Den: 26. 4. 2024

recenze film za 80dní 🙂 :

děj plný a film pěkně díky tomu ubíhal, nepostřehla jsem moc hluchých míst. Miluju paspartuovu francouzštinu a jemné vtipy a gagy ve filmu. Bojové scény byly poutavě propracované a podtrhovaly dobře atmosféru s nadhledem a humorem (v knížce by to tolik nevyniklo, takže dobře zvolené prostředky pro film). Samotná zápletka o sázce se mi taky zamlouvala jako archetypický boj mezi mocnými a “prosťáčkem s dobrým srdcem”. Suma sumárum film z roku 2004 doporučuji jako oddechovku.

Taky doufám, že se mi podaří přidat obrázek s popěvkem. Je to spíš mini písnička nebo refrén, třeba časem přidělám i sloky, ale za týden něco vymyslet – jsem s tím ok 🙂 P.S. Těmi akordy si nejsem jistá, to vygeneroval robot 😀 kytaristi odpustí 🙂

Děkuji všem organizátorům za možnost účastnit se skautského borce. Bylo to inspirativní, motivující a dobrosrdečné.

Pac a pusu … Fialka

Borkyně a borci, slyšte!

Předchůdcem téhle výzvy byl Foglarův Modrý život. Jednoduchá tabulka se sedmi sloupečky a jedenatřiceti řádky, aby vystačila na celý měsíc. Těch původních sedm úkolů se může zdát poměrně banálních:

1. ranní cvičení
2. čištění zubů
3. mytí studenou vodou
4. slušná mluva
5. čestné chování
6. dobrý čin
7. radostný prožitek

Už v těchto sedmi úkolech se ale odráží snaha o všestranný rozvoj, o který Foglar Modrým životem usiloval: rozvoj fyzické zdatnosti, hygieny, odolnosti a imunity, sebekontroly, pomoci druhým, a dokonce i psychohygieny (uvědomění radostného prožitku je formou reflexe a vděčnosti). A to vše vzniklo v roce 1934, kdy něco jako duševní zdraví či péče o psychiku ještě vůbec nebyly společenská témata. Foglarův modrý život letos slaví 90 let, a přitom to je geniální nástroj k osvojování a ukotvování návyků. Však se také stává populárním na manažerských školeních — například Petr Ludwig ve svém Konci prokrastinace ho propaguje pod názvem “buzerlístek” (o Modrém životě se prý dozvěděl až dlouho poté, co buzerlístek vymyslel).

Skautský borec je takový Modrý život na steroidech. Je mnohem promakanější, ale taky je to o kus větší záhul. Přirozená soutěživoat mnoho borců dožene k výkonům na hranici možností, jedou v obrátkách, které nejsou dlouhodobě udržitelné. Přesto se v Cestovatelském deníku v posledních dnech objevují stesky, že “je škoda, že Borec končí.”

A já říkám: Výzva končí, ale borci můžeme přece být pořád! Předpokládám, že cílem Borce není dva měsíce si hrát na lepšího člověka a pak spadnout zpátky do starých kolejí. Alespoň já ho beru jako příležitost se nejen hecnout, ale taky najít způsoby, jak do svého života začlenit věci, které jsem vždycky chtěl dělat, ale nedokázal jsem si na ně najít čas. Teď díky Borci jsem to v mnoha ohledech dokázal (stále ne ve všech, ale v mnoha). A jsem připraven v několika z nich pokračovat. Po dlouhé době jsem zase začal ráno běhat a cvičit, doufám, že mi to vydrží. Třeba ne každý den a tak dlouho, ale alespoň každý druhý a třeba v polovičním rozsahu. Díky Borci jsem začal jezdit do práce nebo z práce na kole (mám to 40km, takže vždy jen jednu cestu za den). To doufám, že mi taky vydrží. Snad poprvé jsem doma něco pořádného uvařil (i když to nikdo nechtěl jíst ;-)), snažil jsem se častěji rozjímat. Tohle všechno bych rád zachoval ve svém životě dál a jsem vděčný Borci, že mě do toho postrčil.

Jak to máte vy? Odnášíte si taky nějaký nový návyk, ve kterém chcete pokračovat? Nebo se těšíte, až výzva skončí a už se nebudete muset snažit a stresovat? Moc mě zajímá, jestli Borec někomu z Vás “změnil život”.

P. S. Fotka je z Vítkova – válečný památník do týdenní výzvy, u kterého jsem se zastavil dnes po cestě z práce.

 

Jules Verne

• narodil se ve francii
• byl to romanopisec a zakladatel moderního sci-fi
• Po roce 1893 se začal zajímat o vědu a geografii k napsání serií románů mimořádných cest, ve kterých předpokládal mnoho vědeckých a technologických úspěchů 20. stol
• za svůj život napsal více než 50 knih

Cesta kolem světa za 80 dní 

Příběh vypráví o Anglickém gentlemanovy Phileasi Foggovy, který je počestný a velmi přesný, protože má dokonalou rutinu, jako je třeba přesný počtu kroků, které ujde, nebo teplota vody na holení. Fogg rád hraje Whist ve reformním klubu. Jednoho dne s kolegy probírají zda je možné objet zeměkouli pouze za 80 dní, Fogg si je jist že to jde. S kolegy se vsadí že to zvládne a vyrazí již téhož večera s novým sluhou Proklouzem. Cesta vedla z Londýna přes, Bombaj, Kalkatu, Hong Kong, Jokohamu, San Francisco a New York zpět do Londýna. Během cesty se Fogg setkal s několika překážkami, policejním inspektorem Fixem, který ho sleduje po celou dobu cesty a snaží se ho zatknout. Fix věří že pan Fog je bankovní lupič o kterém se psalo v novinách, především pro načasování jeho podivné cesty kolem světa. Společně se sluhou zachrání slečnu Audu…. Ti co knihu četli nebo poslouchali znají pokračování příběhu, proto ho sem psát nebudu.

Kniha se mi velmi líbila, hezky se čte a děj je poutavý. Líbí se mi jak autor popisuje země kterými Fogg se svými přáteli projíždí. Také bych ráda vyzdvihla originální zápletky, které se neopakují a děj se díky tomu netáhne. Například když vlak nečekaně zastaví a dovíme se že koleje nejsou ještě dostavěné, a proto si Fogg koupí slona. Pokud je tu ještě někdo, kdo knihu nečetl, určitě ji dejte aspoň šanci.

Citát z knihy:

Tak tedy Phileas Fogg vyhrál svou sázku. Vykonal cestu kolem světa za osmdesát dní. Použil k tomu všech dopravních prostředků, parníků, železnic, povozů, jachty, nákladní lodi, saní, slona. Výstřední džentlmen přitom projevil své nejskvělejší vlastnosti, chladnokrevnost a přesnost. Ale co dál? Co tím putováním získal? Co si ze své cesty přivezl? Nic, říkáte? Nic, budiž, až na půvabnou ženu, která – ať to zní jakkoli nepravděpodobně – učinila ho nejšťastnějším z lidí. A po pravdě řečeno – nevykonali bychom cestu kolem světa i pro něco menšího?

Skautská písnička

Protože složení skautské písničky je jeden úkol z týdenní výzvy, pokusila jsem se něco sepsat. Rovnou bych chtěla podotknout že skládání písniček či básniček není moje silná stránka proto to berte prosím s rezervou. Písničku jsem zkoušela poprvé a asi i naposled. Takhle to dopadlo:

Slova jsem napasovala na skladbu od Jelena s názvem Jelen. Proto si k tomu zkuste tuto melodii představit.

Na podzim se vrací, vzpomínky na prázdniny.

Zábava místo školy, krouží nad hlavami.

Kdyby jsi se někdy, skautkou měla státi.

Musela bys, holka, všechny zákony znáti.

Odříkat všechny nazpaměť,

bez námahy, beze lží.

S poctivostí a elánem.

Slib u ohně, v srdci klid.

Tábor vede k louce, po cestách hrbolatých.

Jednou stany staví, jindy zase boří.

Někdy mám ten pocit, i když roky plynou,

že tábor je můj domov společně s krajinou.

Postavil jsem v lese táborák

bez námahy, bez obav.

Když půjdu večer spát,

do stanu ulehnu, budu spát.

Po zimě se vrací, vzpomínky na prázdniny.

Brzo schůzky skončí, začne nová dobrodružství.

Svět pokryje radost, příběh za příběhem.

Stala  jsem se skautkou,

bez starostí beze zrad

poputujem zase dál,

Raduji se, v srdci klid.

 

Myslím, že úvod do děje není nijak zvlášť zapotřebí. Základní zápletku napovídá už název a úžasných popisů jistě bude cestovatelský deník plný. Proto se rovnou zaměřím na své zkušenosti a názory na toto dílo.

Vůbec poprvé jsem se s Cestou setkala ve formě kresleného seriálu. Byť už si z něj kromě toho, že Phileas Fogg byl lev, nepamatuju nic. Má druhá zkušenost se týkala komiksu v časopisu Čtyřlístek, vyprávějící o této známé verneovce. Zábavný fakt: Proklouz se tam jmenoval Klouzek, a měl opičku jménem Miky.

Třetí a poslední je kniha. Když jsem se na webu borce dočetla o doporučení si Cestu přečíst, byla jsem skeptická. Už jsem zkoušela číst Ocelové město a Dva tisíce mil pod mořem a Jules Verne mě vůbec nenadchnul. Do knih se mi nedařilo začíst a ani jednu jsem nedočetla. Cesta kolem světa však byla příjemným překvapením. Rychle mě vtáhla do děje a přelouskanou jsem ji měla za méně než týden. Některé postavy mi sice místy připadaly ploché a bezcharakterní, (Dívám se na tebe Audo!) ale jinak jsem si knihu veskrze užila. Fogg mi byl docela sympatický a s Fixem jsem zkrátka musela soucítit. Ten chudák se táhl přes celou Zeměkouli, aby zatknul nevinného, a nakonec za to dostal leda tak pěstí do zubů. Prostě chudák.

Konec!

Myslím, že úvod do děje není nijak zvlášť zapotřebí. Základní zápletku napovídá už název a úžasných popisů jistě bude cestovatelský deník plný. Proto se rovnou zaměřím na své zkušenosti a názory na toto dílo.

Vůbec poprvé jsem se s Cestou setkala ve formě kresleného seriálu. Byť už si z něj kromě toho, že Phileas Fogg byl lev, nepamatuju nic. Má druhá zkušenost se týkala komiksu v časopisu Čtyřlístek, vyprávějící o této známé verneovce. Zábavný fakt: Proklouz se tam jmenoval Klouzek, a měl opičku jménem Miky.

Třetí a poslední je kniha. Když jsem se na webu borce dočetla o doporučení si Cestu přečíst, byla jsem skeptická. Už jsem zkoušela číst Ocelové město a Dva tisíce mil pod mořem a Jules Verne mě vůbec nenadchnul. Do knih se mi nedařilo začíst a ani jednu jsem nedočetla. Cesta kolem světa však byla příjemným překvapením. Rychle mě vtáhla do děje a přelouskanou jsem ji měla za méně než týden. Některé postavy mi sice místy připadaly ploché a bezcharakterní, (Dívám se na tebe Audo!) ale jinak jsem si knihu veskrze užila. Fogg mi byl docela sympatický a s Fixem jsem zkrátka musela soucítit. Ten chudák se táhl přes celou Zeměkouli, aby zatknul nevinného, a nakonec za to dostal leda tak pěstí do zubů. Prostě chudák.

Konec!