Pro změnu jedu autobusem domů, čtyřhodinová cesta.
Nejdříve jsem přemýšlela, o čem vůbec psát, že vlastně nemám nic moc zajímavého na sdílení. Ale pal to přišlo. A jde spíš o serióznější téma.
První část cesty jsem strávila ve vlaku. V jedné stanici přistoupila nějaká škola, věkově vypadali na mladší středoškoláky, ale dneska člověk nikdy neví:DD
Hodinu jsem měla tu čest je poslouchat. A upřímně, bylo mi z toho docela smutno.
Nedokázali říct větu, ve které by nebylo sprosté slovo. A teď nemluvím jen o těch “méně sprostých” slovech. Používali je jakoby to byla samozřejmost, jakoby to byly úplně běžný slova jako třeba “auto”.
Nejsmutnější pro mě bylo to, že se tak baví spolu, jako s kamarády. Nazývali se takovýma slovama, že být na jejich místě já, tak se asi sesypu z toho, jak mě kamarádi nebo spolužáci nazývají.
Možná to tak mám jen já, protože mám ke sprostým slovům hodně velký odpor. Co si pamatuju, tak jsem za svůj život řekla jen 2 sprostá slova 😅
A proto bych se chtěla zeptat, jestli to někoho mrzí tak jako mě? To, že se sprostá slova stávají normální součástí mluvy (hlavně u mladých a dokonce i malých dětí).
A jak moc vám třeba dá zabrat úkol “sprostá mluva”?
11 reakcí na „Sprostá mluva jako samozřejmost“
Ahoj, dá to zabrat, ale nejčastějc polohlasně nadávám sám sobě, když něco nepromyslím a přidělám si v práci, práci navíc; nebo nadávám když se pořežu, nebo jinak drobně pomlátím…sem na to trochu magnet…to dá práci si hlasitě nepostěžovat, ale poslední týden se mi celkem daří udržet se. Snažím se o body 😀
Tak to je super! Hodně štěstí s dalšími dny! ☀️
Nedávno jeden můj kamarád vyplodil moudrou myšlenku na toto téma. Sprostá slova jsou jako koření. Když je člověk používá moc, zvykne si na ně a snaží se docílit jejich smyslu tím, že je používá stále víc, ale bez výsledku. Zároveň ale dobře načasované sprosté slovo ve správné míře může pomoct vyjádřit emoce neskutečným způsobem.
Tyjo, tak to je hodně hezky pojmuto.
Díky!
Pro mě je to fakt těžký. Zradí mě nějaká emotivní chvilka. Nebo něco, co se mi nedaří. Dneska jsem skončila dopoledne v obchodě, kdy jsem se snažila vylovit banány z krabice. Moc to nešlo. Tak jsem si ulevila.
Ulevení chápu na jednu stranu. To mi pořád říká mamka, že někdy nejde říct, že jí něco jenom”štve” 😆
Taky mě to celkem trápí. Před pár měsíci jsem byl na horách se třídou druhostupňových žáků (nutno podotknout že z alternativní školy). Přede mnou se drželi, ale bylo jasné, že v soukromí také mluví dost nevybíravě. Nakonec jsem se neudržel a pár slov jim k tomu řekl. Ale co si tak pamatuju, tak v mé třídě to asi nebylo o moc jiné. Snad z toho časem vyrostou…
Na druhém stupni u nás ve třídě sprostá slova taky slušně lítala. Smutný je, že dneska jsou schopní takhle mluvit i někteří prvňáčci :((
Pro mě je to těžké jak kdy. Spíš mě zradí situace. Byli jsme na procházce večer, fotila jsem si západ slunce a samozřejmě nekoukala pod nohy, zakopla jsem a tak jsem automaticky řekla do ****** 😅. Pak mě taky zradí cvičení v posilovně, kde pasu dobytek, když nemůžu a kamarádka mi řekne, že to ještě zvládnu 😅. Jsou různé situace, kdy mě to vážně mrzí. Na bezmyšlenkovité užívání sprostých slov si dávám pozor obecně.
Ale co se týče dětí, tak to je příšerný. V oddíle kluci prostě klikujou. A klikujeme i jako vedoucí. To si pak člověk rozmyslí raz dva, když v mém případě těch 10 je hranice 😅😅.
Jo, je to hrozné, ale musím říct, že jako Ostravak opravdu záleží na emocích. Někdy to prostě uletí a člověk si toho všimne hned ,jak to řekl. Ale u nás je to součást života. Zda ti někdo nadává,nebo jen používá místní slovník, musíš rozpoznat podle intonace. Například náš trenér neustále povzbuzuje slovy: Pi**, makej, do****!
A opravdu nás jen povzbuzuje. Kdyby nadával, asi by to vypadalo jinak. Ale ano, není nic horšího, když tohle chování opakují děti. U nás v oddíle se snažíme část tohohle ostravského dialektu odstranit, protože třeba jejich okolí bere jako samozřejmost takhle mluvit i před dětmi.
Dneska mi podjela noha a zrovna když sem nes fungl novej počítač v ceně dvou platů (dělám v it skladu) řekněte že by ste cestou k zemi nezanadávaly…a to sem to nějak vyrovnal a nakonec se nic nerozbilo…
Parník