Když deník, tak deník. A protože si deníček zásadně nepíši, udělám pro tuto příležitost malou výjimku a každý den si zapíši… něco.
Den 1
Do výzvy jsem se přihlásila poslední den, díky FB příspěvku Radany, která nechtěla být v soutěži sama. No tak sama není, zdá se že skauti jsou docela soutěživí. Já tedy dost.
Přijde mi, že jako matka na mateřské mám docela výhodu. Můžu “spát” 8 hodin v kuse, chodit na procházky se psem a dítětem, stále něco tvořit – vařit apod.
Abych tedy nezapisovala jen to co klasicky dělám, sebrala jsem 5 odpadků a pokusila se o minutové opření o zeď (rozuměj v dřepu) – bohužel po 37 vteřinách jsem si uvědomila, že kromě porodu jsem už přes 3 roky (vč. těhotenství) nedělala nic náročného a moje tělo mi to dává najevo..
Den 2
Do tabulky zase zapisuji spíše jen to co běžně dělám. Otázkou je, jestli procházka s dítětem na odrážedle, kdy delší dobu spíše stojím než procházím, se dá počítat komplet, nebo mám vyzobat jen ty minuty co opravdu jdu.. a jestli když nesu dítě/kolo/oboje a táhnu čmuchajícího psa, mohu kousek považovat taky za sport?!
Den 3
Vyrazila jsem s kamarádem (a mým mládětem) do ZOO. Plánovala jsem splnění mnoha úkolů, část se zadařila, ale překvapivě jsem ale našla jen minimální množství odpadků. Normálně by to člověka potěšilo, ale dnes… smutné.
Den 4
Horní Slivno bude nejspíš po této výzvě pár dnů/ možná týdnů docela čisté. Dnes jsem kromě odpadků sebrala i 5 psích (doufám) exkrementů. Zajímavé je, že po vlastním psovi je to vcelku bezproblémový úkon, ale jak je to cizí(ho psa), docela se člověku navaluje..
Dnes jsem zjistila, že vzbuzení na budík se počítá i jako vzbuzení “na dítě” a že péče o dítě se počítá jako práce. Hned mám více bodů. Zato mám ale také problém – když cokoli tvořím v přítomnosti dítěte, často se z toho tvoření stává péče bez možnosti dalšího tvoření. Tak jsem se dnes alespoň pokusila otužovat… konečně jsme se vyhrabali z několika měsíčního kašle – po dnešní sprše ale už cítím jak mě bolí v krku.
Den 5
Rozdíl mezi vstáváním na budík a vstáváním na dítě je v tom, že na budík do minuty vstanete jen jednou, ale v tom druhém případě i několikrát za noc…
Kdybych si oblékala ponožky 30 minut, mohla bych si to zapsat jako protahování, tak se při vstávání cítím… možná i sesbírání 50ks odpadků na Pumptracku v Benátkách by se dalo považovat za protahování, to bylo opravdu dolu-nahoru-dolu-nahoru-do koše-dolu… takový bordel jsem na “hřišti” opravdu dlouho neviděla, ale dráha super.
Může za to snad Bůh, nebo náš všímavý bojler, že jsem se dnes otužovala déle než bylo v plánu. Vlasy jsem naštěstí stihla spláchnout ještě před spuštěním 30s minutky (a především s teplou vodou), no ale po uběhnutí limitu na otužení tekla už po zbytek sprchování jen studená. Tož bylo to o to rychlejší.
Také jsem dnes byla nazvána magorem – když jsem oznámila, že na oběd půjdu v sobotu jen tehdy, když si dojdeme na nějaký hrad/zámek/zříceninu, že mám za to 50 bodů…
Den 6
Dnes mě můj dětský budík probudil asi 5 minut po limitu 8 hodinového spánku. Uf, to bylo o fous.
Večerní zápis píši až sedmého dne, neboť bych nestihla osmihodinový spánek, a to je tolik bodů, že se to vyplatí.
Oběd s kamarády jsme zakončili vskutku brilantním výstupem “na zříceninu” Zvířetice. Po 30 minutách mého sportu (cítila jsem se jako po maratonu)/péče, než jsem vytáhla mládě z auta, svlékla ze studenějšího oblečení, nechala vyčůrat, převlékla do teplého spodního a softek, teplých ponožek, bot… helmy! a po snaze ho odtáhnout i s odrážedlem z vedlejšího hřiště, jsme konečně vyrazili. Ostatní členové výpravy byly již krapet podráždění, a nevraživě se třásli zimou. Nutno podotkout že byla opravdu zima, nicméně po 100 metrech bylo jasno. Zříceninu jsem prý alespoň viděla z dálky, ale jedeme domu 😀 Uf. Dítě zase do auta. A tak jsem se cestou domů stavila alespoň na zámku v Mnichové Hradišti, kam už 6 let jezdíme ke tchýni/babičce, ale ještě jsem tam nikdy nebyla. Je to doma!
Den 7
Dnes je můj první den bez sladkostí. Ale jen proto, že jsem si zapomněla něco sladkého dát a teď jsem líná sejít patro…
Tož tedy týden to byl pěkný. Mám ráda výzvy, i když tady mi chybí úkol něco jako: splň něco ze svého to do listu, který už týdny/měsíce odkládáš. A tak si na další týden tuto výzvu asi přidám. Pokusím se každý den splnit alespoň jeden. Vykopávám tím, že zaplatím za odpad, a tím pádem bude popelnice plná odpadků z celého Horního Slivna doufám bez problému i nadále vyvážena.
V příštím týdnu se pokusím o více bodů z červené kategorie. To bude síla.
