Exkurze do řecké mytologie

Budu upřímná a přiznám, že nápady na zápis do deníku mi zkrátka a dobře docházejí. Proto taky vzniklo tohle. V řecké mytologii se totiž docela vyznám (Respektive si ráda namlouvám, že o ní vím víc než mé okolí). A tak jsem tady s tímto: převyprávění trojské války. Ještě než se do toho pustíme, upozorňuji, že Trojská válka není Illias. Ta začíná i končí v průběhu trojské války, a např. slavný trojský kůň tam vůbec není. Takže se pohodlně usaďte a napněte uši. Za devatero horami…

Bylo nebylo jedno město jménem Trója. Tam vládl král Priamos a jeho manželka Hekabé. Měli spoustu dětí, jenže když se jim narodil další syn, – jmenoval se Paris – královně se zdálo, že z princovy kolébky se rozšíří oheň, který spálí celé město. Tzn. Že Paris Tróju zničí. Královna se poradila se svým manželem, a došli ke smutnému řešení. Paris musí zemřít. K jejich smůle to nemluvně měli moc rádi na to aby ho přímo a bez skrupulí nechali zabít, takže ho akorát nechali samotného v horách. Parida pak našli pastýři a vychovali ho. Bude důležitější později.

Na Olympu, sídle bohů, se konala svatba smrtelnického krále Pélea a mořské nymfy Thétis. Všichni bohové šťastně slavili – až na jednoho. Eris, bohyně sváru pozvána na svatbu nebyla, což ji pochopitelně urazilo. Jako pomstu mezi hosty poslala zlaté jablko, na kterém bylo napsáno té nejkrásnější. Našly ho tři mocné bohyně: Héra, vládkyně bohů, Athéna, bohyně moudrosti a strategické války a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Začaly se o zlatou kouli, která vejde do dějin jako jablko sváru, hádat a přít. Dohodly se, že by je měl rozsoudit někdo nestranný, nějaký smrtelník. Tímto soudcem se stal právě náš princ v utajení – Paris.

Bohyně se nicnetušícímu Paridovi zjevily, a žádaly rozsouzení. Každá mu jako úplatek za to, že zvolí právě ji, přislíbila odměnu. Héra mu nabídla vládu nad půlkou Asie, Athéna mu slíbila vítězství v každé bitvě do které se pustí, a Afrodita se zavázala mu obstarat lásku nejkrásnější ženy na světě. Paris se rozhodl pro ženskou a daroval jablko Afroditě. Zbylé bohyně se urazily a odešly.

Tady by teoreticky mohl náš příběh končit, kdyby nebylo jedné droboučké komplikace. Nejkrásnější žena na světě byla totiž byla tou dobou vdaná za Spartského krále Meneláa. Afrodita ovšem měla plán. Ten se sestával z několika částí.

1. Říct Paridovi o jeho původu .

2. Vyslat ho do Tróje aby získal zpět svůj titul, bohatství a lodě (a doufat že jeho rodiče už zapomněli na tu věc se zkázou města).

3. Poradit mu aby plul jako trojský vyslanec do Sparty.

4. Nechat Helenu se do něj zamilovat.

5. Pomoct Paridovi při jejím únosu.

6. Radovat se ze všeho toho krveprolití které tím bude způsobeno.

Helenin manžel zuřil. Paris byl jeho host a unesl mu manželku. Naštěstí měl bratra Agamemnóna, toho času krále Mykén. (jak můžou být bratři vládci dvou rozdílných království?) Společně svolali všechna řecká království za jediným cílem. Dostat Helenu zpátky.

Než budeme pokračovat, projdeme si několik důležitých postav.

Odysseus – Ithacký král, v čase Helenina únosu spokojený manžel krásné Penelopé a otec sotva ročního Telemácha. Dává smysl, že do Tróji odplout nechtěl, zvlášť když nebylo jisté zda se vrátí. Byl ovšem známý pro svou mysl, a ve řeckém vojsku nemohl chybět. Proto, když pro něj přišli, předstíral šílenství. Nahý začal orat pole a zasíval do něj sůl. Jeden z vojáků, které pro Odyssea poslali, ovšem pojal podezření a tak ho podrobil zkoušce. Před pluh položil malého Telemácha. Odysseus pochopitelně zastavil, bylo jasné že je plně při smyslech a do války odešel.

Achilles – Pamatujete na tu svatbu, kterou jsem zmínila na začátku? Tak to byl sňatek Achillových rodičů. Podle jedné z verzí ho jeho matka jako malého koupala v řece Styx, aby se stal nezranitelným. Vynecháno bylo pouze jedno místo, pata, za kterou ho držela. Pokud chtěl Achillea někdo zabít, musel ho zasáhnout právě do té paty. (Proto se říká Achillova pata nějakému zdanitelnému místu) Zatímco Agammemnónovi vyslanci vyjednávali s Achillovým otcem, jeho matka, která chtěla jeho cestě do Tróji zabránit, ho unesla a ukryla v chrámu převlečeného za dívku. Odysseus ho ovšem našel a pomocí lsti přiměl se prozradit. Jako dárky rozložil před “dívky” šperky a jiné tretky na jeden stůl a zbraně na druhý. Zatímco opravdové kněžky obdivovaly první stůl, Achilles se zajímal jen o zbraně. Bylo mu vyjeveno dávné proroctví o jeho osudu. Pokud zůstane v Řecku, prožije dlouhý život, ale bude zapomenut. Pokud se vydá do Tróje získá nehynoucí slávu – a zemře tragicky. Achilles se rozhodl pro slávu a i s vojskem svého otce odplul.

Zpátky k příběhu. Shromáždily se vojska a lodě spousty králů. Už by dávno byli na cestě nebýt jednoho. Nevál vítr. Po celých několik týdnů bylo naprosté bezvětří. Nakonec se vedoucí vládci poradili s kněžími. Bylo zjištěno, že bohy lze udobřit pouze obětí. Agammemnón dál obětovat svoji dceru a vytoužený vítr se konečně zvedl.

V Tróji ovšem Řekové narazili. To město bylo učiněná pevnost. Hradby pomáhali stavět samotní Poseidón, bůh moří, s Apollónem, bojem Slunce, poezie, léčitelství, lukostřelby, umění, hudby, proroctví a spousty dalšího. Řekové se tedy připravili na obléhání. (Pěkně dlouhé nutno podotknout)

Čas ubíhal dál a dál, a my rovnou přeskočíme k 10. roku trojské války.

Agammemnón zajal jakožto válečnou kořist dceru Apollónova kněze, Chríseovnu. Její otec za ni nabídl Řekům zlato, jenže Agammemnón odmítl. Kněz se tedy začal modlit k bohovi kterému sloužil, a Apollón ho vyslyšel. Brzy napadla řecký tábor strašlivá epidemie moru. Achilles, tou dobou nejlepší bojovník na své straně, si dal dvě a dvě dohromady, a žádal Agammemnóna aby Chríseovnu vrátil otci. Mykénský král zdráhavě souhlasil, pod podmínkou, že mu Achilles dá svou válečnou kořist Bríseovnu. Ten to opravdu udělá aby mor přestal, ale jinak se urazí a odmítne bojovat. Z boje se stáhne i jeho vojsko.

Tohle trvá několik týdnů. Řekové bez Achilla začnou rapidně prohrávat, a je jasné, že pokud se něco nestane, Trója vyhraje válku. Achillův přítel Patroklos je zděšen a chce Řekům pomoct. Vymyslí zoufalý plán: Obleče si Achillovu zbroj a bude se za něj vydávat. To má stačit aby Trójané dostali strach, a stáhli se. Ze začátku vše funguje podle plánu, ale Patroklos se připlete do cesty nejstaršímu trojskému princi Hektorovi a je zabit. Smrt přítele konečně vyburcuje Achilla, který se znovu zapojuje do boje. Bojuje s Hektorem a vyhraje. Poté Hektorovo mrtvé tělo zahákne za svůj vůz a vláčí ho před trojskými hradbami. Po několika dnech se do Achillova stanu vplíží Trojský král a Hektorův otec. Žádá hrdinu o synovo tělo, aby mohli vykonat řádné pohřební rituály. Achilles svolí a tělo vrátí. Uběhne ještě nějaká ta doba, během které Achilles poráží každého trojského vojáka v cestě, dokud jeho život neukončí Paridův šíp. Ten pod vedením Apollóna, kterému Řekové pořádně leží v žaludku vystřelí šíp, mířící na Achillovu patu. (To měl za to, že nosil sandály)

Jedeme do finále. K Trojským břehům doráží Achillův syn Neoptolemos, zvaný Pyrrhos. (Achilles měl syna mimochodem.) Bylo předpovězeno, že bez Pyrrha Trója nepadne, takže nikdo neprotestuje, ačkoliv je teprve náctiletý. Odysseus po deseti letech válčení přichází s geniálním plánem. Nazítří najdou Trójané řecký tábor zbouraný a opuštěný, veškeré lodě pryč, zato však před branami stojí obrovský dřevěný kůň. Trójané usoudí, že Řekové se vzdali a kůň je jejich dar na usmířenou. Vtáhnou sochu do města a radují se. Konají se slavnosti, většina města skončí opilá. Uprostřed noci, když už celé město spí, z břicha koně vylezou řečtí vojáci, otevřou brány svým druhům a začne drancování. Tohle celé byl Odysseův plán – lodě neodpluly, pouze se skryly v nedaleké zátoce. Město bylo vypáleno, obyvatelé povražděni, majetek zabavili Řekové. Tak padla slavná Trója. Unikl pouze Aeneás se svým otcem a synem, který podle pověsti založí první říši v Itálii. Meneláa čeká šťastný zbytek života s Helenou po boku, Agammemnóna zabije ve spánku vlastní manželka, a Odyssea čeká dalších deset let než konečně znovu spatří svou rodinu. A spoustu vojáků rodnou zemi neuvidí už nikdy…

Jestli jste dočetli až sem, gratuluju a děkuju. Mějte se krásně!