Borce se účastním první rok a byl jsem z toho od začátku opravdu nadšený. Viděl jsem to jako obrovskou příležitost si ozvláštnit život, odhodlat se k dlouho odkládaným věcem a začít konečně zase sportovat.
Od prvního dne jsem s tabulkou a stopkami téměř srostl. Dychtivě jsem doplňoval políčko za políčkem a sledoval, jak si vedou mí kamarádi z oddílu. Bavilo mě pozorovat, jak jsme každý jiný a plníme si políčka podle toho, co dovedeme nejlépe.
Opravdu to vypadalo na skvělý start, a dokonce mi vůbec nevadilo, že je přede mnou zhruba 60 borců kteří mě drtili svými výsledky (doma mi až moc často připomínají, že jsem jako dítě nedovedl prohrávat a nedělalo mi problém smést hru ze stolu :D)
Teď mi ale po týdnu a půl došel dech. Tabulku otvírám jen večer a to ještě s jistými obtížemi a plnit úkoly, které jsou mimo mojí komfortní zónu nebo standardní denní režim, se mi příliš plnit nechce. Nerad bych vypadl z rytmu takhle brzy, takže jestli máte někdo nějaký nápad, jak se do toho znovu dostat, budu za něj rád :Dd
Hodně zdaru
Maty
6 reakcí na „Ztráta motivace… co s tím?“
Tak se zkus postavit k zrcadlu a říci si: Nemáš na to, jsem slaboch co se vzdává hnedka na začátku.
No a nebo si řekni: Maty, seš dobrej a dáš to, i když se ti nechce. Dáš to, protože jsi to slíbil sám sobě.
Mě se také občas nechce do ničeho, ale pak si prostě uvědomím to, že jsem to slíbila sama sobě, že to udělám, tak to udělám. Nemám o sobě valného mínění, ale nepokusit se splnit to, k čemu jsem se dobrovolně rozhodla a zavázala… to bych si sebe už nemohla vážit vůbec. V této hře platí, snad více než kde jinde, ono pověstné olympijské heslo: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Sama vím, že nemám šanci na nějaké dobré umístění. Loni jsem byla snad 125 (přesně si to již nepamatuji), letos bych ráda skončila lépe, ale pokud se to nepodaří, tak se svět přeci nezboří 🙂
Díky za rady😊 Nejde mi úplně o to, že bych to vzdával nebo že by mě trápilo, že nemám šanci na dobré umístění. Spíš mě přestalo bavit si řídit svůj čas podle tabulky. Taky mě trochu vyděsilo, že jsem se během prvního týdne zmohl asi na 4 relaxace a přijde mi, že jak se snažím vyplnit volnou, nestíhám pak vpodstatě nic
V Borcovi mi pomáhá udržet se hlavně to, že se dívám na to, co to dalo mě. Kolik víc času jsem strávil smysluplnějšími věcmi. Že jsem začal alespoň nějak sportovat, v plánku vydržím skoro dvojnásob času, co na začátku, pohnul jsem s knihou, kterou jsem měl dlouho odloženou… Věřím, že i ty najdeš něco, v čem ti to pomohlo.
Taky jsem soutěživý typ, soutěžím hlavně se sestrou, snažím se ji motivovat a ona mě. Věřím, že v oddílu to může taky fungovat.
Držím palce 💪
Pro mě funguje, žít svůj život normálně a ve chvílích kdy mám čas plnit borce. Zároveň si do své rutiny přidat některé z úkolů. Moje ráno třeba vypadá tak, že si se snídaní a kafem sednu, kouknu co mě čeká a u toho píšu půl hodiny. Zamyšlení, cestovatelský deník apod. Pak se jdu protáhnout. Stačí mi tak vstávat hoďku a půl před odchodem a je to pro mě příjemné
Borec jako výzva je dost velká a stává se že borcům dojde motivace. Zkus se zaměřit na menší cíle např. na cestovatelské známky. Když si je pročteš zjistíš že některé není těžké získat. A ani není potřeba tolik vystupovat z komfortní zóny.
Minuly rok byl můj cíl získat všechny řády (bylo rytířské téma).
Ahoj,
dneska mi došla motivace, utavenej sem byl jako sv@#$, vynechal sem cvičení…ale stačilo mi otevřít tyhle zápisy a motivace se vrací. Celýho borce sem poctivě na ovoci, místo sladkostí, který mě běžně poháněj. Kazí mi to jen jeden zákeřně oslazenej čaj na výpravě… Známka Rampouchu říká že už to brzo bude (musel sem postupně přidávat, jinak to nešlo), to co sem se hecnul nezahodim, jenom trochu uberu, abych nepřepálil… a dám to, díky vám všem, co sem píšete.
Parník