Den: 21. 4. 2024

Pokud se to podaří, tak u tohoto příspěvku vidíte můj skautský obrázek z minulého týdne. Pokud ne, tak  whatever, už to nemám nervy zkoušet podesáté. Vlastně bude úspěch, když se tento příspěvek vůbec odešle… Nicméně.

Na obrázku je znázorněná moje životní situace tento semestr, neboli, že jsem si myslela,  jak to budu nejvíc zvládat, skloubit třeťák na vysoké se skautskými  povinnostmi, ale je to docela fuška! Přecenila jsem se? Možná. Lituju svých životních rozhodnutí? Nikdy!

Dneska jsem měla v plánu se věnovat škole, ale docela jsem se na to vykvákla. Tak si říkám, jaký je to na nic neproduktivní den, ale koukám do tabulky a jsem stejně aktivní, jako ostatní dny (prokrastinace uklízením se vyplácí!). Jen je problém v tom, že jsem se pořádně nevyspala.

Včera jsem byla na Ivančeně, ale nezúčastnila jsem se srazu Borců. Docela mě to štve, protože jsem tam fakt celou dobu byla, ale naposledy jsem se koukala na web a instagram možná tak v 10, a říkala jsem si, že to možná nakonec nikdo nezorganizoval. Jako pardon, ale kdo jde na Ivančenu a kontroluje každou chvíli instagram, jestli už se zveřejnil čas srazu? A to ani nemluvím o tom, jak silný internet tam byl.

Ale výlet jsem si jinak užila, děti z našeho oddílu se bavily tradováním (když se zrovna nesnažily zahřát v tučňáčím kroužku) – jedna holka dokonce přitáhla kus kola od auta 😀 Počasí mohlo být třeba tak o 15 stupňů teplejší, ale lepší sníh než déšť. 🙂 Dneska je u nás ve Frýdlantu nad Ostravicí bílo, ale něco mi říká, že se to do zítřka změní v břečku.

Pokud se to podaří, tak u tohoto příspěvku vidíte můj skautský obrázek z minulého týdne. Pokud ne, tak  whatever, už to nemám nervy zkoušet podesáté. Vlastně bude úspěch, když se tento příspěvek vůbec odešle… Nicméně.

Na obrázku je znázorněná moje životní situace tento semestr, neboli, že jsem si myslela,  jak to budu nejvíc zvládat, skloubit třeťák na vysoké se skautskými  povinnostmi, ale je to docela fuška! Přecenila jsem se? Možná. Lituju svých životních rozhodnutí? Nikdy!

Dneska jsem měla v plánu se věnovat škole, ale docela jsem se na to vykvákla. Tak si říkám, jaký je to na nic neproduktivní den, ale koukám do tabulky a jsem stejně aktivní, jako ostatní dny (prokrastinace uklízením se vyplácí!). Jen je problém v tom, že jsem se pořádně nevyspala.

Včera jsem byla na Ivančeně, ale nezúčastnila jsem se srazu Borců. Docela mě to štve, protože jsem tam fakt celou dobu byla, ale naposledy jsem se koukala na web a instagram možná tak v 10, a říkala jsem si, že to možná nakonec nikdo nezorganizoval. Jako pardon, ale kdo jde na Ivančenu a kontroluje každou chvíli instagram, jestli už se zveřejnil čas srazu? A to ani nemluvím o tom, jak silný internet tam byl.

Ale výlet jsem si jinak užila, děti z našeho oddílu se bavily tradováním (když se zrovna nesnažily zahřát v tučňáčím kroužku) – jedna holka dokonce přitáhla kus kola od auta 😀 Počasí mohlo být třeba tak o 15 stupňů teplejší, ale lepší sníh než déšť. 🙂 Dneska je u nás ve Frýdlantu nad Ostravicí bílo, ale něco mi říká, že se to do zítřka změní v břečku.

Ahoj,

toto je můj první příspěvek tento rok. Proč to tak je? Za to asi může moje zapomnětlivost, no a asi se k tomu přidal i můj posun v akademické rovině, tedy ze střední školy na vysokou. Je to dost nezvyk.

V minulých letech jsem se snažila přidávat příspěvky mnooohem častěji. Většinou to byly recenze na české filmy.

Vždy mě české filmy bavily a fascinovaly. Možná je to tím, že jsem na nich vyrůstala a spojovalo nás to, a stále spojuje, s mým tatínkem.

Teď budu doufat, že se to příští rok zlomí a já budu dál s mými recenzemi pokračovat.

Omlouvám se, jestli je to zmatené, ale dnes jsou mé myšlenky dost rozlétané.

Očko

Jak se blíží konec letošního ročníku, tak je tu čím dál tím více článků o tom, jak se blíží konec a že to uteklo jako voda a části lidí se už do ničeho nechce, neboť to nemá smysl.

Upřímně řečeno mezi ně patřím také 🙂 Snažila jsem se dost číst, opravdu výrazně více, než normálně, ale i tak se mi nepodařilo Známku literáta získat. A ačkoli matematika není moje nejoblíbenější disciplína, tak už tedka vím, že to nemám šanci do konce hry stihnout. Škoda, mohla to být další hezká známečka do sbírky.

Když tak přemýšlím o těch známkách, tak mi tu jedna silně chybí, a totiž Známka punku 😉 Ale chápu, že ta se tu asi nikdy neobjeví. No nic, nechala jsem se trochu unést.

Na hodnocení letošního ročníku je ještě čas a nechám si to na příští svůj zápis sem, do cestovního deníku.

Ještě není konec, ještě se dají sbírat body a ulovit nějaké lepší umístění, než je teďka. Tak tedy směle do toho. Do konce hry do doklepu na slonu. To je přeci také fajn 🙂

Nevím jak u vás, ale u nás na vsi bylo ráno venku krásně bílo. Já vím, že jsem divná, ale mám sníh ráda, byť chápu, že pro rozkvetlé stromy a keře to není úplně optimální situace. Také se mi líbí, jak lidi brblou nad počasím. Ale „Duben – ještě tam budem!“ Vždyť je to vlastně úplně normální stav. A příroda? Ta se s tím popasuje, i stromy a keře. Něco povadne, něco vydrží. Přírodní výběr. Štěstí. Náhoda nebo osud? Kdo ví.

Pac a pusu, mějte se fajně 🙂

Arwen

Zdravím místní borectvo,
Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení
A adios

Zdravím místní borectvo,

Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení

A adios

Ahoj, nazdar a čauky 🙂

tak jsem vyluštila svou úplně první borcovskou šifru a díky za ní. Luštit to byla fakt legrace. Stihla jsem si zahrát bang a dokonce jsem si i vyrobila hambáče  – viz foto. Obecně si myslím, že klasické housky jsou na to lepší než ty special na hamburgery, ty se mi často trhají. Taky doporučuju omáčku s názvem Samba 😀

Jinak cejtim teda trochu nostalgie, že už to skoro končí, ale bylo to fajn.

Tak zatím páčko,

Fialka

Zdravím místní borectvo,

Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení

A adios

Ahoj borci a borky, už je to tady, před námi je poslední týden. Chtěla bych poděkovat organizátorům této akce, plním ji už po několikáté a vždy mě moc baví.

Můj letošní cíl byl umístit se mezi prvních pět, což se mi zatím daří a jsem za to opravdu ráda. Ne vždy je to ale lehké, během výzvy každý zažije nějaký ten den, kdy se mu do ničeho nechce nebo ho skolí nemoc. Zrovna minulý týden byl pro mě osobně nejhorší, ztrácela jsem trochu motivaci do plnění úkolů. Přesto jsem si řekla že to nevzdám a pokračovala dál s celkem slušným bodovým ziskem, který se tedy trochu zmenšil oproti začátku výzvy.

Jako první bych se chtěla věnovat otázce Co je pro vás nejhorší/nejtěžší aktivita na plnění?

Za mě to je určitě otužování i přesto že ji plním každý den. Je to jedna z aktivit u které si každý rok říkám, že se to podá a že si na to určitě zvyknu. No bohužel opak je pravdou a většinou se musím vždy přesvědčovat. Nejtěžší je na sebe tu vodu pustit, pak už je to snesitelné.

Další aktivitou je vystupování. Jediná možnost kde si splnit tuto je pro mě na schůzce či nějaké výpravě. Momentálně chodím na jazykovou školu, kde nemáme žádné prezentace, sice spolu neustále mluvíme ve dvojicích či před třídou s učitelem ale to nepočítám jako vystupování. Bohužel jsem celkem stydliví člověk takže i vystupování na skautu kde všechny lidi znám není dvakrát příjemné, roto obdivuju Švihuku, která do cestovního deníku přidala už několik videí.

Druhá otázka která by mě zajímala je Která aktivita vás nejvíce baví?

Moje nejoblíbenější aktivity jsou Čtení a spánek. Zní to divně ale je to tak, líbí se mi že díky borci spím pravidelně a dostatek hodin. Mimo borce se o to taky snažím a neříkám že bych byla každý den vzhůru dlouho do noci, ale i rozdíl délky spánku o jednu či dvě hodin je občas dost velký rozdíl. Většinou se snažím naspat alespoň tich 7 hodin.

Další aktivity které mám ráda jsou procházka, sportování, čtení cestovního deníku, strávený čas s rodiči a kamarády a podobné věci.

Třetí a poslední otázka, kterou bych se chtěla zabývat je Jak vám jdou úkoly z kategorie poctivosti?

Upřímně ještě pře začátkem skautského borce jsem si nedovedla představit den bez něčeho sladkého, hlavně ochucené vody. Proto mě mile překvapilo že mam celkem silnou vůli a dokážu si to snadno odepřít. Den bez mlsání jsem za výzvu párkrát porušila ale bylo to asi jen 2x a vždy to bylo záměrně, byla jsem buď na oslavě nebo v kavárně s kamarádkou. Nemůžu však říct, že by mi to občas nechybělo, během týdne mám vždy nějaký ten krizový den, kdy bych si něco dala. Na druhou stranu musím uznat, že čím déle nejím sladké tak na něj nemám ani chuť, ani o volném dnu.

Sprostá mluva jde taky snadno, normálně moc často sprostě nemluvím, je to spíše jen vyjímečně.

Prokrastinace je už trochu těžší ale jde to, když máte naplánováno spoustu aktivit na den, tak ani nemáte čas prokrastinovat.

To je pro dnešek vše, užijte si poslední týden.

Téra

Ahoj všichni!

Za normálních okolností by tu měl přistát článek o světové kuchyni – tentokrát o kuchyni americké (která jistě skýtá tolik divných jídel, že by to nestačilo ani na deset článků). Ale bohužel – opět nestíhám a tak i tento příspěvek bude trochu ve spěchu – hold si to neumím naplánovat. Nepoučím se a nepoučím…

Každopádně, rozhodla jsem se přidat článek o něčem, u čeho nebudu muset trávit dlouhé hodiny researchem a co mě velmi zajímá a baví – tedy o literatuře. Přesněji řečeno o literatuře, kterou jsem četla během Borce, jelikož jsem dnešním dnem počítaje hrdým vlastníkem Známky literáta. (Ale že to byla fuška. Koncem března jsem začínala mít strach, že to nedám). Tak tedy:

Kterými knihami jsem strávila 48 hodin mého života v posledních dvou měsících?

Bylo jich pár dočtených a pár rozečtených, takže se radši nejdřív vrhnu na ty dočtené.

• Pán Much (William Golding)

Velice pozitivní kniha, kterou začít. Ano, opravdu. Má to sice jen 173 stran, ale během nich jsem téměř ztratila veškerou víru v lidstvo. Takže vřela doporučuju.

• Démon (Michail Lermontov)

Abych byla upřímná, vůbec si nevybavuju, kde jsem se s tímhletím setkala. Nejsem moc velký fanda ruské poezie – ani ruské literatury celkově, ale najednou se mi to objevilo ve čtečce a mě začalo zajímat, co to sakra je. Inu, není to nejhorší báseň, ale také bych si ji určitě nepřečetla znovu.

• Král Ubu (Alfréd Jarry)

Tahle divadelní hra je moje srdcovka, protože nejenomže mám v oblibě absurdní drama, ale taky jsem pro každou blbost. A tohle rozhodně blbost je. Četla jsem ji už několikrát, a strašně ráda bych ji jednou viděla naživo, bohužel už se tak často nehraje.

• Jak je důležité míti Filipa (Oscar Wilde)

Další z mých oblíbených autorů. Tuhle hru jsem četla kvůli škole, ale strašně mě bavila. Vážně doporučuju – možná se ztratíte v postavách, ale bude to stát za to.

• Zaklínač I – Poslední přání (Andrzej Sapkowski)

Jak už jsem avizovala v jednom z předchozích příspěvků, Sága o zaklínači také zůstává jednou z mých srdcovek. Tentokrát jsem však tuto knihu četla znovu hlavně kvůli – světe, div se – škole. Ale pokud jste fanoušky, určitě doporučuju 2 videa z kanálu napotítku (na yt), kde se první dvě knihy ságy (Poslední přání a Meč osudu) celkem dopodrobna rozebírají, je to fakt zajímavý.

• Dívka ze země Venku I (Nagabe)

Nevím, jak moc považujete mangu za knihu, ale já to tak počítám. Nejsem úplně každodenním konzumentem mangy, ale čas od času si nějakou přečtu, a tohle se mi hrozně líbilo. Jen je škoda, že to je vždycky tak krátký a tak drahý:(

• Spící Beatrice (Júlia Matulová)

Tohle mi strašilo v knihovně už celkem dlouho, neboť jsem podlehla slevě na Knihobotu, a upřímně si nejsem jistá, zda to nebyla chyba. Autorka je mi sice sympatická – je to neuvěřitelný, napsat a vydat knihu v 18 letech – ale na druhou stranu mi zápletka přišla dost chabá na to, že anotace knihu uvádí jako dystopický sci-fi román. No, nevím.

• Bídníci (Viktor Hugo)

Toto považuju za největší triumf tohoto roku (a to máme teprve duben), neboť s touto knihou jsem zápolila už skoro přes rok. Je to dlouhé, ale myslím, že bych ji neoznačila za nudnou, neboť je to plné akce, detektivních zápletek a dobrodružství (tedy pokud se autor zrovna nesnaží na 200 stránkách vylíčit bitvu u Waterloo či nepopisuje dlouhý a spletitý život postavy, která se v 95 % díla vůbec nevyskytuje)

• Audience (Václav Havel)

Většina třídy, ve které jsem měla za úkol to číst, na to nadávala, ale já osobně považuju Havla za génia, i když mám asi než Audienci radši třeba Vernisáž nebo Ztíženou možnost koncentrace. Nebo nakonec i tu Zahradní slavnost. Ale k maturitě máme jen tohle, takže…

A teď ty nedokončené:

• Jak působit na lidi a získávat přátele (Dale Carnegie)

Tohle jsem četla, neboť mi to leželo doma, ale hlavně proto, že při zpracovávání prezentace na téma Sekty a nová náboženství jsem zjistila, že to byla též oblíbená kniha Charlese Mansona. Inu, zajímavé počteníčko.

• Zaklínač II. – Meč Osudu (Andrzej Sapkowski)

Jak říkám, kvůli škole. Ale myslím si, že je hrozná škoda, že ten nový seriál od Netflixu neobsahuje víc zpracování povídek z téhle knížky, protože třeba Věčný oheň nebo Trochu se obětovat jsou fakt legendární.

• The Grandmaster of Demonic Cultivation (Mo Xiang Tong Xiu)

S touhle knížkou budu nejspíš bojovat ještě hodně dlouho, neboť je to anglicky a navíc je to naprosto netypický způsob vyprávění pro klasického konzumenta západního fantasy. Ale ono to nějak půjde (snad).

Četli jste některou z těchto knížek? Nebo nějakou jinou, o kterou se chcete podělit? Už jste získali Literáta?

A nebo- považujete audioknihy za plnohodnotnou četbu?

Elen síla lúmenn’ omentielvo…