Skoro každý týden dvakrát jezdím do školy a nebo ze školy domů. Jedna cesta zabere v průměru 4 hodiny. Někdy míň, když se zrovna rozhodnu jet autobusem. Ale vlakem je to stejně lepší, i když to trvá déle, a myslím si, že nejsem sama, kdo to tak má 😄
Než jsem začala do školy jezdit, bála jsem se, že se budu po cestě hrozně nudit a nebude se mi chtít nic dělat.
Ale k mému překvapení jsem se díky této dlouhé cestě stala celkem produktivním člověkem. A to i před Borcem!
Mimo cestu mi to ale už moc nešlo 😅
Člověk by netušil, kolik se toho ve dvou vlacích dá stihnout. Třeba napsat celou seminárku. Přečíst spoustu stránek z knížky. Učit se na zkoušky 🙃
Ale zrovna teď jedu autobusem a na čtení nemůžu ani pomyslet, nebo bych pravděpodobně zvracela… Ale zápis zvládnu!
Sice toho v autobuse moc neudělám, ale alespoň mohu přemýšlet nad tím, jak využiju čas v nadcházejících dnech. A taky na jakou rozhlednu si udělám výlet a nebo co dobrého doma uvařím 😆
A pokud jste došli až sem, mám na vás otázku.
Jaká činnost je pro vás při dlouhých cestách neodmyslitelná? Nebo viděli jste někdy někoho, kdo dělal něco neobvyklého? Já viděla například mladého kluka, co pletl ponožky. Ne že by kluci nepletly ponožky, jen to nevídám tak často 😆 Nebo jsem třeba slyšela jednoho nevidomého pána, jak vypráví o bowlingu pro tělesně postižené. Do té doby jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje.
Jsem zvědavá, co všechno jste viděli nebo slyšeli vy!
7 reakcí na „4 hodiny na cestě“
Já ve vlaku často spím 🙂
No a jednou jsem se ve vlaku setkala s úchylem – onánistou. A jindy zase s těžkooděnci a měla jsem v kupé baníkovce. Na kolejích dějou se věci 🙂
Je pravda, že spaní se taky často nevyhnu 😂
Na kolejích se dějou věci, to je pravda.. a ne jenom na těch železničních 😆
Jednou jsem jela ve vlaku s jednou velmi extravagantně oblečenou slečnou, která si něco psala do notýsku. Jakožto náruživý umělec-spisovatel jsem byla zvědavá, zda jsem náhodou nenarazila na kolegyni – když jsem však nehlédla do notýsku, našla jsem tam jen různé sigily, jakési pentagramy a různé jiné podobné srandy. Slečna se navíc asi v půlce cesty nahnula ke své tašce, kterou držela na klíně a zašeptala: “Neboj, už budeme doma.” Dodnes nevím, kdo to vlastně byl, ale často na ní myslím… xD
Přemýšlím, jestli bych raději neutekla 😂
Ale teď mě teda zajímá, co měla v té tašce XDD
Pokud se komukoli zdá, že nikoho divnýho při cestování nepotkává, mám špatnou zprávu, ty budeš ten/ta divnej/á…
Můj rekord: na domluvený šermířský vystoupení (auto zesnulo na poslední chvíly a co neuděláme pro kamaráda) jsme ve čtyřech jely autobusem z Mladý Boleslavi, (přestup Praha, Český Budějovice) do nějaký vesnice, kterou si vážně nevzpomenu. Takže jestli ste v autobuse potkaly bandu ve středověkejch kostýmech, co si před autobusem sundávala kovový části zbroje a meče-sekery cpe do zavazadlovýho prostoru, (řidič nás jinak nechtěl pustit dovnitř), jak na zemi v tom autobuse hrajou karty…já byl ten v zeleno-bílej ;-D
Parník
Tak to je pecka :-))
Náhodou, takovouhle skupinku je vždycky radost potkat 😆