Psychologické okénko II.

Nazdárek,

už pomalu končí druhý týden Skautského borce a tak jsem zde se svým druhým psychologickým okénkem. Dneska si povíme něco o Sigmundu Freudovi, který byl bezpochyby jeden z nejznámějších psychologů 20. století.

Život

Freud se narodil 6. května v Příboru (mnoho lidí je na něj tedy hrdá jako na našeho rodáka, toto je však poněkud problematické a tak si na to raději utvořte názor sami). Pocházel z židovské rodiny, která se po zkrachování obchodu jeho otce přestěhovala do Lipska. V té době mu byly zhruba tři roky.

Freud nenavštěvoval žádnou základní školu, jelikož byl vyučován doma rodiči. V 10 letech nastoupil na gymnázium ve Vídni, odkud pokračoval na lékařskou univerzitu. Zde ho však zajímaly převážně přednášky z psychiatrie a filozofie.

Když Sigmund dostudoval, poznal Martu Bernaysovou, ženu, do které se zamiloval. Její matka však nechtěla, aby si vzala muže, který nebyl zajištěný, a proto začal Sigmund pracovat jako asistent v nemocnici. Následně odjel na studijní cesty do Paříže, kde se poprvé setkal s hypnózou a zjistil, že může existovat myšlení, které je odděleno od vědomi (později koncept nevědomí). V roce 1886 se do Vídně vrátil, oženil se s Martou a měl s ní šest dětí.

Případ Anny O.

Freud si po návratu do Vídně otevřel soukromou praxi, kde se zabýval léčbou neuróz a hysterie. Nejdříve se pokoušel využít hypnózu, ale později přišel s vlastní metodou – psychoanalýzou. S tím úzce souvisí případ Ann O., což byla žena jménem Bertha Pappenheimová, která trpěla těžkou hysterií. Ujal se ji Sigmundův přítel Josef Breuer a používal na ni hypnózu (ona tomu říkala léčba mluvením, uvedl ji do hypnózy a ptal se ji na původ symptomu). Bertha se do lékaře bohužel zamilovala, takže musel Breuer léčbu ukončit. Chopil se ji Freud a snažil se aplikovat hypnózu, bohužel na to neměl vlohy, proto vymyslel novou metodu (když si pacient nemohl vzpomenout Freud mu vsugeroval, že se mu to vybaví, poté co mu sáhne na čelo) tak zjistil že hysterici trpí vzpomínkami. Bertha se později vyléčila a prosazovala ženskou emancipaci.

Teorie traumatu

Spolu s Breuerem vytvořili katartickou metodu, z níž potom vznikne psychoanalýza. Freud vymyslel další způsob léčení tzv. volnou asociaci, což byl rozhovor mezi pacientem a lékařem, který povýšil na pacientův monolog. Nemohl tak ovlivnit pacientovy myšlenky a otevíral jeho nevědomí, neradil ani nekázal, pouze poslouchal. Takto vznikl koncept Freudova pohovka což bylo dokonalé prostředí k léčbě. Pacient si lehl na pohovku a Freud si za ni stoupl, pacient mu začal říkat vše co o sobě ví, (co jim právě běží hlavou), k nevědomí se dostával přes sny a velkou roli hrála sexualita. 

Autoanalýza

Jinými slovy pronikání do vlastní psychické situace. Díky tomuto se stal Freud sám sobě psychiatrem. Zabýval se vzpomínkami z dětství, díky tomu si dokonce vzpomněl na češtinu. Hlavními tématy jeho sebeanalýzy se stal vztah s otcem (zaznamenává neurotické rysy – úzkost a strach) a přítelem Wilhelmem Fliessem z Berlína, který mu byl velkou oporou a později léčil Freudovo fyzické zdraví. Zažíval období depresí a strachu ze smrti, s tím souvisí tzv. pud smrti (sebepoškozování a agresivita vůči sobě, je i pud života který bojuje s pudem smrti, nakonec člověk zemře, takže vyhrává pud smrti). Vymyslel oidipovský komplex což byla náklonnosti syna k matce a agresivní vztah k otci. Podle příběhu o Oidipovi (zavraždil svého otce a vzal si svou matku) probíhá kolem 3-8 roku života, výsledkem by mela byt identifikace s otcem (u dívek je to Elektřin komplex, kterým se ale zabýval Carl Jung. Freud tvrdil, že není-li v rodině přítomen otec, u dítěte nevznikne oidipovský komplex a bude mít v dospělém věku problém vést partnerský život (adopce homosexuálními páry).

Sny

Zabýval se sny a zjistil, že je to způsob, jak nahlédnout do našeho nevědomí. Sny nazval „královskou cestou do nevědomí“. Sny vyjadřují skrytá přání (co se člověk neodváží prožít, o tom může snít).  Prvním dokonalým výkladem snu byl tzv. „sen o Irmině injekci“ Jeho nejvýznamnější kniha byl výklad snů. Rozdělil je na obsah manifestu (po probuzení si na něj vzpomínáme) a latentní obsah (nevzpomínáme si, skrytý psychologický význam snu, potlačená přání). 

Vývoj libida

Libido je nějáká sexuální touha nebo také životní energie, kterou spojoval s principem slasti. Freudova teorie duševního vývoje a osobnosti člověka vyvolala diskuse i odmítání. Každý by si měl projít těmito fázemi, aby měl zdravou osobnost v dospělosti. Pokud se někdo zastaví v nějaké fázi, vede to ke psychické poruše nebo sexuální perverzi.

Orální období

Anální období

Falické období

Fáze latence

Genitální období

Popisovat každou fázi by zabralo poměrně mnoho času, tudíž to nechám na vás, pokud vás to zaujalo. (Nebo se mi ozvěte do komentářů a já vám to ráda vysvětlím tam.)

Vědomí, předvědomí, nevědomí

Rozdělil psychiku na: vědomí – osobnost, kterou si jedinec plně uvědomuje (je to v centru naší pozornosti); předvědomí – zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí…není aktuálně v centru naši pozornost (vzpomeneme si na jméno nějaké slavné osobnosti) a nevědomí – vědomí nepřípustná část psychiky, (představy, strach přání, obavy, pocity úzkosti nebo viny…), nad nevědomím nemáme kontrolu 

Strukturální model

Tento model se skládá z Id, Ega a Superega, které si nyní vysvětlíme.

Id je principem slasti. Je nevědomé, iracionální, je sobecké (ryzím id jsou kojenci), domáhá se okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb.

Superego by se dalo považovat za rodičovské já, které vzniklo kvůli konfliktům typu dítě versus autorita. Je původcem onoho nevědomého pocitu viny, studu a úzkosti. Zprostředkovává ukládání veškerých zákazů, omezení a příkazů, které během života dostaneme od autorit. Řídí se principem dokonalosti a je to moralizující síla v nás.

Ego bychom mohli nazvat dospělým já. Má funkci sebezáchovy a řídí se principem reality. Porovnává přání našeho vnitřního dítěte s realitou a dává jim takovou formu, která přání uspokojí ve vhodnou chvíli správným způsobem. Oproti onomu vnitřnímu dítěti je vědomé, racionální a přemýšlí nad následky svých činů. Při empatické koalici s vnitřním dítětem však vytváří vnitřní nezávislost.

Obranné mechanismy

Jedná se o mechanismy, kterými osobnost reaguje na vnitřní konflikty a napětí. Pomáhají nám překonat stresové situace, negativní emoce…

Vytěsnění – vytlačení ohrožujících nebo bolestných vzpomínek do nevědomí.

Racionalizace – ospravedlnění určitého chováni (zanedbávání dítěte vysvětlujeme že potřebuje více samostatnosti, ve skutečnosti na něj nemáme čas kvůli svým zájmům).

Projekce – připisováni vlastních přání nebo nežádoucích vlastností jiným osobám, přičítání viny za vlastni neúspěch někomu jinému (jsme nevěrní a následně podezříváme partnera z nevěry).

Regrese – sestup chování na níži vývojovou úroveň (dospělý člověk se ve vypjaté situaci zachová jako dítě, začne se vztekat).

Kompenzace – vyhledáváni náhradního cíle v případě, že bylo znemožněno dosaženi cíle původního (student chce vyniknout v nějakém sportu, nebo se stane vůdce pouličního gangu).

Somatizace – přenesení psychického napětí do tělesné oblasti, útěk do nemoci (zažívací potíže, nespavost)

Psychoanalytické hnutí 

Zpočátku budily Freudovy objevy spíše nepochopení a odpor. Roku 1902 byl však jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první příznivce mezi vídeňskými lékaři, až se nakonec Freudův myšlenkový směr proměnil v mezinárodní hnutí. V roce 1908 se uskutečnil první mezinárodní psychoanalytický kongres v Salcburku. 

Kokainová aféra  

Prováděl pokusy s kokainem na sobě i na druhých. Zjistil účinky kokainu, povzbuzující a znecitlivující. Kokain byl proti vyčerpaní, obtížích žaludku, astmatu. Měl znecitlivující účinky poznal to tak, že mu zdřevěněl jazyk. Poznal pouze výhody nikoliv nebezpečí. Vznikla lokální anesteziologie. Operovat například oči bylo od té doby možné bezbolestně a při vědomí pacienta.  Užíval ho 13 let. 

Poslední léta 

Nacisté považovali jeho psychologii za zvrhlou, proto mu v r. 1933 spálili knihy. Freud se k tomu vyjádřil tak, že to je vlastně znamení pokroku. Ve středověku by totiž upálili přímo jeho. Freud před nacisty nakonec emigroval do Londýna, ale bohužel všechny čtyři jeho sestry zahynuly během holocaustu. Měl rakovinu čelisti, protože byl schopný vykouřit i 20 doutníků denně. Odmítal prášky na bolest, aby mohl jasně myslet a tvořit, ale až byly bolesti neúnosné poprosil svého doktora o smrtelnou dávku morfia – eutanazie (usmrcení na žádost). Zemřel 23. září 1939 (ve věku 83 let) Proti židovskému zvyku byl zpopelněn v Golders Green Crematorium v Londýně.

Zajímavosti 

V r. 1885 spálil všechny své vědecké práce, výpisky a dopisy krom těch od Marty. V dopise Martě to následně komentoval: „Životopisci ať se moří, nebudeme jim to ulehčovat. Už se těším, jak se budou mýlit.“ 

Měl fonografickou paměť tedy byl schopen po vyslechnutí dlouhých promluv takřka přesně je z odstupu písemně zaznamenat. Freud si při psychoanalytickém vyšetřování nikdy nic nezapisoval, domníval se, že by to pacienty rušilo, poznámky si vždy udělal až večer. Snadně se mu učily cizí jazyky. 

Trpěl cestovní neurózou zejména jízda vlakem ho zneklidňovala. Autoanalýza mu ukázala, že odpor k železnici v něm vznikl kolem třetího roku života, když ve Vratislavě na nádraží spatřil prvně v životě plynové osvětlení, které ho poděsilo, protože mu připomnělo historky o pekelných plamenech. 

 

Pokud jste se dočetli až sem, tak máte můj obdiv, musím uznat, že to bylo určitě náročné nejen pro mě, ale i pro vás.