Autor: PirkoAnnaD

Pro změnu jedu autobusem domů, čtyřhodinová cesta.

Nejdříve jsem přemýšlela, o čem vůbec psát, že vlastně nemám nic moc zajímavého na sdílení. Ale pal to přišlo. A jde spíš o serióznější téma.

První část cesty jsem strávila ve vlaku. V jedné stanici přistoupila nějaká škola, věkově vypadali na mladší středoškoláky, ale dneska člověk nikdy neví:DD

Hodinu jsem měla tu čest je poslouchat. A upřímně, bylo mi z toho docela smutno.

Nedokázali říct větu, ve které by nebylo sprosté slovo. A teď nemluvím jen o těch “méně sprostých” slovech. Používali je jakoby to byla samozřejmost, jakoby to byly úplně běžný slova jako třeba “auto”.

Nejsmutnější pro mě bylo to, že se tak baví spolu, jako s kamarády. Nazývali se takovýma slovama, že být na jejich místě já, tak se asi sesypu z toho, jak mě kamarádi nebo spolužáci nazývají.

Možná to tak mám jen já, protože mám ke sprostým slovům hodně velký odpor. Co si pamatuju, tak jsem za svůj život řekla jen 2 sprostá slova 😅

A proto bych se chtěla zeptat, jestli to někoho mrzí tak jako mě? To, že se sprostá slova stávají normální součástí mluvy (hlavně u mladých a dokonce i malých dětí).

A jak moc vám třeba dá zabrat úkol “sprostá mluva”?

Skoro každý týden dvakrát jezdím do školy a nebo ze školy domů. Jedna cesta zabere v průměru 4 hodiny. Někdy míň, když se zrovna rozhodnu jet autobusem. Ale vlakem je to stejně lepší, i když to trvá déle, a myslím si, že nejsem sama, kdo to tak má 😄

Než jsem začala do školy jezdit, bála jsem se, že se budu po cestě hrozně nudit a nebude se mi chtít nic dělat.

Ale k mému překvapení jsem se díky této dlouhé cestě stala celkem produktivním člověkem. A to i před Borcem!

Mimo cestu mi to ale už moc nešlo 😅

Člověk by netušil, kolik se toho ve dvou vlacích dá stihnout. Třeba napsat celou seminárku. Přečíst spoustu stránek z knížky. Učit se na zkoušky 🙃

Ale zrovna teď jedu autobusem a na čtení nemůžu ani pomyslet, nebo bych pravděpodobně zvracela… Ale zápis zvládnu!

Sice toho v autobuse moc neudělám, ale alespoň mohu přemýšlet nad tím, jak využiju čas v nadcházejících dnech. A taky na jakou rozhlednu si udělám výlet a nebo co dobrého doma uvařím 😆

 

A pokud jste došli až sem, mám na vás otázku.

Jaká činnost je pro vás při dlouhých cestách neodmyslitelná? Nebo viděli jste někdy někoho, kdo dělal něco neobvyklého? Já viděla například mladého kluka, co pletl ponožky. Ne že by kluci nepletly ponožky, jen to nevídám tak často 😆 Nebo jsem třeba slyšela jednoho nevidomého pána, jak vypráví o bowlingu pro tělesně postižené. Do té doby jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje.

Jsem zvědavá, co všechno jste viděli nebo slyšeli vy!

Tak už jsem se konečně dobrala k prvnímu zápisu. A první věc, kterou musím říct je, že normálně sama sebe nepoznávám, v pozitivním slova smyslu.

Mám docela problém s prokrastinací, tak jsem se pustila do Skautského borce. Nečekala jsem ale, že mě to namotivuje tak moc, protože nejsem vůbec soutěživý typ. No, sama jsem byla překvapená.

Teď ale konec řečí o mé překvapenosti.

Ráda bych se totiž pochlubila s mým Evropským jídlem – Paella, typické jídlo ze španělské Valencie. Vařila jsem ji teda na obyčejné pánvi a s krůtím masem, ale to je jen osobní úprava.

Když čte člověk recept může se zdát docela složitý. Ale nebojte! Je to jen pocit, není to nic hrozného 😆 A opravdu ji doporučuji zkusit. Má velmi charakteristickou chuť a také typický postup přípravy.

Jsem hrozně moc šťastná, jak se mi to tentokrát povedlo, protože minule se mi podařilo to zespodu solidně připálit😂

Zajímavé je u tohoto jídla i to, že bývalo jídlem chudých zemědělců. V podstatě v době oběda smíchali na veliké pánvi, co se dalo, nejčastěji nějaké slávky, králíčí maso a lehce dostupnou rýži. Dnes se paella prodává ve španělských restauracích za nemalé peníze. Nicméně, drahá není jen kvůli zájmu turistů, ale také kvůli šafránu, který dává jídlu onu charakteristickou chuť, a který nepatří mezi nejlevnější koření.

Děkuji všem, kteří jste to dočetli až sem!

Uvidíme, kdy se tu objevím znovu 😆

Pírko