Autor: Vrabcak

Tance známé a méně známé

Tak už jsem psal o knížkách, o vědě, čím tak ještě trávím svůj volný čas, a dá se o tom napsat zápis?…

Když se řekne tanec, většina Čechů si asi vybaví zážitky ze svých tanečních kurzů, pokud nějaké navštěvovali. Pro někoho možná traumatizující zážitek, pro jiné kopec švandy, ještě pro další nudná povinnost, do které ho dotlačili rodiče…je ale nutno říct, že se společenským tancem má nějaké zkušenosti většina z nás (i kdyby jen proto, že StarDance je hodně populární).

Já, podobně jako mnoho dalších, jsem si v pubertě odchodil taneční, tu a tam si zatančil na plese, a tím to pro mě na pár let skončilo. Byla to zábava, ale jen pro vzácné chvilky. Až teď ve druháku na vysoké jsem zjistil, že naše univerzita má taneční tým věnující se sportovnímu tanci. A jelikož jsem hledal nějakou fyzickou aktivitu, tak jsem se rozhodl začít trénovat s nimi. Od toho okamžiku uplynulo teprve pět a půl měsíce, ale musím říct, že už jsem si díky našemu tanečnímu týmu nasbíral spoustu znalostí a zážitků. O některé z nich se chci podělit tady:

  • Obecné
    • Informace, kterou možná víte – když soutěžíte v tanečním sportu, tak se tance dělí do dvou kategorií – standard a latina. Standardní tance vychází více z evropské šlechtické tradice, z bálů, plesů a vídeňských paláců. Latinskoamerické tance (slangově latina) bývají modernější, a mnohdy mají původ v Americe. Také jsou většinou rychlejší, expresivnější, a víc ‘sexy’ (jak to nazval náš trenér).
    • Oficiálních sportovních tanců je 10. 5 jich je standardních – waltz, quickstep, tango, valčík a foxtrot. 5 jich je latinskoamerických – chacha (čti čača), jive, paso doble, samba a rumba.
    • Začátečnické soutěžní kategorie (ve kterých jsem i já) naštěstí nesoutěží ve všech těchto tancích. Základem jsou waltz, quickstep, chacha a jive (díkybohu že jen 4!). Čím ‘profesionálnější’ soutěž, tím více tanců se do sestavy přidává.
  • Soutěže
    • Zkuste si najít videa na YouTube – profíci vypadají fakt úžasně.
    • Studentské soutěže probíhají v takzvaných ‘heats’. Každý pár dostane sportovní číslo (které má na zádech jeden partner), a pak je volán na parket podle svého čísla. Vždy skupina cca 6-15 párů tančí stejný tanec, na stejnou hudbu, zhruba minutu a půl. To je jeden heat. Když se takhle vystřídají všichni, porotci vyberou páry, které postoupí do dalšího kola, a celý proces se opakuje.
    • Porotci nesedí za pultíkem jako ve StarDance, ale stojí a chodí kolem celého parketu, aby měli dobrý výhled na tanečníky.
  • Fun facts
    • Fotka v úvodu je z Blackpoolu, který bývá považován za takovou Mekku sportovního tance, a měl jsem hrozné štěstí, že jsem se tam mohl podívat a zasoutěžit si.
    • Přestože latina bývá mnohem dynamičtější, nejrychlejší tanec (bráno údery za minutu, bpm) je ve skutečnosti quickstep. Řeknu vám, některé kroky vypadají, jako že po tom parketu prostě běháte, spíš než že byste tančili 😀
    • Písničky – nevěřili byste, kolik populárních songů dokážete transformovat na taneční písničku. Mezi highlighty, které lovím z paměti, patří tančit jive na písničku Tequila (The Champs), quickstep na písničku Wannabe (Spice Girls), nebo samba na Despacito (Luis Fonsi).
    • Na to navazuje profesní deformace – onehdy jsem slyšel znělku z Mumínků, a došlo mi, že má perfektní tempo a rytmus pro sambu :D. Teď už to z hlavy nedostanu.
    • Kromě té hlavní desítky se na soutěžích tančí i různé tance pro pobavení. Mezi hitovky patří Makarena a ChaCha Slide (https://www.youtube.com/watch?v=LI64R1bjN7U), ale už jsme měli i soutěž, kde se tančil rock’n’roll, riverdance, balet, contemporary, charleston, 70s disco a boston two-step. Tanců je hodně!

Takže až se někdy příště budete nudit, zapněte si hudbu, zajivujte si, a hned budete mít lepší náladu!

10 důvodů, proč číst tento zápis o klimatu

Jelikož jsem obří nerd, a jelikož se mi nechce psát zápis o svém dni, rozhodl jsem se napsat o tom, co jsem naučil ve škole za posledních pár měsíců. Tak, a odradil jsem 90% čtenářů.

Pro ty, kteří čtou dále, trocha kontextu – studuju přírodní vědy na VŠ, a jeden z mých současných předmětů se jmenuje Quantitative Environmental Science. V tomhle předmětu zkoumáme různé proměny, kterými prochází zemské klima, snažíme se najít fyzikální mechanismy a příčiny pozorovaných změn, a budujeme matematické modely, které zkouší předpovídat, jak se bude klima vyvíjet v budoucnu. Je to dost moderní předmět, a hrozně uspokojivě kloubí mou lásku k přírodním vědám a lásku k přírodě samotné (tu jsem získal ve skautu). Zároveň mi ten předmět pomáhá zorientovat se v záplavě faktů ohledně klimatické změny, a budovat si nějaké vlastní pochopení toho, co se děje. Pokud to zajímá i vás, níže jsem vybral deset pro mě zajímavých poznatků z tohoto předmětu, které mi utkvěly v hlavě.

  1. S pitnou podzemní vodou zacházíme ještě hůř, než jsem si uměl představit – na obrázku níže jsou červeně vyznačené regiony, kde nejvíce ubývá zásoba podzemní vody. A na těch diagramech pod mapkou je vidět, kolikrát větší by muselo být dané území, aby pokrylo veškeré vodní potřeby daného regionu (např. západní Mexiko by muselo čerpat vodu ze 27x větší oblasti, než je ono samo, aby pokrylo své potřeby). ../../_images/figure7.2.jpg
  2. Znečištění vzduchu, zejména ve městech, je extrémně proměnlivé – ve dne je horší než v noci, v zimě je horší než v létě, u hlavní silnice je dramaticky odlišné než na náměstí s omezeným přístupem aut. Je zajímavé, jak některé znečišťující látky ve vzduchu (např. PM2.5) můžou putovat stovky kilometrů, a jiné (např. NOx) se rozloží po pár metrech.
  3. Velký problém v našem ovzduší je ozón. Zatímco mnoho kilometrů nad námi tvoří příjemnou ozonovou vrstvu, která nás chrání, pokud se vyskytuje poblíž zemského povrchu, je to velký problém. Zajímavé je, že množství ozónu u zemského povrchu regulují hlavně stromy (pomocí svých přírodních emisí) a auta/dopravní prostředky (pomocí emisí oxidu dusíku).
  4. Tání polárních ledovců je překvapivě lokální problém. V některých částech Antarktidy dokonce led přibývá spíš než odtává. Bohužel, v místech, kde taje, tak taje mnohem rapidněji a rychleji než co může jinde přibývat. Na obrázku můžete vidět červeně vyznačené regiony, kde taje nejrychleji, a modře regiony, kde naopak nejrychleji přibývá. ../../_images/8.Antarctica_VelMass.png
  5. Led není úplně pevný, ale může pomalu téct – něco jako med, jen pomaleji.
  6. Stabilita pevninského ledovce závisí na tom, jaký tvar má mořské dno. Pokud je moře směrem od ledovce pryč hlubší, je ledovec stabilnější, než pokud je moře směrem od ledovce pryč mělčí.
  7. V oceánu je uloženo 50x větší množství uhlíku než v atmosféře. To, do jaké míry si špiníme atmosféru pomocí CO2, do velké míry záleží, kolik z toho CO2 dokáže spolknout oceán (dokáže ho spolknout fakt hodně, ale ne tolik a tak rychle, kolik ho produkujeme).
  8. Kdybychom zítra přestali vypouštět všechen CO2, co produkujeme, zemskému klimatu by trvalo možná i sto let, než by se tomu přizpůsobil – naše atmosféra a oceány mají velkou setrvačnost, a jakákoliv změna se promítne až do relativně daleké budoucnosti. Na druhou stranu toto je i naše pomoc, protože důsledky lidských extrémních emisí posledních pár desítek let jsou díky tomu snížené.
  9. Oproti CO2, methan (CH4) je mnohem horší ve způsobování skleníkového efektu, ale vypouštíme ho mnohem méně. I tak, kdybychom snížili emise methanu, do zemské povrchové teploty by se to mohlo promítnout už v rámci 10-20 let, tedy mnohem rychleji než změny v emisích CO2. Proto se spousta současných plánů zaměřuje právě na methan a jak zamezit jeho emisím.
  10. (nebo spíš 9b) – navzdory veřejně známému mýtu, mnohem víc methanu vychází z krávy předkem než zadkem: obrázek níže. The science of methane | New Zealand Agricultural Greenhouse Gas Research Centre

Mám v hlavě další stovku faktů k tomuhle tématu, ale nebudu vás nudit. Snad tu bylo aspoň něco zajímavého, a nebylo to moc ponuré čtení. Pokud by vás zajímalo více, můžu doporučit český projekt Fakta o klimatu, dělají skvělou práci. A kdyby cokoliv tady znělo moc odborně nebo by vám to nepřišlo dost podložené fakty, napište mi komentář a já to opravím.

Klimatu zdar!

Soudné sestry

(Ehm, po třech odstavcích textu se mi tento příspěvek neuložil. Takže znovu a lépe.)

Úžasná Zeměplocha! Nejlegračnější fantasy v této i jakékoliv jiné galaxii!

Tato slova jsou vrytá do paměti všech znalců žánru humoristické fantasy. Terry Pratchett stvořil literární svět, který byl svého času nejprodávanějším fantasy ve Velké Británii. A díky geniálnímu překladu Jana Kantůrka je česká verze Zeměplochy stejně kvalitní jako originál. Pro ty, kteří netuší, o čem tady vlastně píšu: knížky o Zeměploše popisují plochý svět, který je nesený na zádech čtyř obřích slonů, a ty pro změnu stojí na krunýři vesmírné želvy, která putuje mezihvězdným prostorem. A na tomhle světě se panečku dějí věci!

Z úvodu asi jde poznat, že jsem velký fanda Pratchetta (koneckonců i citát pro letošního borce jsem si půjčil od něho). Dal jsem si nedávno za cíl přečíst si více jeho knížek v originále, abych si procvičil své jazykové dovednosti a zároveň porovnal různé vtípky, jména a narážky mezi originálem a geniální českou verzí. No, a minulý měsíc došla řada na knížku Soudné sestry (v originále Wyrd Sisters).

Rychlý úvod: Soudné sestry vyšly v roce 1988 jako šestý díl knížek o Zeměploše. Mezi fanoušky jsou považovány za první ‘kvalitní’ dílo o Zeměploše – zatímco předchozí díly byly převážně satirické až do extrému, Soudné sestry jsou malinko vážnější (ale opravdu jen nepatrně) a mají hlubší témata procházející celou knížkou. Mimochodem – u nás na gymnáziu byly v nabídce jako jedna z možností pro maturitní četbu, takže i to svědčí o tom, že jsou velmi pozitivně vnímané.

Rychlý nástin děje: V malém hornatém království je zavražděn král! Jeho vrahem je jeho bratranec, vévoda Felmet, který, poháněn svoji ambiciózní manželkou, uzurpuje trůn a prohlásí se králem. Loajalistům se podaří zachránit syna původního krále – toho času bezbranné nemluvně. Shodou okolností se toto mimino ocitne v rukou tří místních čarodějek, které spolu obvykle vychází jako pytel koček. Ač se čarodějky nechtějí míchat do politiky, nakonec jim nic jiného nezbývá. A tak dochází k zápletkám, zvratům, záměnám, cestování v čase, a dokonce i k (ah!) návštěvě divadla! Podaří se svrhnout Felmeta a zařídit (relativní) klid a mír? A dokáží se čarodějky vzájemně domluvit a naučí se respektovat jedna druhou? To už vám neprozradím, aby byla nějaká motivace číst.

Postřehy: Soudné sestry jsem četl už vícekrát – možná čtyřikrát (i kvůli té maturitě). Proto jsem si byl vědom většiny detailů, narážek a vtípků, které jsou tam skryté. Samozřejmě, celý příběh je velkou parodií Macbetha, Hamleta, a Shakespearových her obecně (koneckonců, jedna z postav je přímo Shakespearovo alter ego, kdyby Shakespeare byl trpaslík). Vřele doporučuji ty hry zkouknout, protože spousta věcí vám pak v knížce přijde mnohem vtipnější. Zároveň musím vyzdvihnout překlad. Opravdu nejde přecenit, jak moc je brilantní. Za celé čtení jsem našel jednu, JEDINOU (!) pasáž, kde se nepodařilo přeložit slovní hříčku z angličtiny do češtiny, ale tam byla nahrazená něčím podobně kvalitním jako originál. Pane Kantůrku, byl jste legenda.

Samozřejmě, je třeba zmínit i brilantní postavy v této knížce – už jen ta představa, že namísto klasického hrdiny s mečem a královským rodokmenem, hrdinky jsou tři čarodějky – mladá a optimistická romantička, mírně oplzlá rozjařená babička, a seriózní moudrá starší paní (nikoliv stařena). To prostě nikoho předtím nenapadlo, a funguje to tak dobře! Záporná dvojice vévoda+vévodkyně, která si užívá svůj život na hraně šílenství, je podobně skvěle vykreslená. A další postavy jako šašek plnící svou povinnost, příliš přesvědčivý herec, a spisovatel, který předběhl svou dobu – všechno to prostě funguje tak dobře! Zvlášť když pod vším tím humorem je schováno několik zásadních otázek táhnoucích se celou knihou: Co dělá dobrého krále? Co dělá dobrou čarodějku? Nakolik nás tvaruje veřejné mínění o nás samotných? Prostě láska.

Ehm, trošku jsem se nechal unést. Takže závěrem – doufám, že tohle čtení vás třeba navnadilo na Zeměplochu, přidalo vám nějaké ty bodíky, a nebylo úplně nudné! Na konec přidávám pár mých oblíbených hlášek z knihy.

An eldritch voice shrieked: “When shall we three meet again?” There was a pause. Finally, another voice said, in far more ordinary tones:”Well, I can do next Tuesday.”

You couldn’t oppress them anymore you could oppress a mattress.

“A witch doesn’t know a word failure!” “Esme? It means ‘lack of success’.”

“If you could see inside your own colon, you would be horrified.” “Yes, I think I would.”

“Trouble is, just because things are obvious doesn’t mean they are true.”