Třetí zápis

Tak druhý týden za mnou a třetí skoro v půlce. I když jsem nevěřil že se to něčeho dokopu tak opak je pravdou nějak mě to chytlo a i to otužování už není překážkou.

A jinak všem držím palce ať se vám daří.

 

Tak zase u dalšího zápisu

Milan

Veselé historky z natáčení

Nazdar všem,

ačkoli můj přítel je také skaut, skautského borce se neúčastní. Tahle skutečnost u nás doma vedla k řadě veselých příhod. Například hned první den večer jsem se dozvěděla, že se H. sprchoval skoro celou dobu ledovou vodou, protože já jsem ráno přenastavila kohoutek na studenou (otužování) a on si nevšiml, že je otočený. A tak prostě jen čekal, že se voda ohřeje a začne téct teplejší a nějak se chlapec nedočkal. 😀 Teď už si na to dává pozor.

Zároveň se mi často směje, když slyší jak mi zvoní časovače, protože si většinou nastavuju, jak dlouho musím danou aktivitu dělat, abych za ní měla body.

V neposlední řadě to má ale taky své výhody. Když jsem H. překecala, aby mi jeden večer namasíroval záda, asi po 5 minutách se zeptal, jak dlouho by to ještě muset dělat, abych za to měla body za relaxaci. Učí se rychle. 😀

A jak borec ovlivnil vaše neborcovské spolubydlící? Máte nějakou vtipnou historku? 🙂

Pac a pusu!

Kiki

10 důvodů, proč číst tento zápis o klimatu

Jelikož jsem obří nerd, a jelikož se mi nechce psát zápis o svém dni, rozhodl jsem se napsat o tom, co jsem naučil ve škole za posledních pár měsíců. Tak, a odradil jsem 90% čtenářů.

Pro ty, kteří čtou dále, trocha kontextu – studuju přírodní vědy na VŠ, a jeden z mých současných předmětů se jmenuje Quantitative Environmental Science. V tomhle předmětu zkoumáme různé proměny, kterými prochází zemské klima, snažíme se najít fyzikální mechanismy a příčiny pozorovaných změn, a budujeme matematické modely, které zkouší předpovídat, jak se bude klima vyvíjet v budoucnu. Je to dost moderní předmět, a hrozně uspokojivě kloubí mou lásku k přírodním vědám a lásku k přírodě samotné (tu jsem získal ve skautu). Zároveň mi ten předmět pomáhá zorientovat se v záplavě faktů ohledně klimatické změny, a budovat si nějaké vlastní pochopení toho, co se děje. Pokud to zajímá i vás, níže jsem vybral deset pro mě zajímavých poznatků z tohoto předmětu, které mi utkvěly v hlavě.

  1. S pitnou podzemní vodou zacházíme ještě hůř, než jsem si uměl představit – na obrázku níže jsou červeně vyznačené regiony, kde nejvíce ubývá zásoba podzemní vody. A na těch diagramech pod mapkou je vidět, kolikrát větší by muselo být dané území, aby pokrylo veškeré vodní potřeby daného regionu (např. západní Mexiko by muselo čerpat vodu ze 27x větší oblasti, než je ono samo, aby pokrylo své potřeby). ../../_images/figure7.2.jpg
  2. Znečištění vzduchu, zejména ve městech, je extrémně proměnlivé – ve dne je horší než v noci, v zimě je horší než v létě, u hlavní silnice je dramaticky odlišné než na náměstí s omezeným přístupem aut. Je zajímavé, jak některé znečišťující látky ve vzduchu (např. PM2.5) můžou putovat stovky kilometrů, a jiné (např. NOx) se rozloží po pár metrech.
  3. Velký problém v našem ovzduší je ozón. Zatímco mnoho kilometrů nad námi tvoří příjemnou ozonovou vrstvu, která nás chrání, pokud se vyskytuje poblíž zemského povrchu, je to velký problém. Zajímavé je, že množství ozónu u zemského povrchu regulují hlavně stromy (pomocí svých přírodních emisí) a auta/dopravní prostředky (pomocí emisí oxidu dusíku).
  4. Tání polárních ledovců je překvapivě lokální problém. V některých částech Antarktidy dokonce led přibývá spíš než odtává. Bohužel, v místech, kde taje, tak taje mnohem rapidněji a rychleji než co může jinde přibývat. Na obrázku můžete vidět červeně vyznačené regiony, kde taje nejrychleji, a modře regiony, kde naopak nejrychleji přibývá. ../../_images/8.Antarctica_VelMass.png
  5. Led není úplně pevný, ale může pomalu téct – něco jako med, jen pomaleji.
  6. Stabilita pevninského ledovce závisí na tom, jaký tvar má mořské dno. Pokud je moře směrem od ledovce pryč hlubší, je ledovec stabilnější, než pokud je moře směrem od ledovce pryč mělčí.
  7. V oceánu je uloženo 50x větší množství uhlíku než v atmosféře. To, do jaké míry si špiníme atmosféru pomocí CO2, do velké míry záleží, kolik z toho CO2 dokáže spolknout oceán (dokáže ho spolknout fakt hodně, ale ne tolik a tak rychle, kolik ho produkujeme).
  8. Kdybychom zítra přestali vypouštět všechen CO2, co produkujeme, zemskému klimatu by trvalo možná i sto let, než by se tomu přizpůsobil – naše atmosféra a oceány mají velkou setrvačnost, a jakákoliv změna se promítne až do relativně daleké budoucnosti. Na druhou stranu toto je i naše pomoc, protože důsledky lidských extrémních emisí posledních pár desítek let jsou díky tomu snížené.
  9. Oproti CO2, methan (CH4) je mnohem horší ve způsobování skleníkového efektu, ale vypouštíme ho mnohem méně. I tak, kdybychom snížili emise methanu, do zemské povrchové teploty by se to mohlo promítnout už v rámci 10-20 let, tedy mnohem rychleji než změny v emisích CO2. Proto se spousta současných plánů zaměřuje právě na methan a jak zamezit jeho emisím.
  10. (nebo spíš 9b) – navzdory veřejně známému mýtu, mnohem víc methanu vychází z krávy předkem než zadkem: obrázek níže. The science of methane | New Zealand Agricultural Greenhouse Gas Research  Centre

Mám v hlavě další stovku faktů k tomuhle tématu, ale nebudu vás nudit. Snad tu bylo aspoň něco zajímavého, a nebylo to moc ponuré čtení. Pokud by vás zajímalo více, můžu doporučit český projekt Fakta o klimatu, dělají skvělou práci. A kdyby cokoliv tady znělo moc odborně nebo by vám to nepřišlo dost podložené fakty, napište mi komentář a já to opravím.

Klimatu zdar!

Rychlá karma, aneb jak skauti ke zmrzlině přišli

Rychlá karma, aneb jak skauti ke zmrzlině přišli

 

Skautský borec má vliv nejen na mě, ale i na mé okolí. Během sobotní výpravy jsem si vzpomněl, že bych měl posbírat nějaké odpadky, abych si nahnal další body. A jak jsem sbíral zmačkanou plechovku, tak mě napadlo, že bych mohl zapojit i kluky. Sice jsem některým musel vysvětlovat, proč je sbírání odpadků důležité, ale nakonec skoro každý odnesl do koše alespoň jeden papírek. Za chvilku již byla lesní cesta o obsah našich rukou čistější. V nejbližší vesnici jsme odpad vytřidili do kontejnerů. Bylo skvělý vidět, že kluci mají radost z toho, že udělali něco prospešného. Zaznamenal jsem si, že by jsme tohle měli opakovat častěji, ale už jsem nad tím dál nepřemýšlel, neb se blížili bouřkové mraky. Ale naše počínání neušlo něčí pozornosti, takže nás ještě čekala dohra.

Kvůli dešti jsme se schovali na tamní zastávce. Nebesa se za chvíli rozhrnula a mi už vyráželi, když z ničeho nic přišla postarší babička a nejbližšímu nicnetušícímu vlčeti vrazila do rukou tucet nanuků. Všimla si nás, jak sbíráme odpadky, a přislo jí, že je to hodné odměny. A se slovy: ,,Nejenže odpadky nevyhazujete, ale dokonce je sbíráte.”, se s námi rozloučila.

Doteď jsem té paní vděčný, že ukázala klukům, že dobré skutky bývají po zásluze odměněni. Věřím, že si tuhle událost budou pamatovat ještě dlouho. A nyní se obracím na Tebe, čtenáře, když na zemi uvidíš válet se nepořádek, zvedni ho a vyhoď. Vždyť nikdy nevíš, jestli tě náhodou nesleduje babička s nanuky.

 

P.S. Na vlčata to mělo opravdu vliv. Když jsme přicházeli k další vsi, někde v roští vyhrabali pětimetrové trubky a táhli je přes celou vesnici, aby je vyhodili do koše.