První den pravidelného psaní. Bude to i poslední?

Čauky,

tohle je můj druhej pokus psát denně. Vydrží mi to? Kdo ví, zkuste kouknout zítra. 😄

Ráno zazvonil budík a začala minuta přemlouvání. Úvaha nad tím, jestli mi tak rychle vylézt stojí za těch 30 bodů. A samozřejmě že stálo. A pro to potvrzení jsem si zapsala body. Skvělý systém, vstala jsem a už mám pocit, že jsem něco udělala. Protažení už pak šlo celkem lehce. Jednak, protože jsem nebyla rozlámaná z výpravy (Jak bych taky mohla být rozlámaná z něčeho co nebylo) a jednak už jsem v půlce známky siouxů tak jsem se přece neprotahovala 11 dní abych jela odznova. Taky už se to stalo příjemnou součástí rána.

Snídani jsem si vzala rovnou ke psaní. Další chvíli u pití čaje vyplnilo čtení zpráv (a projíždění ig🫢🤫).

Se skvělým pocitem kolik jsem toho stihla jsem stihla se namalovat (

berete to taky jako tvoření? Mě to fakt baví a vždycky si s tím vyhraju tak to zapisuju), zabalit si věci a jit na vlak.

Ve vlaku jsem samozřejmě nesměla zaostat ve sbírání bodů a tak po neúspěšném pokusu číst text do školy, jsem šla číst aspoň cestovatelské deníky. Před hodinou jsem v bufetu stihla u kafe půl hodiny učení. Ach jak jsou ty body motivující. Pak hodina školy a po cestě domů zase číst.

Po cestě domů jsem stihla druhou procházku a na další vyrazila ještě se sestrou a malou neteří. U toho jsem stihla posbírat několikanásobně víc odpadků než si můžu napsat. A i tak jich po cestě zbylo hodně.

Po příchodu domů jsem úplně odpadla a hodinu relaxovala (čti spala).

No a najednou je půl jedenácté. A já píšu můj první pravidelný zápis. Je pravidelný když je první?

Nezapomeňte si zapsat body za přečtení této mé sloholky o mém běžném dni skautského borce a dobrou noc vám přeje

Piškotka