Ahoj,
tohle je věc která mě opravdu zajímá, pokaždý když nějakou zajímavou přezdívku potkám. Někdy se udržím, ale spíš ne a zeptám se…jak jste ke všem těm krásnejm přezdívkám přišly?
Ale nejdřív můj příběh:
Skautuju už skoro rok, ale přezdívku sem získal hned první měsíc. Začít jako dospělej v oldskautím věku může být pro někoho trochu divný, ale to sem já a myslím že za ten rok sem nevynechal víc než dvě schůzky, jednu výpravu a tábor. Oddíl zrovna organizoval “mini” kormidelnickej kurz (vodní skauti), tak sem se rovnou přihlásil. Nejdřív základ-ovládání lodě. Bylo nás na dvě kánoe plus kapitánka na třetí. Kánoe s klukama nám mizela v dáli a ať sem na háčku zabíral jak sem sved, pořád se naše oldskautí posádka, já a Martina, točila a trápila. křižovaly sme od břehu ke břehu… Až po chvíli se z kormidla ozvala Martina: “Ať dělám, co dělám, ty zabíráš jako parník a já to nezvládám srovnat. UBER trochu!” No a od tý doby sem Parník a je to první přezdívka, a to sem jich měl hodně, kterou mám vážně rád. A tu kormidelnickou frčku mám 🙂
Udělejte mi radost a přidejte příběh své přezdívky.
Parník
11 reakcí na „Za přezdívkou bývá příběh“
Ahoj Parníku,
Já jsem svoji přezdívku dostala na první schůzce u světlušek (září 2009). Začala jsem zrovna chodit do první třídy a na onu zmiňovanou schůzku mi moje velmi aktivní babička přinesla knížku Káťa a Škubánek. Vzhledem k tomu že nás bylo asi 5 světlušek co se jmenovali Kateřina a všechny ideálně v růžové (nedali jsme se rozlišovat barevně). Bylo potřeba to co nejdříve nějak rozlišit. Babička s knížkou přišla akorát vhod a přezdívka byla na světě. Ze začátku jsem svoji přezdívku neměla vůbec ráda, protože mi přišla klučičí. V té samé době se v oddíle rozdávaly přezdívky jako Bambule, Borůvka, Jahůdka, Pastelka nebo Zpátečka. Světluškovský i skautský věk jsem s ní nějak zvládla. Oblíbila jsem si ji až v roverském věku, kdy jsem začala jezdit na velké akce a zjistila že mít originální přezdívku je fajn. Řekla bych že znám dost skautů a skautek a za celou dobu kdy skautuji jsem potkala jen jednu svoji jmenovkyni a to až v roce 2022. V posledních letech se Škubánek zkracuje na Škuby, což doma považují za takovou víc dospěláckou verzi. A tu knížku od babičky i s věnováním mám pořád doma v knihovně.
Ahoj,
moje přezdívka Ká není originální a ani se za jejím vznikem neskrývá zajímavý příběh.
Asi Vás napadá, že je to podle Knih džunglí, podle toho hada, ale není. Je to spíš jako z filmu Men in Black. Prostě Ká jako Kateřina.
Když jsme začala vést Světlušky, vypadalo to, že moje přezdívka bude Teta, podle toho, jak mě většina holčiček oslovovala.
Ká
Ahoj,
já byl před Parníkem chvíli znám jako Chůva, ještě jako neskaut sem jel opatrovat 7.měsíční dceru na kurz krizový intervence pro vedoucí (jela tam manželka) do Tortugy a nosily sme tam pro lepší rozeznatelnost jmenovky a první věc mě napadlo tam napsat “Chůva”. Ale když tak nad tím přemejšlím, mě si tam asi zapamatovaly všichni i bez jmenovky ;-D
Za mojí přezdívkou stojí jednoduchá skutečnost – ve škole mám samé jedničky a miluju čtení. Kamarádku napadlo spojit moje jméno (Nikola) s Wikipedií a bylo to. Přezdívku v praxi ovšem moc nepoužívám, akorát někdy na internetu.
Ahoj, moje přezdívka vznikla kvůli copánkům, které jsem nosila zhruba v sedmé třídě na všechny skautské akce. Kamarádka mi začala říkat podle Pipi dlouhé punčochy, a i když se mi to ze začátku vůbec nelíbilo, teď ji mám ráda. Vtipné mi přijde, že si teď většina lidí z přístavu myslí, že mám přezdívku kvůli příjmení (Slípková).
Díky příjmení ale později vznikla přezdívka mojí sestry, doplňující tu moji – Koko.
Takže teď jsme ségry Slípkovy, Pipi a Koko. Dokonce jsme si pořídily plecháčky se slepičkami a přezdívkami 😄
Ahoj, tak za mě máš zatím nejvtipnější příběh. Pozdravuj i sestru.
Parník
Moje přezdívka má příbeh zcela prostý – jmenuju se Monika a ve středisku máme strašně vtipného vedoucího.
Mnohem zajímavější je však středisková skupina lidí (hlavně světlušek), kterým hromadně přezdíváme Lednice – Houba, Kobliha, Cibule, Hermelín a Emko (jako ta značka cereálií). Myslím, že jich tam je ještě pár, ale na ty si nemůžu vzpomenout…
Teď sem dočet tvůj příspěvek o vaření a ty přezdívky…první mě napadlo, že je to nějakej ujetej recept… 😀
Parník
Moje přezdívka Švihulka vznikla ve světluškovském věku, kdy jsme v oddíle měli soutěž o to, kdo nejvíckrát přeskočí přes švihadlo bez chyby. No a já jsem to s největším přehledem vyhrála.
Když jsem zlobila, tak mi vedoucí někdy hanlivě říkali Švihule. Jednou (už v dospělosti) jsem se dočetla, že v jakém si nářečí je “švihule” označení pro průjem 😀 😀
Jsem velký alergik a nejhorší je to u mě s ořechy – stopy ořechů a skořápkových plodů. A tim jak těžké bylo pro mě najít sušenky, vždycky jsem si vozila svůj pytlík piškotů. Odtud moje přezdívka Piškot. Z té se vyvinulo pár verzí jako Piškotka, Piškůtek nebo třeba Pškot ( hra kdy jsme nesměli říkat i a dětem se to tak líbilo že mi tak říkali další rok a půl )
Btw. Alergickem jsem pořád jen ne tak silným a sušenky konečně mohu i další než jen piškoty
Ahoj, moc vtipný příběh!
Mne říkají Akči. Do skautu chodím od první třídy a tuhle přezdívku jsem dostala snad hned během prvního roku. Uměla jsem totiž již docela dobře psát a číst a říkali mi ze jsem nadané a chytré dítě :DD Takže když obrátíte mé jméno Anička vznikne vám Akčina. To bylo ale moc dlouhý tak mi to zkrátily na Akči 😀