex což byla náklonnosti syna k matce a agresivní vztah k otci. Podle příběhu o Oidipovi (zavraždil svého otce a vzal si svou matku) probíhá kolem 3-8 roku života, výsledkem by mela byt identifikace s otcem (u dívek je to Elektřin komplex, kterým se ale zabýval Carl Jung. Freud tvrdil, že není-li v rodině přítomen otec, u dítěte nevznikne oidipovský komplex a bude mít v dospělém věku problém vést partnerský život (adopce homosexuálními páry).

Sny

Zabýval se sny a zjistil, že je to způsob, jak nahlédnout do našeho nevědomí. Sny nazval „královskou cestou do nevědomí“. Sny vyjadřují skrytá přání (co se člověk neodváží prožít, o tom může snít).  Prvním dokonalým výkladem snu byl tzv. „sen o Irmině injekci“ Jeho nejvýznamnější kniha byl výklad snů. Rozdělil je na obsah manifestu (po probuzení si na něj vzpomínáme) a latentní obsah (nevzpomínáme si, skrytý psychologický význam snu, potlačená přání). 

Vývoj libida

Libido je nějáká sexuální touha nebo také životní energie, kterou spojoval s principem slasti. Freudova teorie duševního vývoje a osobnosti člověka vyvolala diskuse i odmítání. Každý by si měl projít těmito fázemi, aby měl zdravou osobnost v dospělosti. Pokud se někdo zastaví v nějaké fázi, vede to ke psychické poruše nebo sexuální perverzi.

Orální období

Anální období

Falické období

Fáze latence

Genitální období

Popisovat každou fázi by zabralo poměrně mnoho času, tudíž to nechám na vás, pokud vás to zaujalo. (Nebo se mi ozvěte do komentářů a já vám to ráda vysvětlím tam.)

Vědomí, předvědomí, nevědomí

Rozdělil psychiku na: vědomí – osobnost, kterou si jedinec plně uvědomuje (je to v centru naší pozornosti); předvědomí – zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí…není aktuálně v centru naši pozornost (vzpomeneme si na jméno nějaké slavné osobnosti) a nevědomí – vědomí nepřípustná část psychiky, (představy, strach přání, obavy, pocity úzkosti nebo viny…), nad nevědomím nemáme kontrolu 

Strukturální model

Tento model se skládá z Id, Ega a Superega, které si nyní vysvětlíme.

Id je principem slasti. Je nevědomé, iracionální, je sobecké (ryzím id jsou kojenci), domáhá se okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb.

Superego by se dalo považovat za rodičovské já, které vzniklo kvůli konfliktům typu dítě versus autorita. Je původcem onoho nevědomého pocitu viny, studu a úzkosti. Zprostředkovává ukládání veškerých zákazů, omezení a příkazů, které během života dostaneme od autorit. Řídí se principem dokonalosti a je to moralizující síla v nás.

Ego bychom mohli nazvat dospělým já. Má funkci sebezáchovy a řídí se principem reality. Porovnává přání našeho vnitřního dítěte s realitou a dává jim takovou formu, která přání uspokojí ve vhodnou chvíli správným způsobem. Oproti onomu vnitřnímu dítěti je vědomé, racionální a přemýšlí nad následky svých činů. Při empatické koalici s vnitřním dítětem však vytváří vnitřní nezávislost.

Obranné mechanismy

Jedná se o mechanismy, kterými osobnost reaguje na vnitřní konflikty a napětí. Pomáhají nám překonat stresové situace, negativní emoce…

Vytěsnění – vytlačení ohrožujících nebo bolestných vzpomínek do nevědomí.

Racionalizace – ospravedlnění určitého chováni (zanedbávání dítěte vysvětlujeme že potřebuje více samostatnosti, ve skutečnosti na něj nemáme čas kvůli svým zájmům).

Projekce – připisováni vlastních přání nebo nežádoucích vlastností jiným osobám, přičítání viny za vlastni neúspěch někomu jinému (jsme nevěrní a následně podezříváme partnera z nevěry).

Regrese – sestup chování na níži vývojovou úroveň (dospělý člověk se ve vypjaté situaci zachová jako dítě, začne se vztekat).

Kompenzace – vyhledáváni náhradního cíle v případě, že bylo znemožněno dosaženi cíle původního (student chce vyniknout v nějakém sportu, nebo se stane vůdce pouličního gangu).

Somatizace – přenesení psychického napětí do tělesné oblasti, útěk do nemoci (zažívací potíže, nespavost)

Psychoanalytické hnutí 

Zpočátku budily Freudovy objevy spíše nepochopení a odpor. Roku 1902 byl však jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první příznivce mezi vídeňskými lékaři, až se nakonec Freudův myšlenkový směr proměnil v mezinárodní hnutí. V roce 1908 se uskutečnil první mezinárodní psychoanalytický kongres v Salcburku. 

Kokainová aféra  

Prováděl pokusy s kokainem na sobě i na druhých. Zjistil účinky kokainu, povzbuzující a znecitlivující. Kokain byl proti vyčerpaní, obtížích žaludku, astmatu. Měl znecitlivující účinky poznal to tak, že mu zdřevěněl jazyk. Poznal pouze výhody nikoliv nebezpečí. Vznikla lokální anesteziologie. Operovat například oči bylo od té doby možné bezbolestně a při vědomí pacienta.  Užíval ho 13 let. 

Poslední léta 

Nacisté považovali jeho psychologii za zvrhlou, proto mu v r. 1933 spálili knihy. Freud se k tomu vyjádřil tak, že to je vlastně znamení pokroku. Ve středověku by totiž upálili přímo jeho. Freud před nacisty nakonec emigroval do Londýna, ale bohužel všechny čtyři jeho sestry zahynuly během holocaustu. Měl rakovinu čelisti, protože byl schopný vykouřit i 20 doutníků denně. Odmítal prášky na bolest, aby mohl jasně myslet a tvořit, ale až byly bolesti neúnosné poprosil svého doktora o smrtelnou dávku morfia – eutanazie (usmrcení na žádost). Zemřel 23. září 1939 (ve věku 83 let) Proti židovskému zvyku byl zpopelněn v Golders Green Crematorium v Londýně.

Zajímavosti 

V r. 1885 spálil všechny své vědecké práce, výpisky a dopisy krom těch od Marty. V dopise Martě to následně komentoval: „Životopisci ať se moří, nebudeme jim to ulehčovat. Už se těším, jak se budou mýlit.“ 

Měl fonografickou paměť tedy byl schopen po vyslechnutí dlouhých promluv takřka přesně je z odstupu písemně zaznamenat. Freud si při psychoanalytickém vyšetřování nikdy nic nezapisoval, domníval se, že by to pacienty rušilo, poznámky si vždy udělal až večer. Snadně se mu učily cizí jazyky. 

Trpěl cestovní neurózou zejména jízda vlakem ho zneklidňovala. Autoanalýza mu ukázala, že odpor k železnici v něm vznikl kolem třetího roku života, když ve Vratislavě na nádraží spatřil prvně v životě plynové osvětlení, které ho poděsilo, protože mu připomnělo historky o pekelných plamenech. 

 

Pokud jste se dočetli až sem, tak máte můj obdiv, musím uznat, že to bylo určitě náročné nejen pro mě, ale i pro vás.

Ahojky, jsem tu zase.

Jak se naučit pravidla Whistu, párkrát si zahrát a přitom neprokrastinovat? No to je přece jasné. Naučit to své spolužáky a hrát o pauze. Máte tím bodíky za čas trávený s přáteli a hlavně bodíky za týdenní výzvu.

A co dál, nějaké to vaření. Já jako vegetariánka, jsem velmi ocenila nápad, který jsem už dlouho odkládala, a to udělat domácí falafel. Jednou už jsem to zkoušela, ale vše se rozpadalo. Tentokrát se mi to povedlo mnohem lépe a zase za to byly krásné bodíky za vaření a k týdenní výzvě.

Další část týdenní výzvy byla roverská výzva, dlouho jsem vybírala, kterou plnit, a nakonec jsem se rozhodla vytvořit si vlastní erb. Jelikož nějaký rok zpátky jsme si erby vytvářeli v rámci Skautského Borce, tak jsem pouze vytvořila kopii a trochu pozměnila podle novinek v mém životě. Zase bodíky za tvoření a do týdenní výzvy.

Co se týče výletu, mám menší problém, jediný den, kdy ho můžu uskutečnit je můj volný den. Co myslíte, i když ho uskutečním ve volném dnu, mohu si to zapsat?

A jako poslední je šifra. Tak té stejně jako minulý týden vůbec nerozumím a asi na ni nikdy nepřijdu, budu se muset smířit, že bodíky za tuto část týdenních výzev nedostanu.

Papa❤️

KejPí

Ráno jsem nezačala jinak než převlečením z pyžama, snídaní a kafíčkem. Po snídani jsem šla vyvenčit našeho pejska Lexíka a poté si s ním hrála. Najednou bylo deset hodin a já usoudila, že bych se měla jít alespoň chvíli učit ikdyž mám tento týden jarní prázdniny. Asi po dvou a půl hodinách jsem si šla vzít oběd a najíst se. Po obědě jsem s mamkou ještě uvařili tapiokový puding a poté chvíli odpočívali. Kolem druhé hodiny jsem se šla obléct, protože jsem jela do města za svojí bývalou spolužačkou ze základky, kde jsme šli do kavárny na kafe a nějaký ten zákusek (takže den bez mlsání nějak nevyšel) a poté jsme se šli podívat do obchody se šperky, protože kamarádka potřebovala náušnice (předešlý den totiž ty svoje stávající ztratila). Výběr byl celkem rychlý, a tak jsme se ještě zašli podívat do nově otevřeného obchodu s americkými sladkostmi, kde jsme si každá jednu věc vybrali. V 16:15 mi jel autobus zpátky domů, takže jsme šli na zastávku, kde jsme se rozloučili a jeli domů. Jakmile jsem přijela domů, tak jsem se převlékla do domácího oblečení a mazlila se s Lexíkem a šli jsme spolu ven. Po venku jsem šla do sprchy, dala si večeři a koukala na Ulici. Po dokoukání seriálu už jen umýt zuby a jít do postele. V posteli jsem četla knížku k maturitní četbě a psala si s kámoškou, protože potřebovala rozveselit. Poté už jen spát.