Den: 11. 3. 2024

11.3.2024

Začal nám nový týden borce a já se tu ocitám ve snaze nahnat nějaké ty body navíc. Vtipný na tom všem je, že psaní je jedna z mých silných stránek. Ale z nějakého důvodu mi to nějak přestane jít hned jak si sednu k počítači a snažím se něco napsat do cestovatelského deníku.

No, ale možnost nebudu zahazovat a od čeho je borec, když ne od toho se nějak překonat. 🙂 Musím se přiznat, že obdivuju ty lidi, kteří opravdu zvládají zapisovat pravidelně. V borci nejsem poprvé, ale v dřívějších ročnících jsem se k zápisům nikdy neodhodlala. A ani v týdnu, kdy borec začal, jsem se do zápisu nedonutila. Takže tu takhle sedím teď.

V rámci týdenní výzvy jsem se dostala k Nenásilnému podcastu. Myslela jsem si, že mi jeden díl bude bohatě stačit, ale vypadá to, že poslouchání dílu denně by se mohlo stát nějakou novou součástí mé rutiny. Ráda cokoliv poslouchám na určité vytěsnění myšlenek a už dlouho jsem chtěla s nějakým tím podcastem začít. Borec mi dal dobrou záminku na to poslouchat i něco jiného než hudbu 😀 A třeba se i něco nového zajímavého přiučím.

Jinak jsem ale celý dnešní den strávila ve škole, takže nemám tolik bodů jako bych si představovala. Snad to bude s dalšími dny lepší, ale holt život vysokoškoláka je někdy časově náročný. Víte, jak je k tomu těžký cvičit, když nejste v soukromí doma? 😀

Na závěr tohoto peckového rozdroleného zápisu bych chtěla říct, že se mi moc líbí funkce sledování ostatních v tabulce. Moje soutěživá duše je tím přímo potěšena. Nevím, jestli taková funkce existovala už třeba minulý rok, ale v mé poslední účasti (2021) tomu tak ještě nebylo. Takže je radost vidět čísla u ostatních!

Jdu zkusit nějaké to cvičení, ať mi taky jednou vidím, jak někoho v soukromé tabulce předháním. A všem ostatním přeju štěstí při sbírání bodů a překonávání se! Někdy to je i v těch malých věcech. Jako třeba ve zveřejňování zápisu do deníku.

Držte se a zase za týden 🙂

– Sklíčko

Ahoj,

tohle je věc která mě opravdu zajímá, pokaždý když nějakou zajímavou přezdívku potkám. Někdy se udržím, ale spíš ne a zeptám se…jak jste ke všem těm krásnejm přezdívkám přišly?

Ale nejdřív můj příběh:

Skautuju už skoro rok, ale přezdívku sem získal hned první měsíc. Začít jako dospělej v oldskautím věku může být pro někoho trochu divný, ale to sem já a myslím že za ten rok sem nevynechal víc než dvě schůzky, jednu výpravu a tábor. Oddíl zrovna organizoval “mini” kormidelnickej kurz (vodní skauti), tak sem se rovnou přihlásil. Nejdřív základ-ovládání lodě. Bylo nás na dvě kánoe plus kapitánka na třetí. Kánoe s klukama nám mizela v dáli a ať sem na háčku zabíral jak sem sved, pořád se naše oldskautí posádka, já a Martina, točila a trápila. křižovaly sme od břehu ke břehu… Až po chvíli se z kormidla ozvala Martina: “Ať dělám, co dělám, ty zabíráš jako parník a já to nezvládám srovnat. UBER trochu!” No a od tý doby sem Parník a je to první přezdívka, a to sem jich měl hodně, kterou mám vážně rád. A tu kormidelnickou frčku mám 🙂

Udělejte mi radost a přidejte příběh své přezdívky.

Parník

Tyjo, koukám, že jsem minulý týden úplně zapomněl zapsat deník, ztracené body…

Ale každopádně se svým dosavadním výkonem nejsem úplně spokojen, jsem momentálně na 169. místě, a půjde to ještě z kopce – mám totiž jarní prázdniny, čili žádné body za školu – ale mám víc času na jiné činnosti, tak to doženu doufám nějak jinak.

Díky Borcovi jsem ale začal mnohem zdravěji spát – abych splnil 8 hodin a Vstávání na budík, s čímž mám normálně celkem problémy. Zítra jedu na přednášku do Prahy, tak body trochu budou, a ve středu výlet do Jeseníků – doufám, že nebude pršet.

Je pondělí ráno a já na cestách píšu další část cestovatelského deníku. 

Sice necestují jako Willi Fog kolem celého světa, nýbrž do Prahy, ale cítím se podobně, když mi cesta do práce trvá kolem hodiny a půl. 

V pátek jsem nesplnila plný počet vůle, neboť jsem v práci nestrávila dostatek času. Ale i tak jsem si poslechla, že to moc tryhardim (poznámka pro starší čtenářstvo – jako že se moc snažím), tak jsem velmi snažila snažit méně. I tak jsem ale po prvním týdnu v první 50, což mě velmi těší. Nevím, zda mě ještě více těší ale to, že jsem první ze všech z Ústředí. 

Víkend byl bodově dost chudý. Musela jsem se věnovat hlavně stěhování zpět k rodičům, což zabralo většinu času a následnému uklízení, což mi tedy dalo plný počet v úklidu. A pak jsem se potřebovala vypnout a izolovat se od světa. 

Ovšem v pátek jsem si konečně mohla zapsat body za vystupování, neboť náš sbor oslavil 20leté výročí a my to oslavili velkým koncertem. 

Ohledně bodů za vystupování jsem měla strach, zda je vůbec někde seženu… a pak mi došlo, že jsem vlastně méně slavný YouTuber a natáčím. Mimochodem… kdyby to někoho zajímalo, můj YouTube kanál se jmenuje Tajemství hřbitovů a točím o… no… o hřbitovech. Koho by to napadlo, dle názvu, že?

Čili se mi snad podaří splnit známku pana Paspartua. I když kulturní život je těžký oříšek – máte nějaký nápad, co rychlého kulturně spáchat za pár bodů?

Dnes ráno jsem koukala na týdenní výzvy. Řešení šifry minulého týdne jsem měla na jazyku asi 16x, ale furt jsem si říkala, že to nebude sedět počtem písmen – jasně, protože jsem přemýšlela v angličtině a CH bylo C a H. Takže jsem na sebe trochu naštvaná, že jsem to slovo nezkusila do tabulky stejně zapsat. Byť jsem na to přišla úplně jiným a náhodným způsobem než byl klíč. 

No nic. Jdu se kouknout na šifru tohoto týdne, vymyslet blízkovýchodní večeři a vymyslet správné kombinace činností pro dostatek bodů. 

Hezký začátek týdne, 

Pepina

Ve středu jsem se koukla na průběžnou tabulku všech hráčů a zděsila se, že mám tak málo bodů. Ale jak je to možné? Pak mi to došlo. Však já si nastavila jako volný den úterý – den, kdy vím, že vůbec nic nestihnu. Tím pádem je svět zas v pořádku a já se můžu v klidu věnovat Borci. Ve středu jsem se cítila úspěšně, neboť jsem i přes začínající rudý týden zvládla plný počet bodů v poctivosti (takový den je bez mlsání docela těžký, musím podotknout) i ve vůli.

Vzhledem k tomu, že v pátek mě čekal koncert, mohla jsem si zapsat 2 hodiny zpěvu na zkoušce. Dokonce i neplánované 2 hodiny psaní psychologického rozboru.

Oproti středě vypadal čtvrtek mnohem víc bídně. Moje soustředění se dalo přirovnat ke zlaté rybičce a způsobila jsem zbytečnou chybu během plnění naprosto jednoduchém příkazu v práci. Ale! Během nápravy jsem si mohla zapsat ale další body! Neboť jsem se hnala přes kus Prahy tam a zas zpět propocená jak kostelní myš.

Po práci jsem si jen zapsala body za čas s přáteli a úplně omylem jsem jsem přišla k bodům i za otužování.

Přišla jsem do sprchy a pustila na sebe vodu. Doufaje v příjemnou teplotu jsem si ji pustila rovnou na vlasy a… ledová. Minuty postupovaly a voda ne a ne teplejší. S drkotajicimi zuby jsem se nakonec umyla. Opakovala si, že to nemůže být tak příšerné, když si za to můžu napsat 75 bodů.