Štítek: #Ezopovacestakolemsvěta

KAPITOLA ČTVRTÁ, v níž Phileas Fogg ohromí Passepartoua, svého sluhu

V minulé kapitole jsme zanechali pana Fogga v reformním klubu po sázce, stále ještě hráti whist. Když se pan Fogg rozhodne přeci jenom vyrazit domů, aby stihl noční vlak do Doveru, má Passepartout na zpracování této novinky a na přichystání pouhých 10 minut. Ten je chudák nejprve velice zmatený, proč se jeho pán vrací mimo očekávaný čas rozvrhu a dozvídá se, že s ním za pár minut vyráží na cestu okolo světa.

Šokovaný sluha má přikázáno sbalit pouze 1 cestovní vak, do něj 1 pár košil a 3 páry punčoch pro sebe i pána. K tomu jen cestovní plášť, přikrývku a pytel plný peněz (plných 20 000 liber) ze soukromého trezoru. Pan Fogg ještě přibalí knihu Bradshaw’s Continental Railway Steam Transit and General Guide, která mu má poskytnout veškeré nutné cestovní informace.

Na nádraží ještě pan Fogg obdaruje chudou žebračku a potká své kolegy z reformního klubu. Těm slíbí, že za 80 dní jim ukáže svůj cestovní pas s vízovými razítky. Pak jim dá sbohem a spolu s Passpartuem usedají do svého kupé. Náš věrný sluha ještě jednou dnes dostane šok, když si uvědomí, že nechal v domě svítit plynovou lampu. Načež na to pan Fogg odvětí: „Nu dobrá milý hochu, hoří na váš účet“. Což mi přijde opět pěkně nefér, neboť on není ten, kdo se zničeho nic rozhodl vycestovat a úmyslně dát svému sluhovi 10 minut na sbalení.

KAPITOLA PÁTÁ, v níž se na londýnské burze objeví nová hodnota

Když pan Fogg odjel, ani si neuvědomil, jaký rozruch jeho cesta vyvolá. Brzy se o něm dozvěděl celý reformní klub a také denní tisk. Vyšel o něm článek asi ve všech významných novinách a nějakou dobu se o jeho cestě velmi mluvilo. A jelikož Anglie je zřejmě zemí sázkařů, začaly padat sázky i na našeho protagonistu. Nejprve byly šance, že se mu to podaří asi 1:5, avšak jak probíhala veřejná diskuse, vyšplhal se kurz až na 1:100. Nakonec mu zůstal zřejmě jediný zastánce, jistý ctihodný starý gentleman lord Albermale, který zastával, že je-li taková věc možná, je dobře, že ji provede Angličan, a sám na něj 5 tisíc liber vsadil.

Všem sázkám ale byla učiněna přítrž poté, co do Londýna přišel telegram od jistého detektiva Fixe ze Suezu, ve kterém označil Philease Fogga za zloděje oněch bankovek z Anglické banky a požádal o poslání zatykače do Bombaje. Nyní již nebylo pochyb, že je pan Fogg ve skutečnosti onen podivný zloděj-gentleman, který vykradl banku a cestu okolo světa si vzal jako záminku, aby vyšetřovatele svedl ze stopy.

KAPITOLA TŘETÍ, v níž se zapřede rozhovor, který může Phileasi Foggovi přijít draho

Zatímco se pan Passepartout rozkoukával v novém domě, se pan Phileas Fogg vydal na oběd do Reformního klubu. Na oběd měl rybu s bramborovou kaší a omáčkou. Zde by mě opravdu zajímalo, zda pan Fogg i obědvával totéž či alespoň totéž s určitou pravidelností, jako například Shledon Cooper z Teorie velkého třesku. Koneckonců jeho pravidelnost a přesnost je opravdu ad absurdum, a tedy bych se ani za toto již nedivil.

Dále jsou zmíněné jeho činnosti v Reformním klubu, po obědě si jako každý den čte noviny, a to dvoje tak, aby mu pokryly čas od oběda až do večeře! To je vskutku více než naše usmolená půlhodina na zprávy 😀

Aby toho nebylo málo, po večeři si pro jistotu čte ještě další noviny, když se pomalu začnou scházet stálí členové Reformního klubu a známí pana Fogga. Jsou to vesměs všichni bohatí lidé – bankéři, podnikatelé a další. Tito společníci jsou zrovna zabředeni do rozhovoru, z něhož se dozvídáme o elegantní krádeži 55 000 liber z Bank of England. Částka 55 000 liber odpovídá dle dnešního kurzu asi 1 600 000 Kč. Můžete si tak představit, o jak velkou sumu se asi jednalo, když k tomu připočtete 151 let inflace.

Jak se dále dozvídáme, lupič je stále neznámý, ale jeho popis byl rozeslán všem detektivům po Evropě. Podezřelý je jistý gentleman s vybranými způsoby, který se v bance pohyboval v den krádeže. Peníze pak neukradl nijak násilně, pouze využil nepozornosti a bankéře jednoduše s nimi odešel. Nad tím, jak je něco takového v bance možné se zbytečně nepozastavujte, Anglická banka má zkrátka problémy s bezpečností.

Rozhovor se následně stáčí k tomu, jak se díky novým způsobům cestování svět zmenšil, což už nevyhnutelně vede k celé pointě našeho příběhu. Dle jednoho novinového článku, který pan P. Fogg. samozřejmě četl, se dá objet celá zeměkoule za pouhých 80 dní. Ne všichni přítomní gentlemani tomu věří, avšak náš hrdina je přesvědčený, že se to skutečně již dá provést, a to se včetně jakýchkoliv neočekávaných zpoždění, které na cestě takto dlouhé nutně musí nastat.

A jak asi tušíte, nečeká nás nic jiného než gentlemanská sázka. Phileas navrhne, že takovou cestu skutečně podnikne a že pánové můžou jet s ním. K tomu se ostatní ale pochopitelně nemají a po navržení sázky vsadí pan Fogg 20 000 liber, že přesně za 80 dní se pánům ukáže zde v reformním klubu po vykonání své cesty.  20 000 liber je asi polovina toho co má na účtu a zbytek odhaduje, že mu poslouží, aby svou nesnadnou cestu vykonal. Všehovšudy je to jistě ohromná částka a jeho společníci se na proti sázku musí složit všichni dohromady.

Jak nás postavy nezapomenou upozornit, na cestě jako je tahle bude potřeba s matematickou přesností přestupovat z vlaku na vlak, z lodi na loď. A my si začínáme uvědomovat, proč popsal Jules Verne pana Fogga právě tak jak ho popsal. Jistě, aby nás překvapil, že někdo tak ustálený je schopný něčeho takového a jistě i proto, aby on byl právě ten, kdo tuto cestu dokáže provést.  Stejně tak byl pan Passepartout stvořen tak, aby došlo k tomuto zvratu a potenciální třecí ploše mezi našimi hrdiny.

Kapitola druhá, v níž je Passepartout přesvědčen, že konečně našel svůj ideál

Příběh nyní chvíli sleduje našeho nově zaměstnaného sluhu Passepartouta, který v minulé kapitole zůstal osamocen a zmaten v domě svého pána. A hned z kraje se dozvídáme o jeho předchozím zaměstnavateli – paní Tussaudové. Což je pro mě naprosto fascinující zmínka. Mnohým z vás bude jméno poněkud povědomé, neboť jej nese známé Londýnské muzeum figurín. Paní Tussaudová skutečně založila muzeum voskových figurín již v roce 1835 a pan Verne jej nejspíš navštívil, neboť víme, že se ještě před vydáním knihy roku 1873 do Londýna opravdu podíval. Sám Passepartout pak svého nového pána komentuje výstižnými slovy: „Namouvěru, u paní Tussaudové jsem poznal chlapíky, kteří byli asi stejně živí jako můj nový pán!“

I dále pak zvažuje svého pána a my se díky tomu dozvídáme, nové informace skrze jeho oči a myšlenky. Pan Fogg je tedy pohledný čtyřicátník s plavými (blond) vlasy, ze kterého vyzařuje slovy autora „činný klid“. Je bytostí vyváženou a propočítanou, jako dobře seřízený chronometr. S tímto je náš Passepartout nadmíru spokojen. Jeho příbytek pak všechny domněnky o klidu, spořádanosti a přesnosti pouze potvrzuje. Jedná se o puritánský, zato dobře vybavený dům. Byl osvětlený a vytápěný svítiplynem, opatřen o přesné elektrické hodiny.

Ve svém pokoji pak Jean nalezne také rozvrh denní služby, který nám poskytne zajímavý vhled do úplně každého dne pana Fogga. Ten začíná vždy v 8:00 a pokračuje v domě až do 11:30, kdy odchází na oběd do Reformního klubu. Zde vám mohou potvrdit jeho přesnost z minulé kapitoly, neb přesně v 11:29 přijal v předchozí den do služby Passepartoua a následně se vydal na oběd. Z Reformního klubu se pak vracel až o půl dvanácté a ve dvanáct přesně uléhal ke spánku.

Co se týče Passepartoua, náš druhý hlavní hrdina, původem Francouz, opustil Francii, neboť zatoužil po klidu a usazení, které slyšel ve spojení s metodickými a chladnými anglickými gentlemany. Až doposud však neměl ve svém hledání pánů štěstí. Když se doslechl o této pozici, byl zrovna bez práce a jak nyní zjistil, pan Phileas Fogg je zatím skutečným ztělesněním toho, co jako sluha od pána hledal.

Drazí bratři, sestry a případní neskauti,

přináším vám, jak jsem slíbil, první část příběhu Cesta okolo světa za 80 dní. Ještě než se pustím do vyprávění, bych chtěl zmínit, že já sám čtu český překlad pana Josefa Pospíšila. Kniha je volně dostupná na internetu na stránkách Městské knihovny Praha. Odkaz přikládám níže

https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/69/31/59/cesta_kolem_sveta_za_osmdesat_dni.pdf

Pokud tedy uvažujete, že byste si knihu přečetli, jistě to bude lepší, než-li má převyprávěná verze. Pokud pak rádi posloucháte audio knihy, je celá knížka k poslechu na youtube.

Ještě vás informuji, že názvy kapitol jsou v původním znění a takhle popisně je pojmenoval sám autor. A nyní již k příběhu samotnému.

Kapitola První, v níž Phileas Fogg a Passepartout přijímají jeden druhého, jeden jakožto pán, druhý jakožto sluha

Většina první kapitoly je věnována popisu pana Fogga, jeho života a jeho osobnosti, kterou se vám nyní pokusím přiblížit. Pan Phileas Fogg (nikoliv Willy Fog, jak je tomu v onom slavném animovaném seriálu) je typický britský gentleman, což v této době a smyslu zahrnuje jak dobré mravy, tak příslušnost k vyšší respektive bohatší části společnosti. Ačkoliv je pan Fogg bohatý i pohledný, je poměrně samotářský a zbytečně o sobě nic nesděluje. Jeho charakteristickou vlastností je jeho přesnost, která prostupuje jeho každodením životem až do absurdnosti. Každý den provádí v přesný čas právě tytéž činnosti. Vždy dělá přesně tolik kroků a pohybů, kolik je třeba a zaměstnává vždy pouze jednoho sluhu. I od tohoto sluhy má pak vysoké nároky a na začátku knihy se nám letmo mihne sluha Foster, kterého se pan Fogg rozhodl propustit za to, že mu přinesl vodu o 2 °F studenější, než měl. To odpovídá rozdílu 1,1 °C a nemůžu si pomoci, ale pan Fogg na mě tímto moc dobrý dojem nedělal.

Pan Fogg zřejmě nemá žádné zaměstnání a jen málo se o něm ví. Vlastně nebývá nikdy spatřen nikde jinde mimo svůj dům, Reformní klub, kterého je členem a pravidelným navštěvovatelem, a cestou mezi nimi. Ačkoliv není jisté, zda někdy někam cestoval, je to velice možné, neboť má veliký přehled o dění ve světě. Pravidelně čte noviny a je v klubu známý svými kalkulovanými odhady ohledně dění v cizině i v Británii. Inu charakter pana Fogga vskutku odpovídá činnostem, které má uvedené ve své známce v tabulce Skautského borce a svou efektivností a kalkulovaným rozvrhem je sám tak trochu skautský borec. 🙂

Scénou, kde jeho bývalý sluha uvádí před pana Fogga nového uchazeče o svou pozici se nám pak dostává na scénu Jean Passepartout, jehož jméno ve francouzštině nejspíš doslovně znamená něco jako „projít-všude“ (nejsem francouzštinář, klidně mě opravte). Jeho jméno se tak v některých českých vydání překládá jako Proklouz, což je sice výstižné, ale nějak se s tím slovem z estetických důvodů nemohu ztotožnit.

Jean Passepartout je tedy předveden před pana Fogga a poskytne nám výčet profesí, které ve svém životě vykonával. Zmiňuje zejména profese pouliční zpěvák, cirkusový krasojezdec, profesor tělocviku a posledně také hasič. Dozvídáme se zde stručně také jeho motivaci, že se chce ve svém životě poněkud více usadit a okusit domáckého života jako komorník. Po krátkém rozhovoru jej pan Fogg ihned vezme do své služby, načež odejde přesně na čas do Reformního klubu usednout k obědu a zanechá překvapeného sloužícího samotného v domě. Tento odchod nám tak názorně ukazuje typ výstřednosti, který můžeme od pana Fogga očekávat.