Týdenní výzvy + nový vzhled

Nazdárek,

Tento týden se mi týdenní výzvy i líbí i nelíbí.

Za prvé jsem konečně zvládla šifru, takže jsem spokojená.

Za druhé nejsem moc nadšená ze skautské části týdenní výzvy. Na sraz bych se moc ráda dostavila, ale je to přesně v čas, kdy už nějakou dobu mám v kalendáři zapsány skautský ples. Nedala by se nějak jinak splnit tato část týdenní výzvy?

A teď z jiného soudku. Chtěla bych se pochlubit novým vzhledem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Je tu někdo kdo má zkušenosti s rasta copánky nebo něčím podobným? Ocenila bych nějaké rady na účesy. Díky

 

Tak zas jindy, papa❤️

KejPí

 

Spisovatelská anketa

Nějaký úvod by tohle asi mít mělo takže… Ráda píšu. Respektive ráda vymýšlím příběhy. Dokopat se a hodit je na papír – nebo na obrazovku – je věc druhá. I proto mám borce ráda. Díky němu dva měsíce v roce aspoň něco napíšu. Jenže dva týdny už jsou pryč a já jsem s perem v ruce strávila asi tři hodiny.

Proto vzniklo tohle. Níže jsem napsala názvy a anotace (= shrnutí) některých svých knih. Jsou každá v jiném stádiu vývoje. U některých mám vymyšlený příběh, ale ne postavy, zápletku, ale ne konec… Každopádně vás chci požádat. (A byla bych vám moc vděčná) Abyste hlasovali v komentářích do čeho se mám pustit. Pokud to půjde dobře, možná výsledky své práce zveřejním.

 

  • ‌Zrada holt bolí

Tara kdysi uzavřela strašlivou dohodu. Výměnou za uzdravení své sestry musí zničit život deseti lidem. Teprve pak bude volná. Otázkou zůstává… Může být někdo s duší roztrhnou na cáry skutečně někdy volný?

  • ‌Nesmrtelná

Uběhly tisíce let. Země se stala neobyvatelnou. Na vzdálené planetě vznikl nový život. Rhéna je Teralijka jako každá jiná. Hlavu má plnou plánů a život dlouhý několik století na to, aby je uskutečnila. Jednoho dne se seznámí s Lynn, tajemnou holkou která nikam nezapadá. Rychle si padnou do oka, jenže jak spolu tráví víc a víc času, ukazuje se že Lynn toho spoustu skrývá. Ale především, že není tak úplně Teralijec.

  • ‌Až odbije půlnoc

Pohádka skončila. Střevíček nazutý, prstýnky vyměněné… A dál? Elle je zoufalá. Chtěla jen kočár a pěkné šaty, pro jednou se podívat na královský ples. O prince se nikdy zvlášť nezajímala, ale přesto skončila jako jeho manželka. Netuší jak se chovat, šlechta jí pohrdá a ona sama by mileráda ze zámku prchla. Když je ovšem na prince spáchán pokus o atentát, Elle se musí rychle rozhodnout, na jakou stranu se přidá.

  • ‌Spasitelka

Když něco pokazíš, svět se nezhroutí… Teda většinou. Pokud nejste vyvolení spasit svět. To pak každá chyba může být osudová. Victoria to takhle má. Na poslední chvíli se jí sice podařilo uniknout, ale její blízcí takové štěstí neměli. Hrozba, která napadla její zemi se blíží i k novému útočišti, a Victoria je možná jediná, kdo je schopný ji zastavit.‌

  • My nechtěli

Ostrovní království Atalon již několik let ničí občanská válka. Devatenáctiletá Kathrin se už dva roky angažuje jako velitelka odboje. Po smrti její sestry Theodory je z ní poslední žijící příslušník rodu a právoplatná dědička trůnu. Vyhrát tenhle boj bude složitý úkol. Uzurpátorka trůnu je silná, má víc vojáků, pěněz a příznivců. Pomoct Kathrin by snad mohl mladý mág Adrian, kluk s neznámou minulostí, který Císařovnu nenávidí víc než kdokoliv jiný.

Všem vám předem děkuju. Neztrácejte motivaci!

Maximum vol. 2

Lhal jsem a spočítat to už dneska. Až tak moc mi to nedalo spát. Vůbec jsem se na to netěšil a vypadá to, že jsem to nakonec dotáhl až do konce.

Začnu zlehka a nejdřív si spočítám, kolik známek jsem získal jen těmi 1 525/1 625 body.

Máme Fogga a Audu, pokud dobrovolnictví vystřídáme s učením (nebo je budeme mít zároveň) a k Audě také potřebujeme přátelé, které můžeme počítat jako půlhodina něčeho, jak jsem zmiňoval na konci minulého zápisu = 800 b

Generál je jasný za 400 b.

Následují známky za plné kategorie, ze kterých máme 3 – vůle, poctivost, štěstí = 2 250 b

Další je šestice známek za úkoly v řadě. Získáme jich všech 6 = 3 000 b

Celkem tedy 6 450 b.

 

Chybí nám Passpartout (psaní, přátelé, hudba), Fix (sport, rozjímání), Párs (sport, přátelé), max síla (2 minuty výdrže), max duchovna, max kreativity

Passpartouta dosáhneme jedněmi přáteli, se kterými jsme počítali už výše. Dále se musíme zbavit hodiny školy, které jsou stejně bodově ohodnocené jako hudba a psaní = 0 bodů ztráta a zisk 400 b

Takže se tato změna vlastně hodně vyplatí.

U Fixe jednu vytrvalost vyměníme za sport a přídáme 1 minutu výdrže, kterou jsme strhli minule. Jsme ale minutu přes limit hodin, takže odečteme ještě celkem 4 čtení deníku a zapíšeme si rozjímání. Toto již bude se ztrátou 5 × 5 bodů = 25 bodů, ale se ziskem 400 b = zisk 375 bodů. Taky mě napadlo to fitnout do toho prostoru pro cokoliv na 30 minu za 25 bodů (budu dále zkracovat jako 30/25), ale bodově by to vyšlo hůř – 2 minuty výdrže + 1 rozjímání je za 20 bodů (víc výdrže nefitnu kvůli bodům v síle)

 

Párs se nakrmí sportem spolu s Fixem a vezme si přátele jako 30/25 = +400 b

Do síly nám zbývají jen 2 minuty výdrže, což mi teď došlo, že jsem měl rovnou vyměnit za čtení deníku se ziskem 5 bodů, takže max bodů je 1 630 denně. Tady to znamená zisk 750 bodů za lepší matematiku.

Duchovno bude těžší. Osm máme automaticky s deníkem, ke kterému připočteme přátele do 30/25 a máme 300, ale vlastně potřebujeme čtení deníku ještě. Takže opět výměna za výdrž a je to se ztrátou po pěti bodech v osmi dnech – -40 b.

Dalších 12 musíme získat výměnou v kategorii vůle, kde lehce vyměníme 4 půlhodiny něčeho za přátele a opět taky přátele dáme do 30/25 – ztráta ve 12 dnech tedy je celkem 60 b.

Celkem za duchovno tedy -100 b + 750 b = 650 b.

Zbývá nám už jen kreativita, kde nám chybí 120 b.

Nejdřív si ale spočítám, kolik jsem už ukradl bodů z duchovna. Jestli vidím dobře, tak všechny známky „lidí“ se dají splnit zároveň, takže tam můžu počítat s pěti dny, kdy nebude plná vůle a dalších 12 je za výměnu v duchovnu, takže celkem 17 dní a zbývá nám tedy 31 dní a z toho 11, ze kterých si můžeme ukrojit.

11 vypotřebujeme na psaní nebo cokoliv jiného, protože je to stejně bodově ohodnocené a zbývá 9 dní, kde můžeme využít 30/25 a bude zbývat už jen 95 b.

Počítáme s hodinou kultury, tak tu taky ukradneme a vyjde to na stejno. Zbývá jen 45 b.

Passpartout má v sobě 5 dní s 50 body v kreativitě, které jsou už započítané, takže zbývají 4 dny.

Nejlepší asi bude sebrat hodinu procházky za 60 bodů s celkovou ztrátou 4 × 15 = 60 b, ale ziskem 750 b = 690 b (nice).

Celkem tedy získáme za nově doplněné známky 400 + 375 + 400 + 650 + 690 = 2 515 a celkem za všechny to je + 6450 = 8 965 b.

Což je celková „ztráta“ 935 bodů do maxima.

 

S novými výpočty tedy můžeme maximálně získat 1 530/1 630 denně a za známky celkem 8 965, což nám dává celkový počet bodů 85 205.

 

Věřím a dokonce cítím, že tam někde nějaká chyba bude, ale nemyslím si, že bude natolik velká, že by její odhalení znamenalo nedosažitelnost vlaku.

Doufám, že jste si užili čtení tohoto dvoudílného příspěvku a budu rád za případná upozornění na chyby v komentářích.

funfacts, rozhledna, vaření, Zdravoťák

Dnešní den jsem začala s plánem plnit týdenní výzvy. Po ranním rituálu čaje a protažení jsem se pustila do vaření.

Vybrala jsem si jednoduchý recept, abych ho stihla ráno před odchodem a i tak to bylo trochu stresující. Vrhla jsem se tedy na čapátí a jednoduchou indickou omáčku. To se stalo mým brzkým obědem, po kterém jsem vyrazila na zajímavé místo.

Tím místem je rozhledna, ta nejmenší kterou jsem kdy viděla. Jde tedy spíš o umělecké dílo od Čestmíra Sušky. V kasárnách má děl několik a je mým oblíbeným umělcem. Vytváří obří sochy převážně z kovových barelů. Tím jak je podlaha rozhledny mřížovaná, trvalo mi chvilku překonat strach na to jít ke kraji pro lepší fotky a na cestě dolů, ale za ten zážitek to stálo.

Dalším mým cílem bylo dojít pěšky na zdravoťák k červenému kříži. Dnešek se věnoval první pomoci a ačkoliv to pro mě bylo dost opakování, stále jsem se dozvěděla nové věci. Největším zjištěním bylo, jak těžké je resuscitovat obézního člověka ( pro představu, já nebyla schopná ani dostatečně udělat jednu kompresi, přičemž na průměrném panákovi jsem byla schopná resuscitovat nejméně půl minuty)

 

Tady je pár perel z přednášky:

  • Jehly nosí diabetici i feťáci, rozdíl je, že diabetici je nenechávají v Praze na chodnících
  • Nejvíc encefalitidy z Klíšťat u nás je v Praze
  • Pokud nemáte čím zasaženého proudem odstrčit, hoďte po něm židli
  • Někteří lidé se ani do Lucase nevejdou (přístroj co dělá CPR)
  • Defibrilátory mají uvnitř žiletku abyste mohli oholit místo na nalepení elektrod
  • “propíchnete mu plíci, ale to nevadí protože je stejně mrtvej“ ( kontext : resuscitace a Klinická smrt)
  • Mít zástavu srdce je nejlepší v Praze (kontext ; Pražáci jsou nejúspěšnější v CPR)

Můj den končím jako poslední 3 dny, zápisem do cestovního deníku. Tak snad mi to vydrží i do dalších dní. Závěr z dnešního dne, buďte v Praze, protože tam máte nejvyšší šanci přežít zástavu srdce, ale dejte si pozor na klíšťata.

Dobrou noc,

Piškotka💜

 

Recepty :

 

Čapátí

Suroviny

mouka pšeničná celozrnná hladká 350 g

voda 175 ml

Postup

Od základů

Mouku vsypte do misky a doprostřed nalijte vodu. V Indii se na tyto placky tradičně používá celozrnná mouka, ale umletá dohladka. Rovnocennou náhradu získáte, pokud smícháte stejný díl obyčejné hladké mouky a hrubé celozrnné mouky, která je u nás běžně dostupná.

 

Dětské hry

Vodu s moukou promíchávejte vidličkou, dokud se suroviny nespojí v tužší těsto. V tuhle chvíli máte položen základ menu – placky totiž slouží jako chuťově zcela neutrální doplněk dalších chodů. Ty bývají díky množství koření natolik výrazné, že vaše trávicí ústrojí uklidňující působení placek neobyčejně ocení. Mohou se ale stát i hlavním chodem.

 

Škola trpělivosti

Teď těsto porůznu překládejte, stlačujte a hněťte, až se ve vašich rukou promění ve stejně tvárnou hmotu jako v Moničiných. Důkladné zpracování je důležité, s těstem si pak můžete doslova hrát. Indie není zemí pro uspěchané – správná Indka hněte těsto klidně i patnáct minut.

 

Ukrajujte kousky

Z tvárného těsta vytvoříte asi 12 kousků. Každý v dlaních ještě trochu prohněťte, aby bylo těsto dokonale připravené na válení. Pokud se lepí, přidejte ještě trochu mouky.

 

Žádné nafukování!

Placku rozválejte tak, aby byla velká asi jako dezertní talířek. Mezitím nechte rozpálit železnou plotýnku nebo pánvičku (bez tuku). Přitiskněte na ni placku; když čapátí po chvilce obrátíte, měla by se okamžitě nafouknout. Mějte po ruce složenou utěrku, s jejíž pomocí nafukující se bříško placky zase zploštíte.

 

Jedlý jídelní servis

Na pánvičce se čapátí pěkně propeče. Že je hotové, poznáte podle hnědých ,puchýřků‘. Čapátí je nesmírně chutné, ale nejlepší je ještě teplé, takže ho nenechte vychladnout. Jak jsme již řekli, na příbory můžete zapomenout – indičtí stolovníci si pomocí kousků placky nabírají jídlo i omáčku.

 

Indická omáčka

Suroviny

meruňkový džem 150 g

majonéza 150 g

kari koření 1 ČL

Postup

Smíchejte 150 g meruňkového džemu se 150–180 g majonézy a 1–2 lžičkami kari koření; případně ještě dochuťte solí.

 

Tento zápis nepíšu v úplně dobré náladě, ale říkám si — co už, není vždycky všechno sluníčkové. Není na škodu se občas podělit i o ty temnější okamžiky.

Borcovsky se mi dnešek docela vydařil: vzbudil jsem se v 5:15, sice jsem nemohl z postele hned, protože se vzbudil i Jeník a musel jsem počkat, až zase zabere, ale neusnul jsem a stihl ranní běh, protahování i posilování, což je dobrý základ. Pak jsem uhnětl chleba, nachystal dětem svačiny a vyrazil s Jeníkem do školky. Ze školky jsem si udělal ještě krátkou projížďku na vytrvalost a doma se pustil do práce.

Kolem půl jedenácté jsem zatopil v peci, pak opět skočil na kolo a oklikou to vzal do krámu pro ingredience, které doma běžně nemáme: garam masalu, kari koření, kokosové mléko apod. Připravil jsem kari z červené čočky, a když jsem ho vytáhl z pece, rovnou jsem dal upéct i ten chleba, který mezitím nakynul. Kari se náramně podařilo, moc jsem si pochutnal. Udělal jsem ho rovnou dvojnásobné množství, ať má i rodina k večeři, takže ho byl plný pekáč (je nás celkem pět). Byl jsem na sebe patřičně hrdý — poprvé jsem udělal indické jídlo (indickou kuchyni mám moc rád) a rovnou se mi tak povedlo.

Po odpolední práci jsem rychle připravil věci na odpolední vlčáckou schůzku (program jsem vymyslel během polední projížďky na kole). Pak přijela Julča (dcera), ještě jsme si dali sváču (ovoce s jogurtem), rychle jsem nachystal sváču i Jeníkovi a vyrazil pro něj do školky. Po vyzvednutí jsem ho zavezl na sraz skupiny benjamínků a pokračoval za vlčaty. Schůzka se myslím vydařila, přestože píšťalky se nám vyrobit nepovedlo (ještě je asi příliš brzy a vrby nemají dostatek mízy). Po cestě ze schůzky jsem se těšil na druhou porci výborného kari a byl jsem zvědavý, co na ně budou říkat ostatní.

Jenže žena přivezla ze školy, kde pracuje, spoustu nedojedených špaget (byly už od pondělí, takže byly potřeba hned sníst). Děti se tudíž napráskaly špagetami, žena kari prý ochutnala a jakože dobrý, ale podobná jídla prý poměrně často mají ve škole a moc je nemusí. A pak jsem ještě dostal vynadáno, že jsem nakoupil spoustu nepotřebného koření, které ona nemá ráda a až prý skončí Borec a já přestanu vařit, tak se akorát vyhodí. Je pravda, že jsem předtím nevařil a najednou vnáším do zaběhlých pořádků zmatek, to uznávám. Ale stejně mě to zamrzelo, v přirozené defenzivě jsem se uzavřel, koření uklidil a rozhodl se, že si ho postupně zpracuju sám na jídla, která mě budou sice těšit, ale sám si je taky sním, protože nikomu jinému chutnat nebudou. A bylo po náladě, večer jsme si dohromady nic neřekli a máme teď dusno kvůli takové kravině.

Nu což, ráno moudřejší večera, zítra bude určitě líp. Je to vlastně prkotina.

Píšu knihu o skautském odboji?

Minulý zápis jsem se zmínila, že jedna z mých kapitol se týkala Suezu. A jelikož se blížím do finále, zajímá mě, jaký ohlas by případně kniha měla. Ti co se v tomto spisovatelském světě trochu orientují ví, že je přede mnou ještě revize a to nejhorší – kontakt s nakladatelstvím. Ono, když napíšete, že máte rukopis o skautském odboji, ještě k tomu žánrem magický realismus ( pro nezasvěcené – jde o reálný svět, který ale povoluje mystické prvky ať už naší představivosti nebo ty, které se nám dějí ale neumíme je vysvětlit), nakladatelství není nadšené. Kolik je potencionálních čtenářů jim je někdy jedno, jak nemají dílo pro srovnání, neumí si představit zisk. To chápu, musí platit spoustu jiných lidí, ale bez tohoto tisku nebo mé investice knihu nevydají. A proto mě zajímá, jaký by byl o knihu na podobné téma zájem mezi námi skauty. Než sem v nějakém zápisu hodím anotaci a ukázku, chci si jen ověřit, zda to má nějakou šanci. Vím, že mnoho skautů rádo čte, ale knih je to tolik, že si člověk není jistý ničím. Po mém prvním vydání knihy jsem si toho hodně zkusila. Teď vím, že na to musím z opačné strany.

Tedy ve zkratce, kdyby vyšla kniha o skautském oddíle, který bojuje za svobodu, pravdu a taky i svou existenci ve světě nám tak podobném, ale zcela jiném… který vznikne z přátelství pár lidí a postupně zamíchá osudy skautů zkoušených krutým režimem – byl by o něco takového zájem?

Předem upozorňuji, že se jedná o fikci, doplněnou zkušenostmi ze skautských aktivit, kde historie určuje pouze přibližný děj a tedy nelze hledat úplné souvislosti – nejedná se o nějaký oddíl z naší historie, tento je smyšlený, jen inspirovaný tím, co zažívali skauti v nesvobodné době, doplněný o prvky magického realismu.

Aby to bylo více než jen příběh, každá kapitola obsahuje nápovědu k vyluštění šifry, která po nalezení všech písmen hodí na konec příběhu zajímavý pohled. Samozřejmě,kniha se dá číst i bez šifry.

PS: ptám se i proto, že aby děj fungoval, musí se odehrávat na území, kde se mluví určitým jazykem a žije zde národ tomu příhodný, který v dnešní době budí kontroverzi a může být brán jako…sympatie? Příběh se odehrává v takovém prostředí, aby byl autentický a vznikla právě touha po svobodě, ať to pro každého znamená cokoliv. Tedy mě zajímá názor, zda by mohlo lidem vadit, že se o toto téma příběh “otírá” a mohl by být potenciálně brán jako “nevhodný”.

Za jakékoliv ohlasy a nápady předem děkuji, Cukřík.