Autor: Katerina

Na cestování tento týden nebyl vůbec čas, ale rozhodla jsem se udělat si “výlet” po našem městě a projít všechna místa, která nějak připomínají oběti války.

V našem městě se narodilo a žilo spousta významných (aspoň tedy pro nás) výtvarníků a ti se často podíleli na tvorbě nějaké plastiky, sochy nebo pamětní desky. No, vlastně mám pocit, že kromě Kamenů zmizelých, všechny vytvořil Jan Štursa.  Všechna jsem tedy dneska obešla a vyfotila je.

Nejzvláštnější vztah mám k sousoší Pohřeb v Karpatech. Jsou to čtyři chlapi, co táhnou pytel. Vždycky jsem se toho sousoší tak trochu bála. No a pak jsem se dozvěděla, že ti chlapi pohřbívají svého kamaráda.

Dost okukovaná socha je socha Raněný. Děti ji okukují, protože raněný je celý nahatý, a dospělý ji okukují, protože socha stojí na jednom jediném palci u nohy.

Součástí historie našeho města je příběh rodiny Bradyových. Příběh Hany Brady obletěl celý svět.

A pak jsou tu dva pomníky, které ve mně vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Ne jejich významem, ale spíš zpracováním. Jedním z nich je pamětní deska. Padlý, který je na ní vyobrazen vypadá, jako by ruka u jeho hlavy, nebyla jeho. A potom je tu pomník ke Vzniku republiky a padlým v 1. světové válce. Kdysi tam byl jen takový sloup z kamenů, ale ke sto letům vzniku čs. republiky se přidal další sloupek se lvem. Za mě to nevypadá to moc hezky, ale co už.  Samozřejmě přikládám odkaz na fotky.

https://ibb.co/album/phGnXT

Mějte se všichni krásně a užívejte znovu jarního počasí.

Ká

Ká

Dnešní den je pro náš roj jedním z nejdůležitějších v celém roce. Již několikátým rokem připravujeme Světluškám slib co nejblíže svátku sv. Jiří.

Dopoledne jsem s Beruškami uklízeli okolí i vnitřní prostory naší skautské chaty Mercedes. ( https://www.okenko.org/chata-mercedes/historie-chaty-mercedes ) Jako tradičně si holky připravily oběd samy. Dnes to byly bramborové knedlíky plněné uzeným masem. Aprílové počasí nám nedovolilo uvařit knedlíky na ohni, ale i tak jsme si pochutnali. Po obědě a krátkém “poledňáku” nás čekalo odpoledne plné aktivit nejen pohybových, ale hlavně “zamýšlecích”.  A aktivit, kdy vás Světlušky rozpláčou nejen smíchy. Když se dozvíte, že pro Emu je domov taky skaut, že dávat se nemusí jen věci, ale i láska, radost a kamarádství, nezůstává jedno oko suché a vy pak víte, že to co děláte má smysl.

Aprílové počasí se činilo celý den, takže jsme trochu trnuli, jestli proběhne slib u slavnostního ohně, nebo se budeme muset před přívaly deště či sněhu uchýlit pod střechu. Přesně ve chvíli, když měl slib začít, se počasí uklidnilo. Dvanáct slibujích Světlušek, oblečených v krásných nažehlených fungl nových krojích nervózně přešlapujících a čekajících na zapálení ohně. Oheň konečně vzplál, zní skautská hymna, slavnostní slib začíná a taky začíná sněžit.

Nakonec všechno dobře dopadlo, dvanáct slibových odznaků bylo rozdáno.

K této příležitosti si připravuji nějakou řeč. Nějaká vřelá slova. (Dneska by se teda opravdu hodila.) Dneska jsem si připravila haiku. A hned tři, pro několik nastavších variant. Napíšu V8m sem všechny tři, určitě poznáte, které jsem nakonec použila.

Oheň plápolá

jiskry tichounce hasnou

západ hoří

———————————

Oheň plápolá

jiskry jako světlušky

propálí ti kroj

——————————–

Oheň plápolá

jiskřičky vzhůru letí

k zemi padá sníh

Jak už jsem avizovala, učarovala mi umělá inteligence se svojí kreativní tvorbou, co se týče obrázků teda. K vytvoření obrázků jsem použila http://ideogram.ai

Při vytváření narážím na svoji nedostatečnou znalost angličtiny, ale i tak je to zábava.

Na obrázku by měl být R.B. Powell s Olave na lodi. 😀

https://ibb.co/vJP0HDS

No a protože jsme prostě neumětel, co se týká všech moderních vymožeností, tak jen doufám, že to tentokrát vyjde a obrázek bude vidět.

Díky Švihulko!

Co je štěstí?

Můůůůůška jenom zlatá!

A nebo taky když se vám napoprvé zveřejní příspěvek v deníku.

😀 😀

Myslela jsem na to často, ale Parník to napsal za mě. Není co číst. Zápis do deníku stačí jednou týdně, borců v tabulce tolik…

Objevila jsem na stará kolena obrázky tvořené umělou inteligencí. Nevím, jestli se to bude počítat do výzvy, ale napadlo mě tvořit obrázek se skautskou tématikou právě s pomocí umělé inteligence.

No posuďte sami, co AI umí. Úvodní obrázek měl být na téma Robert B. Powell a Olave na lodi.

😀

“Pracovní” týden zakončím krátkým hlášením. Už jsem sice tento týden něco málo přispěla, ale to byla jen upoutávka, žádný zápis do deníku.

Dneska jsme se Světluškami vyrazili na další pracovní akci v rámci Patronátů. Na starosti máme Pernovku, což je louka a zároveň přírodní památka u Nového Města na Moravě. Nejzajímavější na její flóře je rosnatka okrouhlolistá a na fauně je nejhojnější skokan hnědý a zmije obecná. Na Pernovce jsme byly už podruhé. Takže jestli prdí hadi už víme. Náš průvodce Petr nám chtěl jednu zmiji chytit, abychom si ji mohli prohlédnout, ale poránu bylo ještě chladno a zmije nevystrčily ani ocásek. Ale úplně nejzajímavější na Pernovce je, že v noci tam můžete vidět tančit víly. Nikdy jsem tam v noci nebyla, takže nemůžu potvrdit. Ale ani vyvrátit.

Práce bylo dost, už předem jsme se domluvili, že děti nevydrží pracovat víc než jednu hodinu. No vydržely. Vydržely dokonce tři a svačinu jsme jim museli nařídit. Oběd nám jedna skupina uvařila v kotlíku na ohni. Ještě než jsme se pustili do jídla, Petr nám popovídal o vlčí rodince na Vysočině a o kavkách, které některým lidem ve městě znepříjemňují život, ale jsou vlastně vzácné a chráněné.

A protože jsme moc pracovali, moc jedli a bylo moc teplo, zbytek odpoledne jsme strávili v lese a na louce a u přírodního koupaliště.

Ahoj zdravím všechny,

kdybyste chtěli vidět funkční mlýn, kde mlýnské kolo pohání velké kladivo na velké kovadlině, doporučuji tuto technickou památku na Vysočině.

https://www.hamryns.cz/turisticke-informace/doporucujeme-navstivit/slakhamr-v-hamrech-nad-sazavou-brdickuv-mlyn/

Navíc má Brdičkův mlýn krásné okolí.

Ká

Pozoruji, co se dá. Lidi, zvířata, děti, přírodu obecně. Nejsem romantická duše, takže haiku nikdy nebude můj žánr. Leda by to byly ironické a sarkastické haiku. Ale přesto jsem se do toho pustila. předem se omlouvám všem, pro něž je haiku vrcholem poezie. 😀

Jaro je cítit,

fialky na celé kolo

voní a já ne.

Ospalé včely

zmateně krouží kolem

květu, jenž se nerozvil

Hebké kočičky

Na větvích jívy předou

Žirafám k chuti

Na jarní trávě

Smetanky jak housátka

Bude pečínka

Některé výzvy jsou pro mě těžké. Zvlášť ta bez sprostých slov a urážlivých gest. To mi opravdu nejde. Snažím se, hlídám si to. Ale pak jdete nakupovat, horko těžko lovíte banány z krabice a je to tady! Do pr… práce! Zatím nemám žádné zástupné slovo. Dneska měl jeden bývalý kolega velké štěstí, že jsem se držela a snažila se vyhnout urážlivým gestům. Takže jsme mu jen zamávala.

     O sbírání odpadků jsem psala ve svém blogu. Není to lehké v našem malém městě. Čekám na vichřici a slevy v supermarketu. To je pak spousta možností, jak se realizovat. Ale co takové psí lejno? Počítá se, když ho doneste z místa nálezu na podrážce?

      Mlsání je lehoučké. Jen prostě pohořím na drobnostech. Mořské plody z čokolády. Nedávno to bylo díky kamenu. Nemám jíst šutry. A nemá mi to nikdo nabízet.

       A když jdete v půl šesté ráno do práce, najednou se vám z hrdla line melodie a pusa posílá do éteru slova, počítá se to jako procházka nebo jako hudba?

      No bude to ještě hodně veselé. Doufám, že všechny podivnosti, co se mi dějou, nesouvisí s nedostatkem cukru a že mě při mé ranní produkci neodchytí Chocholoušek.

     Poslední dobou se necítím moc dobře. Fyzicky. Psychicky to není žádná tragédie. Pořád mě něco pobolívá, trápí mě viróza, alergie na jarní stromy, meteorismus, zuby… a cítím se tlustá. A nejen se tak cítím, moje váha mi to potvrdila.

     Využila jsem výzvy a snažím se vynechat sladkosti a slanosti. Většinou mi to nečiní žádný problém. Není to v dosahu, nejím to. Jednoduché. Ale…

      … výzva se mi daří, den pěkně ubíhá, k snídani jsem vynechala jogurt s mysli, dala jsem si nesladké pečivo. Ke svačince do zaměstnání jsem si koupila krabičku hroznů. Uvařila jsem si kávu a … teď to přijde… ano, KOLEGYNĚ, nic netušíc, se slovy – Vemte si – postaví na stůl čokoládové, mořské plody, Vzala jsem si ulitu, s potěšením jsem se do ní zakousla, nechala rozplynout na jazyku, potom jsem do úst vložila zbytek a zařvala jsem: ” Do pr***e! A výzva je pryč!”

     No a tím jsem zabila dvě výzvy naráz.

     Beru to s humorem, kolegyni jsem nezastřelila. 😀

CRRRRRRRRRR! Cvak. Už ztich!

Kuk! Už je den! Hned vstaň!

Hop!

Dřep, vztyk! Dřep, vztyk! Dřep, vztyk! To už je dost.

Teď vem šat. Češ vlas, hol vous. A zub by chtěl též být čist. Dej si čaj, chléb a sýr. Už je čas jít. Vem klíč i foun a už běž.

Buch! Dům zas ztich.