Autor: piskot

Už jsem tady zas se psaním denně

Ráno se z teplé postele vstávalo stejně těžce jako vždycky, ale i přes demotivaci, vidět ostatní spát zatímco můj budík už zazvonil před padesáti sekundama, jsem to zvládla. Zato teplá výborná kaše a kakao mě probudilo. Od snídaně mě vyrušilo koledování, no jo to načasování. Mé plány psát pak přerušila příprava nádivky. Všechny mé dovednosti krájet zmizely s tím jak jsem vzala do ruky tupý nůž, ale i talk to šlo rychleji než recept řikal (nechápu co jim trvá na krájení tak dlouho, doslova píší “Krájíme tři dny staré housky“ já to měla za dvacet minut 😄🫢).

Pak trocha uklízení a konečně čas psát. S kamarádem jsme stihli vyměnit zkušenosti prváků na Cuni a Muni (Jsou dost podobný) a přišel čas oběda a nádivka na sluníčku byla perfektní. Mé druhé jídlo dne bylo podruhé přerušeno koledou od místních kamarádů z nejbližší vesnice. Holt se dnes v klidu ne najím.

Chvíli psaní u kafe skončil úklid a balení. Tvrdá realita, že pohoda na chatě končí. Velké loučení se neobešlo bez inside joků. Pak už jsme nasedli do auta a jeli směr Praha. Zařídila jsem si asi půl hodiny k dálnici a pale předala řízení a vrhla se na další psaní. Nějak mě to začalo fakt bavit. Spotify s hype písničkami samozřejmě nechybělo (v mých oblíbených modrých sluchátkách). Návštěva babičky po cestě a domů vybalovat a připravit se na to, že zítra už volno není. Chvíli hraní s neteří pak přerušía únava nás obou a tak byl čas jít na kutě.

Piškotka💜

P.S. Řídila jsem asi po půl roce tak mám radost jak mí to šlo a při jízdě koním řazení na pětku, proto pro bezpečnost nás všech řídím zatím mimo dálnice

 

týden krize

Po udělání kurzu ZZA přišel čtvrtý týden a s ním krize. Začala mi docházet energie. Pondělí jsem proto po škole po uvaření smažené rýže prospala a úterý bylo věnované učení se na test. Středu jsem strávila celou ve škole a ve čtvrtek jsem se konečně dostala ke plnění týdenní výzvy. Po cestě od Doktorky jsem se rozhodla jít pěšky a navštívit japonskou zahradu. Také jsem si poslechla podcast o kodexu chování dospělých (moje recenze dole). Pátek pak zabrala z půlky cesta na chatu, kde tradičně trávíme Velikonoce. Víkend jsem strávila s kamarády barvením vajec, koukáním na Fakjů pane učiteli. Zkrátka odpočinkový víkend před nabitým Dubnem. Třešničkou na zakončení byla sauna s výhledem do dáli. Úžasný relax.

Piškotka💜

 

Po uši ve skautu – Jak vytvářet v oddílech bezpečné prostředí? I Skauting

Dil podcastu se věnuje práci s kodexem dospělých. Jsou v něm příklady využití jej při práci s ostatními vedoucími, což mě jako celkem nového vedoucího oddílu zaujalo.

Ačkoliv jsem sama kodex dospělých ještě nečetla jistě využiji tipy z článku, protože bych ráda toto téma otevřela v našem vedení, které je velmi mladé. Článek mi přijde skvěle strukturovaný zaměřením na jednotlivé problematiky a práce s nimi. Je jednoduše aplikovatelný bez nějaké složité přípravy ( dobré by bylo přečíst si kodex dospělých alespoň jako organizátor, ale bude jedině benefiční, pokud si kodex přečtou i účastníci ). Pokud jste tedy neřešili kodex dospělých ve vašem oddíle, jetoto dobrý start jak jej implikovat do vedení. Pokud jste již kodex řesili, může to být inspirace jak se věnovat tématům dalším.

Doporučila bych podcast komukoliv kdo se věnuje práci s vedoucími a momentálně nemá kapacitu/ není si jistý zda má pro něj cenu číst celý kodex či komukoliv kdo potřebuje trochu vhledu a inspirace jak pracovat s kodexem.

Procházka

Ač procházka po městě,

jak vesnicí vypadá,

pěšky po asfaltce i cestě,

tu japonská zahrada.

 

Cestou mezi zahradami,

do lesa si to šlapu,

o krok dále s converskami,

už si v lese ťapu.

 

I přes sedm procent baterky

tuším kudy kam

těší mě tyhle malé tůrky

úsměv já teď mám.

 

Psi náhle proti mě

s vyplazeným jazykem

Odnesou to džíny mé,

psí otisky jsou pro mě zvykem

 

Proč zastavovat přece

tu radost psí

když kalhoty v řece

nebo moderněji

vyperu.

 

Tak skončila bych

tuto básničku mou stručnou

radost mojí ve verších mých

poznáte snad nevýlučnou.

 

funfacts, rozhledna, vaření, Zdravoťák

Dnešní den jsem začala s plánem plnit týdenní výzvy. Po ranním rituálu čaje a protažení jsem se pustila do vaření.

Vybrala jsem si jednoduchý recept, abych ho stihla ráno před odchodem a i tak to bylo trochu stresující. Vrhla jsem se tedy na čapátí a jednoduchou indickou omáčku. To se stalo mým brzkým obědem, po kterém jsem vyrazila na zajímavé místo.

Tím místem je rozhledna, ta nejmenší kterou jsem kdy viděla. Jde tedy spíš o umělecké dílo od Čestmíra Sušky. V kasárnách má děl několik a je mým oblíbeným umělcem. Vytváří obří sochy převážně z kovových barelů. Tím jak je podlaha rozhledny mřížovaná, trvalo mi chvilku překonat strach na to jít ke kraji pro lepší fotky a na cestě dolů, ale za ten zážitek to stálo.

Dalším mým cílem bylo dojít pěšky na zdravoťák k červenému kříži. Dnešek se věnoval první pomoci a ačkoliv to pro mě bylo dost opakování, stále jsem se dozvěděla nové věci. Největším zjištěním bylo, jak těžké je resuscitovat obézního člověka ( pro představu, já nebyla schopná ani dostatečně udělat jednu kompresi, přičemž na průměrném panákovi jsem byla schopná resuscitovat nejméně půl minuty)

 

Tady je pár perel z přednášky:

  • Jehly nosí diabetici i feťáci, rozdíl je, že diabetici je nenechávají v Praze na chodnících
  • Nejvíc encefalitidy z Klíšťat u nás je v Praze
  • Pokud nemáte čím zasaženého proudem odstrčit, hoďte po něm židli
  • Někteří lidé se ani do Lucase nevejdou (přístroj co dělá CPR)
  • Defibrilátory mají uvnitř žiletku abyste mohli oholit místo na nalepení elektrod
  • “propíchnete mu plíci, ale to nevadí protože je stejně mrtvej“ ( kontext : resuscitace a Klinická smrt)
  • Mít zástavu srdce je nejlepší v Praze (kontext ; Pražáci jsou nejúspěšnější v CPR)

Můj den končím jako poslední 3 dny, zápisem do cestovního deníku. Tak snad mi to vydrží i do dalších dní. Závěr z dnešního dne, buďte v Praze, protože tam máte nejvyšší šanci přežít zástavu srdce, ale dejte si pozor na klíšťata.

Dobrou noc,

Piškotka💜

 

Recepty :

 

Čapátí

Suroviny

mouka pšeničná celozrnná hladká 350 g

voda 175 ml

Postup

Od základů

Mouku vsypte do misky a doprostřed nalijte vodu. V Indii se na tyto placky tradičně používá celozrnná mouka, ale umletá dohladka. Rovnocennou náhradu získáte, pokud smícháte stejný díl obyčejné hladké mouky a hrubé celozrnné mouky, která je u nás běžně dostupná.

 

Dětské hry

Vodu s moukou promíchávejte vidličkou, dokud se suroviny nespojí v tužší těsto. V tuhle chvíli máte položen základ menu – placky totiž slouží jako chuťově zcela neutrální doplněk dalších chodů. Ty bývají díky množství koření natolik výrazné, že vaše trávicí ústrojí uklidňující působení placek neobyčejně ocení. Mohou se ale stát i hlavním chodem.

 

Škola trpělivosti

Teď těsto porůznu překládejte, stlačujte a hněťte, až se ve vašich rukou promění ve stejně tvárnou hmotu jako v Moničiných. Důkladné zpracování je důležité, s těstem si pak můžete doslova hrát. Indie není zemí pro uspěchané – správná Indka hněte těsto klidně i patnáct minut.

 

Ukrajujte kousky

Z tvárného těsta vytvoříte asi 12 kousků. Každý v dlaních ještě trochu prohněťte, aby bylo těsto dokonale připravené na válení. Pokud se lepí, přidejte ještě trochu mouky.

 

Žádné nafukování!

Placku rozválejte tak, aby byla velká asi jako dezertní talířek. Mezitím nechte rozpálit železnou plotýnku nebo pánvičku (bez tuku). Přitiskněte na ni placku; když čapátí po chvilce obrátíte, měla by se okamžitě nafouknout. Mějte po ruce složenou utěrku, s jejíž pomocí nafukující se bříško placky zase zploštíte.

 

Jedlý jídelní servis

Na pánvičce se čapátí pěkně propeče. Že je hotové, poznáte podle hnědých ,puchýřků‘. Čapátí je nesmírně chutné, ale nejlepší je ještě teplé, takže ho nenechte vychladnout. Jak jsme již řekli, na příbory můžete zapomenout – indičtí stolovníci si pomocí kousků placky nabírají jídlo i omáčku.

 

Indická omáčka

Suroviny

meruňkový džem 150 g

majonéza 150 g

kari koření 1 ČL

Postup

Smíchejte 150 g meruňkového džemu se 150–180 g majonézy a 1–2 lžičkami kari koření; případně ještě dochuťte solí.

 

Den štěstí, kafe a útok ze vzduchu

Po tom, co jsem si zvykla na osm hodin spánku, ráno přišla krize. Po dlouhé době můj spánek kvůli radě dlouho do noci utrpěl. Nejen, že jsem si nemohla zapsat body, taky jsem byla úplně rozespalá. Uvařila jsem si čajík se jménem “štěstí“ a u toho se snažila stihnout všechny ranní věci stále napůl spící. Pokud jste to do teď nepochopili, zkrátka nemám ráda brzké vstávání.

Po cestě do školy jsem si koupila jahody, které zrovna měli ve slevě ( pro zájemce mají v Bille a jsou dobrý) a u první přednášky jsem je posnídala. Mňam.🤤

Po chaotickém psaní zápisků a řešení věcí okolo, jsem za telefonátu sbalila věci, došla si do šatny pro kabát a vyrazila na druhou přednášku do druhé budovy naší fakulty. Po cestě jsem ještě s kamarádkami skočila na kafe a bubble tea, které jsme si vzali na přednášku. Stolky na fakultě nejsou zcela ideální a tak se mi podařilo zvrhnout celý můj stolek, který se začal skládat a mé téměř plné kafe skončilo na koberci. Jak skvělý den štěstí (asi jsem ráno nevypila dostatek čaje).☕️🍀

Přednášku jsem tak seděla nad hromádkou utěrek na ruce, aby vysáli z koberce zbytek kafe, který se nám nepodařilo utřít. Na další hodinu jsem si tak vzala kafe z automatu. Chutí tak 5/10, ale hlavně bylo teplý a fungovalo. Párkrát jsem se ještě vyděsila pokaždé, když jsem se dotkla stolku, ale další kafe už vylito nebylo. Ufff

Dnešek byl pro mě neobvyklý, protože jsem místo školy šla na kurz ZZA a tak jsem další přednášky vynechala. Tím mi ale vznikly dvě hodiny času. A tak přišel nápad splnit si týdenní výzvu a jako přírodní památku jsem si vybrala Petřín. S mými oblíbenými sluchátky, botami a kabátem v ruce jsem ani ne za půl hodiny vylezla nahoru, udělala pár fotek a vyrazila dolů zpátky na tramvaj.

To by ale nebyl den štestí bez další náhody (čti nehody). Sotva jsem vyšla, něco mi brnklo o kapsu. Na první pohled jsem nechápala, protože následky byly velmi nenápadné, ale při bližším zkoumání jsem vyzkoumala, že to byl ptačí trus. Skutečně mě pokálel pták při chůzi. A to ještě tak, že se trefil jak na bundu, tak na vrstvu pod tím. Den štěstí?🐦

Cesta uběhla rychle a po koupi dvou kusů pečiva jejichž název si nemůžu zapamatovat, jsem zvonila u Červeného Kříže a nemohla se dočkat (a trochu se obávala) první přednášky. Ta byla plná informací. Přišla přestávka a za mnou se ozval známý hlas “ahoj, tak jsi to ty “. Jaká náhoda ( tentokrát ne nehoda), za mnou stál bývalý vedoucí oddílu, který mě vedl před 14 lety. Svět je fakt malej ( aspoň v poměru ke slunci bychom to mohli říct). 🌞

Po moha dalších informacích a konci jsem dojela domů, udělala protahování ( už jen 6 dní do známky siouxů, jupí) a dala si konečně trochu relaxu. U koukání na nová videa a nabírání energie na psaní jsem téměř dokončila háčkovací projekt.

Uff to byl dlouhý den. Teď už jen zalézt do postele a nabít energii na další den.

🌟Dobrou noc🌟

Piškotka💜

P. S. Věděli jste, že když vypijete příliš vody (opravdu hodně vody), tak vám nabobtná mozek?🧠🧠🧠

 

 

Pravidelné psaní den 2 aneb nebylo daleko od toho to vzdát

Dnešní den nezačal s velkou motivací, tak jsem začala rovnou snídaní. Abych nahnala body tak jsem jako vždycky u snídaně psala. Ach ten můj multitasking. Dál došla energie cokoliv dělat a tak už takhle brzo po ránu jsem se rozhodla pro čtvrthodinku relaxu v podobě rozespalého sezení a poslouchání písniček. Pak konečně přišla energie na protažení. Velkou motivací také bylo číslíčko 13/20. Přece nevyhodím 13 dní protahování.

Po cestě do školy došlo konečně na připravení programu na schůzku. Dnešní. Klasické odkládání dokud věci nejsou neodkladné. Před školou jsem ještě stihla kavárnu ve škole, kde jsem stihla napsat půlku práce na téma Já a Skauting. Přitom jsem zjistila, že psát o mém působení ve skautu je delší než jsem si myslela. Zkuste si to a zjistíte že váš odhad musíte tak ztrojnásobit.

Škola utekla rychle a já vyrazila do klubovny. Samozřejmostí se už stala procházka Co nejdelší jde. Se sluchátky jsem obdivovala krásu architektury vinohradských domů. Ještě k tomu počasí na mikinu a brýle.

Sotva jsem dorazila do klubovny, dorazila sestra s neteří, které se rozhodli nás navštívit na schůzce, a vyrazili jsme ještě na procházku po městě. Půl hodiny před schůzkou jsem už byla zase zpátky v klubovně a jako vždycky mě ve sluchátku čekalo aspoň jedno “McDonald co si přejete“ což mi zlepšilo den. Bohužel hranolky jsem nedostala.

Po celkem klidné schůzce jsem s další vedoucí rychle sháněla večeři abychom na radě netrpěly hlady. Taky kdo má rád rady bez jídla. Jak to tak obvykle chodí, rada se protáhla a já domů dorazila úplně utahaná. Dlouhý den.

Tak jsem si užívala půl hodiny relaxu při válení se v teplé posteli a v tu chvíli jsem si vzpomněla na můj pokus psát denně. Už jsem začala vymýšlet jak ho napíšu zítra, ale nakonec jsem se přesvědčila. Přeci jen by bylo blbé vzdát to druhý den. Tak nebojte i dnes si můžete za tento můj příspěvek připsat body (pokud nečtete rychle, snad aspoň půl bodu)

P. S. U psaní práce na vůdcák jsem učinila objev. Přemýšleli jste někdy proč se naši nejmenší jmenují benjamínci? Vzpomeňte si na našeho zakladatele

 

První den pravidelného psaní. Bude to i poslední?

Čauky,

tohle je můj druhej pokus psát denně. Vydrží mi to? Kdo ví, zkuste kouknout zítra. 😄

Ráno zazvonil budík a začala minuta přemlouvání. Úvaha nad tím, jestli mi tak rychle vylézt stojí za těch 30 bodů. A samozřejmě že stálo. A pro to potvrzení jsem si zapsala body. Skvělý systém, vstala jsem a už mám pocit, že jsem něco udělala. Protažení už pak šlo celkem lehce. Jednak, protože jsem nebyla rozlámaná z výpravy (Jak bych taky mohla být rozlámaná z něčeho co nebylo) a jednak už jsem v půlce známky siouxů tak jsem se přece neprotahovala 11 dní abych jela odznova. Taky už se to stalo příjemnou součástí rána.

Snídani jsem si vzala rovnou ke psaní. Další chvíli u pití čaje vyplnilo čtení zpráv (a projíždění ig🫢🤫).

Se skvělým pocitem kolik jsem toho stihla jsem stihla se namalovat (

berete to taky jako tvoření? Mě to fakt baví a vždycky si s tím vyhraju tak to zapisuju), zabalit si věci a jit na vlak.

Ve vlaku jsem samozřejmě nesměla zaostat ve sbírání bodů a tak po neúspěšném pokusu číst text do školy, jsem šla číst aspoň cestovatelské deníky. Před hodinou jsem v bufetu stihla u kafe půl hodiny učení. Ach jak jsou ty body motivující. Pak hodina školy a po cestě domů zase číst.

Po cestě domů jsem stihla druhou procházku a na další vyrazila ještě se sestrou a malou neteří. U toho jsem stihla posbírat několikanásobně víc odpadků než si můžu napsat. A i tak jich po cestě zbylo hodně.

Po příchodu domů jsem úplně odpadla a hodinu relaxovala (čti spala).

tady jsou mé pokusy znaku, každý vystihuje část mě

No a najednou je půl jedenácté. A já píšu můj první pravidelný zápis. Je pravidelný když je první?

Nezapomeňte si zapsat body za přečtení této mé sloholky o mém běžném dni skautského borce a dobrou noc vám přeje

Piškotka

 

můj plán psát každý den

Když jsem 4. Března koukala na úkoly, naivně jsem si myslela že budu psát cestovatelský deník každý den. Ale motivace se dost zkřížila s tím, že den má 24 hodin. Takže při chození na přednášky a dělání všech věcí k čemu mě skautský borec namotivoval, psaní denně úplně zapadlo. V prvním týdnu jeden pokus psaní deníku byl, ale ten skončil po tom co se stránka obnovila. Ufff, to bylo demotivující. Tak aspoň Teď souhrn za první dva týdny.

První týden začal zklamáním v pondělí před jednou ráno. Prvním zjištěním bylo, že začíná skautský borec. Fajn, dneska to zkusím a zítra začnu strategicky. Haha, samozřejmě že jsem od té doby na nějakou strategii téměř ani nepomyslela.

První den jsem začala velmi produktivně, stihla jsem školu, učit se, vernisáž kamaráda a ještě schůzku se školním spolkem a následně pivo. No myslela jsem si že mých 12,5 hodin aktivity bude jeden z mých rekordů.

Samozřejmě jsem byla tak namotivovaná, že teď se obvykle dostávám velmi blízko k 15 hodinám aktivity denně.

Během týdne jsem stihla splnit téměř celou týdenní výzvu, kdy jsem navštívila Vršovický zámeček a v pátek po cestě na vůdcák pro jistotu ještě zámek v Hořovicích. Před cestou jsem stihla upéct finské perníčky Hannatädinkaku. Po cestě jsem narychlo dodělávala prezentaci na společný projekt. uff konečně byla sobota- můj volný den a já si odpočinula. Neděle pak utekla hrozně rychle- učení, návštěva kamarádky- a bylo pondělí.

 

Druhý týden začal tím, že jsem přišla z přednášky a prospala celé odpoledne. Body mi to sice nepřineslo, ale velmi potřebný odpočinek ano. Celý týden se motal kolem toho jít do školy, po cestě číst, na přednáškách háčkovat abych si některé mohla zapsat do tvoření a večer přijít domů a spát zasloužených 8 hodin spánku. Ani nevím jak a najednou byl víkend, pátek kolaudačka a v sobotu se vyspat a mlsat.

No a teď je najednou neděle, já už jedu na kole, za půl hodiny mě čeká jít spát abych měla nejméně osm hodin spánku a získala 150 bodů do nového dne. Hezký večer /poledne /ráno /noc / kdykoliv toto čtete.

Piškotka

Pár dalších fotek z plnění úkolů

A samozřejmě recept 😉🤤
Užitý čas
Vršovický zámeček

Who the hell is Piškot

Čauky,

skautuju zhruba 174 měsíců a až letos se ke mě dostala výzva Skautský Borec. Představit bych se mohla mnoha rolemi. Jsem studentka vš, Skautská vedoucí oddílu, členka Školního spolku a milovnice Umění všech možných podob.

V téhle výzvě mě provází pár mých oblíbených věcí.

První, kromě výprav s oddílem mě téměř nikdy nepotkáte bez mých oblíbených modrých sluchátek. V nich hrají nejčastěji Linkin Park, Lady Gaga nebo Ski Aggu.

Druhá, která se mnou prochází všechny výzvy jsou mé žluté conversky. Ačkoliv je nám ani ne rok, cestovali se mnou po celé Čr i na Krétu a vůdcovský kurz. Zkrátka Mé oblíbené boty. Jejich fotky byste v mém mobilu hledali velmi lehce.

A nakonec třetí, Můj oblíbený kabát. Poděděný tolikrát, že ani nevím značku. Přesto mě hřeje kamkoliv ho vezmu. A tím, že je mi s mými sotva 160 cm po kotníky, je i úžasnou dekou.

To bylo mých pár pomocníků ve výzvě, kteří mě v ní provází každý den. Mám otázku Na vás, Co jsou vaši průvodci každým dnem, kteří jej dělají lepší?

PS. Název je odkazem na písničku  “ Who the hell is Edgar “