Ahoj všichni!
Za normálních okolností by tu měl přistát článek o světové kuchyni – tentokrát o kuchyni americké (která jistě skýtá tolik divných jídel, že by to nestačilo ani na deset článků). Ale bohužel – opět nestíhám a tak i tento příspěvek bude trochu ve spěchu – hold si to neumím naplánovat. Nepoučím se a nepoučím…
Každopádně, rozhodla jsem se přidat článek o něčem, u čeho nebudu muset trávit dlouhé hodiny researchem a co mě velmi zajímá a baví – tedy o literatuře. Přesněji řečeno o literatuře, kterou jsem četla během Borce, jelikož jsem dnešním dnem počítaje hrdým vlastníkem Známky literáta. (Ale že to byla fuška. Koncem března jsem začínala mít strach, že to nedám). Tak tedy:
Kterými knihami jsem strávila 48 hodin mého života v posledních dvou měsících?
Bylo jich pár dočtených a pár rozečtených, takže se radši nejdřív vrhnu na ty dočtené.
- Pán Much (William Golding)
Velice pozitivní kniha, kterou začít. Ano, opravdu. Má to sice jen 173 stran, ale během nich jsem téměř ztratila veškerou víru v lidstvo. Takže vřela doporučuju.
- Démon (Michail Lermontov)
Abych byla upřímná, vůbec si nevybavuju, kde jsem se s tímhletím setkala. Nejsem moc velký fanda ruské poezie – ani ruské literatury celkově, ale najednou se mi to objevilo ve čtečce a mě začalo zajímat, co to sakra je. Inu, není to nejhorší báseň, ale také bych si ji určitě nepřečetla znovu.
- Král Ubu (Alfréd Jarry)
Tahle divadelní hra je moje srdcovka, protože nejenomže mám v oblibě absurdní drama, ale taky jsem pro každou blbost. A tohle rozhodně blbost je. Četla jsem ji už několikrát, a strašně ráda bych ji jednou viděla naživo, bohužel už se tak často nehraje.
- Jak je důležité míti Filipa (Oscar Wilde)
Další z mých oblíbených autorů. Tuhle hru jsem četla kvůli škole, ale strašně mě bavila. Vážně doporučuju – možná se ztratíte v postavách, ale bude to stát za to.
- Zaklínač I – Poslední přání (Andrzej Sapkowski)
Jak už jsem avizovala v jednom z předchozích příspěvků, Sága o zaklínači také zůstává jednou z mých srdcovek. Tentokrát jsem však tuto knihu četla znovu hlavně kvůli – světe, div se – škole. Ale pokud jste fanoušky, určitě doporučuju 2 videa z kanálu napotítku (na yt), kde se první dvě knihy ságy (Poslední přání a Meč osudu) celkem dopodrobna rozebírají, je to fakt zajímavý.
- Dívka ze země Venku I (Nagabe)
Nevím, jak moc považujete mangu za knihu, ale já to tak počítám. Nejsem úplně každodenním konzumentem mangy, ale čas od času si nějakou přečtu, a tohle se mi hrozně líbilo. Jen je škoda, že to je vždycky tak krátký a tak drahý:(
- Spící Beatrice (Júlia Matulová)
Tohle mi strašilo v knihovně už celkem dlouho, neboť jsem podlehla slevě na Knihobotu, a upřímně si nejsem jistá, zda to nebyla chyba. Autorka je mi sice sympatická – je to neuvěřitelný, napsat a vydat knihu v 18 letech – ale na druhou stranu mi zápletka přišla dost chabá na to, že anotace knihu uvádí jako dystopický sci-fi román. No, nevím.
- Bídníci (Viktor Hugo)
Toto považuju za největší triumf tohoto roku (a to máme teprve duben), neboť s touto knihou jsem zápolila už skoro přes rok. Je to dlouhé, ale myslím, že bych ji neoznačila za nudnou, neboť je to plné akce, detektivních zápletek a dobrodružství (tedy pokud se autor zrovna nesnaží na 200 stránkách vylíčit bitvu u Waterloo či nepopisuje dlouhý a spletitý život postavy, která se v 95 % díla vůbec nevyskytuje)
- Audience (Václav Havel)
Většina třídy, ve které jsem měla za úkol to číst, na to nadávala, ale já osobně považuju Havla za génia, i když mám asi než Audienci radši třeba Vernisáž nebo Ztíženou možnost koncentrace. Nebo nakonec i tu Zahradní slavnost. Ale k maturitě máme jen tohle, takže…
A teď ty nedokončené:
- Jak působit na lidi a získávat přátele (Dale Carnegie)
Tohle jsem četla, neboť mi to leželo doma, ale hlavně proto, že při zpracovávání prezentace na téma Sekty a nová náboženství jsem zjistila, že to byla též oblíbená kniha Charlese Mansona. Inu, zajímavé počteníčko.
- Zaklínač II. – Meč Osudu (Andrzej Sapkowski)
Jak říkám, kvůli škole. Ale myslím si, že je hrozná škoda, že ten nový seriál od Netflixu neobsahuje víc zpracování povídek z téhle knížky, protože třeba Věčný oheň nebo Trochu se obětovat jsou fakt legendární.
- The Grandmaster of Demonic Cultivation (Mo Xiang Tong Xiu)
S touhle knížkou budu nejspíš bojovat ještě hodně dlouho, neboť je to anglicky a navíc je to naprosto netypický způsob vyprávění pro klasického konzumenta západního fantasy. Ale ono to nějak půjde (snad).
Četli jste některou z těchto knížek? Nebo nějakou jinou, o kterou se chcete podělit? Už jste získali Literáta?
A nebo- považujete audioknihy za plnohodnotnou četbu?
Elen síla lúmenn’ omentielvo…
2 reakce na „Zápis XII. aneb Známka literáta“
Ahoj, známka literáta se mi podařila získat. Ze všech knih, co tu máš jsem četla pouze Jak je důležité míti Filipa, hra mě velmi bavila i když jsem ji původně četla také kvůli škole. Téra
Ahoj, mně chybí 6,5 hodiny čtení, a též si budu moci známku nalepit do imaginárního alba. Čtu sérii mistra H.P. Lovecrafta, jsem zhruba v polovině knih, které vlastním, a plánuji i mimo borce pokračovat ve čtení. Krom toho jsem přečetl Piknik u cesty od bratrů Strugackých.