Zdravím místní borectvo,
Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.
Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.
S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.
První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.
Díky za čtení
A adios