Borec na Zélandu I.

6:00 a zvoní budík… skrz zamlžená okýnka se do dodávky derou paprsky vycházejícího slunce. Ještě se pořádně v posteli rozkoukám a pak vylézám z auta na čerstvý vzduch. Malé protažení a rozehřátí těla musí být, protože rána jsou trochu chladnější, přeci jen začíná podzim. Udělám snídani, vypiju si čaj a honem do pracovního. Beru rukavice, vak na sběr a jde se na sad.

7:30 začíná práce, sbíráme kiwi. Tempo sběru je vražedné a naplněný vak vážící 10kg drásá ramena. Vyprázdním vak do přepravky, vracím se do své řádky a sbírám dál. Takhle se pokračuje s nějakými těmi přestávkami na jídlo až do půl páté odpoledne. Práce je to fajn, člověk u toho může vypnout hlavu od starostí a rozjímat (nebo poslouchat podcast ;D), ale je to dřina.

Po práci nastává relaxace, venkovní protažení namožených svalů, a když zbydou síly tak nějaké to cvičení nebo surf. Nesmí chybět aktuální dění u nás doma a pokec s dalšími backpackery, co s námi bydlí na sadu. Uvaří se večeře a volá se domů, aby všichni věděli, že stále žijeme.

O víkendu je pak sraz všech Čechů (nezdá se to, ale takových 30 lidiček se tu najde), kteří se právě nachází v Gisborne. A kde, že se to sejdeme? No tak to je jasné, přeci na pláži u táboráku při západu slunce…

…Takhle vypadá naše (necestuji sama) denní pracovní rutina na naší cestě po Novém Zélandu. Cestuji tu už 4 měsíce v naší dodávce “Vandalf”. Vždy nějakou dobu prozkoumáváme a objevuje krásy Nového Zélandu a pak se na pár týdnů zaměstnáme prací na sadu (přeci jen to cestování něco stojí). Právě se tento a ještě příští týden naše expedice nachází v pracovním módu, aktuálně na kiwi sadu a naše dny jsou dost rutinní. Ale po příštím týdnu vypukne objevování Jižního ostrova, ten Severní už známe jak své boty.

Nemůžeme se už dočkat. Tak buďte u toho. Kompli-štan