Zdravím místní borectvo,
Abych se přiznal, byl jsem velmi zaskočen výzvami na tento týden. Ať už jídlo, nebo příběh. No, celý den nevydržím mlčet, říkám si, takže budu odhadovat hodinu hádam. To je ale těžký udělat fér, protože jak jsem přemýšlel nad ideální aktivitou, se kterou by to šlo párovat a odhadovat, uvědomil jsem si, že hodiny jsou prakticky všude. A kde nejsou, tak to je aktivita, ve které se lehce časově ztratím, jako je čtení. Nakonec jsem byl připraven na využití cesty na kole.
Moje plány se změnily ovšem, když moje zadní rýma večer v neděli začala sedat a nepříjemně to škrábalo a v pondělí ráno jsem nebyl schopen promluvit. To se naštěstí brzy ztratilo, ale večer mi bylo jasné, že budu den mlčet a že má výmluva bude hlasový klid. A taky že to nebude úplně dobrovolné. Hned z rána to mamku už štvalo. Nepotvrzoval jsem, že ji poslouchám a co říká. Chybu bych ovšem hledal u ní, protože jsem horlivě kýval hlavou na souhlas a ona prostě nenavázala ten oční kontakt.
Každopádně jsem se úspěšně prokousal do odpoledne, kdy jsem odjížděl na byt do školy. Při čekání na přestup procházím kolem klučiny, se kterým jsem byl v týmu na šachový turnaj. Vydralo se ze mě něco, co pravděpodobně mělo být čau, ale přes chrapot to nemohlo být úplně poznat. Super, říkám si, nejen, že můj hlas je stále v konvi, ale ještě k tomu jsem si zkazil to mlčení… Každopádně na základě tohoto pokusu jsem velmi spolehlivě došel k tomu, že bohužel se bez druhého dne hlasového klidu neobejdu. To jsem naštěstí byl už úspěšnější, ač je těžké na přednášce kamarádům uspokojivě odpovědět na otázku: “A ty proč mlčíš?” když mlčíte. Hlas se mi zlepšil, po delší etapě mluvení sice se začal zase ozývat, ale je to nebe a dudy oproti pondělí.
Každopádně pro veškeré dobré duše, jež se dočetly až do konce dám odměnu přes mou koledu, která si myslím, že se mi povedla.
Zdravím, návštěva k vám přichází,
Doufá, že vajíčko vám zavází.
Já ujmu se ho rád,
Nemusíte se bát.
Za uměním já se trousím,
Prázdné plato sebou nosím,
Být za vaši snahu vděčný,
Bude teď můj úděl věčný.
Děkuji vám převelice,
Slečno, paní překrásná,
Nejsem však jen pro kraslice,
Nebuďte tak brunátná.
Jak já vám to můžu splatit,
Nemůžu se jen tak ztratit,
Pomlázkou vás pohladím
A když prásknu, omladím.
Jemnost je předností mou,
Proto ke mě ženy lnou,
Doufám, že váš strach
Promění se v prach.
Chápu vaše pohnutí,
To člověka donutí,
Potěšení na mé straně,
Neříkám to jen tak hraně.
Přes pozadí do celého těla,
Míza proutku právě vjela,
Příští rok já vyhlížím,
Až se k vám zas přiblížím.
Tak toť vše ode mě pro dnešek, krásné mlčení či odhadování a i obecné borcování.
Mizím adios Awasinos