Autor: Fialka

recenze film za 80dní 🙂 :

děj plný a film pěkně díky tomu ubíhal, nepostřehla jsem moc hluchých míst. Miluju paspartuovu francouzštinu a jemné vtipy a gagy ve filmu. Bojové scény byly poutavě propracované a podtrhovaly dobře atmosféru s nadhledem a humorem (v knížce by to tolik nevyniklo, takže dobře zvolené prostředky pro film). Samotná zápletka o sázce se mi taky zamlouvala jako archetypický boj mezi mocnými a “prosťáčkem s dobrým srdcem”. Suma sumárum film z roku 2004 doporučuji jako oddechovku.

Taky doufám, že se mi podaří přidat obrázek s popěvkem. Je to spíš mini písnička nebo refrén, třeba časem přidělám i sloky, ale za týden něco vymyslet – jsem s tím ok 🙂 P.S. Těmi akordy si nejsem jistá, to vygeneroval robot 😀 kytaristi odpustí 🙂

Děkuji všem organizátorům za možnost účastnit se skautského borce. Bylo to inspirativní, motivující a dobrosrdečné.

Pac a pusu … Fialka

Ahoj, nazdar a čauky 🙂

tak jsem vyluštila svou úplně první borcovskou šifru a díky za ní. Luštit to byla fakt legrace. Stihla jsem si zahrát bang a dokonce jsem si i vyrobila hambáče  – viz foto. Obecně si myslím, že klasické housky jsou na to lepší než ty special na hamburgery, ty se mi často trhají. Taky doporučuju omáčku s názvem Samba 😀

Jinak cejtim teda trochu nostalgie, že už to skoro končí, ale bylo to fajn.

Tak zatím páčko,

Fialka

Teď úplně nevím, jestli moje dnešní zamyšlení bude mít nějakou větší spojitost s borcem. Vedle čtení Junga na mě v tomto týdnu dýchnul trochu i Freud a troufnu si říct, že je neprávem vulgarizovaný. Často. Je to způsobeno asi trochu nepochopením a do značné míry studem.

Skaut je ale veselé mysli, takže takové věci jako strach nebo stud jsou pro nás brnkačka 🙂 (jsou? 😀 :P)

Došla jsem ve svých úvahách k závěru, že Oidipův komplex resp. pro dívky Elektřin komplex má emocionální souvztažnost k tvoření romantických vztahů v dospělosti. Rodič opačného pohlaví je jakýsi předobraz hledaného budoucího partnera – nevědomě (to se tak nějak ví, ale právě kvůli vulgarizaci tématu se o tom mluví spíš šeptem, ale podle mě jde víc o emocionální rovinu než o to, že nevědomě chceme spát se svým tátou nebo mámou. Vztah s rodiči a s partnerem/partnerkou má společný jmenovatel – intimitu a zranitelnost).

Super zjištění je, že zvědomněním si charakteristik lidí, co nás přitahují a porovnáním s předobrazem můžeme dojít k závěru, že nám některé předobrazové charakteristiky vyhovují a jiné ne. Podle chatGPT4 se prý dá vzorec zamilovávání volně měnit, což je obrovská naděje pro ty, co se doteď zamilovávali tak nějak čudně :D. Tak snad má AI pravdu.

S láskou,

Fialka

Čauky,

protože kvůli známce literáta čtu fakt hodně, chtěla bych se podělit o kousek poznání ze čtení Junga. V jeho popisu archetypů je jeden z nejvýznamnějších stín. Jsou to temné charakterové rysy člověka, domnělé méněcennosti (mají silný emocionální náboj).

Prý člověk ovládaný stínem dává své emoce za vinu ostatním a nepřizná si, že se jedná o jeho projekce. Takový člověk – obklopený projekcemi – “sní iluzorní svět” namísto prožívání skutečného světa. (Sní si tady vykládám jako, že spánkově, ne že ho sežere 😀 ; trochu jako věčné tsukyomi) .
Z bludného kruhu izolace iluzemi má potom člověk pocit opuštěnosti a stísněnosti.

Takže milí borci, buďte prosím jako ten Gandalf, co Balroga přepere, ideálně mravně silnější než Gandalf a po přemožení můžete svůj stín mít dokonce i celkem rádi a přijmout ho (takový Balrog by mohl být Gandalfovým mazlíčkem třeba). Koneckonců jsme díky stínu celiství ve svém lidství.

S přáním uvědomělých doceněností ,

Fialka

Při pohledu na sčítání bodíků (taky máte radost, jak to tam vždycky přibývá? :D) jsem zjistila, že nejlepší denní skore mám, když trávím hodně času s přáteli či rodinnou. Myslím si, že je to moc pěkně kvantifikované a zároveň psychoimunologicky správně…

Jeden z největších problému imunologie je prý osamělost… Co s tím? Samota prý léčí, ale osamělost zraňuje. Kdy už je ze samoty osamělost?

Každý borec nechť si odpoví sám, pro mě je odpověď, že samota není osamělost, když vím (cítím), že mám v životě dostatek smysluplných vztahů….

Pac a pusu

Fialka

V tomto týdnu jsem začala pozorovat, jak mě jednotlivé okruhy posouvají jakým směrem. Zjistila jsem, že nejsem schopná nepoužívat 24hodin denně vulgarismy. Šla jsem tedy za svou duší a ptám se jí, jestli je s tím ok, že mluvím sprostě. A ona , že je to v pohodě, když tím nikomu neubližuju. Naštvat se na pomalý počítač v práci je normální a ulevit si je zdravé… Možná se mnou nebudete souhlasit, ale v mém příběhu je absolutní absence nadávek příliš puritánská cesta.

Co mi ale pomohlo k pěknému uvědomění byly dny bez mlsání, včera jsem si dala cheat day o mém volném dnu a zjistila jsem, že sladkosti pořád miluju a chci je v životě. Ale to, že je potřebuju a vyžaduju ( i v nemlsací dny) mi rozkrylo téma, že si jimi možná zaplňuju nějakou díru v srdci, nenaplněnou potřebu, která je skrytá a chybějící utily / radost kompenzuju čokoládou. Zase to chce balanc, ale já umím jíst čokoládu téměř po kilech (po půl kilech určitě ). Takže to je teď pro mě téma na rozjímání. Také mi nechutnaly večer brambůrky…. Šok! Aneb, když o cheat day zjistíš, že se ti ani moc cheatovat nechce . Všem borcům zdar!

Fialka