Den: 20. 4. 2024

Dnešní den je pro náš roj jedním z nejdůležitějších v celém roce. Již několikátým rokem připravujeme Světluškám slib co nejblíže svátku sv. Jiří.

Dopoledne jsem s Beruškami uklízeli okolí i vnitřní prostory naší skautské chaty Mercedes. ( https://www.okenko.org/chata-mercedes/historie-chaty-mercedes ) Jako tradičně si holky připravily oběd samy. Dnes to byly bramborové knedlíky plněné uzeným masem. Aprílové počasí nám nedovolilo uvařit knedlíky na ohni, ale i tak jsme si pochutnali. Po obědě a krátkém “poledňáku” nás čekalo odpoledne plné aktivit nejen pohybových, ale hlavně “zamýšlecích”.  A aktivit, kdy vás Světlušky rozpláčou nejen smíchy. Když se dozvíte, že pro Emu je domov taky skaut, že dávat se nemusí jen věci, ale i láska, radost a kamarádství, nezůstává jedno oko suché a vy pak víte, že to co děláte má smysl.

Aprílové počasí se činilo celý den, takže jsme trochu trnuli, jestli proběhne slib u slavnostního ohně, nebo se budeme muset před přívaly deště či sněhu uchýlit pod střechu. Přesně ve chvíli, když měl slib začít, se počasí uklidnilo. Dvanáct slibujích Světlušek, oblečených v krásných nažehlených fungl nových krojích nervózně přešlapujících a čekajících na zapálení ohně. Oheň konečně vzplál, zní skautská hymna, slavnostní slib začíná a taky začíná sněžit.

Nakonec všechno dobře dopadlo, dvanáct slibových odznaků bylo rozdáno.

K této příležitosti si připravuji nějakou řeč. Nějaká vřelá slova. (Dneska by se teda opravdu hodila.) Dneska jsem si připravila haiku. A hned tři, pro několik nastavších variant. Napíšu V8m sem všechny tři, určitě poznáte, které jsem nakonec použila.

Oheň plápolá

jiskry tichounce hasnou

západ hoří

———————————

Oheň plápolá

jiskry jako světlušky

propálí ti kroj

——————————–

Oheň plápolá

jiskřičky vzhůru letí

k zemi padá sníh

Tak nějak jak jsem před týdnem předpokládal… zlomilo se to, úkoly výzvy už nemají prioritu, častěji chybí dříve plná políčka u úkolů typu prokrastinace nebo sportování… jistě za to může řada úkolů, co se na mne teď nahrnula (příprava přednášky, učení na zkoušky…), naštěstí ty hlavní “big rocks” tohohle týdne byly zvládnuty více než se ctí 🙂 i když výzva a bodíky šly dolů… i tak jsem v ní dosáhnul další mety a na další už se nedostanu, ale to vůbec nevadí.. určitě tahle výzva přinesla spoustu nových poznání a “lifehacků.” Pro příští týden si už jen dám závazek toho co jsem kdysi slyšel od jednoho velikána a to “…pracovati tolik, kolik dovolí síly a vycvičená vůle.” Anebo to Kingovské: “Měj pod kontrolou věci, které pod kontrolou mít můžeš, červe. Všechno ostatní ti klidně může s**t na hlavu a když musíš padnout, tak padni s rozpálenými pistolemi!”

Před několika lety, na konci prázdnin, jsme byly s holkama z vedení pověřeny generálním úklidem klubovny. Rozhodly jsme se to pojmout jako neformální roverskou akci s přespáním, swapem, pokecem atd.

V rámci úklidu se několikrat přesouvaly přepravky s jablečným moštem z místní produkce. Samozřejmě že nejedna lahev byla otevřena. A jak se odpoledne a práce chýlila ke konci, padnul nápad na okořenění následujícího programu koktejlem. Jedna z opozdilých členek tak byla telefonicky vyzvána k tomu, aby jako omluvu za nevykonanou práci dovezla alkohol míchatelný s moštem. Dorazila trochu bezradně s lahví ginu a výsledkem byl koktejl “Džin v láhvi” ze surovin co klubovna a okolí dalo. Recepturu přidám níže.

Podotýkám, že u nás v přístavu je dodržovaný striktní zákaz alkoholu na akcích s dětmi, že se ta lahev ginu nevypila a nikdo se neopil.

Co vy, mate nějaký vlastní skautský recept (nemusí být alkoholový)? Podělte se do komentářů!

Džin v jablku

– jablečný mošt

– gin

– ovoce na ozdobu

Smícháme mošt a gin v poměru dle chuti. Záleží na tom, jak moc sladké a silné pití chceme. Dozdobíme ovocem, které je k dispozici, doporučují se maliny a malé kousky jablka. Podáváme nejlépe v erárním otlučeném porcelánovém hrnku.

 

PS: Došla inspirace a přišla nemoc a tak omluvte, že můj příspěvek není dlouhý, edukativní, zábavný ani tematický.

V tomto týdnu nemám jeden obzvlášť inspirativní den, na který bych se mohl zaměřit. Vypíchnu však několik momentů, které mi udělaly radost.

V práci jsme začali postupně vypouštět příklady skautských průšvihů. Zatím jsme zveřejnili dočasné ochrnutí vlčete po pádu ze žíněnky a skoroprůšvih s vyskakováním z jedoucího vlaku. Příprava těchto příběhů je docela kreativní, spolupráce s odborníky i autory příběhů (pokud se podepsali) je bezvadná a v celé věci vidím dost smysl. Sdílejte taky svá ponaučení na prusvihy.skaut.cz a pomozte jiným oddílům vyhnout se stejným chybám. Jen bych si mohl trochu důsledněji sledovat čas, který trávím sepisováním komentářů, to by se myslím dalo zařadit do psaní namísto práce, kterou mám věčně přeplněnou.

V úterý jsem coby garant OČK měl pohovor s jedním žadatelem o OČK Vedení oddílu, a bylo to moc bezva. Uchazeč byl perfektně připraven, jeho materiály dávaly smysl, o věci velmi dobře přemýšlel a spolu s druhým garantem jsme se shodli, že je super, že do toho jde a že připravuje otevření nového vůdcovského kurzu. Mám vždycky radost, když vidím lidi, kteří se nebojí rozbíhat nové věci a nejsou líní dělat něco užitečného.

Ve čtvrtek jsem byl na Konferenci odvahy a dobrodružství a moc jsem si to užil. Byli tam inspirativní řečníci (např. Martin Buchtík – Pirát z pražského oddílu Scarabeus, ředitel STEM). Největší radost mi ale udělalo, že na konferenci byli hodně vidět skauti: horolezecký oddíl Devítka z Kamenice nad Lipou byl mezi prvními pěti laureáty Ceny za dobrodružnou výchovu v přírodě. Výjimečné skautské dobrodružství (plavbu kolem Elby na mořských kajacích) prezentoval Milan Hanuš – Jelen, kapitán 77. oddílu vodních skautů Lososi v Hradci Králové. A Luky Haraga mluvil o kurzu přežití pro dvanáctileté skauty. Kromě toho jsem poznal spoustu skautů v publiku, mezi organizátory běhali lidé se šátkem Skautského institutu. Mám radost, že na konferenci, která nese dobrodružství v názvu, skauti nechyběli. Přeju si, aby se opravdové dobrodružství stalo běžnou součástí činnosti všech oddílů.

Radost ještě završila cesta domů, když jsem na kole chytil zlatou hodinku a celou cestu se mohl kochat krásnými výhledy na zapadající slunce a rozvícené mraky. V tu chvíli jsem pocítil vděčnost, že i v blízkém okolí Prahy se dají najít hezké trasy přírodou. A říkal jsem si, že mě sám velký Wakan Tanka odměnil za hodiny potu a dřiny, kdy se lopotím do práce či z práce 40 km na bicyklu.

Poslední radost z tohoto týdne je z dnešní výpravy. Přiznám se teda bez mučení, že se mi na ni nejdřív vůbec, ale vůbec nechtělo. Lilo celý pátek a podle předpovědi mělo pršet i skoro celou sobotu. Ale překonal jsem se a stálo to za to. Domluvili jsme se totiž s klukama, že zkusíme usmažit donuty (jelikož to bylo jedno z přání, která vyslovili vlčáci z naší smečky loni na Poradní skále během tábora). Nejdřív jsem si myslel, že je zkusíme péct pod převráceným kotlíkem, ale nakonec jsme je klasicky smažili ve velkém kotli na roštu nad ohněm. A dopadly úplně luxusně! Kluci je parádně nazdobili a když jsem se na ně koukal, vypadaly ještě lákavěji než ty co jim vždycky musím odolávat v Bille. Akorát mi teda zkazily dnešní body za nemlsání, ale toho vůbec nelituju. Za těch 50 bodů to rozhodně stálo. Posuďte sami na fotkách. A nakonec to ani s tím deštěm nebylo tak hrozné, takže výprava byla parádní. Jen ten kouřový smrad od ohně ze mě bude asi vanout ještě nějakou dobu, i kdybych se osprchoval třeba desetkrát 😀

Happy borcing in the final week!

 

Budu upřímná a přiznám, že nápady na zápis do deníku mi zkrátka a dobře docházejí. Proto taky vzniklo tohle. V řecké mytologii se totiž docela vyznám (Respektive si ráda namlouvám, že o ní vím víc než mé okolí). A tak jsem tady s tímto: převyprávění trojské války. Ještě než se do toho pustíme, upozorňuji, že Trojská válka není Illias. Ta začíná i končí v průběhu trojské války, a např. slavný trojský kůň tam vůbec není. Takže se pohodlně usaďte a napněte uši. Za devatero horami…

Bylo nebylo jedno město jménem Trója. Tam vládl král Priamos a jeho manželka Hekabé. Měli spoustu dětí, jenže když se jim narodil další syn, – jmenoval se Paris – královně se zdálo, že z princovy kolébky se rozšíří oheň, který spálí celé město. Tzn. Že Paris Tróju zničí. Královna se poradila se svým manželem, a došli ke smutnému řešení. Paris musí zemřít. K jejich smůle to nemluvně měli moc rádi na to aby ho přímo a bez skrupulí nechali zabít, takže ho akorát nechali samotného v horách. Parida pak našli pastýři a vychovali ho. Bude důležitější později.

Na Olympu, sídle bohů, se konala svatba smrtelnického krále Pélea a mořské nymfy Thétis. Všichni bohové šťastně slavili – až na jednoho. Eris, bohyně sváru pozvána na svatbu nebyla, což ji pochopitelně urazilo. Jako pomstu mezi hosty poslala zlaté jablko, na kterém bylo napsáno té nejkrásnější. Našly ho tři mocné bohyně: Héra, vládkyně bohů, Athéna, bohyně moudrosti a strategické války a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Začaly se o zlatou kouli, která vejde do dějin jako jablko sváru, hádat a přít. Dohodly se, že by je měl rozsoudit někdo nestranný, nějaký smrtelník. Tímto soudcem se stal právě náš princ v utajení – Paris.

Bohyně se nicnetušícímu Paridovi zjevily, a žádaly rozsouzení. Každá mu jako úplatek za to, že zvolí právě ji, přislíbila odměnu. Héra mu nabídla vládu nad půlkou Asie, Athéna mu slíbila vítězství v každé bitvě do které se pustí, a Afrodita se zavázala mu obstarat lásku nejkrásnější ženy na světě. Paris se rozhodl pro ženskou a daroval jablko Afroditě. Zbylé bohyně se urazily a odešly.

Tady by teoreticky mohl náš příběh končit, kdyby nebylo jedné droboučké komplikace. Nejkrásnější žena na světě byla totiž byla tou dobou vdaná za Spartského krále Meneláa. Afrodita ovšem měla plán. Ten se sestával z několika částí.

1. Říct Paridovi o jeho původu .

2. Vyslat ho do Tróje aby získal zpět svůj titul, bohatství a lodě (a doufat že jeho rodiče už zapomněli na tu věc se zkázou města).

3. Poradit mu aby plul jako trojský vyslanec do Sparty.

4. Nechat Helenu se do něj zamilovat.

5. Pomoct Paridovi při jejím únosu.

6. Radovat se ze všeho toho krveprolití které tím bude způsobeno.

Helenin manžel zuřil. Paris byl jeho host a unesl mu manželku. Naštěstí měl bratra Agamemnóna, toho času krále Mykén. (jak můžou být bratři vládci dvou rozdílných království?) Společně svolali všechna řecká království za jediným cílem. Dostat Helenu zpátky.

Než budeme pokračovat, projdeme si několik důležitých postav.

Odysseus – Ithacký král, v čase Helenina únosu spokojený manžel krásné Penelopé a otec sotva ročního Telemácha. Dává smysl, že do Tróji odplout nechtěl, zvlášť když nebylo jisté zda se vrátí. Byl ovšem známý pro svou mysl, a ve řeckém vojsku nemohl chybět. Proto, když pro něj přišli, předstíral šílenství. Nahý začal orat pole a zasíval do něj sůl. Jeden z vojáků, které pro Odyssea poslali, ovšem pojal podezření a tak ho podrobil zkoušce. Před pluh položil malého Telemácha. Odysseus pochopitelně zastavil, bylo jasné že je plně při smyslech a do války odešel.

Achilles – Pamatujete na tu svatbu, kterou jsem zmínila na začátku? Tak to byl sňatek Achillových rodičů. Podle jedné z verzí ho jeho matka jako malého koupala v řece Styx, aby se stal nezranitelným. Vynecháno bylo pouze jedno místo, pata, za kterou ho držela. Pokud chtěl Achillea někdo zabít, musel ho zasáhnout právě do té paty. (Proto se říká Achillova pata nějakému zdanitelnému místu) Zatímco Agammemnónovi vyslanci vyjednávali s Achillovým otcem, jeho matka, která chtěla jeho cestě do Tróji zabránit, ho unesla a ukryla v chrámu převlečeného za dívku. Odysseus ho ovšem našel a pomocí lsti přiměl se prozradit. Jako dárky rozložil před “dívky” šperky a jiné tretky na jeden stůl a zbraně na druhý. Zatímco opravdové kněžky obdivovaly první stůl, Achilles se zajímal jen o zbraně. Bylo mu vyjeveno dávné proroctví o jeho osudu. Pokud zůstane v Řecku, prožije dlouhý život, ale bude zapomenut. Pokud se vydá do Tróje získá nehynoucí slávu – a zemře tragicky. Achilles se rozhodl pro slávu a i s vojskem svého otce odplul.

Zpátky k příběhu. Shromáždily se vojska a lodě spousty králů. Už by dávno byli na cestě nebýt jednoho. Nevál vítr. Po celých několik týdnů bylo naprosté bezvětří. Nakonec se vedoucí vládci poradili s kněžími. Bylo zjištěno, že bohy lze udobřit pouze obětí. Agammemnón dál obětovat svoji dceru a vytoužený vítr se konečně zvedl.

V Tróji ovšem Řekové narazili. To město bylo učiněná pevnost. Hradby pomáhali stavět samotní Poseidón, bůh moří, s Apollónem, bojem Slunce, poezie, léčitelství, lukostřelby, umění, hudby, proroctví a spousty dalšího. Řekové se tedy připravili na obléhání. (Pěkně dlouhé nutno podotknout)

Čas ubíhal dál a dál, a my rovnou přeskočíme k 10. roku trojské války.

Agammemnón zajal jakožto válečnou kořist dceru Apollónova kněze, Chríseovnu. Její otec za ni nabídl Řekům zlato, jenže Agammemnón odmítl. Kněz se tedy začal modlit k bohovi kterému sloužil, a Apollón ho vyslyšel. Brzy napadla řecký tábor strašlivá epidemie moru. Achilles, tou dobou nejlepší bojovník na své straně, si dal dvě a dvě dohromady, a žádal Agammemnóna aby Chríseovnu vrátil otci. Mykénský král zdráhavě souhlasil, pod podmínkou, že mu Achilles dá svou válečnou kořist Bríseovnu. Ten to opravdu udělá aby mor přestal, ale jinak se urazí a odmítne bojovat. Z boje se stáhne i jeho vojsko.

Tohle trvá několik týdnů. Řekové bez Achilla začnou rapidně prohrávat, a je jasné, že pokud se něco nestane, Trója vyhraje válku. Achillův přítel Patroklos je zděšen a chce Řekům pomoct. Vymyslí zoufalý plán: Obleče si Achillovu zbroj a bude se za něj vydávat. To má stačit aby Trójané dostali strach, a stáhli se. Ze začátku vše funguje podle plánu, ale Patroklos se připlete do cesty nejstaršímu trojskému princi Hektorovi a je zabit. Smrt přítele konečně vyburcuje Achilla, který se znovu zapojuje do boje. Bojuje s Hektorem a vyhraje. Poté Hektorovo mrtvé tělo zahákne za svůj vůz a vláčí ho před trojskými hradbami. Po několika dnech se do Achillova stanu vplíží Trojský král a Hektorův otec. Žádá hrdinu o synovo tělo, aby mohli vykonat řádné pohřební rituály. Achilles svolí a tělo vrátí. Uběhne ještě nějaká ta doba, během které Achilles poráží každého trojského vojáka v cestě, dokud jeho život neukončí Paridův šíp. Ten pod vedením Apollóna, kterému Řekové pořádně leží v žaludku vystřelí šíp, mířící na Achillovu patu. (To měl za to, že nosil sandály)

Jedeme do finále. K Trojským břehům doráží Achillův syn Neoptolemos, zvaný Pyrrhos. (Achilles měl syna mimochodem.) Bylo předpovězeno, že bez Pyrrha Trója nepadne, takže nikdo neprotestuje, ačkoliv je teprve náctiletý. Odysseus po deseti letech válčení přichází s geniálním plánem. Nazítří najdou Trójané řecký tábor zbouraný a opuštěný, veškeré lodě pryč, zato však před branami stojí obrovský dřevěný kůň. Trójané usoudí, že Řekové se vzdali a kůň je jejich dar na usmířenou. Vtáhnou sochu do města a radují se. Konají se slavnosti, většina města skončí opilá. Uprostřed noci, když už celé město spí, z břicha koně vylezou řečtí vojáci, otevřou brány svým druhům a začne drancování. Tohle celé byl Odysseův plán – lodě neodpluly, pouze se skryly v nedaleké zátoce. Město bylo vypáleno, obyvatelé povražděni, majetek zabavili Řekové. Tak padla slavná Trója. Unikl pouze Aeneás se svým otcem a synem, který podle pověsti založí první říši v Itálii. Meneláa čeká šťastný zbytek života s Helenou po boku, Agammemnóna zabije ve spánku vlastní manželka, a Odyssea čeká dalších deset let než konečně znovu spatří svou rodinu. A spoustu vojáků rodnou zemi neuvidí už nikdy…

Jestli jste dočetli až sem, gratuluju a děkuju. Mějte se krásně!