Autor: KikiZ

Nazdar všem!

Jelikož trochu nestíhám číst zápisy ostatních a aktuálně jsem někde v půlce března, tak se dopředu omlouvám, jestli měl už někdo podobný nápad. Ale mě to teď nějak osvítilo, když jsem si říkala, co bych tak mohla napsat no a je to tady. 😄

Bez velkých okolků, chtěla jsem se zeptat Co vám za poslední dobu udělalo radost?

Mně třeba hrozně nabíjí, že je konečně sluníčko! Přijde mi, že mám mnohem víc energie a ráno se mi líp leze z postele. Takže stačí první pohled ráno z okna a radost je na světě! A teda mojí druhou radostí je, že se mi z ranního otužování povedlo udělat zvyk, takže ráno lezu do studené sprchy i ve volné dny a doufám, že si to zvládnu udržet i po borcovi.

Co vy?

Pac a pusu

Kiki

Nazdar všem!

Dnešní zápis bych chtěla věnovat všem, co tuhle výzvu jedou naplno a já nestačím valit oči. Jak už jsem psala, šla jsem do toho na začátku s tím, že je to pro mě spíš motivace omezit prokrastinaci a lépe vyžít svůj volný čas. Do sprchy se studenou vodou už ráno lezu prakticky automaticky, hlídám si, že spím 8 hodin a neválet se po budíku ještě půl hodiny v posteli se taky hodí.

Nicméně pořád jsem takový ten „lážo-plážo“ borec, co se nijak extrémně neomezuje (např. den bez mlsání je u mě hodně velká rarita).

Ale! Řekla jsem si, že to hecnu a tak jsem 2 dny po sobě opravdu „jela jak šroub“, od aktivity k aktivitě. Paradoxně jsem ty dny strávila s mobilem mnohem víc času, protože stopky a časovač. Ale teda řeknu vám, ty 2 dny mi úplně stačily. 😀 A i tak se mi nepodařilo získat nějaké enormní množství bodů, ani dosáhnout 15 h aktivity denně. Přece jenom jsou přes den pořád aktivity, za které si člověk prostě nic nezapíše. Ještě chápu, že třeba na záchodě se dá číst kniha. Ale co taková sprcha? Nebo se to snad počítá za relaxaci? Co příprava jídla, pokud to je ale něco malého, co se nevejde do vaření (třeba obložené chleby)? Co přechody mezi aktivitami, přece nezvládnu s jednou aktivitou skočit a tu minutu začít s další?

No, dovedlo mě to k velkému zamyšlení, vrátila jsem se ke svému „na pohodku“ stylu a jsem za to ráda. Nicméně bych se chtěla zeptat vás, aktivních, jak to proboha děláte? 😀 Považuju se za člověka s dobrým time managementem, ale tohle prostě musí být ještě nějaká vyšší liga. 😀 Co v tom vězí? Nachytřete mě prosím! A fakt moc moc smekám, že to dáváte každý den na 150 %!

PS: Ještě mám jednu organizační, když plníte týdenní výzvu, tak se to ale zároveň počítá do aktivit? Jde mi o to, že když vaříte hodinu čínu, tak jestli se to počítá i jako hodina vaření, nebo jestli je to teda celé „jen“ ta výzva. Tuším, že A je správně, protože jinak by nedávalo smysl se „plahočit“ na půldenní výlet za památkou, když je za to „jen“ 50 bodů, ale pro klid duše jsem se radši chtěla zeptat. Mimochodem, započítáváte si do něčeho luštění šifry? Včera jsem nad tím strávila asi hodinu, ne a ne na to přijít a body za tuhle snahu podle mě není kam zaparkovat.

Pac a pusu!

Kiki

Nazdar všem,

ačkoli můj přítel je také skaut, skautského borce se neúčastní. Tahle skutečnost u nás doma vedla k řadě veselých příhod. Například hned první den večer jsem se dozvěděla, že se H. sprchoval skoro celou dobu ledovou vodou, protože já jsem ráno přenastavila kohoutek na studenou (otužování) a on si nevšiml, že je otočený. A tak prostě jen čekal, že se voda ohřeje a začne téct teplejší a nějak se chlapec nedočkal. 😀 Teď už si na to dává pozor.

Zároveň se mi často směje, když slyší jak mi zvoní časovače, protože si většinou nastavuju, jak dlouho musím danou aktivitu dělat, abych za ní měla body.

V neposlední řadě to má ale taky své výhody. Když jsem H. překecala, aby mi jeden večer namasíroval záda, asi po 5 minutách se zeptal, jak dlouho by to ještě muset dělat, abych za to měla body za relaxaci. Učí se rychle. 😀

A jak borec ovlivnil vaše neborcovské spolubydlící? Máte nějakou vtipnou historku? 🙂

Pac a pusu!

Kiki

Nazdar všem!

Nadpis nemá absolutně nic společného s tímto zápisem, ale jelikož jsem chvíli působila v PR, tak vím, že základem je poutavý titulek. Tak jsem vás doufám aspoň obohatila o novou informaci 😀 (Nicméně až vám bude příště někdo nadávat, že posloucháte kolenem, můžete mít aspoň dobrý pocit, že vám daná osoba vlastně říká, že jste cvrček a kdo by to nechtěl.)

Borce jsem absolvovala jednou už dobrých (tuším) 6 let zpátky. Letos mě na něj upozornila Škubánek den přes uzávěrkou přihlášek a já si řekla ,,Proč vlastně ne.” Během února jsem se totiž připojila do milé výzvy Moře amor por favor, kterou spoluvedla moje oblíbená Anie z Astré people. A byl to únor plný malých hezkých úkolů, které člověk jednoduše zařadí a zlepší mu náladu (např. dávat si den pozor na rovná záda, vzít si s sebou knihu a kdykoli bude mít člověk ten den nutkání zabít volnou chvíli na mobilu, tak vytáhnout právě knihu a přečíst si pár stránek). A navazující Borec mi vlastně docela hrál do karet. Pokračovat ve zlepšování sebe sama a tvořit si návyky, které si (doufám) udržím i do dalších měsíců.

Sice už si přijdu trochu pošahaně s tím, že kdykoli jdu něco dělat, hlavně kouknout na hodinky a nebo zapnout stopky ať vím, kolik přesně mi to zabralo času a můžu si to zapsat… Ale myslím, že jsem si v tom našla svojí rozumnou míru. První dny jsem si pomalu ani postel ráno neustala, protože když k tomu přece potom půjdu ještě věšet prádlo a něco vyžehlím, tak minutka k minutce a bodíky za Domácí práce jsou doma. Ale nejdřív přece otužování a potom cvičení a rychle do práce s mobilem v ruce, protože Duolingo je přece Učení a to se počítá… No, začalo mi to trochu lízt na mozek a postel jsem si potom občas taky stlala až večer před spaním, protože na Domácí práce do té doby nepřišla řada. A tak jsem si řekla, že tady nejsem kvůli tomu, abych vyhrávala metály, ale spíš zregulovala jak trávím volný čas. Každý si v tom prostě hledáme to své a je to tak správně. 🙂

Moc všem držím palce, ať si v tom najdeme to, co zrovna potřebujeme. Ať už to je ukojení soutěživosti a získání předních příček, zlepšení denních návyků a nebo prostě jenom uvědomění, kolik čím denně trávíme času. Mě třeba překvapilo, kolik hodin denně věnuju skautu. Tu člověk vyřídí emaily, tu s někým telefonuje kvůli rozpočtu, tu máme schůzku kvůli plesu… A najednou je člověk za hranicí 300 bodů za Vůli, ani neví jak. A to jsem si do začátku Borce myslela, že zrovna skaut mi teďka tolik času nezabere, když aktivně nevedu schůzky… No, aspoň že mi to vlastně vůbec nepřijde, protože to všechno dělám ráda. 🙂

Na co jste díky Borcovi přišli vy a překvapilo vás to?

Pac a pusu!

Kiki