Dnešní den je pro náš roj jedním z nejdůležitějších v celém roce. Již několikátým rokem připravujeme Světluškám slib co nejblíže svátku sv. Jiří.
Dopoledne jsem s Beruškami uklízeli okolí i vnitřní prostory naší skautské chaty Mercedes. ( https://www.okenko.org/chata-mercedes/historie-chaty-mercedes ) Jako tradičně si holky připravily oběd samy. Dnes to byly bramborové knedlíky plněné uzeným masem. Aprílové počasí nám nedovolilo uvařit knedlíky na ohni, ale i tak jsme si pochutnali. Po obědě a krátkém “poledňáku” nás čekalo odpoledne plné aktivit nejen pohybových, ale hlavně “zamýšlecích”. A aktivit, kdy vás Světlušky rozpláčou nejen smíchy. Když se dozvíte, že pro Emu je domov taky skaut, že dávat se nemusí jen věci, ale i láska, radost a kamarádství, nezůstává jedno oko suché a vy pak víte, že to co děláte má smysl.
Aprílové počasí se činilo celý den, takže jsme trochu trnuli, jestli proběhne slib u slavnostního ohně, nebo se budeme muset před přívaly deště či sněhu uchýlit pod střechu. Přesně ve chvíli, když měl slib začít, se počasí uklidnilo. Dvanáct slibujích Světlušek, oblečených v krásných nažehlených fungl nových krojích nervózně přešlapujících a čekajících na zapálení ohně. Oheň konečně vzplál, zní skautská hymna, slavnostní slib začíná a taky začíná sněžit.
Nakonec všechno dobře dopadlo, dvanáct slibových odznaků bylo rozdáno.
K této příležitosti si připravuji nějakou řeč. Nějaká vřelá slova. (Dneska by se teda opravdu hodila.) Dneska jsem si připravila haiku. A hned tři, pro několik nastavších variant. Napíšu V8m sem všechny tři, určitě poznáte, které jsem nakonec použila.
Oheň plápolá
jiskry tichounce hasnou
západ hoří
———————————
Oheň plápolá
jiskry jako světlušky
propálí ti kroj
——————————–
Oheň plápolá
jiskřičky vzhůru letí
k zemi padá sníh