Tenhle týden patřil k těm přelomovým, kdy vždycky v půlce druhé půlky výzvy nastává polevení v plnění úkolů… nemá to jedinou příčinu, je to vždycky kombinace několika – únava, délka výzvy, uvědomění si, že v pohodě dosáhnu na nejbližší hodnost (či dopravní kategorii) ale na další už ne… taky tím, že tenhle týden co se týče nároků na volný čas byl dost extrémní – resp work-life balance byl značně dysbalanční ve prospěch práce a výuky atd. Sport šel úplně stranou (sbohem každodenních aspoň 5 min protahování), běh s bídou jednou, navíc sobota jako nejproduktivnější den totálně selhala kvůli páteční službě – tak by se hodilo mít volný den v sobotu místo naplánované neděle 🙁 mimochodem asi nejnepraktičtější věc v celé výzvě – že se volné dny volí fixně vždy stejné a nedá se pro každý týden zvolit libovolný den 🙁 tak v neděli nezbývá než se pokusit to zrestartovat – což bude o to těžší – když za to nejsou body tak motivace prostě nějak chybí k čemukoli 😀 a pokračovat dál… (aneb jak měl sám Jestřáb nalepeno na boku desky svého pracovního stolu – asi když začínal klimbat a hlava se blížila stolu – cedulku se vzkazem “Vzchopit se!”).
Den: 13. 4. 2024
Co znamenal onen „klobouk“
Každý z nás si určitě pamatuje onu kapitolu v Malém princi, ve které se objeví „klobouk“. Tato kapitola nám má představovat strach, který prožívá každé dítě, ale také ukazuje nechápavost mezi dětmi a dospělými. Tato nedorozumění mezi dětským světem a světem dospělých jsou svým způsobem klíčem k pochopení našeho příběhu.
Had sám o sobě má reflektovat existenciální úzkost, kterou musíme vydržet už jenom z toho důvodu, abychom se mohli stát samostatnými, zatímco slůně jsme my.
V knize můžeme vidět, že dospělí mají tendence na tento strach zapomínat a tudíž nechápou strach dítěte, které jim prezentuje obrázek hroznýše polykajícího slona. Žádný z nás nemusí být psycholog pro to, abychom mohli říct, že dítě do obrázku zhmotnilo svůj strach a úzkost. Dospělí by se tedy měli ptát dítěte, proč takový obrázek nakreslilo nebo co mu hrozí? Místo toho se však ptají, proč by jim měl klobouk nahánět strach.
S postupem příběhu si můžeme všimnout, že i z našeho vypravěče se stává jeden z takových dospělých, který nechápe onen strach z hroznýše a vidí za obrázkem spíše klobouk. Malý princ mu však pomáhá najít své vnitřní dítě, které v obrázku opět vidí hada polykajícího slůně.
K tomuto obrázku jsem však našla ještě jednu teorii od Eugena Drewermanna, která říká, že z něho můžeme vyčíst mnoho o autorově dětství. Had na obrázku má totiž představovat Exupéryho matku a slůně její dítě – Exupéryho. Toto dítě muselo být už od svého příchodu na svět velké a silné, aby zvládlo ukojit touhu své matky po lásce a naplnění existence. Fatální na tom je fakt, že dospělí to takto nechápou. „Při malování hroznýše poprvé dochází k tomu, že dítě ztrácí důvěru ke světu „dospělých“: nedaří se mu s nimi dorozumět, usmívají se a smějí se nad dětskou tragédií, protože nejsou s to „vidět srdcem“; netuší, že to, co se jim zdá „chráněné“ je ve skutečnosti děsivé, …“
„Dospělí sami nikdy nic nepochopí a pro děti je strašně únavné pořád jim něco vysvětlovat.“
Zdravím.☺️
Jaké to byly krásné plány 😅. Rozplánovala jsem si tento týden, abych stihla co nejvíce bodů, ale i týdenních výzev.
Mno 😅. Realita je taková,že teď v sobotu vše doháním. Jelikož je zítra volný den 😅. Snad se do konce dne naučím žonglovat a snad taky poprvé vyluštím šifru 🤣.
Obrázek jsem tak nějak zvládla, ale nejsem s ním spokojená. Ale s možností časovou a energetickou, je to můj nejlepší výkon ☺️.
Návštěvu vodního toku nebo vaření jsem naštěstí během týdne zvládla ❤️..
Takže všem plánovačům, kteří ale stejně vše dělají na poslední chvíli Zdar! 😅🤣❤️
Předem chci říct, že se mi nenahrál zápis z čínského týdne, takže tak…trochu zpoždění. Ale to nevadí. Zkoušet mlčet, když máte ve škole přednášky a prezentace bylo nemožné, ale na tohle by se hodila právě sobota. Ale to jsem měla vůdcáky a spoustu zkoušet. Takže taky ne. Jenže, já mám z bobříka mlčení fobii. Proč? Jako skautka jsem splnila bobříka mlčení každý tábor, ale pak jsem měla strach promluvit. Prostě i když mi výzva skončila, bála jsem se něco říct – např. když se mě v kuchyni zeptali, zda chci “víc nebo míň” nic jsem neřekla, protože má hlava měla stále nastavené: hlavně nemluv 🙂 A toto mi vydrželo celé prázdniny až do školy. I zde jsem nemluvila. Takže tuto výzvu jsem radši odložila a vybrala si bobříka času. to už bylo proveditelnější. Docela jsem to odhadla, ale bylo těžké odstranit všechny hodiny z mého okolí. Přece jen, na táboře je to jednodušší. Další výzvou byl výlet k technické památce a mám to štěstí, že má škola je jedno velké technické muzeum a mám tak několik možností, kdy zdarma mohu navštívit spoustu míst v okolí. Nebo si zkusit rozebrat formuli 🙂 Ale měla jsem čas přes týden i na čtení a dostala se ke knížce Ambasadov od China Miéville. Není to jeho top, ale zachránila jsem knížku před skartací. Při čtení mi došlo, jak složité je pochopit jeho svět a došlo mi, že i mé texty jsou někdy tomuto šílenství podobné. to mě vyděsilo, jestli po mě vůbec někdo něco pochopí, ale jak to máte vy? Pokud znáte příběhy od Chini T. Miéville, jak na vás působí? Je těžké je pochopit? Líbí se vám tento styl psaní?
Cukřík
Jak už jsem avizovala, učarovala mi umělá inteligence se svojí kreativní tvorbou, co se týče obrázků teda. K vytvoření obrázků jsem použila http://ideogram.ai
Při vytváření narážím na svoji nedostatečnou znalost angličtiny, ale i tak je to zábava.
Na obrázku by měl být R.B. Powell s Olave na lodi. 😀
No a protože jsme prostě neumětel, co se týká všech moderních vymožeností, tak jen doufám, že to tentokrát vyjde a obrázek bude vidět.
Díky Švihulko!