Ahoj borky a borci,
když jsem si přečetla zadání 6. týdenní výzvy, konkrétně bod “Skautství”, nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, jelikož kreativita, a zejména pak malování není zrovna mou silnou stránkou, jak jsem již zmiňovala ve svém videu. Vůbec se nemohu srovnávat s některými z vás, kteří zde sdílejí své takřka profesionální malby (např. ten úchvatný majáček, kytara s cyklistou, krumlovský zámek nebo slunečnice na truhle). Ale úkol považuji za splněný, i když je to v podstatě jednoduchá malba na úrovni dítěte. Alespoň jsem mohla po dlouhé době provětrat pastelky a zapsat si nějaké vzácné body za tvoření.
Dlouho jsem přemýšlela, co namaluji, protože nechat ladem 50 bodů za výzvu fakt nenechám 😉 Variaci na skautskou lilii už jsem snad jednou kreslila v rámci jednoho z předchozích ročníků Borce, takže jsem chtěla vymyslet něco jiného. Napadlo mě namalovat naše tábořiště, ale to jsem si říkala, že by byla moc nuda. Nakonec jsem se rozhodla, že “umělecky” ztvárním jeden ze zásadních okamžiků svého skautského života, a sice splnění nováčkovské zkoušky světlušek a slavnostní předání skautského šátku.
Obrázek se mi bohužel z neznámého důvodu (ani po zmenšení na nějakých 170 kB) nepodařilo nahrát ani jedním ze dvou možných způsobů, takže jej přikládám pomocí tohoto odkazu: www.ibb.co/xXqf7p7
K tomuto milníku došlo v roce 2004 na táboře Bouzov, když mi bylo 10 let. Sice jsem chodila do skautu již od svých 7 let, ale jelikož jsem byla jako děcko často nemocná, nechodila jsem na schůzky moc často, a nováčkovskou se mi podařilo složit až po 2,5 letech skautování.
Tady by mě zajímalo, jak to máte v oddílech vy? Máte nějaký spešl ceremoniál spojený se získáním nováčkovské zkoušky? U nás v Roudnici to fungovalo tak, že kdo splnil nováčkovskou, dostal slavnostně šátek na nástupu na táboře (nebo při jiné příležitosti, pokud to nebylo zrovna na táboře). Když jsem ale rok působila u oddílu v Ústí nad Labem, tam se šátky dostávaly automaticky při nástupu do skautu a splněná nováčkovská se nijak dál neřešila (snad jen gratulací).
Pro porovnání přikládám i fotografii, podle které jsem obrázek malovala. Do obrázku jsem přidala i přezdívky zúčastněných lidiček. Z estetických i praktických důvodů jsem do obrázku nezahrnula postavu vpravo – Semi se mi na papír už nevešla, a navíc na fotce je jenom z půlky, a to by nebylo pěkné, i kdybych se ji pokusila tam nějak vměstnat 😀
Také si můžete povšimnout několik zvláštností té doby – počátku nového tisíciletí. Tehdy děsně frčely kapsáčové kalhoty a ponožky v sandálech nebyly nic divného 😀 Stejně tak pantofle na nástupu nikomu nevadily, jelikož je zde má na sobě sám velký vůdce střediska, náš Sámo (na fotce/obrázku má ale vidět jenom nohy) 😀 Také to bylo přelomové období, kdy se přecházelo z původních pískově zbarvených krojů na dnešní typ. Taky si povšimněte, že někdo má košili zastrčenou v kalhotech, a někdo ne. Dříve bylo u nás pravidlem mít kroj zastrčený, ale pak se to postupně stávalo tak nějak víc free a už se to nosilo venku. Dneska už se kroj zastrčený v kalhotách u nás nenosí. Ale zase je to asi specialita konkrétních oddílů. V Ústí například bylo striktním pravidlem mít kroj zastrčený i v roce 2014. A to mi nebylo zrovna moc příjemné, protože jsem v tom vypadala jako koule 😀 Se “zastrkovacím” pravidlem jsem se ale setkala i na nějakém kurzu – už ale nevím, zda to bylo na čekatelkách, nebo na vůdcákách. A jak kroj nosíte u vás? 🙂
Mějte se moc krásně,
Švihulka
