Deštivé výpravy se vyplatí!

V tomto týdnu nemám jeden obzvlášť inspirativní den, na který bych se mohl zaměřit. Vypíchnu však několik momentů, které mi udělaly radost.

V práci jsme začali postupně vypouštět příklady skautských průšvihů. Zatím jsme zveřejnili dočasné ochrnutí vlčete po pádu ze žíněnky a skoroprůšvih s vyskakováním z jedoucího vlaku. Příprava těchto příběhů je docela kreativní, spolupráce s odborníky i autory příběhů (pokud se podepsali) je bezvadná a v celé věci vidím dost smysl. Sdílejte taky svá ponaučení na prusvihy.skaut.cz a pomozte jiným oddílům vyhnout se stejným chybám. Jen bych si mohl trochu důsledněji sledovat čas, který trávím sepisováním komentářů, to by se myslím dalo zařadit do psaní namísto práce, kterou mám věčně přeplněnou.

V úterý jsem coby garant OČK měl pohovor s jedním žadatelem o OČK Vedení oddílu, a bylo to moc bezva. Uchazeč byl perfektně připraven, jeho materiály dávaly smysl, o věci velmi dobře přemýšlel a spolu s druhým garantem jsme se shodli, že je super, že do toho jde a že připravuje otevření nového vůdcovského kurzu. Mám vždycky radost, když vidím lidi, kteří se nebojí rozbíhat nové věci a nejsou líní dělat něco užitečného.

Ve čtvrtek jsem byl na Konferenci odvahy a dobrodružství a moc jsem si to užil. Byli tam inspirativní řečníci (např. Martin Buchtík – Pirát z pražského oddílu Scarabeus, ředitel STEM). Největší radost mi ale udělalo, že na konferenci byli hodně vidět skauti: horolezecký oddíl Devítka z Kamenice nad Lipou byl mezi prvními pěti laureáty Ceny za dobrodružnou výchovu v přírodě. Výjimečné skautské dobrodružství (plavbu kolem Elby na mořských kajacích) prezentoval Milan Hanuš – Jelen, kapitán 77. oddílu vodních skautů Lososi v Hradci Králové. A Luky Haraga mluvil o kurzu přežití pro dvanáctileté skauty. Kromě toho jsem poznal spoustu skautů v publiku, mezi organizátory běhali lidé se šátkem Skautského institutu. Mám radost, že na konferenci, která nese dobrodružství v názvu, skauti nechyběli. Přeju si, aby se opravdové dobrodružství stalo běžnou součástí činnosti všech oddílů.

Radost ještě završila cesta domů, když jsem na kole chytil zlatou hodinku a celou cestu se mohl kochat krásnými výhledy na zapadající slunce a rozvícené mraky. V tu chvíli jsem pocítil vděčnost, že i v blízkém okolí Prahy se dají najít hezké trasy přírodou. A říkal jsem si, že mě sám velký Wakan Tanka odměnil za hodiny potu a dřiny, kdy se lopotím do práce či z práce 40 km na bicyklu.

Poslední radost z tohoto týdne je z dnešní výpravy. Přiznám se teda bez mučení, že se mi na ni nejdřív vůbec, ale vůbec nechtělo. Lilo celý pátek a podle předpovědi mělo pršet i skoro celou sobotu. Ale překonal jsem se a stálo to za to. Domluvili jsme se totiž s klukama, že zkusíme usmažit donuty (jelikož to bylo jedno z přání, která vyslovili vlčáci z naší smečky loni na Poradní skále během tábora). Nejdřív jsem si myslel, že je zkusíme péct pod převráceným kotlíkem, ale nakonec jsme je klasicky smažili ve velkém kotli na roštu nad ohněm. A dopadly úplně luxusně! Kluci je parádně nazdobili a když jsem se na ně koukal, vypadaly ještě lákavěji než ty co jim vždycky musím odolávat v Bille. Akorát mi teda zkazily dnešní body za nemlsání, ale toho vůbec nelituju. Za těch 50 bodů to rozhodně stálo. Posuďte sami na fotkách. A nakonec to ani s tím deštěm nebylo tak hrozné, takže výprava byla parádní. Jen ten kouřový smrad od ohně ze mě bude asi vanout ještě nějakou dobu, i kdybych se osprchoval třeba desetkrát 😀

Happy borcing in the final week!