Den: 22. 4. 2024

R.: Několik let jsem je lovil,

teď už je mám na rukávu.

Abych se však moc nechlubil,

Mám pro vás dobrou zprávu.

Jde to vážně jde to vážení!

Jde to vážně jde to vážení.

 

1. Být mrštný jako rybka,

To se dělá těžce.

Do stopek se vloudí chybka

A běhat se nechce.

Míření je důležité.

Míti dobrou mušku,

Zvládneš po době určité.

Vzít kámen či pušku.

 

R.:Několik let jsem je lovil,

teď už je mám na rukávu.

Abych se však moc nechlubil,

Mám pro vás dobrou zprávu.

Jde to vážně jde to vážení!

Jde to vážně jde to vážení.

 

2. Záchrana či první pomoc,

Říkej tomu jak se zlíbí.

“Lékárničku! Bolí to moc?”

Dokážeš bez chyby.

Znak, kraul nebo čubička,

Hlavně že se netopíš,

Plavání není fuška,

Když se vody nebojíš.

 

R.:

 

3. Dobré činy dělej denně

Rovných sto jich stačí.

Pomož třeba staré ženě.

Když kočárek tlačí.

Chce to zkrátka kuráž,

Postavit se svému strachu

– a teď se prosím neuraž.

Nevadí se bát, pamatuj si brachu.

 

R.:

 

4. Herbář mít a kytky poznat

Fakt to není jen tak.

Padesát naučíš se snad.

Nesmíš zapomenout je však.

Mlčení je snad nejtěžší

Každý ti to potvrdí

Zda uspěješ všichni řeší.

Zvládnou jen skauti hrdí.

 

R.:

 

5. Deset hodin o samotě,

Poradit si sám a sám

Šance rovná se jistotě

Hrozná nuda, říkám vám.

Zručnost ta se taky hodí

Umět řezat, barvit honem

Nehleď zpět na nepohodlí

Bude z toho krásný totem

 

R.:

 

6. Dát najednou pět shybů

To už je vážně výkon

Potřebí síly, pohybu

Zvládnout tenhle úkon

Ačkoliv už šilháš hlady

Nevezmeš ani sousto

Navíc býti s námi tady

Nesmíš se stranit přesto.

 

R.:

 

Zbývá už jen ušlechtilost,

Snad nebude těžká.

Čest a prostá zdvořilost

Svědomí nemešká.

Není to tak hrozné jak se zdá

Jó to teda ani zdaleka.

 

R.: Několik let jsem je lovil,

teď už je mám na rukávu.

Abych se však moc nechlubil,

Mám pro vás dobrou zprávu.

Jde to vážně jde to vážení!

Mluvím pravdu? Do toho vám vůbec nic není!

 

Tfuj! Tak jsem to nějak zvládla. Ke konci mi začínaly docházet nápady, takže rýmy trochu pokulhávají. Hodně jsem využívala stránky Rýmovač (https://rymovac.cz/rymy). Doporučuju.

Pár slov k písničce samotné: Byť základní melodii mám, energie na sesmolení not či akordů je pomálu, takže melodie je značně flexibilní. Jestli chcete, můžete klidně text převzít a upravit, já ho mimo naše středisko pravděpodobně šířit nebudu, a byla by škoda, kdyby se ztratil v propadlišti dějin. Co se mých zkušeností s bobříky týče, mám splněné pouze míření, hlad, odvahu a ušlechtilost. Ale snu o získání všech třinácti se jen tak brzo nevzdám! Toť jeden z důvodů, proč tohle téma.

Ať vás provází múza.

Zdravím místní borectvo,
Abych byl upřímný, opustila mě posledních pár týdnů abych tak řekl múza, což pravděpodobně udělala ve prospěch schopností sedět pár hodin za monitorem u projektů a zápočtových písmenek. Co si budem, není to nic zábavného, ač nutného. Do toho jsem se potřetí ponořil do četby Zaklínače. Úplně jsem zapomněl, jak se do toho vždycky ponořím XD.

Přesto se pokusím vám předat takovou malou příhodu. Na začátku borce, když byla týdenní výzva udělat jídlo myslím z Evropy, tak jsem si řekl, že udělat gyros včetně pita chlebů je dobrý nápad. O tom jsem už psal a možná jsem tam i zmínil, že na něj přišli dva kamarádi. A tak jsme se tak dohodli, že se pak pozveme na nějakou večeři později, takže po-té, co jsem usoudil, že se mi nechce jíst stejné jídlo popáté v kuse, napsal jsem jednomu z nich. Další den jsem dojel a po malém výletu 41čkou do globusu na nákup jsme začli vařit. K tomu jsme si pustili East Vs West 12 z Istanbulu, což je soutěž v armwrestlingu (páka nezní tak cool XD). Co se týče příběhu, to je vlastně vše. Jediná zajímavá věc byla ta, že jsme měli koupeno víno na vaření. A kamarád neměl vývrtku. Po chvíli přemýšlení nad mými předchozími zkušenostmi s otevíráním vína a jejich postupnou eliminací převážně z důvodu, že lahev byla plná skoro až po korek, jsem se vydal v bytovce do jiného patra, s misí otevřít lahev. Naštěstí na první zvonek mi otevřel takový malý špunt a společnými silami s jeho matkou jsme se dostali dovnitř. U toho prohodila, že doufá, že to není moje první víno, že by jí bylo líto, kdybych z něj měl takovou zkušenost. Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem byl velmi překvapen, protože dobré čtyři roky si nikdo nemyslel, že bych byl věkem blízko osmnácti. Dokonce i v obchodě se mě za tu dobu zeptali na občanku jen jednou.

S čím se chci hlavně podělit, jsou matche, přičemž budu pravděpodobně se chlubit znalostmi převážně nabitými z videa od Cassually explained (velmi doporučuji tento kanál). Ovšem když se podíváte na toto video a jeden dva matche na YouTube, budete pravděpodobně toho vědět stejně jako já.

První match, který jsme viděli si upřímně moc nepamatuji, protože jsme byli v tu chvíli příliš zabráni do vaření. Každý ví, že muži se dokážou soustředit jen na jednu věc zároveň a veškeré další vtipy na toto téma si odpustím. Následující byl tzv School boy s někým, jehož jméno už dávno zapadlo do hlubin mého podvědomí. School boy se stal naším favoritem převážně proto, že nám připomínal našeho bývalého spolužáka, který byl často označován, že je takový Melounek, nebo Medvídek. K našemu zklamání se vyčerpal a prohrál. Dále byl na řadě Michal Todd proti Italovi (se vším respektem pro atleta i jeho jméno se pokusím poskládat co si z něj pamatuji) Frank Lamparelli. Velmi dlouhý a náročný match, ale shodli jsme se, že tenhle jsme si užili nejvíc. Absolutní bitva. Přemýšleli jsme, jestli plešatí lidé se zpotí hrozně rychle univerzálně, nebo jen všichni lidé, co jsme viděli to tak měli. Pak přišel na řadu jistý Kazach proti člověku jménem Davit. Protože Davit zní prudce humorně, tak jsme fandili jemu, ale po jeho výhře ve velmi vyrovnaném boji nám bylo líto Kazacha, že nevyhrál. V posledním možném kole, co to mohlo být. Po menší pauze jsme viděli konec Ermesa Gaspariniho, dalšího Itala, jak byl rozdrcen a přišel tzv main event. Devon Larrat a Levan (to příjmení fakt nedám XD). Grůziec Levan je nejlepší heavyweight armwrestler, co na světě je, ale byl přes rok zraněn, takže nikdo nevěděl, jaké to vlastně bude. Kanaďan Devon se dostal do nejlepší formy, co kdy v životě měl. Hned ze začátku se Levan dal do silného útoku, který ale dokázal Devon zastavit, čímž donutil použít protivníka flop press. Na hromadě videí, co jsem viděl, Levan nebyl nucen použít jakýkoliv jiný tah. Velmi brzy však Devona vyčerpal a pak už to byla jasná dominance.

Díky za čtení
A adios

Jak si zapamatovat statnicovou otázku? Udělat z ní filozofickou. 

 

 

Kéž by s k lidem mohlo chovat jako k historickému knihovním fondu.

restaurování a konzervace

Konzervace je udržení a zachování artefaktu preventivní ochrana do budoucna pokouší se zpomalit nebo zastavit v degradaci pomocí kontroly okolního prostředí, ale co kdybych šel člověk takhle zakonzervovat ještě předtím, než se mu způsobí trauma. Aby zůstal takový jaký byl předtím, než byl takový, jaký je.

Místo toho lidi restaurujeme. Odstraňujeme důsledky jakýchkoliv poškození a degradace snažíme se obnovit původní vzhled a stav díla. Všemi těmi terapiemi, léky, kontrolou a sebekontrolou…

Skripta říkají, že plusem je, že se zlepší fyzické chemické a estetické vlastnosti artefaktu – takže člověka? Ale na druhou stranu se poruší historická identita a změní se charakter. Je to vlastně to, co chceme, když člověka restaurujeme? Chceme ho opravit. A jak vlastně víme, že ten artefakt chce být opravený, že jsi neužíval vlastně ty příčiny degradace všechny ty fyzické, chemické a biologické příčiny degradace?

Jenže když zrestaurujeme knihu, tak jí potom jenom uložíme a koukáme na ní, ale to s člověkem přece nejde, člověk potom je používaný na rozdíl od artefaktu a tak ho musíme restaurovat postupně znova a znova a nikdy to není u konce. Až nakonec všechny ty příčiny degradace způsobí nenávratné zničení a smrt.

Vlasy.

Drží vzpomínky.

Ostříháš si je, když chceš zapomenout?

Na co? Na koho? I na mě?

Když se mě zeptal, co na kom miluju,

jsou to vlasy.

Alespoň po krk, po ramena, pak jakkoli dlouhé

Když se nakloní a šimrají mě v obličeji

Když v každé té chvíli

je přidržuji, hladím a splétám.

Když strukturu tvých vlasů znám lépe

než vlastní cestu domů.

Když jimi proplétám prsty a zastrkuju za ucho,

aby ses mi nemohla schovávat za oponou vlasů.

Když jsi mě objala, za tou oponou jsi schovala i mě, nic mi nemohlo ublížit. Naše vlasy splynuly v jeden dlouhý vodopád.

Teď bych mohla říct, že se mi za tvou dlouhou oponou už neschováš.

Ale jsi jiná. Teď se schovávat nemusíš a já tě stejně neuvidím.

Nazdar všem,

 

jakpak jste si užili týden?

Doufám, že dobře.

 

V sobotu jsem se vydala se svým oddílem na Ivančenu. Bohužel už zase došly nášivky…

 

Má někdo z vás nášivku letošní Ivančeny?

Mějte se krásně.

Se stiskem levice

Křeček

Nazdar všem,

 

jakpak jste si užili týden?

Doufám, že dobře.

 

V sobotu jsem se vydala se svým oddílem na Ivančenu. Bohužel už zase došly nášivky…

Má někdo z vás nášivku letošní Ivančeny?

 

Mějte se krásně

Se stiskem levice

Křeček