Autor: Zuzka P.

Ten nadpis zní možná egoisticky, ale usoudila jsem, že je třeba se na konci výzvy náležitě ocenit. Jsem sice “jen” na úrovni slona, ale považuju to za své osobní vítězství… I když už ani nevím, kolik bodů jsem měla loni.

Musím říct, že posledních pár dní mě zapisování bodů už moc nebavilo, protože jsem byla teď o víkendu na vůdcákách a musela jsem si všechno přepočítávat s odstupem. A teď, po dvou měsících, najednou nebude tabulka borce. Nebudu mít tak velkou motivaci dělat věci, které jsou pro mě důležité. Budu se snažit vytrvat alespoň v otužování, i když to asi nebude na 90 sekund každý den. Bude to najednou hrozně zvláštní, nesnažit se být každý den co nejproduktivnější, mít aspoň 700 bodů a zvítězit sama nad sebou.

Včera jsem složila vůdcovský slib a dostala dekret. Ještě před rokem bych nevěřila, že do toho půjdu. Teď jsem tady, bohatší o nové přátele, zkušenosti a zážitky. Zvládla jsem to. A jsem neskutečně ráda.

Tento semestr mě toho čeká ještě spoustu – setkání z CEJ kontingentu, víkendovka, puťák, přípravy tábora, do toho navíc eseje, zkoušky, dopsání bakalářky a státnice. Bude to ještě šílená jízda, ale já se nebojím. Protože jsem borka a mám na to. Stejně jako každý z vás. Každému, kdo tohle čte, přeju hodně štěstí a síly do výzev, které pro vás život chystá. Za rok se zase sejdeme u našich borcovských tabulek, odhodlaní se překonat zase o trochu víc.

Pokud se to podaří, tak u tohoto příspěvku vidíte můj skautský obrázek z minulého týdne. Pokud ne, tak  whatever, už to nemám nervy zkoušet podesáté. Vlastně bude úspěch, když se tento příspěvek vůbec odešle… Nicméně.

Na obrázku je znázorněná moje životní situace tento semestr, neboli, že jsem si myslela,  jak to budu nejvíc zvládat, skloubit třeťák na vysoké se skautskými  povinnostmi, ale je to docela fuška! Přecenila jsem se? Možná. Lituju svých životních rozhodnutí? Nikdy!

Dneska jsem měla v plánu se věnovat škole, ale docela jsem se na to vykvákla. Tak si říkám, jaký je to na nic neproduktivní den, ale koukám do tabulky a jsem stejně aktivní, jako ostatní dny (prokrastinace uklízením se vyplácí!). Jen je problém v tom, že jsem se pořádně nevyspala.

Včera jsem byla na Ivančeně, ale nezúčastnila jsem se srazu Borců. Docela mě to štve, protože jsem tam fakt celou dobu byla, ale naposledy jsem se koukala na web a instagram možná tak v 10, a říkala jsem si, že to možná nakonec nikdo nezorganizoval. Jako pardon, ale kdo jde na Ivančenu a kontroluje každou chvíli instagram, jestli už se zveřejnil čas srazu? A to ani nemluvím o tom, jak silný internet tam byl.

Ale výlet jsem si jinak užila, děti z našeho oddílu se bavily tradováním (když se zrovna nesnažily zahřát v tučňáčím kroužku) – jedna holka dokonce přitáhla kus kola od auta 😀 Počasí mohlo být třeba tak o 15 stupňů teplejší, ale lepší sníh než déšť. 🙂 Dneska je u nás ve Frýdlantu nad Ostravicí bílo, ale něco mi říká, že se to do zítřka změní v břečku.

Pokud se to podaří, tak u tohoto příspěvku vidíte můj skautský obrázek z minulého týdne. Pokud ne, tak  whatever, už to nemám nervy zkoušet podesáté. Vlastně bude úspěch, když se tento příspěvek vůbec odešle… Nicméně.

Na obrázku je znázorněná moje životní situace tento semestr, neboli, že jsem si myslela,  jak to budu nejvíc zvládat, skloubit třeťák na vysoké se skautskými  povinnostmi, ale je to docela fuška! Přecenila jsem se? Možná. Lituju svých životních rozhodnutí? Nikdy!

Dneska jsem měla v plánu se věnovat škole, ale docela jsem se na to vykvákla. Tak si říkám, jaký je to na nic neproduktivní den, ale koukám do tabulky a jsem stejně aktivní, jako ostatní dny (prokrastinace uklízením se vyplácí!). Jen je problém v tom, že jsem se pořádně nevyspala.

Včera jsem byla na Ivančeně, ale nezúčastnila jsem se srazu Borců. Docela mě to štve, protože jsem tam fakt celou dobu byla, ale naposledy jsem se koukala na web a instagram možná tak v 10, a říkala jsem si, že to možná nakonec nikdo nezorganizoval. Jako pardon, ale kdo jde na Ivančenu a kontroluje každou chvíli instagram, jestli už se zveřejnil čas srazu? A to ani nemluvím o tom, jak silný internet tam byl.

Ale výlet jsem si jinak užila, děti z našeho oddílu se bavily tradováním (když se zrovna nesnažily zahřát v tučňáčím kroužku) – jedna holka dokonce přitáhla kus kola od auta 😀 Počasí mohlo být třeba tak o 15 stupňů teplejší, ale lepší sníh než déšť. 🙂 Dneska je u nás ve Frýdlantu nad Ostravicí bílo, ale něco mi říká, že se to do zítřka změní v břečku.

Když jsem se dozvěděla, že můžu psát zápisy každý týden, chtěla jsem to začít dělat pravidelně, abych měla bodíky. Co myslíte? Ano, správně, nenašla jsem si čas. To až teď, když jsem zklamaná svými výsledky, které jsou posledních pár dní najednou nic moc. Víte, co je kámen úrazu? SPÁNEK. 8 hodin spánku a pak vyhrabání se z postele podle plánu = 180 bodů hned ze startu dne, čímž si člověk zkrátka naběhne. A když je tentýž člověk vysokoškolák s odpoledním vyučováním, vypadá to jako samozřejmost. Taky že se mi to dařilo, nebýt velikonočních prázdnin a výletů, na které jsem si musela přivstat. A jít kvůli tomu dříve spát? Ani náhodou. Tak jsem tu. A naháním si body ztracené spánkem psaním téhle slátaniny 😀

Fascinuje mě, jak šíleně moc mě dokáže namotivovat barevná tabulka s číselky. První dva týdny jsem se ještě mohla porovnávat s dalšími rovery z našeho kmene a cítit peer pressure, než se na to vykašlali. Takže už jsem tu jen já, moje tabulka, a pár set dalších šílenců, kteří se snaží být těmi největšími borci. Ve finále absolutně nezáleží na té velké souhrnné tabulce, protože borec je každý z nás, jenom proto, že jsme do toho šli a protože se překonáváme!

Stejně jako loni, i teď jsem se pustila do otužování. Podařilo se mi tuhle challenge propašovat do každodenní sprchy. Zkrátka se musíte namydlit a pak na sebe pustit studenou vodu. Na minutu a půl. Počítat do devadesáti, tak to dělám já, protože stopky, meh, komu by se chtělo štvát se stopkama. 30 sekund nohy. 30 sekund zbytek těla, na začátku si říkám, že asi umřu, kdo sakra tuhle výzvu vymyslel, už cítím, jak mi odumírají končetiny a mé srdce se mění v kostku ledu a — posledních 30 sekund už vůbec není tak hrozných a na konci si vlastně říkám, že bych si klidně šla zaplavat do toho studeného jezera, vedle kterého jsme bydleli na vůdcákách. Kecám. Zmrzlé jezero nikdy víc, sprcha bohatě stačí, a já si spokojeně zapisuju do políčka další trojku v řadě.

Večer se chýlí ke konci a s tím i můj blogísek, abych stihla ještě nasbírat nějaký ten bodík. Zase se ozvu, pokud mě neskolí kombinace hromady skautských a školních povinností (Jasně že můžu věnovat každý víkend skautu v ten stejný semestr jako mám státnice a bakalářku! *hysterický smích v pozadí*)