Zápis XII. aneb Známka literáta

Ahoj všichni!

Za normálních okolností by tu měl přistát článek o světové kuchyni – tentokrát o kuchyni americké (která jistě skýtá tolik divných jídel, že by to nestačilo ani na deset článků). Ale bohužel – opět nestíhám a tak i tento příspěvek bude trochu ve spěchu – hold si to neumím naplánovat. Nepoučím se a nepoučím…

Každopádně, rozhodla jsem se přidat článek o něčem, u čeho nebudu muset trávit dlouhé hodiny researchem a co mě velmi zajímá a baví – tedy o literatuře. Přesněji řečeno o literatuře, kterou jsem četla během Borce, jelikož jsem dnešním dnem počítaje hrdým vlastníkem Známky literáta. (Ale že to byla fuška. Koncem března jsem začínala mít strach, že to nedám). Tak tedy:

Kterými knihami jsem strávila 48 hodin mého života v posledních dvou měsících?

Bylo jich pár dočtených a pár rozečtených, takže se radši nejdřív vrhnu na ty dočtené.

• Pán Much (William Golding)

Velice pozitivní kniha, kterou začít. Ano, opravdu. Má to sice jen 173 stran, ale během nich jsem téměř ztratila veškerou víru v lidstvo. Takže vřela doporučuju.

• Démon (Michail Lermontov)

Abych byla upřímná, vůbec si nevybavuju, kde jsem se s tímhletím setkala. Nejsem moc velký fanda ruské poezie – ani ruské literatury celkově, ale najednou se mi to objevilo ve čtečce a mě začalo zajímat, co to sakra je. Inu, není to nejhorší báseň, ale také bych si ji určitě nepřečetla znovu.

• Král Ubu (Alfréd Jarry)

Tahle divadelní hra je moje srdcovka, protože nejenomže mám v oblibě absurdní drama, ale taky jsem pro každou blbost. A tohle rozhodně blbost je. Četla jsem ji už několikrát, a strašně ráda bych ji jednou viděla naživo, bohužel už se tak často nehraje.

• Jak je důležité míti Filipa (Oscar Wilde)

Další z mých oblíbených autorů. Tuhle hru jsem četla kvůli škole, ale strašně mě bavila. Vážně doporučuju – možná se ztratíte v postavách, ale bude to stát za to.

• Zaklínač I – Poslední přání (Andrzej Sapkowski)

Jak už jsem avizovala v jednom z předchozích příspěvků, Sága o zaklínači také zůstává jednou z mých srdcovek. Tentokrát jsem však tuto knihu četla znovu hlavně kvůli – světe, div se – škole. Ale pokud jste fanoušky, určitě doporučuju 2 videa z kanálu napotítku (na yt), kde se první dvě knihy ságy (Poslední přání a Meč osudu) celkem dopodrobna rozebírají, je to fakt zajímavý.

• Dívka ze země Venku I (Nagabe)

Nevím, jak moc považujete mangu za knihu, ale já to tak počítám. Nejsem úplně každodenním konzumentem mangy, ale čas od času si nějakou přečtu, a tohle se mi hrozně líbilo. Jen je škoda, že to je vždycky tak krátký a tak drahý:(

• Spící Beatrice (Júlia Matulová)

Tohle mi strašilo v knihovně už celkem dlouho, neboť jsem podlehla slevě na Knihobotu, a upřímně si nejsem jistá, zda to nebyla chyba. Autorka je mi sice sympatická – je to neuvěřitelný, napsat a vydat knihu v 18 letech – ale na druhou stranu mi zápletka přišla dost chabá na to, že anotace knihu uvádí jako dystopický sci-fi román. No, nevím.

• Bídníci (Viktor Hugo)

Toto považuju za největší triumf tohoto roku (a to máme teprve duben), neboť s touto knihou jsem zápolila už skoro přes rok. Je to dlouhé, ale myslím, že bych ji neoznačila za nudnou, neboť je to plné akce, detektivních zápletek a dobrodružství (tedy pokud se autor zrovna nesnaží na 200 stránkách vylíčit bitvu u Waterloo či nepopisuje dlouhý a spletitý život postavy, která se v 95 % díla vůbec nevyskytuje)

• Audience (Václav Havel)

Většina třídy, ve které jsem měla za úkol to číst, na to nadávala, ale já osobně považuju Havla za génia, i když mám asi než Audienci radši třeba Vernisáž nebo Ztíženou možnost koncentrace. Nebo nakonec i tu Zahradní slavnost. Ale k maturitě máme jen tohle, takže…

A teď ty nedokončené:

• Jak působit na lidi a získávat přátele (Dale Carnegie)

Tohle jsem četla, neboť mi to leželo doma, ale hlavně proto, že při zpracovávání prezentace na téma Sekty a nová náboženství jsem zjistila, že to byla též oblíbená kniha Charlese Mansona. Inu, zajímavé počteníčko.

• Zaklínač II. – Meč Osudu (Andrzej Sapkowski)

Jak říkám, kvůli škole. Ale myslím si, že je hrozná škoda, že ten nový seriál od Netflixu neobsahuje víc zpracování povídek z téhle knížky, protože třeba Věčný oheň nebo Trochu se obětovat jsou fakt legendární.

• The Grandmaster of Demonic Cultivation (Mo Xiang Tong Xiu)

S touhle knížkou budu nejspíš bojovat ještě hodně dlouho, neboť je to anglicky a navíc je to naprosto netypický způsob vyprávění pro klasického konzumenta západního fantasy. Ale ono to nějak půjde (snad).

Četli jste některou z těchto knížek? Nebo nějakou jinou, o kterou se chcete podělit? Už jste získali Literáta?

A nebo- považujete audioknihy za plnohodnotnou četbu?

Elen síla lúmenn’ omentielvo…