Už jsem tady zas se psaním denně

Ráno se z teplé postele vstávalo stejně těžce jako vždycky, ale i přes demotivaci, vidět ostatní spát zatímco můj budík už zazvonil před padesáti sekundama, jsem to zvládla. Zato teplá výborná kaše a kakao mě probudilo. Od snídaně mě vyrušilo koledování, no jo to načasování. Mé plány psát pak přerušila příprava nádivky. Všechny mé dovednosti krájet zmizely s tím jak jsem vzala do ruky tupý nůž, ale i talk to šlo rychleji než recept řikal (nechápu co jim trvá na krájení tak dlouho, doslova píší “Krájíme tři dny staré housky“ já to měla za dvacet minut 😄🫢).

Pak trocha uklízení a konečně čas psát. S kamarádem jsme stihli vyměnit zkušenosti prváků na Cuni a Muni (Jsou dost podobný) a přišel čas oběda a nádivka na sluníčku byla perfektní. Mé druhé jídlo dne bylo podruhé přerušeno koledou od místních kamarádů z nejbližší vesnice. Holt se dnes v klidu ne najím.

Chvíli psaní u kafe skončil úklid a balení. Tvrdá realita, že pohoda na chatě končí. Velké loučení se neobešlo bez inside joků. Pak už jsme nasedli do auta a jeli směr Praha. Zařídila jsem si asi půl hodiny k dálnici a pale předala řízení a vrhla se na další psaní. Nějak mě to začalo fakt bavit. Spotify s hype písničkami samozřejmě nechybělo (v mých oblíbených modrých sluchátkách). Návštěva babičky po cestě a domů vybalovat a připravit se na to, že zítra už volno není. Chvíli hraní s neteří pak přerušía únava nás obou a tak byl čas jít na kutě.

Piškotka💜

P.S. Řídila jsem asi po půl roce tak mám radost jak mí to šlo a při jízdě koním řazení na pětku, proto pro bezpečnost nás všech řídím zatím mimo dálnice